Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Ahoj, nevíte, jak odnaučit 1,5 leté dítko mlátit hlavou o podlahu? Mlátí tak intenzivně, že má furt červené čelo se samou boulí
. Díky. Dělá to hlavně když se mu řekne, že něco nesmí,ale někdy i když se nudí.
už tady na toto téma bylo x diskusí,stačí si dát tu práci a najít si je ![]()
JJ, známe moc dobře. Malý to dělal okolo roku. Vždycky když se vztekal, nejčastěji, když jsme mu něco nedovolili, jak píšeš.
Malý tedy většinou přestal, když zjistil, že to bolí a běžel s pláčem ke mě.
Nic s tím neuděláš, nevšímej si ho, když to dělá. Přestane ho to bavit.
Nikolo, taky mi to Mikulášek dělal a přešlo ho to. Chce to jenom vydržet. Já jsem mu když se zadařilo šoupla něco pod čelo - ruku, polštář a tak.
Taky se my to párkrát stalo,přesně-zákazy,to se jim nelíbí.Já se snažím jí vždy ikdyž se třeba jen vzteká,odnést a hned něčím zabavit,docela to funguje,na vztek zapomene.
On to dělá i když mu to zakáže někdo jiný. včéra u nás byla návštěva a každou chvíli se válel na zemi (venku i doma) a dával si takový rány. Jak říkáte, pak řval a přišel se pochovat, ale pak na to zapomněl a šlo to nanovo. ![]()
Hlavně bych nepoužívala žádný polštáře pro zjemnění ran! Nechala bych dítě se vyvztekat a vymlátit. Ono brzy přijde na to, že to prostě bolí.
Maty mi hlavou o zem nikdy nemlátil, jen teď začal mlátit do kde čeho pěstí, já mu vždycky v klidu oznámím, že ho to bude bolet a ať pak s tím za mnou nechodí!
Souhlasím s Ywett, taky jsem polštáře nedávala. To bych ho v tom ještě podporovala.
Když to začal dělat, tak jsem odcházela z místnosti, chtěla jsem, aby si s tím mlácením hlavou o zem nespojil žádnou moji reakci. Tedy napřed jsem zkontrolovala, jestli není v okolí nějaká hrana nebo tak.
Jestli chceš zasáhnout, tak max. bych odvedla pozornost na hračku nebo cokoliv jiného.
jeee to jsem rada ze muzu konecne psat z te druhe strany
moje to delala taky, je to hrozne. co ti muzu poradit je cekat ze to prejde
jsem hodna ze?
ale u nas to proste preslo, je jasne ze ji nemas veci dovolovat jen abys mela klid, tak jsem to delala ja
cim driv pochopi ze ty neustoupis v nicem tim driv prestanou. tak teda u nas.jinak co nejvic cinnosti to jde, chodit ven apod.
On začal mít teď šílený období vzdoru. Vším po nás mrská, vše ničí…prostě ráno začne a zkončí až když jde do postele.Doufám,že to dlouho nebude trvat,jelikož se s bráchou napodobujou a mě z toho chvílema hrabe
. Nás se nějak děti stejného ražení vyhýbají,furt potkáváme jen ty hodné,tiché a poslušné.
Nikol, vydrž, to přejde. Malý měl tohle okolo roku, vztekal se strašně. Teď musím říct, že je to o malinko lepší
Už si umí nějakým způsobem říct, ukázat, co chce, začal víc komunikovat, takže vztekat se tolik ani nepotřebuje. A když jo, prostě si ho nevšímám (doma) nebo ho šoupnu a přikurtuju do kočáru (ve městě)
NikolaM, fakt to přejde, jen vydrž. U nás to začalo v roce a ještě to Matyho nepustilo. Teď si protiřečím, takže znovu, vydrž, buď to přejde nebo se s tím naučíš žít (= minimalizovat množství hysterických výlevů za den a maximálně je zkrátit)
Fakt!
Jo a taky máme kolem sebe jen dokonalé děti ![]()
Navíc moji rodiče nechápou, co furt mám, s nima se Maty chová vždycky dokonale - samozřejmě, když ho poslouchají jak hodinky. Prostě jsem neschopná matka, která svému dítěti nerozumí a neumí s ním vyjít ![]()
Ywett: přidám zkušenost s návštěvou u mojí kamarádky. Je to svobodná maminka, dítě má s nespolehlivým přítelem. Když jsem byl u ní poprvé, tak klučina byl zlatý. Jak se trošku osmělil, tak začal i s tímhle - většinou v momentě, kdy měl pocit, že si ho nevšímáme. Maminka mně pak řekla, že nemá moc času na chození s ním někam mezi ostatní děti (do parku, na pískoviště) a většinou jsou sami. Tak si myslím, že to dítko dělá, když se dožaduje nějakých zajímavých podnětů… ![]()
Ywett nasi zijou daleko ale kdyz tu byli na navsteve byla Juli taky svata, ale to vidi denne na skajpu jak trojci. hlavou o zed uz teda nemlati ale janci o stosest to jo. duvod je ten ze proste potrebujou strasne moc pozornosti a ja nemam vzdycky cas ze?
je ale fakt ze prestala kdyz jsme zacli chodit na hriste (taky musim poznamenat ze byla dlouho nemocna kdyz se to delo, to tomu taky pridalo). takze si myslim ze na tom neco je. a zrovna jsem odnesla mlatici sebou dite do postele a rikala si ‚jednou to prejde..‘ ja tomu verim! ![]()