Morální podpora čerstvé těhule

Fotoalbum (0)
Sledovat e-mailem
Přidat k oblíbeným
Zapnout podpisy
Hledání v tématu
Sledovat eMimino.cz

Stránka: Předchozí 1 2

Napsat příspěvek

Velikost písma:

xxEdward

15.4.10 10:20

načítám...

Ahoj, já mám první mimčo taky těsně po 30 roku, teď je Adélce 8měsíců. Já jsem po zjištění, že jsem těhotná, cítila ohromnou radost a vydrželo mi to do dnes. Ale je pravda, že mě asi 2× popadl takový kratičký záchvat paniky - jako že už to nemůžu ovlivnit a že to třeba nezvládnu. Trvalo to třeba vteřinu, ale nebylo to příjemné. Naštěstí pomohlo podívat se kolem a uvědomit si tradiční „rodily jsme všechny“. Tak přeji hodně štěstí a užívej si to, je to super čas :-)

Citovat
Upravit

barunda

15.4.10 17:10

načítám...

ještě jednou vám všem moc děkuji, jste užásné. Teď tu sadím a brečím, jak jste mě dojaly(teda ty hormony se mnou pěkně cloumají už teď nechci se vidět zá pár týdnů). Děkuji za tolik povzbudïvých slov. Dneska mě v práci zastihla ,,těhotenská skleróza" nic jsem si nepamatovala, vše mi musely říkat 2×, všechny myšlenky se stáčely jedním směrem. A od vás teď přišlo takové pohlazení po duši :wink:

načítám...
Citovat
Zmínit

dalmatinka2004

22.4.10 14:27

načítám...

No vida, tak nejsem sama. My jsme se před rokem rozhodli, že vysadíme prášky letos v únoru a počkáme, jak se to bude vyvíjet. Strašně jsem se na to těšila, až se budeme milovat a já budu vědět, že se to může povést. Trochu podvědomně jsem si přála, aby to vyšlo hned, ale na druhou stranu jsem se děsně bála, aby to tak rychle nebylo, protože mi to přišlo moc rychlé… no prostě protichůdné pocity a touhy.
Stal se zázrak - vyšlo to na poprvé… ten šok, když jsem našla // byl nepopsatelný - čučela jsem s pusou do kořán a hlavou mi lítaly myšlenky jak už tu holky psaly: „Zvládnu to? Už se to nedá vrátit… Mám po ptákách… Všechno se teď změní.“ Do toho trocha radosti a vzápětí se mi vybavily slova tchýně, která mi vloni v létě jasně nařídila, že si nepřeje, abysme měli děti dřív jak za tři roky, aby si na chvílo od vnoučat švagrové odpočinula… Řekla to na vážno i mojí mamině. Měla jsem z toho po radosti. Pořád jsem myslela na to, až jí to řeknu, žě mě uzemní nějakou hnusnou poznámkou. Vím, že jsem se měla na babiznu vykašlat - je to náš život. Je mi 27 let a děti nemám. Manžel už dvě z předchozího manželství, ale moc si „novou“ rodinu se mnou přeje.
No nakonec babizna gratulovala a skoro to vypadalo, že má i upřímně rodost, ale nevím. Každopádně se mi ulevilo, když jsem jí to řekla.
Víš strašně jsem se těšila, že až jednou budu těhu, jak si to budu užívat a těšit se a zatím se jen pořád bojím, aby mimís byl zdravej, vyvíjel se jak má a tak… nemůžu se „dopčkat“ kontroly u dr., aby mi zase potvrdil, že jsme v pořádku. Vím, že takhle to už bude pořád. Pak se zase budu bát o prcka až bude na světě… Prostě to k mateřství asi patří. Jen se s tím naučit žít a myslet pozitivně.
Mám kolem sebe lidi, co to se mnou prožívají a drží mne, tak se občas „zapomenu“ a jsem šťastná!
Držím palec, ať nám ti mrňousové děljí jen radost! :palec: :srdce: :andel: :mavam:

Citovat
Upravit

Elyon

107

19.4.17 20:14

načítám...

@asha píše:
Super, gratuluju!
Ja jsem pri prvnim mela zas zachvat paniky, trvalo to chvili, ale bylo to docela desny…na tema vetrelce
Pripravena za chvili budes, vsak mas furu casu