Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Ona tvoje dítě bít může a ty ne?
Neteři bych řekla, když bude dělat něco, co se mi nelíbí, že takhle se nehraje. Pokud by nepřestala, odvedla bych ji k mamince nebo odešla.
Z holky vyroste pěkný parchant. Nejsem pro bití, ale hranice dětí mít musí.
Bojuj za toho svého kluka, když ona tak kope za své dítě.
Příspěvek upraven 14.10.13 v 15:36
máš recht, budeme víc sami a pokud si budou hrát, ona mu ublíží, vezmu ho pryč a hotovo…
Jen mi to je líto, nezájem rodiče vychovávat je mnohem horší než zlobivý dítě.
@bobiskovomaminka ale s tím nic neuděláš. Ona je matka, ona vychovává. Mluvit ji do toho nemůžeš.
Můžeš si s ní promluvit, ale pokud se nic nezměníš, tak se podle toho zařiď. ![]()
A kde se jako stýkáte, když je horní patro vaše?
Jestli chodí k vám, vysvětlit jí to zalígrovat se, jestli vy k ní, nechodit tam.
Vidím dobře, že se mluví o dvouletém a ročním dítěti
Proboha, tohle jsou tak malí prckové, že se o poslušnosti/neposlušnosti nedá mluvit. Hlavně v těch dvou letech bývají prckové fakt na zabití. Ještě jsem neviděla dvouleté dítě, které by nebylo rozzývené a poslouchalo nějaké rozkazy. Chápu tě, že tě to trápí, zvlášť, pokud máš na výchovu jiný názor, ale nezbývá, než děti fakt separovat. Takhle se k sobě totiž chovají normálně i sourozenci a to dokonce i s větším věkovým rozdílem. To není o rozmazlenosti nebo nenormálnosti. Jenže to sama pochopíš za těch deset měsíců. Já taky pořád doufala, že moje dítě takové nebude, případně, že z toho vyroste. Jak jsem se šeredně mýlila.
Ale ta její matka má opravdu podivný způsob. Nemluvím o tom muckání, ono i s úsměvem lze kárat (a pro děti je to leckdy přínosnější), ale brát hračky tvému dítěti by neměla. Pokud tu hračku chtěla, má počkat, až na ní přijde řada a jelikož ona to ještě neumí (a dlouho umět nebude
), musíte to zatím holt nějak přesměrovávat za ní (a později i za něj, protože se bude chovat dosti podobně a není to o tom, že by to jen odkoukával, ona je to jejich přirozenost). Pokud ovšem měla hračku ona první, je potřeba jí hračku vrátit (setkávám se s takovými hříčkami typu - dej mu tu hračku, on je ještě malej). A taky je naučit, že se dá tomu druhému dítěti nabídnout jiný hračka. Já takhle syna naučila, že pokud chce ségře něco sebrat, má jí místo toho nalákat na něco jiného. Fungovalo to dobře
Teď už to trošku pokulháv, jak je starší a začíná pobírat rozum, ale pořád je to takový slušnější přístup, než když si hračky navzájem berou a že to umí, lumpíci. Držím ti palce, ať to nějak vyřešíte. Ale není to o tom, že se na sebe budete navzájem zlobit. Musíte se zkusit rozumně domluvit, vymyslet pravidla, hranice, za které nesmíte ani jedna jít a podobně.
A proč sestře dovolíš, aby mu brala z ruky hračky (teda pokud to jsou hračky jeho) a hlavně dávala přes ruce? Musíš se ozvat, kdyby mi někdo z rodiny plácal dítě, tak budu reagovat dost přísně, já děti třeba nebiju a nevím, proč by to měl dělat někdo cizí. Ty holku předpokládám taky nebiješ, tak to sestře řekni.
Já bych vymezila tyhle mantinely, bít dítě ti nebude a pokud mu bude holka ubližovat a sestra nebude reagovat, tak bych neteři řekla, že tohle se nedělá, malého to bolí a pokud bude pokračovat, tak si s tvým synem hrát nemůže a odešla bych s ním někam pryč…
A jinak to že se dvouletá pokaká do kalhotek je normální, to není žádná ostuda. To vztekání, křičení atd je u dvouleťáků taky normální, počkej na období vzdoru
, není ale v normě sestřina výchova a přístup, bohužel.
Jinak si veď chlapečka podle svého, nic jiného ti nezbyde, jen buď neústupná ohledně ubližování, vždy by to mělo při opakovaném ublížení znamenat konec hry…
Tak nevím, ventilovat, že se každý den pokadí do kalhotek, to jako nějak souvisí s ovlivňováním tvého syna? Až dozraje, přestane.
Mám skoro dvouletou dceru, naprosto hsarmonické dlouholeté manželství, naprosto perfektní prvorozenou dceru, vychovávám je stejně, přesto je mládě svéhlavička, objevuje svět po svém, je uvztekánek, starší bere všechno, jak není po jejím ječí, a mohla bych okopírovat kus tvého příspěvku, vedu ji, snažím se vštípit mantinely, zatím celkem bez úspěchu, jsem ráda, že nemám v blízkém okolí nikho, kdo by ji považoval za hrozbu svému dítěti.
@bobiskovomaminka píše:
@martina.semáš recht, budeme víc sami a pokud si budou hrát, ona mu ublíží, vezmu ho pryč a hotovo…
Jen mi to je líto, nezájem rodiče vychovávat je mnohem horší než zlobivý dítě.
ono moc jiných možností nemáš. Já je k nám taky nepouštěla. Mělo to více důvodů, ale jeden z nich právě ten, že jejich děti rostly jak dříví v lese a ubližovaly tomu mému.. Takže jsem prostě zavřela dveře, nesměly k nám ![]()
V nejlepším případě bych se odstěhovala a ještě abych dodala nikdo cizí by si nedovolil sáhnout na moje dítě to by si teda vyslech
![]()
Rozhodně bych je nenechávala si hrát spolu a pak z toho měla nervy. Tvoje výchova je tvoje a sestra, ať si mlátí někoho jiného a ne tvé dítě
Děti jsou savé houbičky, které nasávají, i když my si myslíme, že ne!!! Proto ybch šla do SEPARACE a to HNEEEED.
Hodně štěstí ![]()
Jsi na sestru naštvaná a tak ti vadí všechno. Každý se může dostat do takovéto situace a kam se má potom vrátit, když ne domů. Že platíš poplatky za celý dům a myslíš tím i energie, tak to není dobře. Pořádek musí prostě být i v rodině. Když bude holčička trápit tvé dítě ve tvém bytě, tak ji prostě vystrč na chodbu a řekni jí, že se to nedělá a jestli si neumí jinak hrát, tak k vám nebude chodit. Je pravda, že takhle spolu zápasí všechny děti i sourozenci a je třeba na ně dohlížet. A čím jsou starší, tím si mohou ubližovat více. Přesto cítím největší problém u vás v averzi na sestru. Kdybyste se měly rády, všechno by se řešilo lépe.
Normalně ji dej kdyžtak taky přes ruce, protože aby tva segra byla tvého syna, ale ty jeji dceru nesmíš tak to teda v žadném případě..buď si vychova svoji dceru ona a nebo budeš chvili vychovavat ty a sestře to snad dojde
To je přístup
Když mlátí tvoje dítě, mlať ty to její. Perfektní vzor pro děti, ten se jim určitě bude do budoucnosti hodit.
@bobiskovomaminka, nečetla jsem reakce, snad nebudu mimo mísu.
Ale myslím, že máš problém spíš se ségrou než s její dcerou. Tam se to jen odráží.
Měla bys rázně vymezit své sestře hranice únosného chování, jak jejího tak její dcerky.
Koukám, že problém je ve vás dvou, ne v dětech.
Vychovávat její dítě ne, tudy cesta nevede. Nicméně pokud budete spolu a malí si boudou spolu hrát, absolutně bych neměla žádné zábrany při problému tu malou lehce plácnout, pokud nepomůže žádná domluva. I když nejsi její matka, přece jen bych si nenechala svoje dítě jakkoliv otloukat. Ale to samozřejmě až v případě, že nepomůže žádné napomenutí. Jinak ne.
A mohla by se tvá ségra třeba stavět na hlavu a odrážet ušima.
Jdu dočíst diskuzi.
No, není to jednoduché. Ale asi bych se naopak snažila žít co nejvíc svůj život, ne se každodenně se všemi stýkat - tedy pokud je to v možnostech vašeho bydlení. Odstěhovat se nemůžete?
A nemyslím si, pokud dítě žije od dvou let bez tatínka, že tím až tak trpí. To jsou spíš důsledky té příliš liberální výchovy, dětem to nedělá moc dobře, může mít pocit, že o ni maminka až tak nestojí.
14 měsíční dítě nebijte, ani přes packy, na to je ještě brzy.