Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Ja myslim ze ani obdobie vzdoru nie je omluva, mam holku 4 roky, kluka 2 roky, obcas skusa silou presadit sa ale to hned zakrocime a agresor je bez hracky a to bez ohladu ci mladsi alebo starsi.. a po chvili sa to naucili, samozrejme obcas sa stane ale vacsinou si kazdy najde hracku vlastnu a nebiju sa.. ak sestra placne tvojho kluka, placla by som v pripade potreby ja jej holku a pri protestoch bola prekvapena, ze si to brala ako povolenie vychovavat jej dceru ked ona vychovava tvojho syna.. ak by nebola ina moznost, separovala by som..
Zavedla bych přístup stejný k oběma dětem - hračku má ten, kdo ji ukořistí první, spoluhráč se netluče a pokud ano, padají stejné tresty, ať až je agresorem kterékoliv z nich. Hračky se z rukou netahají - pokud k tomu dojde, kořistník musí lup vrátit. Plácne-li sestra tvé dítě, v případě potřeby ty plácni to její. Období vzdoru není omluva pro nevychovanost.
@terinka4444 píše:
jsem ráda, že nemám v blízkém okolí nikho, kdo by ji považoval za hrozbu svému dítěti.
tak pozor…i samotné téma má v názvu, že doplácí na výchovu a né na svojí sestřenici. To je rozdíl.
Budou jí tři roky, dva roky jí byly když se přistěhovaly.
Do kalhotek kadí vědomně, když se jí zeptáš, proč si neřekne, odpoví, protože nemusím, maminka mi kalhotky vypere. Až to syn začne vnímat, bude se ptát, proč já musím dělat tohle, když Viki nemusí???
je pravda, že na ní mám vztek, že je odjakživa nezodpovědná a využívá nás, ale to ví jen ten, kdo ji zná osobně. Nejhorší na domluvě s ní je to, že když navrhnu aby se malej řeklo, že z ruky se hračky neberou ať mu dá něco jinýho, ani se neobtěžuje něco změnit, jen nad tím mávně rukou. Je zahleděná do sebe a nás má jako hotel a chůvy…Já byla vychována přísně, matka přiznává, že až moc. Litovala toho a tak se snažila to u mladší sestry napravit tím, že bude mít volnější pole působnosti. Sama přiznává, že to mělo za efekt akorát to, že jí zůstane do konce života na krku a nikdy ničeho sama nedosáhne…
Jak takový člověk může vychovávat dítě???
@bobiskovomaminka píše:
tak pozor…i samotné téma má v názvu, že doplácí na výchovu a né na svojí sestřenici. To je rozdíl.Budou jí tři roky, dva roky jí byly když se přistěhovaly.
Do kalhotek kadí vědomně, když se jí zeptáš, proč si neřekne, odpoví, protože nemusím, maminka mi kalhotky vypere. Až to syn začne vnímat, bude se ptát, proč já musím dělat tohle, když Viki nemusí???
@terinka4444 ale ona to přece píše…
@bobiskovomaminka píše:
Máme syna 14 měsíců. Od jeho 6ti měsíců se k nám vrátila má sestra se svou dvouletou dcerkou…
Z toho pro mě jasně vyplývá, že neteři jsou 2 roky a nějakých +-8 měsíců
To já jen tak
![]()
K tématu - vadil by mi ten dvojí metr u sestry - svoje dítě neplácne a tvoje jo? To bych nedovolila. Když ty nemáš vychovávat její dítě, ona ať si nevšímá tvého. Asi máte mezi sebou nedořešené nějaké věci, ségra vám asi nějakým způsobem závidí, tobě to není příjemné… Dokud nevyřešíte tohle, nemyslím si, že nějak zásadně vyřešíte něco dalšího.
@terinka4444 píše:
Ne, veškerý problém pramení z tvého problému se sestrou. Napsala jsi dva roky, vycházím z informací, co jsi napsala, problém máš ty, už v úvodu jsi napsala, jaká je sestra, že se nechá živit, ani poznámku o alimentech si nevynechala, na prvním místě bylo, že se malá pokadí do kalhotek, abychom si udělaly pěkný obrázek hned ze začátku. Tak nikoliv, tohle jsou věci, co nijak nesouvisí s tvým problémem, pokud ona kadí do kalhotek, je to její věc a věc její mámy, ty nemáš právo to kritizovat, komentovat natož ventilovat na netu, je to nefér.
Je to dítě. Když se syn zeptá, proč on musí na záchod a ona ne, tedy nevěřím, že by se na to někdy zeptal, to je čirá demagogie, tak mu to vysvětli zrovna tak, jako nebudeš házet písek na děti, ikdyž tamten chlapeček to dělá. To je přeci nesmysl. Děti dse o hračky perou, prát budou, od toho jste vy rodiče, aby nezůstávaly bez dozoru, a vy jste včas zasáhli, je to problém váš, nikoliv té holčičky. Není problém ve výchově sestry, vyjma toho plácání tvého dítěte, to je hnus, zasáhni, hlídej si své dítě, nenechávej hobez dozoru a o samotě s nimi, aby k tomu mohlo dojít, uvidíš-li konflikt mezi dětmi, běž řešit, s klidem, i ta malá tříletá je dítě.
Já si teda nemyslím, že veškerý problém pramení ze zakladatelčina problému se sestrou a už vůbec ne, že není problém ve výchově sestry. Samozřejmě že je to ovlivněno vztahem se sestrou, ale dle mého je hlavní problém v té výchově. Sestra se nestará o výchovu své dcery, nad problémy mávne rukou,… Co z toho dítěte má potom vyrůst?
Já bych separaci viděla jako krajní řešení. Máme velkou rodinu, děti si spolu vyhrají, i když občas je to teda pořádný šrumec! ![]()
Já bych se snažila přistupovat k oběma dětem stejně, pokud plácnu jednoho, musím v obdobné situaci plácnout i druhého, bez ohledu na to, že je jeden menší (ten věkový rozdíl není až tak velký). Pokud by byly děti spolu, prostě bych „vychovávala“ i neteř. Pokud se to sestře nebude líbit, ať si ji srovná sama. Pokud nesrovná, srovnala bych ji já, ať se jí to líbí nebo ne. (Samozřejmě tím nemyslím mlátit vařečkou, ale prostě bych ji chytla za ruku, řekla rázně NE, pokud by se to opakovalo, držela bych ruku, dokud by nepřestala).
Rozhodně bych si nenechala mlátit svoje dítě a jejího se nesměla dotknout!
@Radka K píše:
Já si teda nemyslím, že veškerý problém pramení ze zakladatelčina problému se sestrou a už vůbec ne, že není problém ve výchově sestry. Samozřejmě že je to ovlivněno vztahem se sestrou, ale dle mého je hlavní problém v té výchově. Sestra se nestará o výchovu své dcery, nad problémy mávne rukou,… Co z toho dítěte má potom vyrůst?
Já bych separaci viděla jako krajní řešení. Máme velkou rodinu, děti si spolu vyhrají, i když občas je to teda pořádný šrumec!
Já bych se snažila přistupovat k oběma dětem stejně, pokud plácnu jednoho, musím v obdobné situaci plácnout i druhého, bez ohledu na to, že je jeden menší (ten věkový rozdíl není až tak velký). Pokud by byly děti spolu, prostě bych „vychovávala“ i neteř. Pokud se to sestře nebude líbit, ať si ji srovná sama. Pokud nesrovná, srovnala bych ji já, ať se jí to líbí nebo ne. (Samozřejmě tím nemyslím mlátit vařečkou, ale prostě bych ji chytla za ruku, řekla rázně NE, pokud by se to opakovalo, držela bych ruku, dokud by nepřestala)
@terinka4444 Tak jako ročnímu či dvouletému dítěti těžko vysvětlíš něco o vrhání se z okna, že. Ale ono asi tak nejde o kakání do kalhotek ale o celkové chování. Ročnímu dítěti budeš těžko vysvětlovat, proč nesmí brát hračky dětem na hřišti, když jeho sestřenice mu to doma dělá a ještě ji za to její maminka „poňufá“. V tom zakladatelku chápu a chápu její obavu, že její dítě bude přebírat nevýchovu své sestřenice. Takže pokud to, jak někdo vychovává svoje dítě ovlivňuje výchovu mého dítěte, tak si myslím, že k tomu taky mám co říct.
Děti přebírají chování hrozně rychle a pokud se tihle 2 vídají denně…
Taky je otázka, jak se k tomu staví zbytek rodiny - zakladatelčin partner a hlavně rodiče obou sester
Hele, máte větší děti? Jakmile půjdou do kolektivu bez dozoru rodičů, to uvidíte, co přijme. Výchova jednoho dítěte neovlivňuje výchovu druhého, ikdyž se stýkají, je na rodiči, aby ho vedl. IO děti na písku jim berou hračky, takže zasáhneme a doma učíme, že tohle se nedělá. Prostě je to o vztahu dvou sester, nikoliv dětí, v tom je problém. Vrhání z okna byl přehnaný příměr, o kterém jsem předpokládala, že každý pochopí, běžně se nikdo nevrhá z okna, jen se to tak říká. A nemáš pravdu, ikdyby výchova druhého měl ovlivňovat tvou výchovu, ty nemáš právo zasahovat do výchovy jiného rodiče. Veď si svoje dítě jak chceš a nekecej druhým do jejich dětí.
Separace dětí je z mého pohledu nesmysl, prostě bych se od nich nehla, což od ročního nejde a hlídala a korigovala.
Dobře, nebudeme tomu říkat vychovávání ale korigování. Jenže zakladatelčina sestra právě tohle korigování svojí dcery nedovoluje ![]()