Na co si šetříte?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
- Citovat
- Upravit
Opravdu nezavidim a praci za tim vidim, uspesne lidi obdivuju
ale skutecne nejsou vsichni lide, kteri na tom nejsou takto financne dobre, lini a neschopni
- Citovat
- Upravit
@Anonymní píše: Více
A tenhle přístup má vysokoškolák? Tvůj problém je finanční negramotnost z rodiny - rodiče v nájmu a bez úspor, ty ušetříš maximálně pár stovek, a úspěchy ostatních shazuješ slovy „všichni mají několik nemovitostí v Dubaji“. Maximálně pár stovek jsem měla naposledy na střední, od té doby jsem jela brigády v každé volné chvíli, zkoušky na VŠ v předtermínech a makat, o prázdninách makat v cizině, po skončení VŠ rovnou dvě práce (celkem 50-60h týdně) a levný pokoj ve spolubydleni. Kdysi jsem počítala rozdíl mezi mým přístupem a přístupem spolužačky, která na manuální brigády odmítla chodit, další práci ani omylem, na obědy do restaurace a bydlet rovnou do nájmu celého bytu. V tom věku 18-28let to byl tak milionový rozdíl, což byla tehdy cena vybydlené garsonky - na ten byt jsme si mohly sáhnout obě stejně, ale každá žila jinak 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Anonymní píše: Více
Souhlasím. Ja mám magisterský titul, škola nebyla jednoduchá, jsem sociální pracovnice, dělám s lidmi s duševním onemocněním, práce mě baví a myslím, že je i záslužná -, bez naší služby by tihle lidi buď byli v nemocnicích nebo v přirozeném prostředí, ale dekompenzovaní. Pro peníze to nedělám, na svoji nemovitost si s tímhle platem nenašetřím nikdy, ale neznamená to, že jsem na sobě nemakala. Magistra jsem si dělala pri plném úvazku a to mi tenkrát na fakultě ani nepovolili individuální plán, takže jsem z nočních běhala do školy a na noční psala diplomku. Teď si taky maknu, je to především psychicky náročné.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Anonymní píše: Více
Jo, nám zbývá odhadem taková částka. Taky mám VŠ a dost jsem na sobě makala, ale stejně to nedokážu lépe utáhnout. Ale žijeme i tak spokojený život.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@zrcadlo píše: Více
Mám okolo seba dosť veľa ľudí, ktorí prístupom “zamakám viac” vyhoreli. A dostávajú sa z toho roky. Takže z milióna navyše za 10 rokov si úplne nesadnem na zadok, keď následné vyhorenie v tridsiatke môže stáť toho človeka viac v priebehu oveľa kratšieho času - a nedajbože aby prišlo v momente, kedy má čerstvú hypotéku.
Takže makať až do uštvania by som za etalon finančnej gramotnosti fakt nepovažovala.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Elfido Takže makať až do uštvania by som za etalon finančnej gramotnosti fakt nepovažovala.
To nikdo tady nepsal, jen zkratky většinou platí, že bez práce nejsou koláče a tou prací nemyslím jen dřinu u pásu apod.
Bohužel zároveň platíi to, co píše @Mediula
Dcera je taky z oboru, nezbohatne, na druhou stranu je to určitý klid, jistota, pravidelnost.
My léta podnikame, jistota neexistuje, zažila jsem dobu, kdy jsem v jeden den šla a bez velkého rozmyšlení koupila kabelku za několik tisíc, dva zlaté prstýnky, novou pračku. A dobu v krizi před 19 lety, kdy zakázky spadly na 20%, my jsme měli zaměstnance bez práce, rozestavěný dům s hypotékou, dva studenty, draze léčeného psa a já jsem v noci nemohla spát hrůzou co bude a uklidňovala se tím, že mám životní pojistku a kdyby něco, tak díky poctivým a velkým odvodům na socialku bude mít rodina pěkné sirotčí a vdovecký důchod.
Ze stresu se mi. rozjel ekzém. Jak skončil stres, zmizel ekzém.
No a dostali jsme se z toho jen vlastním úsilím, žádný jackpot nepřišel 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Elfido píše: Více
Jenže mně tenhle přístup právě umožnil nemakat až do uštvání v době, kdy už mi to za to nestálo - tedy s těmi dětmi - zajistila jsem si základ bydlení, akcie, dostatečné rezervy apod. ještě před dětmi, a pak jsem s malými dětmi až do první třídy mladšího dítěte mohla pracovat na zkrácený úvazek a užívat si.
V pětadvaceti je člověk v plné síle, po studiu jede i hlava naplno, té energie a volného času už víc v životě nebude.
Já nechtěla být ten křeček v kolečku celý život, tak jsem do něj naskočila a roztočila ho rychleji, a včas vyskočila. Každý ať dělá jak umí, mám i kamaráda, který se angažuje v charitě a církvi, a ten taky nebude nikdy šetřit miliony, ale je to jeho volba, je tak spokojený, a váží si toho, že dělá práci, která ho naplňuje. Ale když měl kolegu, který si každý měsíc stěžoval nad výplatní páskou, tak mu řekl něco ve smyslu „nedělej to, jdi do komerční sféry, ta práce za tvoje frustrace nemůže“. Život je volba, jsou samozřejmě výjimky typu „ženská s postiženým děckem, kterou opustí manžel a ona válčí, jak může“ - té bych v životě neřekla „mohla sis zvolit jinak“, a i část peněz, které dáváme na charitu, míří přesně k takovým případům. Ale naprostá většina lidí si zvolit může - když zvolí pohodlí, tak v pořádku, ale není fér pak shazovat ty, kteří jdou tou náročnější cestou, a bagatelizovat jejich úsilí (nebo třeba jen ochotu zariskoval).
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Celej život jsem jen zaměstnanec, z nesmyslně vysoce placený práce v Praze - 50000 měsíčně v roce 1997 - jsem si kecnul do americký reality jen to křuslo, haha. Řekněme, že jsme měli drobet nižší příjem a jenom jeden přijem a tři děti.
První dobrá práce v USA, America Online, deset let jsem pro ně makal, duši jim prodal, přežil 16 reorganizací - třeba když jsme koupili Time Warner, to byl hukot - až mne po těch deseti letech vylili. Nic osobního, šlo nás asi devět set.
Pak jsem to chvíli střídal, třeba NASA platila velice dobře, ale byl jsem z domu 14 hodin denně, pět dní v týdnu. Teď dělám z domova, kdybych dojížděl do DC, tak beru i o půlku víc, ale nestojí mi to za to.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@zrcadlo píše: Více
Ti moji vyhoreni znami deti nemali. Vlastne nikto z tych co poznam a vyhoreli este vtedy deti nemal. Ja vam to (aj tej anonymnej co tu pisala, ze k praci ma este 1/3 uvazku pri sprave majetku) prajem, ze vam to funguje (fungovalo) a ste tak spokojne. Len by som to, ze to niekto ma inak nenazyvala ako financna negramotnost - lebo co vy zvladate, to u ineho moze sposobit nakoniec vacsi financny problem, nez „lenivy“ pristup robit len tolko, kolko zvladnem „pohodlne“.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@KalamityJohn píše: Více
Jj. Po 20 letech nas hromadně vyhodil Boeing. Covid, reorganizace. Od té doby uz vim, ze na zásluhy se nehraje. Zed si vybírám a hlídám svůj čas. Ale po vejsce jsem měla dvě prace. Vyhoření nehrozí, pokaždé me to baví.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Elfido píše: Více
Ale za mě spořit max. pár stovek měsíčně prostě finanční negramotnost je, to je prostě od výplaty do výplaty, z ruky do huby a bez krytých zad Jak píšu, ženská pečující o postižené dítě to tak může mít a ani neceknu. Ale jinak by alespoň těch 10% příjmu měl být schopný odložit každý. Když někdo neumí/nechce vydělat víc, tak holt žije skromně a přizpůsobí se. I ten můj známý z charity odkládá víc než stovky, protože i přes nízký příjem je finančně gramotný.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Elfido píše: Více
Uváděla jsem tu časovou náročnost, protože většina lidí si myslí, že těm lidem to spadlo do klína, tisíce lítají na účet a žádné starosti okolo.
Začínala jsem brzy, podobně jako @zrcadlo @KalamityJohn šla jsem do neznáma, když je člověk mladej, tak zkousne leccos. Můj sen bylo mít vlastní bydlení. Ve dvaceti sice s dluhem, ale sen se mi splnil… postupně jsme s manželem začali řešit, že se nám opravdu do 65 nechce nikde plahocit na cizím, takže jsme pomalu začali něco budovat.
Na mateřské jsme sice bydleli v 2+1, ale já měla navíc pár tisíc z pronájmu. Nemusela jsem lítat po mizerně placených brigádách.
Teď jsem si ve firmě domluvila 4 denní pracovní týden…to že máš jiný příjem než že zaměstnání ti dává svobodu.
Ano, já nikoho nenutím si tvořit vlastní investiční portfolio, ale ať tu pak nepadají věty typu, spadlo jim to do klína, každý na emiminu tu má miliony a pod.
Za vším je vždy práce a píle
- Citovat
- Upravit
Jo mě to baví…jen lidí tohle nevidí…
Teď už jen daňové přiznání, obsadit ty dva byty a čas na prázdniny, doufám
Mám v hlavě takový projekt v horizontu pěti let, tak uvidíme.