Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
Rve mi to srdce
ale jak píšou holky, máte dceru, to je dar, ona vás potřebuje..
@Anonymní píše:
Tak moc se mi stýská.. tak moc jsem ho milovala, nedokážu se vůbec vratit do života.. byl to nás vysněný syn. Tolik jsme si k dcerce prali chlapečka, obreceli jsme to hned při porodu, ze se to povedlo. A pak přišla taková ránachtěla bych ho zpátky. Přeci jsem nemohla jenž tak přijít o syna.. proboha.. je to strasny. Už nikdy nebudu mít syna.. chtěla jsem jen zdravý děti a takhle to dopadlo
To se prostě stává. Je to tragické, bolavé, ale prostě se to stává. Bohužel. Dcerka za to taky nemůže, neodstrkuj jí. Ona si tvou, vaši lásku taky zaslouží. Ještě jednou přijmi ode mne upřímnou soustrast, je mi to opravdu moc líto.
Doporučila bych vám stránku Dlouhá cesta pro rodiče kteří přišli o své děti myslím že mají i telefonickou pomoc kterou dělají maminky které to také prožili
Podívám se. Dostali jsme různá doporučení na psychology, psychiatry, jezdíme tam. I na stránky na internetu. Stejně nic nepomáhá, člověk má pocit, ze ráno nevstane z postele.. proč my.. měl tady být, pořad ho vidím, cítím, říkám si, co by už uměl… vzdyt před 6 týdny jsem ho držela v náruči ![]()
Upřímnou soustrast
Nic si hlavně nevyčítej, ve skupince, na kterou Ti holky posilaly odkaz, je maminka, která přišla o syna kvůli SIDS přímo v porodnici, ani monitor a okamžitá pomoc lékařů nepomohla
.
Vím, jak moc to je těžké, my přišli o dceru ještě v těhotenství, i po více nez 2 letech to stále bolí… ale bohužel pomáhá opravdu jenom čas… bolest zůstane, ale bude časem jiná, snesitelnejsi ![]()
Nezapominej na dcerku, kvůli ní teď musíš jít dál ![]()
Hodně sil na té dlouhé cestě, kterou máš ještě před sebou.
PS. Za mě nejlepší terapie byla opravdu Prázdná náruč tady na emiminu, holky jsou fajn a všechny nás tam. bohuzel spojuje podobný osud ![]()
Už jsem poslala zadost o přijetí do skupiny. Spíš mám pocit, ze pro mě už není žádná cesta. Člověk má pocit, ze se tyhle věci proste nesenou, takže se mu nemuze nic stát.. navíc jsme měli tak krásném život, nic nám nechybělo..
Úplně se mi z Tvých slov svírá srdce bolesti…
musíš jít dál, kvůli dcerce, manželovi, rodině…dovol si truchlit tak dlouho, jak potřebuješ
ale časem, až ta největší bolest přebolí, tak uvidíš světlo na konci tunelu… mě nejvíc nad vodou držela myšlenka, že tu obrovskou díru v srdci alespoň trošku zacelí další miminko ![]()
Další dítě si neumím představit.. vlastně ani žádný další život si moc neumím představit.. jak se život dokáže zhroutit, v jednu vteřinu mate všechno a v další nic…
Prosím neříkej, že nemáš nic, máš DCERU, máš muže a i oni zažívají tu bolest a ztrátu, potřebujete se navzájem
je mi to neskutečně líto, je to to nejhorší, co může člověka potkat, ale vykřesej v sobě sílu a soustřeď se na dceru…posílám objetí.
Do skupiny mě zatím nepřijali. Je to snad den ode dne horsi.. nemůžu zit bez neho.. vzdyt byl tak uzasnej
Jestli chceš, napiš sz.. Prošla jsem tím, teď už se to zdá jako věčnost, ale člověk by tím neměl procházet sám, mě práve hodně pomohlo, že jsem měla kolem sebe - alespoň tady lidi se stejným osudem, kteří mi pomohli se s tím vyrovnat ![]()
Zdravím, také nám zemřelo dítě na SIDS. Policie řekla, že v těchto případech musí kontaktovat sociální odbor. Nechápeme proč. Zažil jste to někdo?
@Harley29 píše:
Zdravím, také nám zemřelo dítě na SIDS. Policie řekla, že v těchto případech musí kontaktovat sociální odbor. Nechápeme proč. Zažil jste to někdo?
Tak stejne probehne zrejme cele rizeni, policie to bude vysetrovat. A pokud to uzavrou jako SIDS, tak ospod ani nema co resit. Ono to vsechno nejakou dobu trva, znamym to uzavreli az asi za tri mesice. A uprimnou soustrast, je mi to lito.
No vyšetřovalo se to. Uzavřeli se to jako syndrom náhlého úmrtí a stejně to prý musí oznámit sociálcě. No uvidíme. Asi se to tak dělá.
Ségra přišla o syna náhle, ve 3 letech. Onemocněl, šel do nemocnice a do měsíce ho nebylo - do té doby krásný zdravý kluk. Poznačilo to celou rodinu, jeden dědeček se z toho nevzpamatoval dodnes - deprese, alkohol
. Pomohlo další dítě (když se to stalo, byla už těhotná), ale asi jenom trochu. Se ségrou je to teď mnohem lepší, ale ok to není. Pořád chodí na terapie. Další dítě už nechce - prý by další strach a stres už neunesla. Tchyně přišla u porodu o první, protože lékař jí neléčil zápal. Pak měla 2 děti a teď vypadá vyrovnaná. Já myslím, že jsou některé traumy v životě, které nezmizí, ale dá se s nimi naučit žít a ze života se těšit, ale chce to sílu. Měli jsme jednoho příbuzného, zemřel, když mu bylo přes 80 a ten pochoval 2 manželky a oak ještě svou jedinou dceru, když jí bylo 18. Já ho blíž poznala až jako důchodce, ale tak teplého, vtipného, šarmantného člověka těžko pohledat. Pořád rád něco podnikal, i když každé vánoce jenom objížděl hroby. Pro mne opeavdu veliký člověk.