Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
Zkusenost nemam, je mi moc lito, ze te to potkalo! Posilam alespon pevne objeti ![]()
Jedna znama takto prisla o trimesicni holcicku. Ublinkla si a zadavila se. tehdy jeste nebyly monitory dechu. Jedno dite jiz mela a resila to tim, ze si brzy udelali dalsi detatko. Rikala, ze to dost pomohlo…ted uz ma jeji dcera 15 roku…clovek asi nikdy nezapomene, ale casem to pry otupi a je dulezite, ze mas dalsi deti, ktere ti delaji radost. Moc ti drzim pesti, musi to byt nepredstavitelna bolest… ![]()
Ahoj. Moc mě mrzí, žes přišla o miminko. Doporučila bych ti uzavřenou skupinku prázdná náruč tady na emiminu. Sama jsem přišla o syna po porodu. Klidně mi napiš zprávu, ať neřešíme naší největší bolest veřejně ![]()
Ja nevěřím v osud. Prostě náhoda. Já jsem 4× potratila, bývalý přítel málem zemřel na prasklé aneurysma v mozku. Navíc mám autoimunitní onemocnění, denne zdravotní potíže. Život prostě není lehkej, ale musíme se snažit i přes ty hrůzy to nějak zvládnout a snažit se o štěstí. Pokud máš další dítě, zaměřit se na něj, nebo zkusit mít ještě jedno…Snazit se smát, i když to nejde. Číst veselý knihy, koukat na veselý filmy. Obklopovat se kvalitníma lidma. A hlavně si dovolit být i nějakou dobu naprosto na dně-a nešťastná. Odžít si ten smutek. Moc ti přeji, aby jsi to překonala a byla zase šťastná.
Mám doma ještě tříletou dceru a stejně mám pocit, ze to nepřežiju. Byl to nejkrásnější, co jsme měli k malé. Tolik jsem chtěla parecek, děti po 3 letech, aby byly blízko a hrály si. Malou jsem tolik připravovala na příchod brachy, milovala ho, byla na nej hodna
a teď ji tu vysvětluji, ze už ho nemáme, že nám umřel.. to se nedá přežít, vsude ho vidím, byl mi tak podobnej, uzasnej.. bylo mu čerstvé 5 měsíců, to se proste nedá zit dal.. měli jsme monitor, který zlobil, ale tohle by mě nikdy nenapadlo. Nespustil se.. je to moje vina, P odle doktoru to bylo sids. Pořad o tom přemýšlím, pořad si přehrávam, ze tu měl být. Dělala jsem vše, Já bych pro děti umřela, nikdy by mě nenapadlo, ze nás tohle potká, máme dům, dovoleny, všechno, co chceme a najednou je to tak zbytečný. Není nic… a nebude… nikdy.. do skupiny se rada přidám O
Jezisi to je strašný, je mi to tak líto! Přijměte nejhlubší soustrast, život opravdu není fér, tohle se dít nemá
Uprimnou soustrast. NENI TO VASE CHYBA, sebelepsi monitor ma zpozdeni apod. Snad v kazdem kraji funguji napr Charity apod, pres ktere lze dohledat psychologickou/psychiatrickou pomoc, ktera muze byt berlickou v tomto velmi tezkem obdobi. Jeste jednou uprimnou soustrast.
Je mi to líto… Možná bych doporučila knihu Život po ztrátě - Raymond Moody.
Upřímnou soustrast, tohle je nejhorší, co může rodiče potkat…
Nestydně se vyhledat odbornou pomoc. Psycholog/psychiatr tu od toho jsou.
Teď jsem dočetla co jsi dopsala. Mému synovi bylo taky čerstvě 5 měsíců. Je to šok, vím jak se cítíš. Bolí to až fyzicky. Bojovala jsem ze všech sil. Byla jsem v několika léčebnách, zkusila hodně antidepresiv, měnila psychology a psychiatry, často jsem měla pocit, že mi nerozumí. Pak jsem rezignovala a nechodila nikam. Mám OCD a občas se mi vrátí deprese, ale život mám teď relativně normální. Ten stesk nezmizí, ale ta bolest se zmírní, bude jiná než ta ostrá kterou teď cítíš. Hlavně se rozluč, breč, křič, všechno dostaň pryč. Je to dlouhý proces, ale dojdeš smíření a vzpomínat budeš s láskou a úsměvem, ne s ukrutnou bolestí. A hlavně musíš přijmout, že to není ničí vina.Je to bohužel zase o tom čase. Moc mě mrzí tvoje ztráta, zapálím za tvoje miminko svíčku.
Hezky den, hledám někoho, kdo zažil ztrátu dítěte ať už jako sids či něco podobného. Mám pocit, ze se nikdy nevyrovnam s tím, ze jsem přišla o syna. Jak jste začaly znovu zit? Proč se tohle deje?