Poradna gynekologa
MUDr. Jiří Škultéty
Jedno velké období končí, začíná velká životní mise. Je v pořádku co prožíváš.
Neboj, čas ti postupně ukáže, že to zvládneš… Budeš mít miminko a život půjde dál i s tím malým clovickem…
Taky cekam sve prvni miminko v zari a rikam si, ze kdyz to zvladli ostatni, zvladnu to i ja, nic jineho si ani nepripoustim ![]()
Taky cekam v zari, uz jsem procetla deniky z nacti, ktere jsem neotevrela 15 let, koukala na stary fotky a bulela. Vcera zachvat paniky pri prvni obhlidce kocarku, odesli jsme bez vyzkouseni cehokoli. Myslim, ze vykyvy jsou do urcity miry normalni, kdyz se v tom clovek netopi a kdyz neprevazuji nad spokojenosti.
To k tehotenstvi patri. Je to zacatek nove ery, narocne obdobi, ac radostne, a hormony to jeste podtrhuji.
Ahoj. taky čekáme v září 5.9 první miminko… Taky mám někdy špatnou náladu ale to je normální taky mě příjde že nic nezvládám uklízet atd…Taky doděláváme bydlení tak snad to stihneme…
Je to normalni. Hormony, zivotni zmena. Na me to paradoxne dolehlo az po porodu a bezne jsem ve sprse bulela, co to byl za hloupy napad poridit si dite
. a to jsme se snazili 1,5r.
Dekuji moc za založení této diskuze - mne je dnes teda uplne ze strasne. Nejhorší kdyz jsem se snazila zavolat mame a ta mi rekla jdi si odpočinout a pomaznej se s miminkem a ja jsem nahlas rekla ze tohle teda ja nedelam - ani mne to nenapadlo. Takze hned pocit jak jsem špatná. A kdyz mam byt upřímná tak pocit který převažuje nejvíce je strach - samozrejme ze jsou chvíle kdy se tesim ale nejvíce strach - jestli to zvládnu, z porodu, z toho jestli nejsem sobec moc velký, z toho aby se nic nestalo a dal ani nebudu psát co dal citim protoze si řeknete ze jsem fakt magor. Podotýkám ze ziju ve spokojenem manželství, s manžel ma úspěšnou firmu, oba budeme pracovat z domova a dokončujeme barak - takze kromě toho ze jeste dva měsíce budu pendlovat mezi Anglii a Českem se fakt nemam na co stezovat. Dokonce je to rouhání…ale nemuzu si pomoct.
Ahoj holky, chci se zeptat, krom pocitu těšění se na miminko, mívate některé z vás pocity, že nezvladnete nic? Zrovna zařizujeme s parnerem bydlení, mam strach, že se snad nezabydlīme. Termin mam az v zari, ted jsem dvacaty tyden. Mam strach, že nezvladnu péči o miminko, přijde mi, že i když se mi ve skutečnosti plní vše, co si přeji, tak nevdecne hledam chyby, možná tam, kde ani nejsou. Melancholická jsem uz odjakživa, ale ted mi prijde, že jeste více. A pritom jeste mozna pred vice jak pulrokem, bych vam tu psala, jak zavidim holkam, co cekaji rodinu a zarizuji si hnizdecko. Porad se mi vraci vzpominky na detstvi, na bezstarostnost, na to, jak jsem resila proste veci, ktere patri k puberte, skoke a tak. Prijdu si jak male dite. Poustim si stare serialy a vzpominam na detstvi… prijdu si jak pako. Pak se zase uklidnim a hladim si bricho. Pritom, to, ze jsem otehotnela je v mem pripade zazrak, ani jsem nedoufala. Jsem asi pripad pro Chocholouska. Nechci prenaset sve trapne chmury na miminko. Ono vlastne je vse v poradku, ale proc teda ty pocity strachu? Omlouvam se za chyby v textu, pisu z tabletu…