Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Já si myslím, že tím dáváš dítěti chviličku času, aby se srovnalo s novou situací, jako že třeba něco nesmí, musí a tak… je to stejný jako:,,Ještě jednou se sklouzneš a potom půjdeme domů"… dítě dostane čas se vyrovnat s tím, že už nebude na hřišti a pak nedělá tolik hysteráků
![]()
My doma počítáme často, je to jediný co na našeho raubíře platí. Ví, že jak se začne počítat tak že už si neděláme srandu, ale opravdu po něm něco chceme. Stačilo párkrát napočítat do tří, po čemž když neposlechl tak jsme plácli na zadek (o nějakém zmasakrování fakt nemůže být řeč
. Teď už stačí říct dva a jde bez řečí udělat co má.
Občas doma používám, věta říkám to naposledy neměla tak velký účinek, protože tam nebyl ten čas, do kdy musí poslechnout, teď většinou na 2 už udělá požadovanou věc… opravdu je to jen vylepšené vyhrožování něčím, co nechce - např. sebrání nějaké věci
když napočítám do tří, bez řečí splním výhružku, když řve, vysvětlím, že byla upozorněna předem ![]()
Na vnuka to fungovalo vždycky, nikdy mě do tří napočítat nenechal. Asi záleží i na osobě, když počítá maminka-víla, co si na sobě nechá dříví štípat, děcko ví, že nic nepřijde, naopak když počítá taková herdekbaba jako já, obavy jsou obvykle horší než případná realita. Nevím, co by pak přišlo. Asi nějaký zákaz, podle situace. ![]()
btw: Holky, neříkejte, že „bití nefunguje“. Bití pochopitelně funguje, ale jeho smysl je v tom, že musí bolet. Pokud nebolí, není to bití. Když já byla malá, chodily běžně děcka s jelitama. To mi neříkejte, že by to nefungovalo. I na vás. Pokud by váz někdo mohl beztrestně zbít, neudělali byste ledacos, abyste se bití vyhnuli? vždyť takhle funguje domácí násilí. A je vidět, že funguje dobře. Podotýkám, že já syna ani vnuka nikdy nebila. Bití nevychovává, bití láme.
@Bábrdl píše:
Bití nevychovává, bití láme.
Právě.
Takže když je to na zadek nebo po stehně, tak „nebolelo“ a aby nebyl vzdor, tak bych ji musel ztřískat tak, že bych ji zlomil, a to nechci.
Taky jsem používal symbolicky přes ústa, ale to bylo opravdu symbolicky, asi jak pan biskup při biřmování, tedy dotkl jsem se tváře bříšky prstů. Ale toho řevu potom… asi to brala jako ponížení. Takže ani to nepoužívám.
@eumedon píše:
Právě.Takže když je to na zadek nebo po stehně, tak „nebolelo“ a aby nebyl vzdor, tak bych ji musel ztřískat tak, že bych ji zlomil, a to nechci.
Taky jsem používal symbolicky přes ústa, ale to bylo opravdu symbolicky, asi jak pan biskup při biřmování, tedy dotkl jsem se tváře bříšky prstů. Ale toho řevu potom… asi to brala jako ponížení. Takže ani to nepoužívám.
„facka“ je strašně ponižující, je to výraz hrozné neúcty někoho praštit do obličeje
no, tělesný trest musí bolet, jinak nemá smysl, takže je prostě lepší ho nepraktikovat
Tak ja pred pocitanim, vzdy rikam, co bude nasledovat. Sedni si s tou susenkou ke stolu nebo ti ji seberu. Raz, dva a dite sedi. Pokud na tri nesedi, vystartuju rychlosti kulovnice a susenku zabavuju. Zajimave je, ze mladsi dcera to nakoukala od syna a jeste v dobe, kdy tomu nerozumnela, tak uz na to fungovala ![]()
@Bábrdl u nas opravdu biti nefunguje. Na dceru ano, ta na ten zadek dostat vubec nemusi, staci pohrozit. U syna ne. On je ten typ, co by se pro vlastni svobodu nechal zabit. Je potreba se s nim dohodnout. Celkove mam pocit, ze biti vsechny situace i vztahy jenom zhorsuje.
@marmelada78 píše:
Otázka je jednoduchá. Vídám to kolem sebe, jak maminky dětem říkají „počítám do tří.. jedna, dvě..“ no a dítě většinou zafunguje.
Já jsem to vůbec nepochopila v čem to tkví. TO bylo potřeba dítě zmasakrovat do bezvědomí aby si to zapamatovalo o co jde ne? Jako představa že řeknu synovi „napočítm do tří a pak dostaneš na zadek“ už ho vidím jak je mu to úplně ukradené. Takže co následuje když napočítáte do tří a dítě neposlechne?
Já počítám do tří - a pak přijde předem oznámený důsledek.
Například - stojíme u dveří už deset minut a opravdu potřebujeme odejít, teta na nás venku čeká. Obuješ se sám? Ne… dobře, počítám do tří, pak odejdu sama s bráchou a Ty zůstaneš doma s tatínkem. A po dopočítání skutečně odcházím.
promiň, ale tomu nevěřím
těžko jste to mohli zkoušet, to by dneska bylo trestné, ale kdyby ho někdo dal mému strýci, který řezal bratrance jako žito, prostě by ho poslouchal jen z pudu sebezáchovy ![]()
bratranci byli „drsní“ kluci, ale nikdo nechce zažívat bolest, raději šli tátovi z cesty - no, na vztahy to blahodárný vliv nemělo, to máš pravdu
Taky říkám dopředu, co se stane a pak se to stane. Nepoužívám to často, takže skutečně k tomu dochází.
Že to nefunguje u dvacetiměsíčního dítěte, které nikdy neslyšelo nikho počítat do tří, to se nedivím. Naše o měsíc mladší tuhle posloupnost taky nezná. Teda zná „raz dva tři teď!“ na klouzačce a při skoku do bazénu, takže kdybych začala počítat, tak mi zřejmě „drze“ doplní teď!
Ale na staršího čtyřletého už to funguje dýl. Já u mladší spíš moc dlouze nediskutuju a nečekám, v tomhle věku má reflexní oblouk asi jako pes - několik vteřin - takže když to nezačne dělat hned, tak to okamžitě zapomene.
Tak u nás doma praktikujem a většinou se nedostanu ani ke „dvě“
prostě jí pak zakážu co má ráda a hotovo a ne že jen „zakážu“.
@marmelada78 píše:
Synovi je teda teprv 20 měsíců. Ale viděla jsem u takových že jim to fungovalo. Vždycky přemýšlím, co bylo potřeba tomu dítěti udělat, aby už nikdy do tří napočítat nenechalo.
U nás to funguje odmalička - a to mám víc než tvrdohlavé děti.
Není to žádné vyhrožování - počítání funguje jako určitý moment nahození. Okamžik, kdy oni se vzpamatují a uvědomí si, že se něco děje a něco nastane. Není to žádná „výhrůžka fyzickým násilím“, jak tu zaznělo - cílem je psychický efekt „teď se fakt něco děje, chci to nebo nechci?“
Ale nepřijde to samo - je potřeba k tomu vést. Naučit dítě „na heslo“ - to už je věc právě té důslednosti.
@marmelada78 popravdě obě děti byly docela hodný, ale párkrát jsem počítat musela
teď už teda nepočítám. V jejich věku už by to na ně neplatilo a vzhledem k tomu že jsou už oba větší jak já, tak mám strach kdy začnou oni počítat mě
![]()
Taky používám a ačkoli má syn docela děsný odmlouvací, utíkací a neposlouchací období (nebo, že by byl nevychovanej?) tak to docela zabírá. Málokdy následuje fyzickej trest, spíš jako Bohunka.. jdeme ven, když se nenecháš obléct než napočítám do tří (někdy, když má blbej den počítám do pěti
) jdu sama a ty budeš doma. Ale šetřím s tím, mám pocit, že když to udělám x krát denně přestane to fungovat, nejdřív se snažím domluvit bez počítání.
Díky za osvětu všem. POřád tomu teda úplně nerozumím, možná že je v těch 20m na to ještě brzo? Prostě mi to u syna přijde neaplikovatelné. Netuším co bych mu měla zakázat, na televizi se nedívá vůbec na nic, kokina rád nemá, oblíbenou hračku taky žádnou, v podstatě jediný co ho zajímá je běhání a lezení kamkoliv. Takže představa jak mi vysypává misku s těstovinama na zem a já mu říkám ať to sebere.. počítám do tří a jestli to nesebereš, nepolezeš odpoledne na lustr
![]()