Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Jak funguje výhružka: Napočítám do tří?!
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
30.7.13 16:05
@marmelada78 píše:
Možná to překrucuju protože úplně nechápu, nedělám to záměrně.. Pokud zůstanu u téhle konkrétní situace, vysype těstoviny „jen tak“, napadne ho to, tak to udělá. Vysvětlovat že „se to nedělá“ - tomu se prostě směje. Jablko mu místo toho nabídnout sice můžu, ale je mu tak nějak šumák, že ty těstoviny mít nebude, konkretně si myslím, že to jabko sní bez mrknutí oka a s tím co provedl si to vůbec nespojí. Zakazování bonbonů a pamlsků je u nás úplně mimo, protože to plive a zásadně to nechce, občas se mu snažím nějaký ten pamlsek vnutit ale marně.
No jistě, protože je malý. Znáš ho, vidíš, že je to u vás zatím k ničemu, tak nevím, proč bys to měla použivat…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.7.13 16:07
@marmelada78, já jsem ale nemyslela, že vysype těstoviny a Ty mu nabídneš jablko (nebo něco jiného). 
To byl jenom příklad - jako že ve chvíli, kdy se začne dožadovat dalšího jídla, tak že mu prostě vysypaný oběd už nedáš. Dáš mu třeba až svačinu…
Nedokážu Ti dát takhle po netu univerzální recept, jak zrovna na Tvoje dítě - sama musíš přijít na to, co na něj platí, podle konkrétní situace. Ale každá situace má nějaký důsledek - vždycky se dá najít něco „tohle se stalo - a tohle to způsobí“.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.7.13 16:13
@BohunkaP píše:
@marmelada78, já jsem ale nemyslela, že vysype těstoviny a Ty mu nabídneš jablko (nebo něco jiného).
Jasný, mně se jen zamlouvá jak to funguje u ostatních, akorát prostě mě štve že nemůžu přijít na nic, co by mladýmu vadilo, čím bych mohla pohrozit. S tím jabkem to chápu, že mu ho nenabídnu, ale on se určitě jídla dožadovat nebude, pokud mu něco nenacpu pod nos, tak je shcopen celý den nejíst. No nic, asi to nebude pro nás, nebo o tom musím nějak víc popřemýšlet ještě. Díky za trpělivost 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.7.13 16:21
Já to používala, chvíli to fungovalo, ale už to nefunguje 
Teď začnu počítat „jedna“ a dcera řekne „dva, či“ Výchovnej efekt to nemělo vůbec nebo možná krátkou dobu, teď už nepomůžou žádné hrozby, žádné „dostaneš na prdel“, ale prostě bez varování ten trest provést (mrsknou ji do pokoje, jednu přes zadek apod.) Já jsem každopádně typ, který nerad svoje dítě mlátí, takže se ten trest snažím co nejvíc oddalovat a je mi jasné, že je to cesta do pekel, protože za chvíli ta krakatice pochopí, že si ze mě může dělat srandu a já dokážu jenom stát a nadávat. Bohužel ona není ani adept na respektující výchovu a ani žádnou jinou formu liberální výchovy, tak nevím, co z ní vyroste 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.7.13 16:24
@marmelada78, máš ještě malého kluka, časem s ním bude lepší domluva. U těch menších dětí ten „nácvik počítání“ docela dobře funguje na situacích třeba… lítání po obchodě a tahání věcí z regálů („po obchodě se nesmí běhat…až napočítám do tří, posadím Tě do kočárku“)… na hřišti hází pískem („házet pískem se nesmí, kdo hází, nemůže tu být, až napočítám do tří, odcházíme“ a hlavně po „tři“ skutečně odejít)… totéž třeba pro ubližování jiným dětem („kdo ubližuje, nemůže si s dětmi hrát, tj. jdeme domů“)… jde o to, aby dítě pochopilo, že to počítání značí krizi… že na „tři“ něco přijde („máma řekla, co přijde…a vím, že to přijde, protože máma nikdy nekecá jen tak“).
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.7.13 16:30
@rajada píše:
Bohužel ona není ani adept na respektující výchovu a ani žádnou jinou formu liberální výchovy, tak nevím, co z ní vyroste
Pokud můžeš toto napsat, je zcela evidentní, že RaBR je mimo Tvou sféru a neměla by ses o něj ani pokoušet. 
Člověk, který skutečně respektuje a vede své děti k tomu, aby respektovaly jej, by totiž podobnou větu nevypustil z úst. Nepřemýšlel by o tom, zda je jeho dítě „adept na respektující výchovu“ - protože on své dítě respektuje takové, jaké je. I náročné a z různých důvodů obtížně vychovávatelné děti lze tímto způsobem vést, jen je to mnohem, mnohem těžší… a odhalí to u rodičů jakoukoli přetvářku (ve smyslu „já bych jela podle RaBRu, ale ono to nejde, moje dítě na to není“).
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.7.13 16:38
@BohunkaP
Já skutečně vím a přiznám si to, že RaBR je mimo mou sféru, proto jsem dceru přihlásila aspoň do školky, kde podle RaBR jedou Já své dítě samozřejmě respektuji, dokonce i ve vypjatých situacích se snažím respektovat (:)), ale ještě stále a pořád jsem víc ta nervózní, než flegmatická matka, takže ne vždy jsem schopna zachovat úplně chladnou hlavu. A s děckem, které se sekne, švihne sebou a ječí na přechodě pro chodce, je pak těžké „vyjednávat“. Takže jo, nejsme adepti na tu správnou RaBR výchovu, vlastně obě dvě, nejen dcera
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.7.13 16:45
@rajada, to je super přístup 
. Nejvíc škody nadělají maminky (zřejmě něco typu snachy od Bábrdl), které RaBR „praktikují“, protože „se to má“… a nejsou schopné (resp. ochotné) uznat, že takovýmhle postupem sobě a svým dětem zadělávají jenom na problémy.
Není podstatné, JAK kdo vychovává - podstatné je, že OPRAVDU vychovává.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.7.13 18:52
@CokeLady píše:
Funguje to na prosté bázi… na bázi strachu. Většinu ze strachu z fyzického trestu. Zatím jsem neviděla, že napočítám do tří a pak Ti to vezmu. Ne, vždy co vidím v okolí je napočítám do tří a seřežu Tě, napočítám do tří a dostaneš na zadek, napočítám do tří a plácnu Tě.Ať každý popřemýšlí, zda je to dobrý systém.
To je ale pitomost! 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.7.13 19:01
@BohunkaP píše:
@marmelada78, máš ještě malého kluka, časem s ním bude lepší domluva. U těch menších dětí ten „nácvik počítání“ docela dobře funguje na situacích třeba… lítání po obchodě a tahání věcí z regálů („po obchodě se nesmí běhat…až napočítám do tří, posadím Tě do kočárku“)… na hřišti hází pískem („házet pískem se nesmí, kdo hází, nemůže tu být, až napočítám do tří, odcházíme“ a hlavně po „tři“ skutečně odejít)… totéž třeba pro ubližování jiným dětem („kdo ubližuje, nemůže si s dětmi hrát, tj. jdeme domů“)… jde o to, aby dítě pochopilo, že to počítání značí krizi… že na „tři“ něco přijde („máma řekla, co přijde…a vím, že to přijde, protože máma nikdy nekecá jen tak“).
Teď si uvědomuju, že je to tak, jak to píšeš. Po „tři“ nenásleduje žádný trest typu výprask, ale nezbytné opatření. Dítě během počítání do tří dostane šanci udělat dobrovolně něco, k čemu je musíš tak jak tak přimět a taky na to nemůžeš čekat neomezeně dlouho. Obléct si tričko, plťky,…
Takže naše malá nesnášela, když jí někdo pomáhal. Jenže někdy, když po ní byla vyžadována nějaká činnost (převléct se v šatně), působila dost nesoustředěně a zabývala se vším možným, než tím, čím se zabývat měla.
Takže tím počítáním jsme jí pomohli soustředit se na svěřený úkol, nasměrovat se k němu. Po napočítání do tří při převlíkání v šatně nenásledoval výprask, ale (nedobrovolná) pomoc s převlíkáním.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.7.13 22:18
@eumedon píše:
Takže tím počítáním jsme jí pomohli soustředit se na svěřený úkol, nasměrovat se k němu. Po napočítání do tří při převlíkání v šatně nenásledoval výprask, ale (nedobrovolná) pomoc s převlíkáním.
Přesně
Jinak řečeno, to počítání zapůsobilo jako heslo na štěňátko… POZOR, něco se děje, vzpamatuj se a soustřeď se.
Tohle mnohé maminky nerady slyší (myslím, to srovnávání dítěte s pejskem), ale ono to v mnoha směrech tak funguje - mláďátka jsou si v mnohém podobná.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
31.7.13 16:41
@marmelada78 píše:
Otázka je jednoduchá. Vídám to kolem sebe, jak maminky dětem říkají „počítám do tří.. jedna, dvě..“ no a dítě většinou zafunguje.
Já jsem to vůbec nepochopila v čem to tkví. TO bylo potřeba dítě zmasakrovat do bezvědomí aby si to zapamatovalo o co jde ne? Jako představa že řeknu synovi „napočítm do tří a pak dostaneš na zadek“ už ho vidím jak je mu to úplně ukradené. Takže co následuje když napočítáte do tří a dítě neposlechne?
Já počítám a u nás je to hra…má ráda počítání čehokoliv 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.8.13 03:16
Je to magie :-)
Zkusila jsem to poprvé asi ve dvou letech věku mého syna. Změnila jsem tón i sílu hlasu, nějak jsem to řekla jinak, a hned po slově JEDNA si mě pán začal všímat a projevil velmi vážnou snahu mi vyhovět. Podotýkám, že na počítání reagoval aniž bych kdy předtím někdy napočítala do tří a přišel nějaký strašlivý trest. Myslím si, že velkou roli hraje mé vnitřní rozhodnutí ukončit neposlušnost (např když se nechce „zaparkovat“ do postýlky) a změna v tónu hlasu. Jen se asi nesmí předávkovat
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Strach z dětí u 2lete
- 18.05.26
- Anonymní
Synovo zhoršené chování ve školce
- 20.05.26
- Anonymní
Můj syn 6 let se za vsechno omlouva
- 25.03.26
- Anonymní
