Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
Náročné dítě nebo jiný problém?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
Napsat příspěvek
Velikost písma:
21.6.21 21:58
V 95 % popisujes moji dceru… pred 3.narozeninami jsem normalne skoncila u psychologa ja… 
vse byl problem, je hodne dopredu… na trilete prohlidce jsem narazila na zastupujici detskou lekarku jiz v duchodu.. byla z male nadsena a sama se me ptala, zda nemiva tyto projevy, tak jsem se pousmala ze ano a casto… 
rekla mi, ze je to znak velmi inteligentnich deti… jinak psycholozka mi pomohla v par vecech ohledne komunikace s ni, namichala nam obema bachovky… o pul roku pozdeji vidim velky pokrok, nespokojena velmi je uz pouze 2-3 x tydne, obcas i ustoupi a necha si vysvetlit… nespokojena mirne je tak 5 x denne ale to se bavime o 5 minutovych mrcicich akcich, kdy zafunguje i pozadani at se mnou mluvi slusne a jasne
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
21.6.21 22:16
@Anonymní píše:
Ahojky všem,
mám dotaz.
Syn bude mít za měsíc 3 roky a v září jde do školky. Přemýšlím, kde začít.
Malý je šikovný, krásne mluví, ve spoustě věcech bych řekla, že je hodně napřed. Zajímají ho písmenka, tak zná celou abecedu, číslovky, počítá do 30ti, říká básničky, zpívá písničky. Jako dítě má jakoby dvě stránky.
Ty pozitivní jsou, že je velký srdcař, pořád nás objímá, vykládá si s námi a nikdy nebyl problém v kontaktu s jinými dětmi - neuhodil, nehodil písek do obliceje, naopak děti má moc rád, podělí se o hracky a v kolektivu jsem s ním neměla problém.
Co ale mě trošku děsí je jeho tvrdohlavost a intenzita prožívání některých věci.
Nechce se oblíkat, pak zase vyslikat, dlouho dost razantně odmital vůbec jakýkoliv pokus o záchod či nočník, teď na jaře se nám podarilo částečně odplenkovat, ale plinu semtam dost silene vyžaduje. Když není, dělá hrozně ubrecene scény. Nevalel se mi teda nikdy po zemi. Když někde jsme v cizím nebo novém prostředí, stále lítá, až nebezpečné, křičí na lidi i procházející kolem. Když měl 10 měsíců, hrozně se bouchaval hlavičkou o postýlku. Vlastne spoustu věcí je velký problém a pocitově hodně člověk musí přemýšlet, jak na něj. Jsme sportovně založení, od malička má takové férové, milující chování a i vzor.. Ale přesto je často hodně upisteny, ukriceny a hrozně moc tvrdohlavý - dostat na něj čepičku hrůza, pak zase chce jen žluté oblečení nosit, nechce nosit vubec plavky, všechno nechce. Přemýšlela jsem vzdy, že to je jen období, ale mám pocit, že v každém období to bylo něčím hrozně náročný. Jednu dobu taky stále utíkal, nebylo možné ho udržet chvíli sedět nebo něco. Teď je hodně i takový umrceny, pořád si seda na zem doma a řve a řve, když něco není po něm a je to úplná kravina. Teď byl u babičky a u dědy kvůli mému porodu necelý týden poprvé od narození takhle dlouho. Na babi a dědu je zvyklý, jsme tam často všichni, ale bez nějakého většího hlídání bez nás. A ti už z něj kvetli, vůbec neposlouchal, na všechny křičel. U všeho scéna - jídlo, oblikani, záchod. Přemýšlím, jestli je to normalni nebo máme náročné dite nebo má nějaký problem?
Máš normální nenáročné dítě, k tomu asi velmi chytré. Věř mi, náročné dítě vypadá jinak.
Jinak v 5 letech už tak náročné nebude. Po tom 4. roce se tohle chování trochu láme.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
21.6.21 22:58
@Anonymní píše:
Ahojky všem,
mám dotaz.
Syn bude mít za měsíc 3 roky a v září jde do školky. Přemýšlím, kde začít.
Malý je šikovný, krásne mluví, ve spoustě věcech bych řekla, že je hodně napřed. Zajímají ho písmenka, tak zná celou abecedu, číslovky, počítá do 30ti, říká básničky, zpívá písničky. Jako dítě má jakoby dvě stránky.
Ty pozitivní jsou, že je velký srdcař, pořád nás objímá, vykládá si s námi a nikdy nebyl problém v kontaktu s jinými dětmi - neuhodil, nehodil písek do obliceje, naopak děti má moc rád, podělí se o hracky a v kolektivu jsem s ním neměla problém.
Co ale mě trošku děsí je jeho tvrdohlavost a intenzita prožívání některých věci.
Nechce se oblíkat, pak zase vyslikat, dlouho dost razantně odmital vůbec jakýkoliv pokus o záchod či nočník, teď na jaře se nám podarilo částečně odplenkovat, ale plinu semtam dost silene vyžaduje. Když není, dělá hrozně ubrecene scény. Nevalel se mi teda nikdy po zemi. Když někde jsme v cizím nebo novém prostředí, stále lítá, až nebezpečné, křičí na lidi i procházející kolem. Když měl 10 měsíců, hrozně se bouchaval hlavičkou o postýlku. Vlastne spoustu věcí je velký problém a pocitově hodně člověk musí přemýšlet, jak na něj. Jsme sportovně založení, od malička má takové férové, milující chování a i vzor.. Ale přesto je často hodně upisteny, ukriceny a hrozně moc tvrdohlavý - dostat na něj čepičku hrůza, pak zase chce jen žluté oblečení nosit, nechce nosit vubec plavky, všechno nechce. Přemýšlela jsem vzdy, že to je jen období, ale mám pocit, že v každém období to bylo něčím hrozně náročný. Jednu dobu taky stále utíkal, nebylo možné ho udržet chvíli sedět nebo něco. Teď je hodně i takový umrceny, pořád si seda na zem doma a řve a řve, když něco není po něm a je to úplná kravina. Teď byl u babičky a u dědy kvůli mému porodu necelý týden poprvé od narození takhle dlouho. Na babi a dědu je zvyklý, jsme tam často všichni, ale bez nějakého většího hlídání bez nás. A ti už z něj kvetli, vůbec neposlouchal, na všechny křičel. U všeho scéna - jídlo, oblikani, záchod. Přemýšlím, jestli je to normalni nebo máme náročné dite nebo má nějaký problem?
90% sedi na moji 3,5letou. Jen tedy že nikdy nepistela a nekricela na lidi a nebouchala se do hlavy. Bez pleny byla ale ve 2 letech. Tu mu vezmi a proste nedej na to uz je fakt velkej. S oblečením to u nas děláme tak, ze jdeme spolu do obchodu a dcera si vybere co chce a to nosi. To same cepice, ve trech letech ti uz pochopi, ze pokud si neda v tech vedrech ksiltovku, bude mu špatně, popr at si vybere jaka se mu libi, je přeci normální, ze chteji obleceni s autama, bagrama atd. Malo ktere dite na sebe necha navléct cokoliv, prostě to je obdobi, libi se mu zluta, at ji nosí. Nechce plavky, tak at je nahej a co? Dcera se i ted dokáže vztekat a bulet kvuli blbine. Kdyz ti dela blbosti s jídlem, tak mu ho vem a nech ho. Take to dcera zkousi, ale ja uz ji to proste nezeru. Nastav mu hranice, syn zkousi co di muze dovolit. A kdyz tak hezky mluvi, ptala ses ho, proc jeci a rve na cizí lidi? Dcera mluvi krasne uz od 2 let, takze jsem se ji vzdycky zeptala, proč to dela atd. Jinak si nyslim, ze mas prostě normální dítě. Az půjdete na 3 letou prohlidku, uvidíš co rekne Mudr
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
22.6.21 06:27
Z popisu se to ostatním, co mají „normální“ dítě ppdle mě špatně chápe. Já si celou dobu říkala, že je syn normální, jen prostě náročný. Ale teď je mu 6 a já o tom začínám fakt pochybovat. A jsme objednaní k psychologovi. Jsem zvědavá. Třeba normální je. Ale jak píšeš, je dost chytrý, ale přehnaně citlivý a vztekly. Od mala se mlátí do hlavy. Teď se mlátí do břicha nebo škrábe. Mluví o tom, že umře apod. Nepřijde mi to vše normální. Bylo by to na román. Často také vyžaduje stejné věci. Teď máme taky miminko, čekali jsme déle, protože bych při synovi neměla sílu a ten je úplně jiný už od miminka. Jinak u babiček se chová normálně, tam má respekt a ve školce taky. Jenom mě štve, že je hodně ovlivnitelný jinými dětmi a je spíš bázlivý. To cítím jako velký problém a chtěla bych taky u psychologa řešit.
- Citovat
- Upravit
22.6.21 06:56
Já se přidám do klubu, taky chytré aktivní a dominantní děcko, co od rána do večeře zkouší pevnost hranic, zároveň ale potřebuje moře lásky. Ano, je to náročné, mladší dítě je proti němu tak lehké vést a vychovávat, ale to se prostě těžko vysvětluje - každé dítě zlobí, jen některé prostě vyžaduje pozornost furt (a je jedno zda zlobenim, mluvení, zpívání a pistenim nebo milionem otázek, dlouhým usínáním a špatným spánkem, prostě to dítě je náročné, neúnavné, pořád v opozici vyžadující argumenty 
).
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
22.6.21 07:46
@řeřicha to moře lásky je přesný. Já dnes musela syna držet za ruku při čůrání. Teď jsem ho odvedla do školky a jsem smutná z toho, jak jsem to zase nezvládla. Těším se k tomu psychologovi. Já se pořád nějak intuitivně snažím vychovávat správně, ale na něj to prostě neplatí. Jeho nejde napomenout, okamžitě je smutný, vztekly, brečí a prosí mě, že potřebuje pomoct uklidnit a já to pokaždé nezvládnu 
příspěvek nad jsem psala.
- Citovat
- Upravit
22.6.21 08:05
@Anonymní píše:
@řeřicha to moře lásky je přesný. Já dnes musela syna držet za ruku při čůrání. Teď jsem ho odvedla do školky a jsem smutná z toho, jak jsem to zase nezvládla. Těším se k tomu psychologovi. Já se pořád nějak intuitivně snažím vychovávat správně, ale na něj to prostě neplatí. Jeho nejde napomenout, okamžitě je smutný, vztekly, brečí a prosí mě, že potřebuje pomoct uklidnit a já to pokaždé nezvládnu
Neboj, já včera zase nezvládla usínání, už to u nás bylo lepší a včera dvě hodiny nemohla usnout, já už nervni, utahana, hladová, noo, taky jsme to nezvládla. Pak si půl noci říkám, že to prostě musím přijmout a ne s tím bojovat, že prostě musím v tu chvíli být pro ni. Je to náročný, člověk by si přál, aby to šlo snadněji, ale ono to asi není lehké ani pro ty děcka. Dnes bude nevyspana, budo o to víc labilní a jediná cesta ven z toho je, abych ustála já svy emoce, jinak bude opět večer hysterické peklo.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
22.6.21 08:32
@řeřicha přesně tak, pořád si opakuji, musím to přijmout a chovat se tak, jak on potřebuje a nevychovávat ho „normálně“ ale ne vždy to právě zvládnu. Nervy mi často i tak přetečou a smutný je taky okolí, že to nechápou. Myslí si, že je ne vychovaný a nemají na jeho nálady pochopení a třeba sestra ani moc nechce, abych s ním jezdila na návštěvu
- Citovat
- Upravit
Anonymní
22.6.21 09:46
@Anonymní píše:
@řeřicha přesně tak, pořád si opakuji, musím to přijmout a chovat se tak, jak on potřebuje a nevychovávat ho „normálně“ ale ne vždy to právě zvládnu. Nervy mi často i tak přetečou
Ano, tohle tvé je náročné dítě. Mám doma také takové. To, co popisuje zakladatelka je normální dítě v období vzdoru. Můžu to porovnat, mám doma oba exempláře.
- Citovat
- Upravit
10.6.23 13:08
@Anonymní píše:
@řeřicha to moře lásky je přesný. Já dnes musela syna držet za ruku při čůrání. Teď jsem ho odvedla do školky a jsem smutná z toho, jak jsem to zase nezvládla. Těším se k tomu psychologovi. Já se pořád nějak intuitivně snažím vychovávat správně, ale na něj to prostě neplatí. Jeho nejde napomenout, okamžitě je smutný, vztekly, brečí a prosí mě, že potřebuje pomoct uklidnit a já to pokaždé nezvládnu
Tak to je naprosto jako u nás. Malému je 4 a puk. Od miminka neodlozitelny, uplakany, co mluví, tak,,potřebuje pomoct " a,,nejde přestat ", když má záchvat vzteku. Kope a mlatido věcí i do mne, litá, skáče, křičí. Jinak velmi inteligentní a zvídavé dítě, abecedu znal už v roce a půl, ve 4 počítá do 199, sčítá odčítá do 10 a určuje hlásky na začátku slov. Je přehnaně citlivý, empaticky,
přátelský. Jsem na něj od roka sama, už jsem někdy fakt unavená k pláči. Jeho otec vztahove problematický, 4 děti, 3× rozvedený…z mého pohledu nediagnostikovane adhd… 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Pláč ze spaní
- 05.02.25
- Natalusaa
Plavání po nemoci (tříleté dítě)
- 03.02.25
- Scamp
Léky na kašel
- 02.02.25
- Simčes
