Náš vztah po dítěti

Anonymní
2.9.21 09:33

Náš vztah po dítěti

Ahoj všem maminkam, potrebuju poradit a bohužel nemám s kým. Chci se zeptat jak je na tom váš vztah s partnerem po porodu? Máme doma 10m mimčo a je to snad horší a horší, bohužel ale musím přiznat ze spis z mé strany. Co se týká partnera, řekla bych ze ten mě miluje snad ještě víc než předtim. (Snaží se, o malou se krasne stará) Já si ale prošla a ještě prochazim poporodni depresi a vnímám to teď tak, ze na sebe vůbec nemáme čas, nás vztah šel na vedlejší kolej, vše se točí kolem malé a sami dva jsme za těch 10m byly jen 2× (nemáme možnost hlídání) poslední dobou se to ale horší, už si nepamatuju jaké to je zažít nějakou romantiku, být jen s nim, neřešit starosti a nebýt unavena. Chybí mi naše rande, nějaké to vzrušení, sex už taky není tak často a ano zase z moji strany. Všímám si, ze na partnerovi začínám hodně vnímat chyby které má a které měl přeci vždy, jen teď jsou pro mě nějaké výrazné, nemám chuť ho objimat, mazlit a vždy se těším až přijde domu z práce protože mi pomůže s mimčem :( citim se hrozne protože vím ze tam někde hluboko ho pořad miluju a nechci o nej přijít. Jen nevím jak zase najit všechno to co mi teď chybí a co nás spojuje, skrze prcka mi to přijde nemožné. Často se teď hádáme a ano zase spis z mé strany. Vadí mi všechno, znate chlapi, když je o něco poprosíte a on to stejně udělá za týden? To je teď nás největší kamen úrazu, jak jsem pořad doma hrozne tohle vnímám, dřív bych to třeba až tak nehrotila ale teď mě hrozne štve ze něco nedokáže udělat a když čekám týden, udělám to radši sama. A takto hádky pořad dokola.
Včera uz jsme měli opravdu velkou hádku a ja mu tohle všechno řekla :( ze me už tolik nepritahuje, ze nevím jak to změnit a nechci aby to skončilo tak ze spolu budeme jen kvůli malé. Jen chci říct ze jsme měli vždy krásný vztah, žádné velké problémy a jame spolu téměř 5 let.. nevím čím tohle je ale nás miminko rozhodne nespojilo :( mrzí me to a chci vztah s nim zpátky… je tady prosím někdo kdo to měl podobně a překonal to? :,( :,( :srdce: :srdce: :srdce:

  • Citovat
  • Nahlásit
Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:
Anonymní
2.9.21 10:33

U nas je to naopak. Manžel mi oznámil, ze ho nebaví stereotyp, který máme. Nespí se mnou uz nekolik měsíců a rekl, ze se mnou nechce být. Neodejde jen proto, ze jsem na RD a budu ještě rok. A že se chce věnovat našemu dítěti.
Porad tomu nemůžu uvěřit, po sedmi letech je to těžká a ledová sprcha. Vadí mu na me ted úplně všechno, během několika měsíců se tak změnil, ze ho nepoznavam. Nejhorší je, ze sama nevím, jestli vůbec mam zit v celibatu a čekat, ze se to da dokupy.. společní známí mi říkají, ze se zbláznil anebo má milenku. :nevim:
Pokud o ten vztah stojíš, tak bojuj a nebuď jako muj manžel, který všechno zahazuje jen kvůli chvilkovemu diskomfortu, ze nam chybi jeden mesicni příjem :lol: což mi taky vycetl :lol:

  • Citovat
  • Nahlásit
2086
2.9.21 10:38

Měla bys jít mezi lidi, z toho jak jsi jen doma s dítětem ti vyloženě hrabe a ztrácíš chuť do všeho. Vem ji do nějaký herny, kde si sedneš s kamarádkou na kafe, zaplaťte si hlídačku a jděte do kina nebo na večeři, vraž chlapovi prcka a 1× týdně si udělej pár hodin pro sebe… vrať se zase do reality mezi lidi a uvidíš jestli to pomůže nebo ne :nevim:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
647
2.9.21 10:48

Ja myslím ze tohle je aspoň z části případ většiny vztahu. Proste to dítě je tak velká změna, ze se to někde projevit musí. Většinou se to časem samo srovná, jak dítě roste, najede se na nějaký režim a rodiče pak nefunguji jen jako rodiče ale zas jsou manžele / partneři. Ber to tak, ze dítěti je skoro rok a brzy bude lip.
Chápu, ze bez toho hlídání to musí byt ještě o dost náročnější. Nedalo by se nějaké sehnat? U nás třeba hlidala Tchyne tak ze večer přišla, ja dítě uspala a pak jsme s mužem odešli ven, takže vlastně hlidala spici mimino ;) Nemusí to byt hned na celou noc, ale proste to abyste někam vypadli jen spolu je potřeba! Stejně jako to, aby ses sama vydala občas někam mezi lidi ty bez dítěte.
S poporodni depresí zkušenosti nemám, ale dělala jsi s tím něco? Chodíš k psychologovi / na terapie?
Podle mě základ a nejdůležitější je, ze si uvědomuješ ze mate problém a chceš ho řešit. Takže jste na dobře ceste :)

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
1434
2.9.21 10:55

Každý vztah změní narození dítěte. Prostě ten čas pro vás dva najednou není a vše se točí kolem prcka. Je to ale jen na vás jestli s tím něco uděláte nebo vztah pošlete do kytek. Já znám hodně párů co spolu byli x let, pak se narodilo dítě a za pár měsíců šli od sebe.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
2158
2.9.21 11:37

Narození dítěte je krize i pro stoprocentně zdravý vztah (natož pro ten, kde už něco skřípalo), takže je to normální. Bohužel :). Zkusila bych to, co tu padlo v návrzích: vyrazit ven, svěřit spící dítě v kočárku někomu, kdo bude v ozit, a Ty budeš sama se sebou, hodíš se trochu do klidu. Využít možnosti hlídání a vyrazit s partnerem na procházku. Pokud Ti není vyloženě fyzicky odporný, tak se tulit a snažit se co nejvíc dotýkat, nesexuálně, ono se to nastřádá do „dotykové banky“ a když dojde k sexu, nebude to tak rozpačité a zvláštní, půjde to líp. Pokud se muž zapojuje a hlídá, využij toho a najdi si víc času pro sebe, na kamarádku, na nějaký zájem, to Ti také pomůže. Velice pěkná je knížka „Miminko nebo manžel“, doporučuji k přečtení, i když název může být zavádějící. Jsou tam uváděny různé důvody odcizení ve vztahu, přičemž vždy je to psané z pohledu ženy i muže. Pokud manžela miluješ a problém si uvědomuješ, tak myslím, že se to opravdu překoná, jen zatím nevidíš světlo na konci tunelu. Držím palce!

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
2.9.21 13:36
@Anonymní píše:
Ahoj všem maminkam, potrebuju poradit a bohužel nemám s kým. Chci se zeptat jak je na tom váš vztah s partnerem po porodu? Máme doma 10m mimčo a je to snad horší a horší, bohužel ale musím přiznat ze spis z mé strany. Co se týká partnera, řekla bych ze ten mě miluje snad ještě víc než předtim. (Snaží se, o malou se krasne stará) Já si ale prošla a ještě prochazim poporodni depresi a vnímám to teď tak, ze na sebe vůbec nemáme čas, nás vztah šel na vedlejší kolej, vše se točí kolem malé a sami dva jsme za těch 10m byly jen 2× (nemáme možnost hlídání) poslední dobou se to ale horší, už si nepamatuju jaké to je zažít nějakou romantiku, být jen s nim, neřešit starosti a nebýt unavena. Chybí mi naše rande, nějaké to vzrušení, sex už taky není tak často a ano zase z moji strany. Všímám si, ze na partnerovi začínám hodně vnímat chyby které má a které měl přeci vždy, jen teď jsou pro mě nějaké výrazné, nemám chuť ho objimat, mazlit a vždy se těším až přijde domu z práce protože mi pomůže s mimčem :( citim se hrozne protože vím ze tam někde hluboko ho pořad miluju a nechci o nej přijít. Jen nevím jak zase najit všechno to co mi teď chybí a co nás spojuje, skrze prcka mi to přijde nemožné. Často se teď hádáme a ano zase spis z mé strany. Vadí mi všechno, znate chlapi, když je o něco poprosíte a on to stejně udělá za týden? To je teď nás největší kamen úrazu, jak jsem pořad doma hrozne tohle vnímám, dřív bych to třeba až tak nehrotila ale teď mě hrozne štve ze něco nedokáže udělat a když čekám týden, udělám to radši sama. A takto hádky pořad dokola.
Včera uz jsme měli opravdu velkou hádku a ja mu tohle všechno řekla :( ze me už tolik nepritahuje, ze nevím jak to změnit a nechci aby to skončilo tak ze spolu budeme jen kvůli malé. Jen chci říct ze jsme měli vždy krásný vztah, žádné velké problémy a jame spolu téměř 5 let.. nevím čím tohle je ale nás miminko rozhodne nespojilo :( mrzí me to a chci vztah s nim zpátky… je tady prosím někdo kdo to měl podobně a překonal to? :,( :,( :srdce: :srdce: :srdce:

Já ti bohužel asi moc neporadím, ale chci ti napsat že nejsi sama kdo to prožívá. Máme doma 11ti měsíční mimčo a je to úplně stejné. Já jsem často protivná i sama sobě, někdy jsem i radši když chlap není doma (s mimčem mi zas tak moc nepomáhá).
Trochu mi teď pomohlo najít si jinou „zábavu“ - organizuji velkou oslavu, což obnáší volání a schůzky s lidmi, vymýšlení a nakupování. No prostě jsem se vytrhla ze stereotypu a zaměstnala hlavu něčím jiným než DÍTĚ. Není to úplně spása, ale je to hned lepší.
Myslím že občasné vypadnutí z baráku, vrácení se k nějakému koníčku atd. by prospělo tobě i vašemu vztahu, protože se potřebuješ srovnat především ty. Jinak s partnerem je potřeba udržovat aspoň takové maličkosti jako pusa na přivítanou/rozloučenou, trochu se zajímat, poprosit a poděkovat… Nejlíp vypadnout společně na rande, třeba si hlídání zaplaťte pokud je to možné.
Přeji hodně štěstí :hug:

  • Citovat
  • Nahlásit
Anonymní
2.9.21 14:36

@PenelopaW moc děkuji za radu, jsem teď z toho všeho tak zmatená ze sama moc nevím co dělat :( rada bych i sama sebe a své chování změnila ale vůbec nevím jak s tím pracovat… pravda ze ten stereotyp udělá hrozne moc :(

  • Citovat
  • Nahlásit
Anonymní
2.9.21 14:40

@Any9 hrozny je ze já neumím být takto pozitivní abych si říkala, už je ji skoro rok, už to bude jen a jen lepší… v tomhle sem hrozná
Já si ba naopak říkám ze to bude trvat třeba ještě 2 roky, než půjde do skolky a než se něco změní :( hlavně ani nevím co udělat abych se cítila lip a hrozne mě mrzí ze to ten chlap takhle schyta, protože si to nezaslouží
Děkuji moc za rady :dance:

  • Citovat
  • Nahlásit
Anonymní
2.9.21 14:44

@PenelopaW dekuju ti :srdce: jdu se hned podívat na tu knížku, každá pomoc se teď opravdu hodí…

  • Citovat
  • Nahlásit
456
3.9.21 00:36

Vicemene je to normalni…

Zazila jsem to s exmanzelem, ale tam jsme to nechali plynout samospadem, az z toho byl rozvod.

Nyni se snazim byt poucena. Dulezity je najit si na sebe aspon chvilku. My mame temer 8m a dve starsi holky a po pravde je to ted masakr, muz je skoro porad jen v praci (hrouti se nam jeden sektor podnikani a rozjizdime novy), ja taky pracuji, ale moc to s tim miminem nevytrhnu. Navic tedy se staram primarne i o ty starsi. Muz, kdyz muze, tak se venuje sve vetsi dceri a pak treba pohlida (a ja jdu delat inventuru :lol: nebo si zajdu aspon na masaz…)…ale to znamena, ze se hodne mijime a jen si predavame deti a instrukce…nejhorsi (a to nevim, jak mas ty) je za me to, ze jsme zkratka ve stresu. U nas tedy nehrozi ani hlidani, nemame koho, penize bych teda do chuvy klidne nejake dala, ale to mrne se porad koji (a to ted zase strasne moc, hlavne vecer a v noci), takze taky nic…my se teda snazime dbat o nas intimni zivot, jeden den v tydnu byt s ditetem/detma/spolu a obcas na chvilku v tydnu jen s miminem nekam na pivo (limonadu). Doporucuju veci moc neresit a nehrotit, radsi se sebrat a jit ven..proste minimalizovat moznosti, kdy se pohadat. A kdyz uz, tak si to v klidu vyrikat a pak jit dal, moc se v tom nenimrat. Je to narocny, ale ono to nebude trvat vecne a ja uz vim, ze i na tohle obdobi pak clovek vzpomina hezky :kytka:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
647
3.9.21 11:47
@Anonymní píše:
@Any9 hrozny je ze já neumím být takto pozitivní abych si říkala, už je ji skoro rok, už to bude jen a jen lepší… v tomhle sem hrozná
Já si ba naopak říkám ze to bude trvat třeba ještě 2 roky, než půjde do skolky a než se něco změní :( hlavně ani nevím co udělat abych se cítila lip a hrozne mě mrzí ze to ten chlap takhle schyta, protože si to nezaslouží
Děkuji moc za rady :dance:

Tak do skolky muže jit klidně dřív než za dva roky ;) Ale na to bych se úplně neupinala, ono se to vážně začne zlepšovat už dřív … Za chvíli to bude parťačka, pro mě byl u děti vždycky zlom tak těch 18mesicu a všechno se zklidnilo. I já. A ty podle mě moc v klidu nejsi, takže byt tebou, začnu u sebe. Manžel, podle toho co pises, te myslím bude podporovat. Chod běhat nebo občas sama na procházku, na kosmetiku, nebo jen si sednout v klidu někam na kafe.
Nejdřív potřebuješ získat zpátky svou identitu jako člověka, protože ted jsi proste máma na 100% a sama na sebe v podstatě nemyslíš. O to hůř pak můžeš pracovat na vašem vztahu.
Ale věřím ze to půjde, když oba chtějí a je tam ta motivace :)

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Mohlo by vás zajímat

Mohlo by vás zajímat