Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
@elen-ka byla jsem na těchto místech plus tedy Osvětim a moje stavy byly podobné a pro slzy jsem neviděla. Místa jsem chtěla vidět né ani tak z důvodu historie, ale uvědomit si jak si mám vážit a být pokorná k životu. Nikdy na to ticho a bolest, která mě tam obejmula nezapomenu.
Byla jsem tam jednou, v 15 se školou a zapůsobilo to na mě hodně, takže návštěvu zakladatelce určitě vymlouvat nebudu. Jen bych teda s sebou určitě nebrala děti. Je to nadlouho, není si moc kde odpočinout (aspoň tehdy nebylo), je tam zima a pro ně to bude nezáživné, když tomu nebudou rozumět. Krom toho na takových místech je taky dobré, když má člověk klid na přemýšlení, prožití atmosféry a uvědomění si věcí, které se tam děly a pokud by měl řešit, že jeho dítě zebou nožičky, má hlad a chce se mu čurat, bude to o ničem.
@Bandii píše:
Byla jsem několikrát, nic moc. A hlavně tam neberte děti. Ne kvůli jejich psychice, ale kvůli psychice ostatních návštěvníků. Není nic v horšího, než 4 hodiny mít za zády unuděné dítě. Ale jinak nečekejte žádný doják, prostě místo plné lidí s foťáky atd…
zaprve kde jsi byla? Zadruhe pokud skutecne v osvetimi a toto prohlasis, pak jsi skutecne velmi, ale velmi zvlastni clovek…
@Denisa76 píše:
@elen-ka byla jsem na těchto místech plus tedy Osvětim a moje stavy byly podobné a pro slzy jsem neviděla. Místa jsem chtěla vidět né ani tak z důvodu historie, ale uvědomit si jak si mám vážit a být pokorná k životu. Nikdy na to ticho a bolest, která mě tam obejmula nezapomenu.
Taky na ten stav nikdy nezapomenu, ta tíseň co mě sevřela. Tento stav se mi nikde jinde nestal, jen na to hřbitově v Terezíně. Podobné stavy ano, kdekoliv jinde, občas i na hřbitově, ale ne tak silné jako tenkrát. A to jsem ještě neměla děti, nyní jsem ještě více citlivější a vnímavější na jakékoliv nespravedlivé ubližování.
@elen-ka tak tenhle pocit jsem kupodivu v Osvětimi ani Terezíně neměla. Zato jsem si ho „užila“ v Černínském paláci a to jsem ani nemusela vejít do koupelny odkud byl vyhozen T. Masaryk (stačilo jít v místnosti pod koupelnou, aniž bych věděla, že jsem pod ní).
A pomalu se psychicky připravuju na návštěvu Killing fields v Kambodži (co jsem si tak přečetla, tak to působí snad ještě hůř než Osvětim, protože tam je víc viditelných důkazů o zvěrstvech, co se tam děly). Ale nějak vnitřně vím, že tam musím.
@lucenka mě teda v Osvětimi „dorazily“ věci, které jsem znala z domu svých prarodičů. Třeba si pamatuju tmavě modrý smaltovaný hrnek s kytičkama. Z přesně takového jsem jako malá u babičky ráda pila kakao. Nebo kojenecké šatičky - babička je měla schované asi ze svého dětství a my je používaly jako oblečky pro panenky. No a ty samé tam byly za vitrínou. Úplně mě to vzalo, i když nikdo z rodiny nebyl v koncentráku, tak jen to vědomí, že někdo, kdo tam nejspíš umřel, měl stejný hrnek nebo šatečky…hrozný pocit, ale zároveň důležité uvědomění, že stačilo málo, narodit se do „nežádoucí“ rodiny, a ten hrnek mohl být mé babičky.
Stejně tak na mě působí i ty zlaté cihličky, co se dávají do chodníkové dlažby. V nejbližším okolí jich mám asi 15, vždycky ve mě hrkne, že pár domů od nás kdysi bydlel někdo, kdo 2 roky trpěl v koncentráku a pak tam i umřel.
@Hobitka píše:
@divine woman Myslim, ze je dobre, ze lide nechteji zapomenout na zverstva, co se v ne tak davne minulosti udala v blizkem okoli. Taky se tam chci jednou vypravit a uctit pamatku. Dost mozna jednou lide zase zapomenou, vsak historie se opakuje, ale cim dele to bude trvat, tim lepe.
Rozhodně bych návštěvu takových míst doporučila všem, kteří řeší malichernosti, rozčilují se kvůli prkotinám a jsou nešťastní, když neseženou v neděli čerstvý rohlíky a nemůžou jet na drahou dovolenou nebo si koupit nejnovější fáro. V kontrastu s tím, co se dělo za II. svět. války si snad každý normální člověk musí uvědomit, v jakém žijeme dneska štěstí, i přes každodenní starosti.
Já v Osvětimi nebyla, ale stačil mi Terezín. Člověk si z toho odnese hodně ponaučení i do dnešních dní..
@Denisa76 píše:
@elen-ka byla jsem na těchto místech plus tedy Osvětim a moje stavy byly podobné a pro slzy jsem neviděla. Místa jsem chtěla vidět né ani tak z důvodu historie, ale uvědomit si jak si mám vážit a být pokorná k životu. Nikdy na to ticho a bolest, která mě tam obejmula nezapomenu.
@elen-ka píše:
Sice se o historii vyloženě až tak nezajímám, ale také by mě to zajímalo. Ale bohužel vím, že se tam nikdy nepodívám. Ne kvůli času, ne kvůli penězům, ale kvůli mým reakcím na podobná místa. Byla jsem v Lidicích, to jsem ještě ustála, ale měla jsem to tak tak, byla jsem i v Terezíně, tak pevnost jako taková, ještě dobré, ale hřbitov jsem nedala. Okamžitě mě bylo blbě, nohy začaly z ničeho nic neposlouchat, srdce se mohlo strhat jak bušilo, byla jsem zralá na kolaps, úplně celá jsem se sevřela a dopadla na mě taková těžká peřina, která mě celá zavalila. Nyní zpětně mě přijde, jako by moje tělo začalo zničeho nic, jen kvůli místu, bojovat o život. Prohlídku jsem nedala, odešla jsem pochvíli zpět na parkovišti, kde jsem asi hodinu rozdýchávala svůj stav a čekala na přítele. Celý den jsem pak byla mimo.Užij si návštěvu a je hezké, že takto chceš užít život svého dědy.
Já se cítila hrozně v terezínském krematoriu. A paní, co hlídá tamější márnici, říkala, že tam jsou denně duchové, že je tam dole vídá. Říkala to jakoby nic, je na ně už asi zvyklá
. A já se vůbec nedivím, že tam jsou, na takovém místě..
@bylinka píše:
Je treba se o historii zajimat, timhle silnym zazitkem si dodnes pripominam, ze je treba se mit na pozoru pred ideologiemi, ruznymi…
tak tak. I pro mě byl tohle důvod, proč jsem tam jela. A udělala jsem dobře, člověku se trochu změní perspektiva v pohledu na spoustu věcí. A od té doby si říkám, že by tam měl jet každý, aby si uvědomil rozsah toho, co se může stát, když někomu „rupne v bedně“.
Jinak @pistalka1974 nejezdi tam s dětmi (pokud jim není patnáct aspoň), budou se nudit, nepochopí nic a budou otravovat tebe i všechny okolo.
A jsou zájezdy i z Prahy, na slevomatu jsou celkem pravidelně, my jeli tímhle, tak třeba to pro tebe bude blíž než z Brna.
A nebo jak psala @saadet jet soukromně a být tam na celý den nebo dva. Je fakt, že ta pětihodinová prohlídka s cestovkou se zdá na první pohled dost, ale okolo některých exponátů to bylo letem světem.
Já díky téhle exkurzi zjistila, že i když je to síla, tak je to opravdu zajímavé a až tam pojedu příště, tak už bych asi jela po vlastní ose, abych tam mohla strávit více času.
@Mar__tanka1983 píše:
tak tak. I pro mě byl tohle důvod, proč jsem tam jela. A udělala jsem dobře, člověku se trochu změní perspektiva v pohledu na spoustu věcí. A od té doby si říkám, že by tam měl jet každý, aby si uvědomil rozsah toho, co se může stát, když někomu „rupne v bedně“.Jinak @pistalka1974 nejezdi tam s dětmi (pokud jim není patnáct aspoň), budou se nudit, nepochopí nic a budou otravovat tebe i všechny okolo.
A nebo jak psala @saadet jet soukromně a být tam na celý den nebo dva. Je fakt, že ta pětihodinová prohlídka s cestovkou se zdá na první pohled dost, ale okolo některých exponátů to bylo letem světem. Na první návštěvu to podle mě stačí, je to celkem nápor na psychiku, těch pár hodin stačí až dost.
A jsou zájezdy i z Prahy, na slevomatu jsou celkem pravidelně, my jeli tímhle, tak třeba to pro tebe bude blíž než z Brna.
Já díky téhle exkurzi zjistila, že i když je to síla, tak je to opravdu zajímavé a až tam pojedu příště, tak už bych asi jela po vlastní ose, abych tam mohla strávit více času.
Tak naše dcera (6 let) to rozhodně pochopit schopná je, ale měla by z toho velké trauma, tu bych tam rozhodně nebrala, je hodně citlivá. Vždyť to zamává i s dospělým.
Jinak jak píšeš o tom rupnutí v bedně - nejhorší na tom je, že mám ráda, když můžu věci nějak ovlivnit..ale to, že nějakému tydýtovi rupne v bedně a pak to odnesou nevinné životy, z toho jsem fakt marná
. Když vidím, co se teď děje kolem KLDR, tak zas vidím, jak si někteří tydýti honí svoje přitroublá ega a klidně by šli kvůli tomu do války ![]()
@Evulina souhlas a je zajímavé, že zrovna ve spojitosti s KLDR si na Osvětim vzpomenu celkem často, protože to je přesně ta ukázka v bedně ruplých narcistických psychopatů. A pak se mi občas klepou kolena, když si na Osvětim vzpomenu stran migrační krize… brrrr…
JInak můj šestiletý syn by to ještě nepobral, rozhodně by se tam neuměl chovat adekvátně památce lidí, co tam zemřeli (rušil by a povykoval, že se nudí). V hlavičce by mu nejspíš nesepnulo, jak velká tragédie se tam udála. A pokud by mu to sepnulo, tak by to nemusel rozdýchat. Takže děti ne.
My tam byli v listopadu, sychravo, poprchávalo, v Březince už se stmívalo a bylo to neskutečný, stát tam na tom peronu a představit si, jak tam lidi honili lidi, jen nalehko oděné jak dobytek na porážku ![]()
@Evulina píše:
Já se cítila hrozně v terezínském krematoriu. A paní, co hlídá tamější márnici, říkala, že tam jsou denně duchové, že je tam dole vídá. Říkala to jakoby nic, je na ně už asi zvyklá. A já se vůbec nedivím, že tam jsou, na takovém místě..
No tak mořná proto, byl to právě hřbitov s krematoriem či nějakou budovou uprostřed. Nejspíše to bylo ono.
@pistalka1974 píše:
Tak přiznám, takovou reakci jsem nečekala. Když Tě téma nezajímá, proč to čteš? Já se o to zajímám proto, že takovouto hrůzu přežil můj děda, a chci uctít památku těch zemřelých
Téma mě zajímá, ale osobně bych tam prostě nejela, protože je to místo s velmi silnou negativní energií.