Nebaví mě chodit do práce
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
- Citovat
- Upravit
@Parninas píše:
Posílám…
Vau, dekuji 
! Tak zase někdy tady… Teda spíš v sekci manželství a partnerství:)
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Anonymní píše:
Ahoj holky, prosím raději anonymně. Pracuji v jedné menší firmě 2,5 roku. Mám malý úvazek, ale práce dobře placená a i super vedení. Před covidem mě bavilo chodit do práce, těšila se. Teď jsme byli doma půl roku, kvůli covidu. Já, manžel, dítě. Chodili jsme hodně omezeně. Já totálně vypla, začala si to i užívat a momentálně mám už přes měsíc, co je otevřeno chodit zas s chutí do práce. Vždy se těším zas na volno, teď se chodí dost i přesčas, dřív mi to nevadilo, momentálně ano. Nedávám nic znát, pracuji jak mám. Ale zkrátka mi to štve, vytočí mě kdejaká maličkost. Potřebuji poradit, jak se zase naladit do pracovního procesu a zda jste to někdo měl také tak
ahoj jsem na tom stejně. před kovidem jsem byla spokojená a ráda v práci, vůbec jsem si nedovedla představit zůstat doma. Ale dobou kovidovou se vše změnilo. Najednou jsem zjistila jaká je to pohoda nevstávat brzy ráno, doma si v klidu vše udělat, posedet na zahradě a mít pohodu s manželem doma.
Návrat do práce je pro mě velmi stresující a už se mi prostě nechce být zase v tom šíleným maratonu. Nejradeji bych šla do důchodu a byla v klidu. Změnila jsem se a práci nesnáším.
- Citovat
- Upravit
@Julča001 píše:
Já jsem si zvykla na klid na home office a měla jsem taky s návratem problém (moc lidí, furt někdo ruší), a to mám svou práci fakt ráda. Ale po nějaké to době se to zase vrátilo do normálu, tak nějak samo, třeba to tak bude i u tebe
já si do ted nezvykla skončit s HO, když jsem vlastně na HO práci odváděla. tak proč to lidem rušit.
odvykla jsem si lidem, chci mít klid.
bohužel zaměstnavatel to vidí jinak, lidé u nás o HO nestojí, tupci.
- Citovat
- Upravit
@Anonymní píše:
já si do ted nezvykla skončit s HO, když jsem vlastně na HO práci odváděla. tak proč to lidem rušit.
odvykla jsem si lidem, chci mít klid.
bohužel zaměstnavatel to vidí jinak, lidé u nás o HO nestojí, tupci.
Jojo.
Mě ani tak nevadí být v kanclu, ale štve mě ten zbytečnej čas ztracený při cestování. Naštěstí to u nás nikdo nevyžaduje, je to v módu „choďte pokud chcete“. Takže jsem právě v županu doma. 
- Citovat
- Upravit
@Anonymní píše:
já si do ted nezvykla skončit s HO, když jsem vlastně na HO práci odváděla. tak proč to lidem rušit.
odvykla jsem si lidem, chci mít klid.
bohužel zaměstnavatel to vidí jinak, lidé u nás o HO nestojí, tupci.
Mně to vyhovuje střídat, jsem zjistila. 
Výhoda HO je, že člověk neztrácí čas na cestě, ledacos si zařídí i doma, je ve větším klidu, nepotkává se s nachlazenými kolegy.
Nevýhoda je, že si lidi kolem něj myslí, že „má volno“ a furt po něm něco chtějí, některá práce se bez kontaktu s kolegy dělá hůře, na HO je těžší vykopat se ven do centraa něco ta zařizovat a konkrétně já mrtě protopím
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Bábrdl píše:
Mně to vyhovuje střídat, jsem zjistila.Výhoda HO je, že člověk neztrácí čas na cestě, ledacos si zařídí i doma, je ve větším klidu, nepotkává se s nachlazenými kolegy.
Nevýhoda je, že si lidi kolem něj myslí, že „má volno“ a furt po něm něco chtějí, některá práce se bez kontaktu s kolegy dělá hůře, na HO je těžší vykopat se ven do centraa něco ta zařizovat a konkrétně já mrtě protopím
U mě je největší nevýhoda v tom, že jsem si na HO navykla u práce zpívat. Občas se zapomenu a kolegy s tím musím vážně rozčilovat. 
- Citovat
- Upravit
Oživuji diskuzi, jako další mladá a asi negaitvní 
Nastoupila jsem do nové práce, na úřad, do státní sféry. Jsem tu teprve měsíc, učím se celkem rychle, ale nevím, jak zapadnout do kolektivu. Je mi nepříjemně dělat nucenou konverzaci, oni se samozřejmě často baví mezi sebou, já mám pocit, že nevím co říct. Na nic moc se mě nikdo neptá, aby mě zapojili oni. Ohledně pracovních věcí je to v pohodě, na cokoli se zeptám, dostanu odpověď (samozřejmě mě zaučují). Možná je chyba, že s nimi nechodím na obědy (nosím si svoje, mám svůj jídelníček) většina z nich chodí, tak i tím se víc sblíží atd. Na druhou stranu se s nimi sbližovat nepotřebuji, od jistého věku mi došlo, že mi stačí mých pár kamarádek ze školy, které mám i teď v dospělosti, můj přítel a rodina. Práce je jen prostředek, jak přinést domů peníze. A to je kámen úrazu. Zpočátku jsem byla nadšená, že jsem tu práci získala. Před touhle prací jsem totiž dělala fyzicky náročnou práci + jsem měla zabité víkendy. Teď pracuji sice jen po-pá, ale taky jsou celé dny zabité, protože úřední dny jsou 2× 8-17, 2× 8-16, jen v pátek chodím domů kolem 12:30, na to se těším celý týden. ALE! Abych mohla odejít v pátek brzy, musím si nadělat hodiny předem, takže to vypadá tak, že jsem denně v práci cca od 7:00-7:15, abych si i nadělala 30 min. pauzu. Mám pocit, že píšu kolikrát nesmyslné písemnosti, člověk tu musí mít pomalu „papír na papír“, je to práce taková furt dokola, jen se řeší jiné případy. To by mi ani tak nevadilo, ale ničí mě ty zabité dny. Chybí mi přítel, chybí mi, že mu skoro nemohu přes den napsat nebo zavolat. V předchozí práci jsem si dala sluchátka, já u toho fyzicky pracovala a povídali jsme si nějakou dobu. Po práci přijdu domů vyřízená, chci se hýbat, tak mám 2× týdně pohyb (snažím se, vlastně to i celkem flákám, protože nechci přijít domů, za hodinu letět cvičit, potom vařit na další den, umýt se a spát). Mám pocit, že nestíháme nic a to nemáme děti. Je mi 26 let a rodinu teprve plánujeme. Poslední dny přemýšlím nad tím, že se na tu rodičovskou jednou fakt těším.. zní to možná jako bych nechtěla pracovat, ale spíš by mi vyhovoval zkrácený úvazek, abych mohla mít víc času na svoje aktivity, aktivity s přítelem, na rodinu.. Možná se vám to zdá negativní, když jsem takhle mladá, ale jsem hodně emoční člověk a hodně ráda trávím čas s partnerem, on to má stejně. Tohle mě ničí, i to, že spolu přes den nejsme tolik v kontaktu a večer jen chvilku. Pak mu pořád říkám jak mi chybí, ačkoli se vidíme denně, někomu se to bude zdát úsměvné, když je někdo od partnera i kvůli práci daleko atd. To ale sama vím, že bych to nezvládla. Jinak na zkrácený úvazek jít nechci proto, že samozřejmě kvůli penězům, kvůli tomu, že se budeme chtít brát a mít hypotéku, nechci, aby vše táhl přítel. Ano, asi si v hodně věcech i protiřečím – nebo to jde proti logice – že něco chci, ale zároveň to tak nedělám, ale spíš jsem se potřebovala vypsat.
Nebo poraďte prosím vy, kteří máte zkušenosti s obdobným problémem (takovou prací), jak se s tím vypořádáváte? 
Jsem znechucená z kapitalismu a o to víc nechápu dnešní svět influencerů, kteří natočí pár videí a vydělají stovky měsíčně mezitím co já se mořím na úřadě v papírech, s titulem Bc. a podprůměrnou mzdou.. (mj. nastoupila jsem sem proto, abych neměla pocit, že jsem VŠ studovala uplně k ničemu a taky tam, kde bydlím není moc kam jít – hledala jsem aktivně práci půl roku a nic se nenaskytlo, abych se zbavila těch víkendů).
- Citovat
- Upravit
@Anonymní píše:
Oživuji diskuzi, jako další mladá a asi negaitvníNastoupila jsem do nové práce, na úřad, do státní sféry. Jsem tu teprve měsíc, učím se celkem rychle, ale nevím, jak zapadnout do kolektivu. Je mi nepříjemně dělat nucenou konverzaci, oni se samozřejmě často baví mezi sebou, já mám pocit, že nevím co říct. Na nic moc se mě nikdo neptá, aby mě zapojili oni. Ohledně pracovních věcí je to v pohodě, na cokoli se zeptám, dostanu odpověď (samozřejmě mě zaučují). Možná je chyba, že s nimi nechodím na obědy (nosím si svoje, mám svůj jídelníček) většina z nich chodí, tak i tím se víc sblíží atd. Na druhou stranu se s nimi sbližovat nepotřebuji, od jistého věku mi došlo, že mi stačí mých pár kamarádek ze školy, které mám i teď v dospělosti, můj přítel a rodina. Práce je jen prostředek, jak přinést domů peníze. A to je kámen úrazu. Zpočátku jsem byla nadšená, že jsem tu práci získala. Před touhle prací jsem totiž dělala fyzicky náročnou práci + jsem měla zabité víkendy. Teď pracuji sice jen po-pá, ale taky jsou celé dny zabité, protože úřední dny jsou 2× 8-17, 2× 8-16, jen v pátek chodím domů kolem 12:30, na to se těším celý týden. ALE! Abych mohla odejít v pátek brzy, musím si nadělat hodiny předem, takže to vypadá tak, že jsem denně v práci cca od 7:00-7:15, abych si i nadělala 30 min. pauzu. Mám pocit, že píšu kolikrát nesmyslné písemnosti, člověk tu musí mít pomalu „papír na papír“, je to práce taková furt dokola, jen se řeší jiné případy. To by mi ani tak nevadilo, ale ničí mě ty zabité dny. Chybí mi přítel, chybí mi, že mu skoro nemohu přes den napsat nebo zavolat. V předchozí práci jsem si dala sluchátka, já u toho fyzicky pracovala a povídali jsme si nějakou dobu. Po práci přijdu domů vyřízená, chci se hýbat, tak mám 2× týdně pohyb (snažím se, vlastně to i celkem flákám, protože nechci přijít domů, za hodinu letět cvičit, potom vařit na další den, umýt se a spát). Mám pocit, že nestíháme nic a to nemáme děti. Je mi 26 let a rodinu teprve plánujeme. Poslední dny přemýšlím nad tím, že se na tu rodičovskou jednou fakt těším.. zní to možná jako bych nechtěla pracovat, ale spíš by mi vyhovoval zkrácený úvazek, abych mohla mít víc času na svoje aktivity, aktivity s přítelem, na rodinu.. Možná se vám to zdá negativní, když jsem takhle mladá, ale jsem hodně emoční člověk a hodně ráda trávím čas s partnerem, on to má stejně. Tohle mě ničí, i to, že spolu přes den nejsme tolik v kontaktu a večer jen chvilku. Pak mu pořád říkám jak mi chybí, ačkoli se vidíme denně, někomu se to bude zdát úsměvné, když je někdo od partnera i kvůli práci daleko atd. To ale sama vím, že bych to nezvládla. Jinak na zkrácený úvazek jít nechci proto, že samozřejmě kvůli penězům, kvůli tomu, že se budeme chtít brát a mít hypotéku, nechci, aby vše táhl přítel. Ano, asi si v hodně věcech i protiřečím – nebo to jde proti logice – že něco chci, ale zároveň to tak nedělám, ale spíš jsem se potřebovala vypsat.
Nebo poraďte prosím vy, kteří máte zkušenosti s obdobným problémem (takovou prací), jak se s tím vypořádáváte?
Jsem znechucená z kapitalismu a o to víc nechápu dnešní svět influencerů, kteří natočí pár videí a vydělají stovky měsíčně mezitím co já se mořím na úřadě v papírech, s titulem Bc. a podprůměrnou mzdou.. (mj. nastoupila jsem sem proto, abych neměla pocit, že jsem VŠ studovala uplně k ničemu a taky tam, kde bydlím není moc kam jít – hledala jsem aktivně práci půl roku a nic se nenaskytlo, abych se zbavila těch víkendů).
Ahoj,
já jsem zkrácený uvazek 2× měla a 2× mi ho do půl roku prodlužovali - ber nebo jdi. Zkrácený se velmi špatně hledá. Pracuji momentálně 7-14:30 a momentálně přechytávám za těhotnou kolegyni a dala mi teď seznam kontrol a na následující necelé 3měsíce (pak jde na mateřskou v polovině dubna) mám 11× do 16:00hod. A to mám doma dvě děti. Původně jsem brala uvazek 7-12:00. Je to pro mě hodně náročné. než se dostanu do školky je 15:00 hodinu ukoly, pak kroužky, večeře, okoupat, uklidit a když mám dobrý den zbude energie i na knihu, jinak hned spát. A to jsem si vědoma, že mám dobrou pracovní dobu, jsou holky, které dělají 8-16:30 a to už bych doma absolutně nestíhala. Muž ráno odvede dceru do školky (to bych nestíhala, resp musela by být ve školce velmi brzy) a vrací se cca 15-16hod… Zase jsem ráda, že nemám víkendy a ani noční. Není personál a hned tak ani nebude. nejsou zkrácené úvazky a když jsou, bylo pro mě novinkou, že se doplácí zdravotní pojištění, když je pod 17tis hrubého… 
Já tě chápu, ale tohle je prostě život dospěláka. Až budou děti budeš ráno vstávat ještědřív, aby jsi nachystala dítě a odvedla do školky / školy a odpoledne budeš chvátat aby jsi jej zase vyzvedla a ideálně mu dopřála i nějaký ten kroužek.
Pokud bydlíš v nějakém větším městě, možná bude práce na částečný uvazek více, u nás prostě není 
- Citovat
- Upravit
No a to si vemte teď ty ročníky, kterým oddálili důchod a mají před šedesátkou makat 8 hodin nebo 12 a na směny.
Já si taky myslím, že práce by neměla být to hlavní v životě, pro mě je taky daleko víc důležitá rodina a můj soukromý život. A zjistila jsem, že pokud mám kratší úvazek, tak jsem v práci daleko výkonější než když jsem někdo 8 hodin nebo 12. Teď mám kratší úvazek, je to fajn, ale je to hodně znát na penězích, protože i při plném jsem měla hrubý lehce nad 20 tisíc. Úvazek nemám kratší ze své vůle, ale poradna snížila hodiny na dítě v rámci současného šetření. A vypadá to, že na příští rok díte asistenta už vůbec nedostane, takže budu hledat ve svých 55 letech práci a vůbec nevím, co budu dělat. Fabriky na tři směny nezvládnu, v soc. službách jsou taky směny a fyzická dřina. Nevím, no. Každopádně kratších úvazků je málo.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
To ti nestačila jedna diskuze, kde jsi si tak pěkně popovídala sama se sebou? Tam jsi dostala nazorů několik stran.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Lily-of-the-valley jo, promiň, já koukala na tu odpověď. Tak dotaz dala 29.1. a odpověď dostala až dnes a mezitím si ještě střihla tu diskuzi, kde si odpovídala a když to bylo zmíněno, tak ji zamkla.
Ta druhá její diskuze je taky z 29.1.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Posílám…
