Neber mi to, to je moje!

7503
5.2.16 16:28

Neber mi to, to je moje!

Tohle téma zakládám spíš tak k zamyšlení a k inspirování se, než že bych řešila nějaké domácí drama :-). Jak řešíte sourozenecké spory o hračky? Nemyslím nějaké obecné rady typu nastavit hranice, vysvětlovat a vysvětlovat a čekat, až z toho vyrostou, to je jasné. Spíš mám na mysli nějaká konkrétní řešení, která jste vymysleli nebo někde vyčetli, něco, co hned každého nenapadne.
Náš živý pětiměsíční syn už se pomalu ale jistě začíná sápat po hračkách staršího, dvouletého, kterému se to samozřejmě nelíbí. Řeším to tak, že nechám staršího vybrat, kterou hračku mladšímu půjčí, zatím to funguje, ale spíš proto, že na staršího ještě nepřišlo období vzdoru a mladší se dá uspokojit prakticky čímkoliv. V budoucnu to ale bude předpokládám větší oříšek, proto bych byla ráda připravená a měla v rukávu nějaký fígl, jak to zvládnout bez řevu a záchvatů vzteku. Starší syn se zatím jeví relativně rozumný, spoustu věcí si nechá vysvětlit, docela u nás funguje přístup v duchu knížky „Jak mluvit, aby nás děti poslouchaly“. Tak jestli vy zkušenější máte nějaký tip na řešení sourozeneckých bitek o hračky (klidně i pro starší děti, využiju později), tak budu ráda, když se podělíte :-):kytka:

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Napsat příspěvek

Reakce:

16096
5.2.16 16:30

@Hoa Mai u nas v rodine se musi kupovat vsechno 2× :D beda jak by jedno dite melo hracku kterou to druhy nema :D

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
71451
5.2.16 16:33

@Hoa Mai Já používám ten fígl, že pokud je to hračka společná (99% všech hraček) tak se buď dohodnout nebo ji budu mít já :mrgreen:

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
1815
5.2.16 16:37

Tak my to řešíme podobně. Syn nemusí půjčovat hračku, se kterou si zrovna hraje, ale musí vybrat něco, co zrovna nepotřebuje a to nabídnout. Respektujeme, že hračky jsou jeho, a může si o nich rozhodovat, ale podporujeme ho v půjčování. Synovi je 3,5 a dcerce 1 rok, takže nějaké spory samozřejmě jsou. Když je něco dcery, tak se syn musí zeptat, a potom si to může půjčit.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
3900
5.2.16 16:40

My to delame naopak. Ucime, ze hracky nejsou jeho/jeji ale jejich, spolecne. Svoje maji mazliky a ty pujcovat nemusi. Takze u na se nehraje na „to je moje“ ale na „ja jsem to mrl driv“. Kdo driv prijde, ten driv mele.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
10365
5.2.16 16:42

Případ od případu je to jiný, ale v principu se je snažím učit komunikaci. Prostě aby se dohodly, že teď jedna, později druhá, aby si to jasně stanovily. Obě tím pádem získají jakousi jistotu, že o hračku nepřijdou, jen až bude velká ručička tam a tam, hračka se předá. Aby si i naplánovaly, jak to bude později, např. než dostala mladší novou sedačku, hádaly se o růžovou. Jakmile se domluvily, že na zpáteční cestě nebo třeba zítra na cestu k babičce si sedačku prohodí, nesla to „poškozená“ strana mnohem statečněji :) Jo a ještě kámen nůžky papír, to mě krásně zbavuje odpovědnosti, jak nakonec dohadování dopadlo :lol:

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
3031
5.2.16 16:47

Syn je rozumný jak píšeš, takže třeba nebude nutno problém řešit. Problém přece nevyřešíš, že se naučíš nějakých pár vět, jak na dítě. Každé dítě je naprosto jiné, každé zasluhuje jiný přístup a můžeš to mít vyčtené jak chceš a mít rad tisíc. Prostě někdy bude mlata, někdy si pěkně pohrají a popůjčují. Jsou to prostě děti.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
7315
5.2.16 17:10

Ja tedy zastavam nazor, ze pokud je to opravdu jeho osobni vec (dostal ji konkretne on sam - narozeniny/Vanoce a proste neni pochyb, ze je jeho), tak je na jeho rozhodnuti, zda pujci, nebo ne. Nebudu ho k tomu nijak nutit a druhe dite to proste musi pochopit nebo minimalne respektovat. P. S.: Vlastni dite teprv prvni na ceste, ale hodne jsem hlidala a ted delam ve skolce, takze nejake zkusenosti s detma jsou. ;)

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
brko
5.2.16 17:15

Dokud netece jrev, tak je necham, at si to vyresi.Blby je to, ze starsi syn je takovy tunta a necha si od mladsi hracku klidne sebrat a jeste se necha od ni pokousat :roll:. Takze ona nevinne stoji uprostred pokoje s jeho hrackou, se kterou si prvne hral syn, no a on rve, ze je pokousany a nema si s cim hrat. Pritom kdyby chtel, tak fyzicky( rozumej ne nasilim, ale treba zastoupenim cesty,.) ji v tom v pohode zabrani. Takze to skonci tak, ze reknu male, ze musi respektovat, kdyz ji bracha nechce neco pujcit, hracku vratime synovi a mala jde se mnou do kuchyne malej si hraje spokojens sam.Ale to same, kdyz si s necim hraje mala a kluk se ji po tom sape: pokud ti to nechce pujcit, tak ji to neber. Samozrejme sve deti vyzvu, navrhnu:" pujcis to?"ale rozhodnuti necham na diteti.

  • Nahlásit
  • Citovat
brko
5.2.16 17:17
@Adelka951 píše:
Tak my to řešíme podobně. Syn nemusí půjčovat hračku, se kterou si zrovna hraje, ale musí vybrat něco, co zrovna nepotřebuje a to nabídnout. Respektujeme, že hračky jsou jeho, a může si o nich rozhodovat, ale podporujeme ho v půjčování. Synovi je 3,5 a dcerce 1 rok, takže nějaké spory samozřejmě jsou. Když je něco dcery, tak se syn musí zeptat, a potom si to může půjčit.
:potlesk: jo, kdyz to tak vemu, u nas to delame stejne.
  • Nahlásit
  • Citovat
15935
5.2.16 18:24

Mam dva syny necele 2roky a necele 4roky. Radu hracek maji spolecne a jsou nejake hracky kterou dostal primo kazdy syn a pokud ho nechce pujcit tak proste nepujci ale musi se pak smirit s tim ze ten druhy mu taky jeho hracku nemusi pujcit. Neni tech hracek hodne ale jsou nejake. Vetsinou starsi ma hracky na ktery je mladsi jeste maly a naopak mladsi dostal hracku kterou starsi syn nikdy nemel. Vecne boje jsou treba o velkou tatrovku (dostal ji mladsi syn k prvnim narozeninam) a tramvaj co sama jezdi (dostal starsi na vanoce).. ucime kluky aby kdyz si chteji neco pujcit aby se zeptali. Samozdrejme ten mladsi se jeste nezepta ale stejne mu to rikame. Starsi se uz umi zeptat.

Pokud se hadaji o nejakou spolecnou hracku vetsinou je necham at se dohodnou mezi sebou. Pokud uz to prekraci urcite meze nebo moje nervy uz jsou na pochodu a tak jim tu hracku o kterou se hadaji vezmu a dam nekam vysoko na skrin a hracka neni nikoho dokud se nedohodnou. :mrgreen: :mrgreen:

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
20247
5.2.16 20:37

@Hoa Mai Já se hlavně snažím vyvarovat tomu, stavět toho staršího do role „toho většího, rozumného“, co musí půjčit, ustoupit apod. Jako starší sourozenec jsem to jako dítě nesnášela a myslím, že díky tomu mám s bratrem takový ambivalentní vztah.

Takže malou „sprdnu“, když se jí podaří bráchovi něco rozbourat, vzít, pokud si berou hračky „toho druhého“, tak se musí zeptat (jak mimino staršího tak starší mimina :lol: ), pokud půjčit nechce, nabídnu alternativu s tím, že až si s tou druhou dohareje, tak si ji bude moct vzít ten druhý.
Malá z toho má samozřejmě pendrek rozum, ale myslím, že pro toho staršího to je důležité vědět, že je na oba stejný metr, stejná pravidla.

Na co si teď musím dávat pozor, tak je „dědění“ věcí a hraček. Starší si už pamatuje, že některé hračky/věci byly jeho. Takže se ho teď ptám, jestli tu a tu věc můžeme dát ségře, když už si s tím nehraje a ona z toho bude mít radost. Nebo jeho starou věc vyměním za novou/lepší/pro velký kluky (jídelní židli za rostoucí, plastovou motorku za koloodrážedlo).

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
7503
5.2.16 21:09

@Kriss Tina nestraš :mrgreen: To u nás nepřichází v úvahu. Švagrová mě pravidelně zásobuje kvanty hraček po jejích dětech, plus to, co koupí prarodiče a další příbuzní, už tak jsme měli s chlapem nedávno dilema, jestli tomu staršímu my sami budeme ještě vůbec něco kupovat, abychom se tady neutopili v krámech.
@j.a.n.i1 :lol: to je dobré, to určitě využiju, až budou starší
@zuzouš taky dobré, naučí se fair play
@sakota No, to bude trošku problém, protože doteď bylo jeho prakticky všechno, dřív brácha buď nebyl, nebo když už byl, tak si vystačil s jedním dvěma chrastítky. Ale teď už se začíná sápat po jeho arzenálu hraček, takže budou muset sdílet. A já hledám způsob, jak mu to podat tak, aby to přijal co nejlépe a necítil se ukřivděný.
@jenika1 no, že by byl zas až tak rozumný, že by nenastaly žádné problémy, to zas ne :lol:, přece jen je to dvouleté prtě. On je spíš rozumný v tom smyslu, že se neválí po zemi a neječí, ale je ochotný nechat si věci vysvětlit a pokud jsou vysvětleny takovým způsobem, který je pro něj stravitelný a pochopitelný, tak se s ním dá dohodnout na řešení. Samozřejmě to není o tom nahrkat se nějakých pár pouček a větiček, ale docela by ses divila (já jsem se taky divila), jak může způsob, jak něco řekneš ovlivnit to, jestli dostane dítě hysterický záchvat, nebo bude spolupracovat. Z knížky se to naučit nedá, jde spíš o to pochopit ten princip, jak děti přemýšlejí a pak kreativně vymýšlet řešení. Jak jsem sala, mě to ve spoustě věcí funguje, akorát zrovna na to půjčoůvání a sdílení hračk nemůžu na nic přijít. Asi mám poslední dobou vykojený mozek a nechce mě políbit múza :mrgreen:.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
881
5.2.16 21:09

@evill To je zajímavý řešení, jenom mi řekni, jak jsi to dělala před narozením druhého dítěte. Protože třeba u nás byly všechny hračky jasně prvního dítěte a když se pak po třech letech narodilo další, tak jsem pak nezačala říkat, že teď najednou jsou společné. Jak je to tedy u vás?

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
20247
5.2.16 21:19

@Annci Já teda nějak nevedu, že jsou společné (společné budou, až je společně dostanou). Jak píšu výš, starší není blbej a ví, že to bylo jeho/dostal to on. Spíš jsem ho ještě v těhotenství tak nějak vedla k tomu že si buse spolu s miminem hrát, půjčí mu hračky (a mimino půjčuje svoje nové hračky již od svého narození staršímu)

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Reklama