Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
@Svistice Jasně, takový model se mi líbí a jsem pro. Já vysvětluju a vysvětlovala jsem shora, zdola, ale teď zrovna jsme taky v prima období, kdy čtyřletá prostě nezvládá nápor mladší třináctiměsíční, která teď chce vše, co má starší, vše se jí líbí a chce to taky. Pastelky, lepidlo, kočárek, panenky, míč, zkrátka na co si vzpomeneš. Snažím se vysvětlovat jak starší, tak mladší, odvádím mladší, zabavuju jí jinými podněty, ale ona tu starší miluje a obdivuje tak, že když je doma (dopoledne chodí do školky), nechce se od ní pomalu hnout. A starší to dusí a začíná být nešťastná. A mi je to líto. Snažím se jí dopřát čas a soukromí a trochu času jen se mnou, ale ne vždy to lze.
@Svistice píše:
@Annci Já teda nějak nevedu, že jsou společné (společné budou, až je společně dostanou). Jak píšu výš, starší není blbej a ví, že to bylo jeho/dostal to on. Spíš jsem ho ještě v těhotenství tak nějak vedla k tomu že si buse spolu s miminem hrát, půjčí mu hračky (a mimino půjčuje svoje nové hračky již od svého narození staršímu)
No právě, náš taky ví, že je to jeho. Navíc z těch hraček, co máme, ho nejvíc baví ty „vícegenerační“ (Duplo, vláčkodráha, tatrovka a jiná auta všeho druhu) a tím, že je mezi nimi malý věkový rozdíl a jsou to oba dva kluci, tak je téměř jisté, že ty hračky budou sdílet.
S tím stavěním staršího do role rozumnějšího máš naprostou pravdu, taky se toho chci vyvarovat. I já jsem starší ze dvou a jako dítě jsem tohle slýchávala x-krát denně. Můj vztah se ségrou to sice nepoznamenalo, ale úplně si vybavuju, jak bylo otravné to furt poslouchat.
já bych ráda, aby starší bral mladšího ne jako konkurenta (zatím ho tak nebere, za což jsem hrozně ráda a chtěla bych, aby to vydrželo co nejdéle), ale jako parťáka ve hře. A aby to, že se „musí“ podělit o „své“ hračky nebral jako negativum, ale jako pozitivum. Jenže nemůžu přijít na to, jak ho tímhle směrem navést.