Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Nechápu chování mého přítele
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
14.2.22 18:20
On je hňup a manipulant. A přesně té posouvá do pozice, kde bude všechno přesně podle něj a ty budeš ta špatná.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.2.22 18:21
Pomož sobě a zdrhej, bude daleko hůř…
Příspěvek upraven 15.02.22 v 10:13
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Excessif1212
14.2.22 18:27
Já to nechápu… Když bych ve vašem věku zkusil desetinu těchto věcí na své přítelkyně, všechny by mě svorně poslaly do pr… a dobře by udělaly. Vůbec si nedovedu představit, že by někde lkaly a hledaly rady, jak mi být za těchto okolností co nejlepší přítelkyní. 
To mi zní opravdu jako z jiného světa.
Příspěvek upraven 14.02.22 v 18:27
- Citovat
- Upravit
14.2.22 18:27
Nejsi hloupá, spíš hodná a citlivá. On ti není oporou, nevyzrálý a sobecký. Najdeš lepšího, co tě podrží…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.2.22 18:28
@Anonymní píše:
Dobrý den,trápí mě věc s mým přítelem. Než mi budete psát, ať se rozejdu s ním, nebo proč jsem to neudělala, tak já ho miluji a je to jediný člověk, kterého mám.. Místo rozchodu bych chtěla příteli nějak pomoci. Ano, možná jsem naivní, ale…
Je mi 20 let, příteli 24 let. Chodíme spolu už 3 roky. Já jsem s ním šťastná. Miluji ho a chtěla bych být dobrou přítelkyní. Přítel je hodně naládový člověk. Když mu řeknu menší narážku na nějaké jeho chování, které se mi nelíbí, hned se urazí, nemluví se mnou.. Nejde o nic vážného. Většinou se vše řídí podle něj. Když bych chtěla s ním někam jít (třeba včera jsem ho poprosila, jestli by se mnou nechtěl jet do blízkého útulku vzít na procházku pár pejsků, donést jim krmení atd, tak nejdříve souhlasil a za pár minut byl naštvaný, uražený a říkal, proč chci dělat takové zbytečnosti.. Mě to moc mrzelo, tak jsem řekla, že tedy nikam nepojedeme a on vzápětí zase chtěl jet… Nevím, jestli to vůbec teď dává smysl.. Přítel si taky často stěžuje, že chtěl někam jít s kamarádem a nešel, protože ho omezuji já. Já mu ale říkám, že může jít s kým chce a on pak tvrdí, že stejně nechce ale pak mi to později vyčítá, že ho nudí být jen se mnou.. Takhle to je dokola. Zkrátka si stěžuje, že ho v něčem omezuji a když mu řeknu, že ale může dělat co jen chce, tak vzápětí tvrdí, že to dělat nechce… Prostě mu nerozumím. O komunikaci jsem se pokoušela několikrát, ale je to marné.. Když jsme se domlouvali na tom, že bychom mohli v létě spolu cestovat, tak říkal, že nechce, že je to zbytečné a že nebude za to utrácet peníze, že bude radši doma.. Souhlasila jsem, že to nevadí, že si můžeme udělat hezké léto i v ČR.. Pak za nějakou dobu přišel s tím, že jsem nudná, že žije senou nudný a nezajímavý život, že by chtěl cestovat a že já nechci… Léčím se se sociální fobií, takže se často vyhýbám místům, kde je moc lidí a radši bych byla v přírodě. Přítel to samozřejmě ví. Nedavno přišel s nápadem, že bychom mohli na koncert. Já jsem mu v klidu řekla, že by to bylo fajn, ale že bych měla strach.. ale že může jít sám, že já bych se tam necítila dobře, tak se urazil… Prostě nevím co mám dělat. Nevím v kom je chyba. Vím, že jsem hloupá, ale hrozně moc bych potřebovala nějakou radu.. Snad to aspoň trochu dává smysl, co jsem napsala..
Obávám se, že mu nijak pomoct nemůžeš.
Vím, že to nechceš slyšet… ale pomož sobě - odejdi od něj a najdi si někoho, kdo tě nebude takhle týrat 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.2.22 18:34
Hele - to co popisuješ není láska, ale závislost na toxickém vztahu, kdy on ti dost ubližuje a ty se tak moc nenávidíš, že máš pocit, že víc si nezalsoužíš.
To je volovina.
Začni se učit mít ráda sebe sama, snaž se chovat se sama k sobě alespoň jako kamarádka. A teda taky si začni budovat kamarádství a přátelství jinde, ať tvoje vztahy nevisí na jednom morousovi, co ignoruje tvoje potřeby a ještě si na tobě vylejvá zlost a mindráky.
Hlavně s ním proboha neotěhotni.
Jak se léčíš s tou fobií - jen bereš léky, nebo jsi i v psychoterapii? Pokud nejsi, tak začni, pokud jsi, tak svůj vztah jak k sobě, tak tomu mistrovi řeš i tam.
Nebo alepsoň zkus projít tuhle knihu a trošku si to srovnat v hlavě.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.2.22 18:42
Ty si fakt myslíš, že s podobnou kreaturou budeš šťastná? Ano, jsi naivní.. tohle se nezmění, na naopak se to bude časem zhoršovat
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.2.22 18:46
Přestaň mu hlavně pořád ve všem vycházet vstříc a měj vlastní názor, ne že se vše bude točit kolem pána jestli chce, nechce 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.2.22 19:16
Já tě na jednu stranu chápu. Jestli je to opravdu jediný tvůj blízký člověk, tj. nemáš rodinu ani kamarády, asi se ti teď zdá lepší být s někým takovým než úplně sama. Ale bohužel je tvůj přítel buď labilní pitomec nebo vypočítavý manipulátor. Nehledej chyby jenom v sobě.
Slyšet to sice nechceš, ale nic lepšího než rozchod ti asi nikdo neporadí. Maximálně se mu můžeš vzepřít a pokusit se vymezit hranice toho, co už nebudeš v žádném případě tolerovat, ale obávám se, že nezníš jako někdo, kdo by toho byl momentálně schopný.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.2.22 19:26
Chápu, že je to zřejmě tvůj první vážný vztah. Miluješ ho a díky svému nízkému sebevědomí a možná i nějakému příkladu z blízkého okolí, máš pocit, že tohle je normální a takhle to ve vztazích funguje. No nefunguje. Nicméně jste oba mladí, on asi není vyzrálý a tak si na tobě léčí svoje vlastní komplexy, protože ví, že ty do stolu nebouchneš a může si to k tobě dovolit. Zde je rada jediná, konec. Chápu, že se ti do toho nechce, ale už jsi udělala dost. Snažíš se mluvit, vysvětlit, dáváš mu prostor žít nezávisle na tobě tak, aby ho neovlivňovala tvoje fóbie. Jeho reakce je však neadekvátní, nevhodná a svědčí o tom, že si tě moc neváží a ani tě nerespektuje. V tom žít nechceš teď ani do budoucna. A ano, je možné najít chlapa co ti nebude pořád všechno jen vyčítat a bude tě respektovat.
Příspěvek upraven 14.02.22 v 19:32
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.2.22 19:27
Neni pravda, ze mas jen jeho.
Jeste mas jednoho cloveka, toho nejdulezitejsiho: sama sebe.
Byt sama neni nic spatneho, naopak to muze byt dost fajn.
Das se dohromady, vzpamatujes se, a pak si muzes najit nejakeho stydliveho introverta, ktery rad chodi do prirody a bude te nosit na rukou.
Radila bych rozchod, ale pokud to nezvladas, zacni tim, ze se vymezis. Nedelej veci, co ti jsou neprijemne, prehnane se neprizpusobuj, nenech ho, aby na tebe byl hnusny.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.2.22 19:32
Teď vážně, bude to dál horší, čím si bude vztahem jistější až Tě úplně stáhne ke dnu. Obávám se, že takový člověk si svůj problém neuvědomuje a práce na sobě samém je u něj nereálná.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.2.22 19:35
Děvče, milovat neznamená nechat na sobě dříví štípat. Měla by ses nad touto větou zamyslet a mít ji neustále na zřeteli.
Tvůj partner by se dal charakterizovat pojmy jako nevyzrálý, sobecký a hulvát a ještě k tomu bez nějaké iniciativy a odpovědnosti za svůj život. To je fakt, aspoň dle toho, co píšeš.
Co s tím, pakliže si ho dále přeješ stavět na piedestál ve jménu lásky:
- Příště mu lehkým konverzačním tónem oznam, že je hezky a bylo by tedy fajn jet venčit pejsky do útulku a zda jde s tebou? Jde - ok, běžte spolu. Nejde? Fajn, běž sama. Bez komentářů. To běž sama je klíčové. Nejste spojeni pupeční šňůrou, abyste vše dělali spolu a o ženskou, která jen celé dny sedí doma a kouká na partnera, co se jako bude dít, zájem prostě není a nikdy nebude.
- Musíš se mu udělat trochu více vzácná. Jak jinak než tím, že budeš podnikat aktivity bez něj. Je fuk zda půjde o čtenářský kroužek, o běhání v lese o samotě. Prostě ty sama. Pokud toho nejsi schopná, tak je to s tebou špatný. Pokud na tebe naběhne, proč najednou cítíš potřebu podobných akcí, s klidem se na něj podívej a vyzvi ho, ať společnou aktivitu navvrhne a ráda se jí poté zúčastníš.
- Vezmi papír nebo si lehni někam do klidu a pěkně si sesumíruj, co ti tvůj partner konkrétně přináší do života. A né - to, že nikoho jiného nemáš, je fakt blbý důvod pro to mít s tím chlapečkem vztah. To si radši pořiď psa.
- Jsi velmi tvárná ve vztahu a bez názoru. To je naprosto nepřitažlivé a nežádoucí. Jsi jedinec, člověk s názory, s preferencemi a s city. Věčně jen ustupuješ (fajn, nepojedem nikam). Opět si s trotlem sedni, navrhni tři čtyři destinace, kam bys ráda letos vyrazila a zeptej se, zda by některé místo rád viděl s tebou. Ano? Super - naplánujte spolu. Ne? Super - naplánuj sama.
Snad jsi z mého obsáhlého příspěvku pochopila, že hocha musíš trochu probudit a usměrnit. Ne - nebude se k tobě chovat hnusně, ne - nebude tě urážet ani tě ponižovat.
P. S. Chyba je ve vás obou, ale to je OK, chybovat je lidské. Ty se začni chovat jako svéprávná dospělá ženská s názorem. On by měl přestat vinit tebe za to, že nejste schopní něco spolu zažít, přestože sám nikdy nic nevymyslí. A děvče, opakuji, chová se docela jako hulvát. Pokud od takového chování neupustí, opustila bych ho, aby mohl jít obviňovat nějakou jinou za svůj blbý nudný život. Na světě je hodně dobrých kluků a ty zníš jako skvělá, trochu citlivější holka. Není nutné si uvazovat ve dvaceti kouli na nohu v podobě nevyzrálého trubce, který neví, jak se k ženě chovat.
Dala bych tomu čas do prázdnin a pak bych odjela do Jižní Ameriky klidně sama, a už jako svobodná holka, kdyby nepřehodnotil své chování.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Dobrý den,
trápí mě věc s mým přítelem. Než mi budete psát, ať se rozejdu s ním, nebo proč jsem to neudělala, tak já ho miluji a je to jediný člověk, kterého mám.. Místo rozchodu bych chtěla příteli nějak pomoci. Ano, možná jsem naivní, ale…
Je mi 20 let, příteli 24 let. Chodíme spolu už 3 roky. Já jsem s ním šťastná. Miluji ho a chtěla bych být dobrou přítelkyní. Přítel je hodně naládový člověk. Když mu řeknu menší narážku na nějaké jeho chování, které se mi nelíbí, hned se urazí, nemluví se mnou.. Nejde o nic vážného. Většinou se vše řídí podle něj. Když bych chtěla s ním někam jít (třeba včera jsem ho poprosila, jestli by se mnou nechtěl jet do blízkého útulku vzít na procházku pár pejsků, donést jim krmení atd, tak nejdříve souhlasil a za pár minut byl naštvaný, uražený a říkal, proč chci dělat takové zbytečnosti.. Mě to moc mrzelo, tak jsem řekla, že tedy nikam nepojedeme a on vzápětí zase chtěl jet… Nevím, jestli to vůbec teď dává smysl.. Přítel si taky často stěžuje, že chtěl někam jít s kamarádem a nešel, protože ho omezuji já. Já mu ale říkám, že může jít s kým chce a on pak tvrdí, že stejně nechce ale pak mi to později vyčítá, že ho nudí být jen se mnou.. Takhle to je dokola. Zkrátka si stěžuje, že ho v něčem omezuji a když mu řeknu, že ale může dělat co jen chce, tak vzápětí tvrdí, že to dělat nechce… Prostě mu nerozumím. O komunikaci jsem se pokoušela několikrát, ale je to marné.. Když jsme se domlouvali na tom, že bychom mohli v létě spolu cestovat, tak říkal, že nechce, že je to zbytečné a že nebude za to utrácet peníze, že bude radši doma.. Souhlasila jsem, že to nevadí, že si můžeme udělat hezké léto i v ČR.. Pak za nějakou dobu přišel s tím, že jsem nudná, že žije senou nudný a nezajímavý život, že by chtěl cestovat a že já nechci… Léčím se se sociální fobií, takže se často vyhýbám místům, kde je moc lidí a radši bych byla v přírodě. Přítel to samozřejmě ví. Nedavno přišel s nápadem, že bychom mohli na koncert. Já jsem mu v klidu řekla, že by to bylo fajn, ale že bych měla strach.. ale že může jít sám, že já bych se tam necítila dobře, tak se urazil… Prostě nevím co mám dělat. Nevím v kom je chyba. Vím, že jsem hloupá, ale hrozně moc bych potřebovala nějakou radu.. Snad to aspoň trochu dává smysl, co jsem napsala..