Ano, je to normální Pokud vidí babičku jednou za měsíc, je to pro ni prakticky cizí člověk.

Babička by měla chodit častěji, nebo vy k ní, jednou měsíčně je málo aby si na ni dítě zvyklo, je pro ni prakticky cizí člověk 

Samozřejmě, že je to normální, vždyť je to ještě miminko.

U dítěte, které není zvyklé, to normální je. Dítě je potřeba zvykat od narození, chovat cizími, vozit v kočáře, nechat přebalit nebo nakrmit jinými lidmi.
Když to člověk zanedbává, tak se pak stane tohle a dítě je zbytečně ve stresu.

U dcery to bylo také tak…babičku vídala častěji (cca 1× týdně), ale přesně v 9 měsících se stalo to samé. Pamatuji si, že i při rodinných akcích jsem s ní byla většinou někde ve vedlejší místnosti, protože mezi dalšími lidmi byla hodně úzkostná. Časem se to zlepšilo, v prosinci jí bude šest a už tak od 3 let je to děsná exhibicionistka, miluje pódium, jakákoliv vystoupení,… Ale je fakt, že u babičky spala poprvé až někdy ve 2,5 nebo 3 letech, kdy tam s ní byl malý bráška (tehdy ani ne roční), který s ničím takovým naopak neměl nejmenší problém.
Každé dítko je jiné, neboj se a dej jí čas 

Ano je to úplně normální.

@Sany80s píše:
U dítěte, které není zvyklé, to normální je. Dítě je potřeba zvykat od narození, chovat cizími, vozit v kočáře, nechat přebalit nebo nakrmit jinými lidmi.
Když to člověk zanedbává, tak se pak stane tohle a dítě je zbytečně ve stresu.

Já si rozhodně nemyslím, že dítě se nutně musí násilně zvykat na cizí lidi, aby se to proboha nezanedbalo, že nechce být jinde, než s rodiči. Na tom není nic špatného ani nepřirozeného. Naopak mi nepřirozené přijde, abych dítě od narození dávala cizím. Holčičce je devět měsíců, na zvykání má dost času.

Je to normální. Navíc kolem 9. měsíce je období separační úzkosti, ono se to časem zlepší.

@Sany80s tohle bych tvrdila u dítěte třeba pětiletého a né 9ti měsíčního…

@hanka.br. Babička přece není cizí, u nás je to po rodičích nejbližší osoba. Ovšem to, že se vidí jednou za měsíc, z ní prakticky cizí dělá a nechat ji hlídat dítě moc rozumné nebylo. Já měla mimo rodičů dítě od miminka zvyklé na další dva lidi, právě proto, abych předešla hysterickým scénám, pokud jsem mrně potřebovala pohlídat.

Ano, je to miminko. Není se čemu divit. Když mimčo vidí někoho jednou za měsíc, je to pro něho jak kdyby byl cizí. A hlavně děti jsou citlivější na „nesednoucí osoby“. Naše vyváděla asi do půl roku u tchýně. Časem se to zlepšilo a přestala brečet po tom co na ní babička promluvila.

A záleží i jak se předává dítě - zda tady je, já musím běžet, je tak špatně. Až bude separační krize, bude vyvádět i když bude hlídat tatínek. Ale je potřeba vydržet, mluvit o tom. A já jsem zástance toho, že se má říkat, že máma jde pryč, protože musí a ne nechat tak a ve vhodnou chvíli se vypařit. Dcera zásadně mává - jak mě, tak tátovi i když od nás odcházejí moji rodiče. Chci aby viděla že jdou pryč a ne že než šla spát tak tady byli a jak se vzbudí, tak nejsou…

@Sany80s Pěkná teorie, ale myslím, že 90% mamin nemá tolik lidí kolem sebe, aby je mohla aktivně zapojovat do péči o mimino od narození. A nechat ho hlídat/přebalovat cizími (babička, kamarádky…). Myslím, že je častější, že se o mimčo musí postarat především rodiče a občas přijde někdo na návštěvu, nebo se jde na návštěvu.
A ne všechny děti jsou společenské, některým je prostě nejlíp u mámy a táty. A to si nemyslím, že by rodiče něco zanedbali.

@Janli píše:
@hanka.br. Babička přece není cizí, u nás je to po rodičích nejbližší osoba. Ovšem to, že se vidí jednou za měsíc, z ní prakticky cizí dělá a nechat ji hlídat dítě moc rozumné nebylo. Já měla mimo rodičů dítě od miminka zvyklé na další dva lidi, právě proto, abych předešla hysterickým scénám, pokud jsem mrně potřebovala pohlídat.

Nevím, kolik babiček je schopných docházet do rodiny častěji, aby si na ně děti zvykaly - tady se v diskuzích spíše dočítáme, že buď nemohou, nechtějí, nebo je jim vyčítáno, že se starají až moc. A už vůbec si nemyslím, že by jakákoli drezúra zabránila tomu, aby tak malé dítě, které je rádo s mámou, neplakalo, když je někde od ní.

My jsme s našima bydleli a stejně se malá nenechala hlídat do dvou let. Šla jsem ke kadeřnici a ona dvě hodiny rvala za dveřma.