Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
Nechce být u babičky v 9 měs.
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
13.8.18 12:09
@Sany80s to je blbost, moje děti byli na babičky zvyklé od malička, vídali je několikrát týdně a stejně měl jeden z dvojčat kolem roku a půl/ dvou období, kdy k nim prostě nechtěl ani za boha.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.8.18 12:12
starší byl zvyklý spinkat u babičky přes noc od půl roka. U mladšího to nepřipadalo v úvahu, ten měl separační úzkost do 2,5let, takže jsem si nemohla dojít ani na záchod bez řevu, aby šel někam jen s tátou a bráchou neexistovalo, natož být někde úplně bez rodičů. Takže každé děťátko je jiné, takže bych to postupně zkoušela, ale určitě nenásilně
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.8.18 12:15
@Sany80s píše:
U dítěte, které není zvyklé, to normální je. Dítě je potřeba zvykat od narození, chovat cizími, vozit v kočáře, nechat přebalit nebo nakrmit jinými lidmi.
Když to člověk zanedbává, tak se pak stane tohle a dítě je zbytečně ve stresu.
Tak tohle zdaleka neplatí. Syna cizí nechovali, nevozili, setkával se prakticky jenom s námi a s prarodiči. Když byl starší (2 roky), tak byl velmi společenský, dával se do řeči s lidmi v obchodech, nestyděl se. Je to o povaze. Kamarádka naopak chlapečka zvykala, ale vždycky to obrečel, byl akorát ve stresu a nikdy se to nezměnilo - chtěl být hlavěn s rodiči, ve školce se z něj vyklubal introvert, který vezme na milost maximálně jednoho kamaráda - zase povaha.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Janli
13.8.18 12:15
@hanka.br. Tak drezůra určitě ne. Pokud vím, že takhle malé dítě budu potřebovat někomu svěřit, pak ten člověk musí být přirozeně součástí jeho života. Já naštěstí jednu takovou babičku mám, ta druhá je bohužel bez zájmu. Vydrezůrovat takhle malé dítě nejde. To je nesmysl. Jde jen ho jen na dalšího konkrétního člověka přivyknout.
- Citovat
- Upravit
13.8.18 12:19
Dej tomu čas, jak se tady píše, tak každé dítě je jiné. Malému je rok a půl, v létě jezdíme na chatu a máma tam za námi jezdí každý víkend a malý vloni brečel a to jsem jen přeparkovávala auto. Letos ji vidí a už se směje. Jsou spolu v klidu klidně hodinu, víc jsme nezkoušeli, máma ma zdravotní problémy a je hodně unavená a syn zrovna není dítě co si sedne a hraje
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.8.18 12:25
@Studie píše:
Dobry den, mám holčičku 9 měsíců., která se boji cizích lidi. Včera jsem ji nechala 2 hodiny babičce, kterou vidí jednou a měsíc a dcerka prý cele 2 hod probrecela a uklidnila se, až když jsem přišla domu. Je to normální? Mate s tím někdo také zkušenost? Dekuji.
Znám to podle sebe, já brečela ještě ve druhé třídě, když máma přišla déle z práce a já na ni musela čekat sama doma..taky jsem brečela, když mě dali samotnou k babičce a to mě bylo 6 let..přešlo mě to ze dne na den.. a pak už jsem byla kdekoliv pohodě..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.8.18 12:28
Je to separacni úzkost. A pokud to budes podobně praktikovat dále,je možné,že jí zadelas na pozdější uzkostnou poruchu nebo i mnohem vážnější duševní problémy. Separacni úzkost se má respektovat az do odeznění,u kazdeho je to jinak.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.8.18 12:40
Je ještě malinká na to, aby si babičku pamatovala, když se vidí takhle málo. K mým rodičům třeba děti chtěli od útlého věku, protože jsme se vídali i několikrát do týdne, ale když jsme jeli k manžela rodičům… bydlí hodně daleko, tak si je děti nepamatovali a vždy trvalo pár hodin, než se nechali pochovat. Od toho 1,5 roka už to bylo bez problémů. Chce to čas 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.8.18 12:45
@Jana206 píše:
Je to separacni úzkost. A pokud to budes podobně praktikovat dále,je možné,že jí zadelas na pozdější uzkostnou poruchu nebo i mnohem vážnější duševní problémy. Separacni úzkost se má respektovat az do odeznění,u kazdeho je to jinak.
Nemusí to být separační úzkost. Mé děti ji nikdy neměli a i tak nechtěli k manžela rodině, protože jsme se tolik nenavštěvovali a tak si je nepamatovali. S mou rodinou žádný problém nebyl. U nich už syn v roce vydržel spát i několik dní. A domů se mu nechtělo 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.8.18 12:46
@Jana206 A to Ti řekl kdo? ZAžila jsem ukázkovou seprační úzkost, po prvním roce. CHodila jsem hrávat volejbal a hlídal + ukládal večer tatínek. ALe řešili jsme to tak, že jsme si ji nepředávali mezi dveřmi, že přišel prostě dřív. Ani na záchod jsem si nedošla bez jejího řevu nebo asistence. Pokaždé kdy jsem od ní odcházela (do kuchyně, koupelny, kamkoliv) jsem jí říkala kam jdu. To pomohlo. Pak to odeznělo nějak samo. Za mě se tomu není dobré poddat úplně a nenechat na 100% vedení a rozhodování na dítěti.
Jak jsem zůstala znovu těhotná a volejbal zase zrušila, tak si zase zvykla že plný servis dělá maminka - koupe, dělá večeři, ráno mlíko a všechno. Teď jsme to zatrhli - večer se střídame kdo koupe, do postele dáváme oba, tatínek čte pohádky. Když pak ještě vymýšlí večer, chodí už jen táta. Samozřejme, když to jinak nejde - čtu pohádku já. Ale u staršího dítěte (kolem 2 let) už to není o separační úzkosti, ale o tom, že zjišťuje co si vyřve a čeho dosáhne pláčem. A tam je teprve to umění nastavit hranice
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.8.18 13:03
@iwa83 názory odborníků z vývojové psychologie,se kterymi se ztotožňuji.
Pokud není separacni úzkost respektovana,může se i vrátit později. Vetsinou kolem peti let nebo v mladším skolnim věku.
Dle mého názoru dítě do dvou,tří let patří biologicky k matce,separacni uzkost je vyvojove stadium,které je důležité a po prodelani posouva dítě dál. Pokud bys hloubeji studovala duševní poruchy,panicke poruchy a deprese,kterymi dnešní dospělá populace trpí v hojné míře,dostala by ses az k vychove v jeslich a brzkemu oddělování dítěte od matky jako jedné z pravdepodobnych příčin.
To,co udelala zakladatelka svemu diteti,povazuji za zverstvo. Pokud uz tak staré dítě musí s někým zustat,tak s jinym clenem úzké rodiny,tatinkem,sourozencem,na kterého je zvyklé.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.8.18 13:06
@Jana206 píše:
@iwa83 názory odborníků z vývojové psychologie,se kterymi se ztotožňuji.
Pokud není separacni úzkost respektovana,může se i vrátit později. Vetsinou kolem peti let nebo v mladším skolnim věku.
Dle mého názoru dítě do dvou,tří let patří biologicky k matce,separacni uzkost je vyvojove stadium,které je důležité a po prodelani posouva dítě dál. Pokud bys hloubeji studovala duševní poruchy,panicke poruchy a deprese,kterymi dnešní dospělá populace trpí v hojné míře,dostala by ses az k vychove v jeslich a brzkemu oddělování dítěte od matky jako jedné z pravdepodobnych příčin.To,co udelala zakladatelka svemu diteti,povazuji za zverstvo. Pokud uz tak staré dítě musí s někým zustat,tak s jinym clenem úzké rodiny,tatinkem,sourozencem,na kterého je zvyklé.
Souhlasím Jani.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.8.18 13:07
A u vsech dětí mám tu zkusenost,ze v době separacni uzkosti jsem s nimi byla výhradně já. Potom se ze dne na den osamostatnily,posunuly se dál. Nemely problemy v adaptaci na skolu,na skolku,velmi brzy jezdily na tabory,sportovni zavody a soustředění s prespanim. Kromě separacni uzkosti neznám žádné jiné problemy pozdeji v životě u vsech čtyř dětí a u pátého to vypadá taky tak. Ta ji mela dřív jak,uz od 4 měsíců,nikdo se na ni nemohl ani podívat. Zlomilo se to právě v 10 měsících. Kdybych ji ale byla nucena s někým nechat,tak pořád s osobou,kterou důvěrně zná.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.8.18 13:10
@hanka.br. píše:
Souhlasím Jani.
Díky 
Ale co tak pozoruji,moc se tento názor nenosí. Nejen tady na emiminu,ale i v reálu. Spoustu lidí má pocit,že prehanim,ze se prece nic neděje a dítě se přizpůsobí.
Dle meho nazoru se přizpůsobí zdánlivě,protože v té chvíli jinou moznost nemá. Ale určitě se to podepíše na formování jeho povahy,osobnosti,sklony k depresím.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.8.18 13:19
@Jana206 stejně tak Estvillova metoda, doporučována maminkama 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Pláč ze spaní
- 05.02.25
- Natalusaa
Plavání po nemoci (tříleté dítě)
- 03.02.25
- Scamp
Léky na kašel
- 02.02.25
- Simčes
