Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
Nechce být u babičky v 9 měs.
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
13.8.18 13:26
@iiiv s tou nesouhlasím a nikdy jsem ji ani nezkousela použít. A to jsem mela urvane tři z pěti dětí. Ale v noci spaly,i ty plactivejsi. Vsechny jsen kojila,pres dva roky v průměru. Do roku opravdu podle potreby,kdekoliv,kdykoliv. To byl vtip mimina nejlepší lék na pláč.Po tom roce u batolete,kojení samo od sebe,bez mého velkeho přičinění,dostalo pravidla,vetsinou ráno,odpoledne,večer. Casteji jen v dobe nemoci nebo velkého horka. Vsechny deti jsem kojila do samoodstavu. Je fajn nechat vecem volný průběh.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.8.18 13:30
Občas mívám z okolí pocit,ze každý nekam spěchá,proč si to dítě pořizují,když si nedokáží na dva roky odepřít své oblíbené aktivity nebo treba dovolenou a už už ay bylo mozno dítě nechat tatinkovi,babicce na vikend 
Na druhou stranu nekdy pozoruji tlak okolí na maminku,hlavně ze strany babicek,které svým postojem,co bylo v jejich době,ještě naockuji chlapa,ten doma tlačí na zenu,která by si to ráda organizovala,jak to cítí.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.8.18 13:41
@Jana206 Máš pravdu, nestudovala jsem hlouběji psychologii ani příčiny duševných poruch. Ale já sama jsem příklad toho jak šlo dítě do jesli v půl roce. A nemyslím si, že je potřeba mě litovat, že trpím depresemi nebo jinými poruchami. Na tábory jsem chodila půlku prázdnin, od 14ti intrák, od 18 jsem odešla na VŠ 400 km od domova. Nemyslím si, že by něco rodiče zanedbali. Já k výchově přistupuji tak nějak dle selského rozumu. Ale jsem i tá krkavčí matka, která nefunguje jen a pouze pro dítě. Ale občas sobecky i pro sebe a manžela. A to dceru miluji jak jsem si nedokázala ani předtím představit.
A já si umím celkem živě představit, že jsou situaci, kdy prostě potřebuješ pohlídat a nemůžeš dítě vzít sebou. i u těhle mrňat. A to jsem s dcerou chodila od začátku po doktorech (svých) společně. Protože hlídaní nebylo. Ale to jak vyváděla když mi dělali předoperačné vyšetření si pamatuji dodnes a říkám si, že jsem ji radši měla nechat u někoho na hlídání. Bohužel nebylo u koho. Naštěstí mou hospitalizaci zvládla super - zrovna byla na návštěva babička s dědečkem, které ale vidí tak jednou za 3 měsíce + občas skype. A to jí teda bylo čerstvě 1,5 roku.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.8.18 13:55
@iwa83 souhlasím s Tebou,ze nekdy je nutné dítě od matky oddelit a nedá se nic dělat. Treba náhlá hospitalizace v nemocnici,nekdy se stane nějaká tragédie,rodice diteti zemřou.. 
Jsou to veci,které az tak neovlivnime a vzdy by měl být hlavní zájem,aby dítě zustalo s těmi nejblizsimi osobami,na které je zvyklé. Věřím tomu,že hospitalizaci matky může zvládnout rok a pul staré dítě bez újmy na zdraví. Za předpokladu,že má separacku za sebou.
Pořád tady hajis svoje příklady. Víš,jsi ještě mladá a v produktivním veku. Máš manzela,deti,zijes aktivní zivot. Casto se tyto pozdní následky projeví az ve starším věku,s odchodem do duchodu,odchodem vlastních dětí z rodiny a u zen v neposlední řadě s nastupem klimakteria a hormonalnich zmen s tím spojených. Preji Ti,abys za 20-30 let mohla napsat to samé 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.8.18 14:01
Jednou za mesic je malo.Takhle male dite rychle zapomina.Moji rodice se vidi s malou skoro kazdy vikend,takze od jednoho roku uz u nich I byla na cely vikend a bez problemu.
S mym svagrem se vidi jednou za 14 dni a taky je na nej zvykla,necha se od nej I nakrmit.Na ostatni lidi co vidi mene je hodne opatrna.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.8.18 14:20
Muj 11m je zejmena se mnou, ale je hodne socialni, kdyz nedam pozor, i v metru pohladi vedlesediciho po ruce, snazi se sebrat sluchatka apod.
S obema prarodici se vida 1× za mesic /dva (od jednech 800km, od druhych pres 1000km), ale skypujem a pozna jejich tvare, predvadi se. Hodinku /dve ho muzu s nimi nechat, pak me zacne volat.
Jeho o kousek starsi bratranek je u prarodicu denne (svagrova je naopak typ, co necha hlidat od sestinedeli) - ale z cizich ma hruzu a s nekym, koho nevida casto, by nezustal ani chvili. Myslim, ze to je povahou a individualnim vyvojem, pokud je moznost, nechala bych dozrat.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.8.18 14:30
@Studie píše:
Dobry den, mám holčičku 9 měsíců., která se boji cizích lidi. Včera jsem ji nechala 2 hodiny babičce, kterou vidí jednou a měsíc a dcerka prý cele 2 hod probrecela a uklidnila se, až když jsem přišla domu. Je to normální? Mate s tím někdo také zkušenost? Dekuji.
Ahoj,
9 měsíční dítě je ještě malé a potřebuje svoji mámu, má na ni velkou vazbu, je to jeho jediná jistota a proto, když ji u sebe nemá, tak svoji nelibost dává najevo jak nejlépe umí - pláčem. Dvojnásob, pokud dcera opravdu svoji babičku vídá tak sporadicky, čili jednou za měsíc 
Není to nic neobvyklého a je to naprosto normální.
Já poprvé dávala straší dceru hlídat od 5měsíců - nedalo se nic dělat, musela jsem dodělat vysokou. Mladší dcera šla poprvé v roce a dvou měsících. Obě ale byly na babičku zvyklé a tak neplakaly. Starší dokoce po mém příjezdu začala plakat a odstrkovat mě - můj trest, že jsem od ní odešla.
Neboj, postupně se to bude zlepšovat a dcerka si najde cestu i k babičce a bude to snášet lépe a lépe 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.8.18 14:31
@Jana206 Tak snad za těch 20-30 let nebudu mít deprese z toho, že jsem od 6ti měsících byla v jeslích 
To že ženy zažívají těžké období když jim odejdou děti z hnízda jsem doteď spíš připisovala spíš tomu, že právě žily jen a pouze pro rodinu a děti a zrazu není pro koho. to že by za to mohla nesprávně zvládnutá separační úzkost v batolím věku, mě fakt nenapadlo. Není to výsměch - jen mi to přijde přinejmenším zajímavé.
u tohohle 9ti měsíčního bych spíš vsázela na to, že z toho byla nervnější i babička a co si budeme povídat, plačící dítě s klidem na duši bude hlídat asi málokdo. Ale ono tú nervozitu, nejistotu ty děti cítí intenzivně - časem se to asi potlačí stereotypem a společensky žádoucími standardy chování (chlapi nebrečí, jseš už velká…). Ale aby z toho měla mít teď zakladatelka vrásky na čele, že udělala špatně a že způsobila dítěti doživotní ujmu, to si prostě nemyslím.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.8.18 14:42
@iwa83 věř tomu,že můžeš. U nás okolí to potvrdila jedné osobě i psychiatricka.Pozdní nasledky ze smrti maminky a následné adopce se projevily až depresemi na prahu stáří.A stav se prohluboval dalsimi významnými zmenami v životě.A slo o paní,která nejen žila pro rodinu,ale u toho i pracovala a studovala Já tu ale nechci dávat příklady z vlastní rodiny a okolí. Je potreba vidět příčiny a následky do hloubky. V jedné knize jsem četla,ze polovina cesty,kterou ujde clovek ve svém duševním zivote od narození do smrti,je kolem tří let. S tím se ztotoznuji. Co se v tomto období zanedba nebo udělá špatně,už nejde nikdy napravit. I na svých skolnich detech vidím,ze už sklízíme to „ovoce“.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Pláč ze spaní
- 05.02.25
- Natalusaa
Plavání po nemoci (tříleté dítě)
- 03.02.25
- Scamp
Léky na kašel
- 02.02.25
- Simčes
