Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Moje rada: dát do postýlky a nechat vyplakat.. Hlavně mít nějaký večerní pravidelný rituál - koupel - večeře - do postýlky.. a spát.Takhle jsme to dělali my a vše je ok a malá už ví kdy se blíží večerní spánek.. Večerní rituál jsme zavedli cca od 3.měsíce..
No na bříško zkus Laktobacilky a s tím pravidelým režimem souhlasím, nám to také hodně pomohlo
režim sme zaviedli - kupel-napapat-a akoze spat. Kupel sa mu paci, ale hned po nom, ako keby vedel, ze uz bude musiet spat, spusti place. ![]()
Davam mu probiotika - Biogaia. Myslim , ze pomahaju.
Teraz nekupkame kazdy den, lebo sme chori…
já jsem s tou starší taky měla problémy a to už od 3m a taky jsem zkoušela nechat vyřvat, ale abych pravdu řekla moc to nepomohlo. Když jí bylo půl roku bylo to lepší a už tolik neřvala, ale jinak byla schopná prořvat celý den. Zkusila bych nechat pár dní poplakat s kontrolovaným usínání - to je, že po určité tobě chodíš dítě zkontrolovat a děláš to takhle pravidelně s tím, že čas příchodu prodlužuješ, jen dáš cumel, pohladíš, ale nevezmeš do náruče a po asi 3min odejdeš. Prý takhle miminka si lépe nayknou na usínámí sami a v prostředí. My to u druhé naštěstí praktikovat nemuseli, spinká krásně a u starší jsem to ještě neznala. A ještě se chchi zeptat, nemůže být třeba přetažené? My když jsem přetažení, je také problém uspat, a nejvíc zabírá vyplakání
Jáchym byl absolutně bez obtíží, měl režim i rituály, přesto od narození plakal- když jsme ho dali do postýlky nebo prostě mimo náruč. Tak ať spí s vámi. Některé děti jsou prostě na takové věci citlivější a vyplakáváním se to může „zlepšit“, ano, po čase opravdu přestane, ale je to pouze rezignace a přivyknutí, ale naprosto(podle mého názoru) NEPŘIROZENÁ. Žádná samice si v přírodě nedělá dva pelechy- jeden sobě a druhý mláďatům. Já byla taky zpočátku na vážkách, jestli dělám dobře, ale řekla jsem si, že do maturity s námi spát nebude
a spokojené miminko mě jen utvrdilo v tom, že dělám dobře. I mi to přišlo daleko přirozenější a líp jsme spali všichni. Do tří měsíců přes den nespal skoro vůbec, jen velmi krátce (10-30min) a nedal se položit ani když právě spal a v naší posteli byl z nespavce nejzlatější andílek, co se akorát vzbudil na kojení a spal dál. S neustálým chováním po 3. měsíci jako když utne, začaly ho zajímat věci kolem něho a postupně si prodlužoval intervaly, kdy zvládl být sám a spokojený. Hodně jsem se řídila jeho potřebami. Už měsíc má vlastní pokojíček, kde má dětskou postel se zábranou do poloviny délky a spinká tam krásně sám. Měla jsem strach, když 13 měsíců spal s námi v posteli, ale dva dny mu to bylo divné a třetí už šel s naprostou samozřejmostí k sobě.
Není vůbec rozmazlený, je to veselej chlapík, miluje lidi a novoty a vůbec se ničeho nebojí (voda, cizí prostředí, lidi…). Pokud dítě nasytíš i v potřebě blízkosti, rozhodně se ti to vrátí. Na vyplakání nevidím do budoucna nic přínosného.
Jako teda musím říct ještě: byla to pakárna, občas jsem zoufalstvím brečela, ale zpětně vidím, jak rychle ta doba, kdy to bylo fakt děs- a to bylo donedávna- utekla a rozhodně se nám to vyplatilo.
TýnkaK píše:
Jáchym byl absolutně bez obtíží, měl režim i rituály, přesto od narození plakal- když jsme ho dali do postýlky nebo prostě mimo náruč. Tak ať spí s vámi. Některé děti jsou prostě na takové věci citlivější a vyplakáváním se to může „zlepšit“, ano, po čase opravdu přestane, ale je to pouze rezignace a přivyknutí, ale naprosto(podle mého názoru) NEPŘIROZENÁ. Žádná samice si v přírodě nedělá dva pelechy- jeden sobě a druhý mláďatům. Já byla taky zpočátku na vážkách, jestli dělám dobře, ale řekla jsem si, že do maturity s námi spát nebudea spokojené miminko mě jen utvrdilo v tom, že dělám dobře. I mi to přišlo daleko přirozenější a líp jsme spali všichni. Do tří měsíců přes den nespal skoro vůbec, jen velmi krátce (10-30min) a nedal se položit ani když právě spal a v naší posteli byl z nespavce nejzlatější andílek, co se akorát vzbudil na kojení a spal dál. S neustálým chováním po 3. měsíci jako když utne, začaly ho zajímat věci kolem něho a postupně si prodlužoval intervaly, kdy zvládl být sám a spokojený. Hodně jsem se řídila jeho potřebami. Už měsíc má vlastní pokojíček, kde má dětskou postel se zábranou do poloviny délky a spinká tam krásně sám. Měla jsem strach, když 13 měsíců spal s námi v posteli, ale dva dny mu to bylo divné a třetí už šel s naprostou samozřejmostí k sobě.Není vůbec rozmazlený, je to veselej chlapík, miluje lidi a novoty a vůbec se ničeho nebojí (voda, cizí prostředí, lidi…). Pokud dítě nasytíš i v potřebě blízkosti, rozhodně se ti to vrátí. Na vyplakání nevidím do budoucna nic přínosného.
100% suhlas ![]()
Ahojte, mam 2 a pol mesacne babo, ktore nechce spavat v postielke. Vecer zaspava rozne, niekedy s placom, kedy ho musime 2-3 hodky nosit na rukach a spievat mu /pravdepodobne ma koliku/, inokedy zaspi po kojeni behom pol-az hodinky tiez ale na rukach. Vzdy ked ho pokladam na postel sa zobudi, a beda, ak sa ho snazim polozit do postielky. Vtedy sa ozve plac a place neskutocne dlhoooo, aj ked ho cicikam na rukach. Ked ho polozim na nasu postel, len otvori ocka, skontroluje, kde je a hned zaspi. Pritom cez den normalne zaspava sam, aj ked velky spac nie je. A dokonca zaspi sam, aj ked ho polozim do postielky. Len ked sa blizi vecer, z naseho smejka sa stava mrzut a vecer to vzdy vyvrcholi. Je sanca, ze este niekedy zaspi v postielke? A nebodaj aj sam od seba?