Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Asi jsme si to udělali sami, ale starší syn Patrik bude mít za 14 dní 3 roky a odmalička usíná s námi, protože byl děsný problém s usínáním.
Jenže teď ve stejném pokoji v postýlce spává 7měsíční dítě a my nemůžeme přesvědčit Patrika, aby večer nekecal. Přijde mi to, že se tím baví - v obýváku je šíleně unavenej, ale jakmile si lehne, jakoby ožil, skáče, kecá, vykřikuje, budí toho mladšího, takže mi tu potom ječí oba dva a mně vstávají vlasy hrůzou. A tak jsem chytla nerva, že bude usínat sám. Jenže se to nedaří, Patrik utíká z postele za mnou do obýváku, když mu dám přes zadek, tak má z toho prču a usíná kolem půlnoci.
Chtěla jsem vydržet u toho, že tam bude prostě sám a až usne, dáme tam Lukáška. Jenže babi mi potom řekla, že na to Patrik nemá ještě věk, že ve třech letech je dítě malé na to, aby tohle pochopilo a bylo schopno si lehnout a usnout (pokud na to není zvyklé odmalička).
A tak se chci zeptat na zkušenosti vás ostatních - jak jste to dělali vy? V kolika letech se dítě „osamostatnilo“ a spalo už samo? (nepočítám výjimky, kdy je dítě zlaté a usíná samo od narození). A jak jste toho docílily???
Děkuji moc za jakoukoliv radu. Jestli tohle bude trvat ještě pár dní, asi ho přetrhnu vejpůl. ![]()
kluci spi od 6 mesicu ve sve posteli ve svem pokoji
pred tim spali ve sve posteli u nas v loznici, my jsme je nenechavali usinat u nas, jelikoz jsme se bali, ze je zalehneme a taky jsme si rikali, ze to snizuje komfort nas vsech a ze si zvyknou a nebudou chtit jinak usinat
jinak mam v rodine plno malych deti a babicku bych do toho teda zasahovat nenechala a dite ve trech letech dokaze URCITE usnout samo, jen musis vydrzet, pevne nervy a vytrvalost ![]()
my máme dva roky a dva měsíce a myslím, že je pomalu načase, aby spal ve stém pokojíčku..
Zatím to máme - nebo spíš měli tak, že opravdu sám usínal v postýlce, ale máme ložnici u obýváku, takže na nás viděl. Teď už teda ne, zvykl si víc na nás a usíná s náma v obýváku, kdy se otočí hlavou od televize k pohovce a usne - ne při dívání
. potom ho přenesem, spí celou noc, takže si s mojim říkáme tak 2,5 a už by měl mít svoji postel v pokojíku
Ahojky!
tak Milánek spí ve svém pokoji od 11měsíců ![]()
První dva měsíce to bylo složité, ale teď je to jak v pohádce
spí krásně celou noc, usne sám..
Držím palce ať Vám to vyjde podle Vašich představ a máte všichni klidné noci! ![]()
No oni zatím vlastní pokojíček nemají, máme pouze 2+1, takže spíme všichni v ložnici. Na přelomu srpna/září se budeme stěhovat do 3+1, tam už pokojíček mít budou.
Mně ani tak nejde o to, že spí u nás, my chodíme spát později než oni. Ale že to prostě nejde tak, že bychom ho uložili do ložnice, třeba si chvilku popovídali nebo přečetli kraťounkou pohádku, dali pusu na dobrou noc a on tam prostě už zůstal. Aspoň takhle, když už ne rovnou hned usnout.
Ale on ne, jakmile my zmizíme, tak okamžitě leze z postele a běhá po celém bytě. My ho naháníme do postele a on má z toho děsnou srandu. Nepomáhá ani řvaní, ani výprask. Jde a udělá to znovu. Pomáhá až to, že si tam lehneme s ním, jenže to zas kecá a vykřikuje.
Už jsem z toho na mrtvici. Přes den to je zlaté dítě, ale ty večery jsou děs.
Ještě to jde, když tu jsme na něho dva, tak prostě jeden uspává Patrika, druhý je s Lukym v obýváku a až Patrik usne, dáváme tam Lukáše. Ale takhle to nejde věčně, Patrika uspáváme třeba hodinu a představa toho, že nám tohle odkouká i ten mladší, je šílená. ![]()
Naše dítko spí samo zhruba od roka a půl. Dřív to z kapacitních důvodů nebylo možné. Ale pak jsme se nastěhovali do domku a navíc už byla docela velká a rušilo jí tatínkovo chrápání.
Lukášek od 17měsíců,Radimek za ním půjde v 15měsících,jak uděláme nový pokojíček.
HOLKY A JAK JSTE TO UDĚLALY?????
Jak tak koukám, tak jsme to krapet přetáhli s tím věkem ![]()
Majda od 7mi měsíců, trochu krize, když jsme zrušili uzavřenou postýlku, ale zvládli jsme to. Teď v noci sice cestuje do ložnice, ale večer usíná sama v pokojíku a pár hodin tam spinká.
Jak spí přes den? V kolik vstává?
Bych asi nastavila „tvrdý“ režim ![]()
Nejdřív vysvětlit, že už je velký kluk a proto ode dneška bude usínat sám. Uložit, přikrýt, pohádku, pusu (něco, je jedno jaký rituál, důležité, že vždycky stejný) a dobrou noc, odcházím.
Pokud uteče, vrátit, přikrýt, pusu, dobrou noc. Pořád dokola, bez nahánění, bez emocí, bez řvaní - to pro něj nebude taková zábava.
Možná při každém ukládání opakovat nějakou větu typu - Už je pozdě, jde se spinkat. Když utečeš, zase tě vrátím.
Nevím, když je nějaká krize s usínáním, aplikuju podobný postup… Většinou tak do týdne je klid. Když nikdy neusínal sám, možná to bude trvat déle, než u nás, kdy jde jen o návrat k naučenému… (třeba když se vrátíme z chaty, kde jsou spací návyky úplně jiné)
Nas Ondrasek spi sam asi od 8 mesicu. Mam stejne pocit, ze se vyspi sam lip, protoze ma lehci spanek a kazdy zvuk ho budi. To bysme se nemohli v posteli ani otocit, zakaslat nebo zasustit perinou.
U nás byl stejný problém, malá je závisláček, ale po novém roce, kdy jí bylo 2,5 pryč, jsem zavelela dost, kvůli školce… Je to občas s rykem, ale nepolevuji, někdy zase bez problému. Každý večer potřebuje vyprávět, jak ve školce nebude maminka, jen paní učitelka, která dětem jen přečte pohádku a děti pak budou spinkat samy. Ty, které tu umí a tudíž budou vyspalé, si pak budou vesele hrát atd. atd. (následuje výčet oblíbených činností a radovánek
) a ty, které to umět nebudou (rozuměj usnout samy), budou sedět neštastné a unavené v koutě a nebudou si moct hrát… A protože jí mám moc ráda, chci, aby byla mezi těmi šťastnými dětmi. Tohle chce každý večer odvyprávět a i když brblá nebo někdy fňuká a tak 1× týdně je regulérní scéna, tak usíná sama, cca do 30 minut.
Má rozsvícenou lampičku a otevřené dveře, aby nás slyšela. Když vyleze z postele, jsem fakt zlá, to má zakázané. Chodím se na ní tak 3-5× dívat, než usne, to vyžaduje…
Tak přeji hodně zdaru, je to fakt vzrůšo
![]()
Příspěvek upraven 14.02.11 v 21:15
Pipet, děkuju ti za tip. Dává to logiku, co píšeš. Musím přiznat, že mě to nenapadlo. Když nepomáhal křik, začlo se plácat po zadku a nahánět do postele, když nepomáhalo ani to, už jsem byla fakt v koncích a ne jednou jsem se rozbrečela. Patrik byl vysmátej jak lečo.
Ale fakt musím říct, že přes den je to zlaté dítě, které poslouchá, chová se hodně zodpovědně, sousedi říkají, že se chová až moc dospěle. Hodně věcí chápe, na všem se s ním dá domluvit. Akorát ten večer stojí vždycky za to. ![]()