Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
Neřekla bych. Pořád je maly. Kdyby mu bylo15 bylo by to na chocholouska
Nejsi, mlátí s tebou hormony a v kombinaci s radostma předčasnýho porodu, je to peklíčko. Vím o tom svoje. Chce to hlavně klid, časem se to otupí. Ty racionálně víš, že se nervuješ zbytečně, jen si nedokážeš pomoct. Tak to teď nelámej přes koleno a tu nutnou chvíli holt zatni zuby. Bude líp… Moje dítko má dva a půl a stejně jsem nervní, když ho mám s někým nechat. U staršího jsem v tuhle dobu odjela na čtyři dny do Alp…
U prvního dítěte jsem to měla taky tak. Nedělala jsem nic, co bych necítila jako správné, nejspíš bych i toho zubaře odložila, kdyby mělo jít jen o prevenci, jak se znám
taky jsem si připadala divná, dokonce jsem tu taky zakládala diskuzi. Máš malé miminko, hormony dělají divy. Mě se při představě stresové situace bez dcerky samo spouštělo mlíko
klid, nejsi divná. Příroda to tak zařídila. ![]()
Moc dekuji za uklidneni, pripadala jsem si fakt zvlastne, honi se mi hlavou myslenky, ze v okoli mam kamaradky, co ve trech mesicich odjely na vikend kamaradce na rozlucku se svobodou a ja nejsem schopna dite opustit na pul hodiny…i kdyz vim, ze by byl v dobrych rukou… pomohlo mi vedomi, ze jste to mely stejne.
Ahoj. To je úplně v pořádku
je to miminko, ty jeho matka. Je to logické, že máš strach. Víc by bylo divné, kdyby jsi ho neměla. A babičkám to klidně zakázat můžeš. Ony už si koneckonců odvozily svoje. ![]()
Je to normální, pokud tenhle stav umíš překonat. Je to ještě mímo, ale vždyť už půlroční je takový malý parťáček - mám teď doma.
Já jsem ráda, když můžu kdykoliv vypadnout
i se psem klidně ![]()
Divná nejsi, mám dvě děti (2roky a 6 měsíců). Neustále poslouchám narážky, ať staršího nechám u příbuzných spát, ale prostě nechci. V noci se ještě budí, hledá mámu a vím, že by plakal. Mladší je spokojená všude a s každým a i přesto, když jdu do práce, tak mám divný pocit, že zůstává jen s tátou. Ale musím, nedá se nic dělat. Pracuji 4-6 hodin, a jsem schopná za tu dobu schopná manželovi 4× napsat, jestli je vše ok.
@Walburga píše:
Ahoj. To je úplně v pořádkuje to miminko, ty jeho matka. Je to logické, že máš strach. Víc by bylo divné, kdyby jsi ho neměla. A babičkám to klidně zakázat můžeš. Ony už si koneckonců odvozily svoje.
Pocity jsou přirozené, s tím úplně souhlasím ♥️️ rozhodně bych se nenutila, ale zakázat babičkam vozit kočárek mi přijde moc. Pak se tu zakládají diskuze, že babičky nechtějí hlídat/nemají zájem o vnouče. Docela mě zaráží ten názor, že dítě je především matky a zbytek rodiny by měl čekat až se bude matce hodit.
Zakladatelko, syn se také narodil předčasně a vím čím procházíš. Měla jsem to podobně a potřebovala mít vše pod kontrolou, ale zároveň mě naplňoval pocit štěstí, že z něj mají všichni radost a těší se na něj a milují ho ![]()
Jo, za mě jsi divná. Ale tak zkus to načasovat tak, aby spal a máš to.
Pridavam se do party, opousti me to pomalu, u nas rovnez nedonosenost a ze strany moji mamky jeste absolutni nerespekt mne jako mamy, ve stylu Uz jdi, ja si vse udelam podle sebe, volat ti nebude proc, co by se delo. Ja proste potrebovala jen uklidnit a rict co a jak
@Walburga píše:
Ahoj. To je úplně v pořádkuje to miminko, ty jeho matka. Je to logické, že máš strach. Víc by bylo divné, kdyby jsi ho neměla. A babičkám to klidně zakázat můžeš. Ony už si koneckonců odvozily svoje.
Aby se pak mohlo brečet, že babičky nemají zájem a nehlídají, když maminky přestanou být přehnaně úzkostné, pořídí si více dětí, nebo by si prostě jen docela rády odpočinuly. Smůla - babičky už si odvozily.
Neboj, jsi naprosto normální. A úplně se mi vybavilo, jak jsem jela poprvé po porodu sama nakoupit…na náměstí jsem to otočila a uřvaná přijela domů, že se mi stýská
![]()
Ahoj, mam pulrocniho syna, je to vymodlene dite a po predcasnem porodu jsme “uzili” svoje… Odesla jsem od neho jen na kontrolu na gynekologii a na urad prace kvuli rodicovskemu prispevku, pokazde jsem byla do hodiny doma, hlidal manzel. Jinak si ho ostatni berou jen do kocarku. Do kocarku si ho bezne bere manzel, mamka a tchyne. Pokud s nim jde manzel, jsem naprosto v pohode. Pokud ho mam dat do kocarku nekomu jinemu, da se to, jsem nervozni, ale premuzu se, protoze preci nemuzu zakazat babickam si brat vnuka do kocarku. Zitra mam jit k zubarce a ma ho hlidat tchyne u nas doma, je to otazka asi 40 minut, ale ja uz kvuli tomu nespim, nejradeji bych to odvolala a premyslim nad tim, ze asi neni moje chovani uplne normalni. Tchyni verim, ale samozrejme mame, jako s kazdym jinym clovekem, na spoustu veci odlisny nazor. Asi se nedokazu prenyst pres to, ze nebudu mit vse pod kontrolou… jsem divna?