Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Každý zlobivy dítě je ADHD, každý čímkoliv jiný má PAS, každý, co mu nejde škola, má dys… proč? Lidi jsou prostě různý a vyvíjí se. Zvlášť deti. Máš roční mimino, co bys po něm chtěla. Konečně trochu dozral a naučil se chvíli si pohrát sám. Co by za to jiní dali, kdyby si jejich dítě hrálo chvíli samo. V roce je na jakoukoliv dg hodně brzo. Za měsíc může být všechno zase jinak. Děti se v tomto věku mění často a hodně. Klid, nepozorovat, nehodnotit, užívat si.
V takto raném věku se autismus ani diagnostikovat nedá. Může to být jen přechodné vývojové období, zbytečně hned neplaš.
@Midaku píše: Více
S tím nesouhlasím. Mám netypické dítě. Když bylo menší, tak mě občas zarazily některé věci, třeba rovnání něčeho do řady a nesmělo to být jinak. Nijak jsem to neřešila, nikam jsem nešla. Ve škole to dítěti nejde. Byli jsme několikrát v PPP. Řešíme tam jen školu. Nemá žádné dys. Díte nedává pozor. Je pořád v pohybu. Nemá ale žádnou poruchu pozornosti. Nemá žádné ADHD.
Bože nech ho dýchat v klidu prostě má teď jiné údobí. Co tady všichni máte s autismem poslední dobou. Ten se projevuje úplně jinak. Znám pár autistů a ty se chovají úplně jinak. Zatím to neřeš buď v klidu a poté se dá kolem 3 roku udělat dotazník na autismus teď je ještě brzo můžeš se třeba potom zeptat doktorky ale myslím si že máš normální dítě co já bych za to dala kdyby za mnou chvilku dítě nechodilo.
@mamule42 to není chvilka, co za námi nepřijde, je schopný být celý den sám.
@smile_xxx ne nemyslím, ale samozřejmě me napadly otázky typu: proč se smál, díval se na mě a najednou nic. Co jsem udělala. Co se najednou stalo. Ale nemyslím si, že za autismus mohou rodiče nebo očkovaní apod.
Je ještě malý, každopádně můj syn na tom byl stejně, všichni tvrdili jak je to normální, já jsem tušila, že je něco špatně. Kolem dvou let a 8 měsíců jsem to začala řešit a zatím mi všichni potvrdili autismus. Na další vyšetření čekáme, každopádně v tomto věku už je to více méně jasné, začal zapomínat dovednosti a v roce mluvil lépe než teď. Teď bude mít tři roky a řešíme specialní školku. Já bych to nepodceňovala, celou dobu jsem poslouchala jak je skvělý že si hraje jen sám, vystačí si a mám být za to ráda. Není to tak, pokud ti přijde něco špatně, řešila bych to co nejdřív.
A hlavně ti chci říct že to není konec světa, mě trvalo tak měsíc se s tím vyrovnat, pořád na tom ještě pracuju, ale začínám to brát tak jak to je. Je to pořád naše sluníčko. ❤️
@Anonymní píše: Více
A já zase naprosto souhlasím. Mám doma puberťačku s těžkou symptomatikou Aspergerova syndromu. Každé dítě na spektru je absolutně jiné. Mám osypky z toho, když někdo šíří mýty o PAS a má tendenci vše zjednodušovat, unifikovat projevy PAS atd.
Moje dcera do řady nikdy nic nerovnala. Miluje bordel a chaos. IQ má bohužel vysoké, ale k tomu téměř nulové EQ. Psala jsem tady toho o nás dost.
Mnoho batolat ma nejake autisticke projevy. Je to hodne caste. Ty mas fakt malinke dite a vubec bych neplasila. Pockej na dotaznik v 18 mesicich. To jsou jeste 4mesice. To je v obdobi takoveho maleho ditete ctvrtina zivota. Bude to dite zas uplne jine. Ted bych to az do teto prohlidky neresila. Panika muze byt kontraproduktivni. S nejvetsi pravdepodobnosti to stejne bude jen nejake obdobi. A taky nevim, proc porad autismus. Tech poruch je vic a tezko to odlisi i odbornik a to o dost v pozdejsim veku.
@Midaku píše: Více
Naprosto souhlasím
. Zřejmě módní vlna, podobně jako u krize sexuální identity, kterou má dnes každý druhý.
Komukoliv, kdo si chce vyzkoušet na vlastní kůži, těžkého Aspergera, který je rezistentní na psychofarmaka a nevědí si s ním rady ani letití zkušení odborníci, půjčím dceru na hodinku. Vymýšlení diagnóz, protože některé matky mají tendenci své děti přehnaně až úzkostně pozorovat, pak každého přejde. Pokud ženě funguje základní mateřský instinkt, pozná bez obtíží, zda je s jejím dítětem cokoliv v nepořádku.
@Anonymní píše: Více
A nesouhlasíš tedy konkrétně s čím? Vždyť jsi vlastně potvrdila, co píšu. Ne každá odchylka od dokonalé normy potřebuje svůj název a svoji diagnozu. Každý jsme jiný a je to v pořádku. Někomu škola jde s prstem v nose, jinému ani když se učí x hodin denně. Někdo sedí jak pecka, hodiny si staví lego, jinej je pořád v pohybu a boří barák. A je to vsechno v pořádku a normální. Není to žádná diagnóza. Ano, u některých děti se z těch zvláštností v chování diagnóza nakonec vyvine, ale dělat závěry v roce kvůli tomu, že si dítě samo hraje… chápu, že zakladatelku vyděsila ta změna, tak pro informaci připisu, ze jedno z našich dětí bylo od narození velmi podobné, nejspokojenejsi, když bylo samo, nikdo na něj nemluvil, nesahal, nesnažil se s ním si hrát… po prvním diteti, který vyžaduje nonstop pozornost od narození doteď a začátkem života se kompletně prořvalo, jsem si nadšeně užívala hodné dítě. A ano, taky mě napadlo, jestli je to ok. A světe div se, PAS má to první, který se v prvních letech jevilo zcela zdravě. Druhý, u kterého byl vývoj šílený, podezření na PAS bylo velmi důvodné, ho nemá. Takže Radim opravdu klid a užívat si dítě. V roce má na všechno čas.
@smile_xxx píše: Více
Rodiče přece mohou za všechno, to jsi nevěděla. Ironie samozřejmě, ale také dost častý obranný mechanismus těch, kteří popírají, že i jim by se mohlo něco podobného přihodit. Bohužel no.
Ahoj,
Byl hrozně veselý vždy, oční kontakt, vše v pořádku, zajímal se o nás. Vždy si teda vydržel hrát sám, ale jinak byl komunikativní. Tak 2 až 3 týdny zpět najednou útlum. Odleze si do zadních pokojů a tam si hraje. Hraje si stylem ze chvíli kramaří věci, pak si mačká tlačítka na dětské kuchyňce, pak si chvíli točí kolečky u auta, pak si tu pred sebou popostrkává kostičky lega a leze za nima (jeste nechodí, jen kolem nábytku). Co mě trápí hlavně je, že o nás ztratil zájem. Přijdu za ním do pokoje, prakticky si nevšimne, nepodívá se, možná letmý pohled. Krmím ho v židličce, dívá se jinam. Kdyz s nim blbneme třeba na houpačce, v dětském stanu nebo na posteli, tak se směje, ale asi ne jako dřív. Kolikrát ho chceme polechtat třeba na pupíku a dává nám ruku pryč. Jsem v koncích, co se stalo prostě, co jsem udělala špatně. Mam hrozný strach. 
už dva dny z toho nespím a hrozně se bojím o svého za týden 14ti měsíčního syna.