Poradna gynekologa
MUDr. Jiří Škultéty
Neměla jsem to podobně, vždycky jsem více dětí chtěla, ale jenom ti řeknu, že ani těhotenství, ani porod, ani děti nebývají stejné. Žes měla první jako horor neznamená, že druhé nemůže byt za odměnu ![]()
A jak se k případnému UPT staví partner? Máš teď možnost volby, je to na tobě. Jenže nikdy se třeba nedozvíš, jaké by to vaše miminko bylo, jestli to třeba není holčička, jestli by to nebylo dítko za odměnu. Na druhou stranu, být nechtěným dítětem taky není žádná výhra do života.
Co na to tvůj parner? Jinak myslím, že tvůj věk na dítě není zas tak velký. Za mě to zvládneš.. Ale chce to podporu parnera.
Rozhodnutí je jen na tobě, žádná zkušenost někoho jiného se ti o to dítě nepostará. Jestli ho opravdu nechceš, jdi na potrat, není to žádná tragédie.
Partner me podpoří, ať se rozhodnu jakkoli, s malým vždy hodně pomahal a pomáhá stále. Je ted s nim, diky me praci, asi více než ja.
Otěhotněla jsem přes tělísko bylo to třetí těhotenství dvě první plánované. Miminko jsme si nechali.
Já ti rozumím, každopádně držím palce, aby ses rozhodla správně ![]()
Otěhotněla jsem neplánovaně počtvrté, v době porodu mi bude 38. Kdybychom o čtvrtém uvažovali (jakože vůbec), urcite bychom se s manželem shodli, že už fakt ne, z mnoha různých důvodů. Nicméně když už se to stalo, nic jsem si nerozmýšlela, dítě je rozhodně chtěné a milované od první chvilky, evidentně k nám hodně chtělo, no. Ale měla jsem teda všechna těhotenství i porody bezproblémové, jen teď u toho čtvrtého cítím, že už jsem víc unavená.
Držím palce, ať se rozhodneš správně, ať už to bude jakkoliv.
Druhé bych si nechala, už třeba jen proto, že syn bude mít sourozence a to je k nezaplacení.
Mám děti tři a každé je jiné; jsou dny, kdy bych nejraději byla bezdětná, ale to jsou jen okamžiky, jsem šťastná za velkou rodinu ![]()
Musíš si hlavně sama v hlavě srovnat, jestli bys dokázala žít s tím, že jsi šla na potrat.
Mám kamarádky, které na něj šly a do teď si to vyčítají a přemýšlejí, jaké by to dítě bylo a prostě se s tím nesrovnaly…
Ano, polož si otazku, jestli UPT ustojiš a vyrovnáš se s tím nebo ne.
Dítě je dar, já osobně bych nikdy nezvolila UPT, pokud to dáte finančně, jděte do toho.. Neudělej životní chybu, už ji nevrátíš a budeš s tím žít dokonce života. Nenech umřít toho, kdo chce žít.
To dáte, držím palce. ![]()
Rozhodnout se musíš sama. zadna ženská z netu se to o dítě starat nebude a s ničím ti nepomůže. Ale nechápu, jak si můžeš myslet že žena ve 35 není plodna. Antikoncepci jste neřešili a teď se divis.
V tomhle nemuzes dat na nikoho ciziho. Ja bych ti treba rekla, ze bych si neplanovane tehotenstvi nechala vzdy, ale ja jsem matersky typ, takze k cemu ti to moje presvedceni bude ze? Pokud se rozhodnes si dite nechat, musis to udelat s vedomim, ze to muze byt všechno uplne stejne jako s prvnim, ze muze byt nemocné, ze te bude stat znovu vsechny sily. Jedine pokud ho budes chtit i s touto vidinou, bych do toho sla. Rozhodne bych nesazela na to, ze druhe bude za odmenu a všechno bude slunickove, protoze pak by vas pripadny opak mohl nicit všechny. A to ti rikam i presto, ze si sama myslim, ze druhe bys zvladala mnohem lepe a mozna si mimino konecne i uzila, ale jistotu ti nikdo az do porodu neda a pokud do toho s muzem půjdete, chce to byt vnitrne pripraveni i na dalsi narocny rok, at to vas vztah zvladne.
Dobrý den, musím se přiznat, že do nějaké diskuze píšu úplně poprvé. Ani jsem moc nikdy žádné nepročítala, ale tak vše je někdy poprvé.
Stručně jen nastíním situaci. Je mi 35let. S partnerem spolu máme krásného tříletého kluka. Je to trošku vzteklina a tvrdohlavec, není to s ním vždy úplně jednoduché, ale už je to fajn parťák. Těhotenství bylo velmi náročné. Měli jsme nejdříve podezření na několik genetických vad, nechali jsme si dělat celkem drahé testy z krve, nevyhnul se mi ani odběr plodové vody. Snažila jsem se byt celé těhotenství aktivní, pracovala jsem (bylo mi tak lépe, nemyslela jsme na všechno),ale stejně jsem ho téměř celé prozvracela. Porod byl rizikový a celkem náročný a první rok slovy strašný. Malý nespal nikdy více než 40min v kuse, v noci jsem u něj byla i tricetkrat, oba jsme s partnerem byli vyřízení. Bojovali jsme i s kojením, nechtel pít, stále jsem jenom odsávala. I přes všechno jsem začala trochu zpátky pracovat, moc mi to pomáhalo. Ted je malý ve školce a vse si celkem sedlo, ačkoli unavení jsme často stále, pze spaní syn stále moc nedá. Byli jsme rozhodnutí, že nám jedno dítě stačí (ja ani nikdy více nechtěla, nejsem úplně mateřský typ). No, a pred asi 4mesici mi nejak přestala sedět antikoncepce. Otékaly mi nohy, bylo mi zle od žaludku. Po konzultaci s gynekologem jsem ji vysadila s tim, ze za měsíc mi zkusi předepsat jinou, s menším množstvím hormonu. Přece jenom uz můj věk není úplně plodný. Dva měsíce jsem HA nebrala, bylo mi vyrazne lepe, s partnerem jsme si vážně dávali pozor. Ani jeden nevíme, jak se to stalo, nějaká kapka někde, netušíme, v mém věku…no, a zjistila jsem, ze jsem těhotná. Uplne jsem se z toho složila. Vím, že je spousta žen a maminek, co by za to dalo modré z nebe, proto mi je i blbe takhle uvažovat, ale nejspíš to znovu celé nezvládnu. Na začátku jsem byla o potratu stoprocentně přesvědčená, teď občas váhám…Nechci si vyčítat ani jednu variantu…nemělo se to nikdy stát, ale čas nevrátím…
Mela jste to některá podobne? Jak jste se rozhodly?
A omlouvám se všem, kteří se o dítě marně snaží…