Poradna gynekologa
MUDr. Jiří Škultéty
Ja to chápu, jenom nechápu, proč neberete antikoncepci nebo se nejak nechráníte. Jinak nemám radu. Ale rozhodne bych přibuzným nic neřikala, at uz bych sla na potrat nebo se rozhodla pro adopci.
No já nevím jestli je pro tebe vhodné to psát sem… Situace je nezavidenihodna, nicméně nezbývá než se smířit, jak sama píšeš žádné jiné možnosti pro tebe nepripadaji v úvahu. Nejsi sama kdo má děti rychle po sobě, není a nebude to jednoduché, ale zvládneš to a neznamená to, že budeš muset jedno dítě mít méně ráda. Na druhou stranu je od tebe krajně nezodpovědné, že jsi znovu otěhotněla. Když nechci být těhotná chrání se. Já nechtěla být těhotná a tak jsem 14 let ve vztahu nebyla. Prostě jsem se chránila tak, aby k tomu nedošlo. Přeji hodně sil.
Chapu Tě nejsi v jednoduché situaci. Co se stalo, stalo se. Zvládneš to, neboj. Jestli chceš někoho s kým si můžeš popovídat, postěžovat nebo jen povzbudit. Klidně mi napiš do zpráv ![]()
Stalo se, ono je to těžké i kvůli tomu ne 100% funkčnímu vztahu. Já druhé čekala když byly synovi necelé 3 roky a i přesto že těhotenství bylo plánované, velmi chtěné (předtím jsem potratila) a ve funkčním vztahu i tak bylo těhotenství velmi náročné a kolikrát jsem seděla v koupelně po tmě zavřená a brečela co mě to napadlo za pitomost, druhé dítě. Utřáslo se to až po porodu a šestinedělí kdy všechno do sebe zapadlo. Zvládnout se dá všechno.
Antikoncepci neberu už několik let, s ní jsem byla agresivní, prostě hormony mi nijak nesedí dobře, přítel to věděl a byl upozorněn ať si dává pozor byl si vědom toho co se může stát nebyl nadšený ani z dcery. (Po narození je to super taťka)Takže se snažil dát si pozor přerušovaným sex.. ale očividně to nevyšlo mám strach mu to říct jak bude reagovat. Četla jsem tu starší diskuse že deprese v těhotenství není úplně nic divného..
hrozně složitý si vzít kondom. Jako promiň, ale hned jeden měsíc a jsi těhotná, to si asi moc pozor nedal.
Přítel už ví že mi týden není dobře před jídlem po jídle prostě celý den, a dnes jsem mu řekla co když tu je tady ta možnost a on mi řekl že nebudeme mít co jíst že jsem mi skazila náladu.. ( nemyslím si že jsme na tom tak špatně) že pouze ventiluje takhle svoje pocity z toho..
@KačenkaNo takovej problém použít kondom? Když vím že to dítě nechci? To prostě nepochopím.
Přítel kondomy prý nemůže že mu nebude fungovat tak jak by chtěl. Po půl roce 2 se.. čekala jsem negativní komentáře typu antina aj. Asi jsem se zle vyjádřila šlo mi spíš o ty pocity než že jsem otěhotněla znovu.. o to jak se cítím znění se to? Vážně jsem se blbě vyjádřila mám to v hlavě teď dost pomotane
@lachtanice86 píše:
@KačenkaNo takovej problém použít kondom? Když vím že to dítě nechci? To prostě nepochopím.
Takovejch jelimanů po světě chodí víc. Kondom blé, ale jsou děsně překvapení, že je ženská OPĚT tom. Zastavilo je třetí dítě, pak se rozvedli. Nepochopím ![]()
@Anonymní píše:
Zdravím, potřebovala bych poradit a trochu podpořit cítím se hrozně. A teď k mému příběhu
Loni jsem zjistila že jsem těhotná samozřejmě neplánovaně, s bříškem jsem se kupodivu smířila rychle a začala se těšit, a v prosinci se mi narodila krásná holčička miluji ji nadevse na světě. Žiju v Anglii a rodit jsem letěla do Čech na popud přítele, kde jsem zůstala po porodu ještě pět měsíců. Po návratu do UK jsme s partnerem začali jakoby od začátku navazovat vztahy, tatínek milující, ale partner… Jak na horské dráze.. teď po skoro sedmi tydnech v UK jsem zjistila že jsem znovu těhotná, když naše jak finanční tak partnerská situace není nijak stabilní. Po prvním dítěti jsem si řekla že už další nechci že ta zkušenost je pro mě dostačují, nejsem připravena mít další miminko sotva jsem si zvykla na tu moji kočičku.. cítím se hrozně mám pocit že sebe nenávidím za to že se to stalo, a i přes to že potrat nepřichází v úvahu to miminko nechci nevím jak si to mám srovnat v hlavě pryč ho dát nemůžu rodina by mě zavrhla kdybych ho dala k adopci a já bych na to neměla srdce. A sama se na to necítím. Cítím nechuť, mám strach že se nebudu moct věnovat své dceři tak, jak jsem chtěla, už teď jsem víc než dost unavená a je mi pořád zle.. jsem s ní každý den sama a přijdu si jak budiž k ničemu.. (jak jsem pořád unavená aj..)
Necítím se že bych to zvládla a s nikým tady se neznám, abych to mohla konzultovat s kamarádkou.. zrovna jsme se přistěhoval do nového města kvůli financím..
Najde se tu někdo kdo mě pochopí?
Pokud cítíš, že to nezvládneš, možnost máš. A rodině to říkat nemusíš. Ale každopádně používejte skutečnou ochranu. Ne toto.
Když se vám v Anglii finančně nedaří, proč se nepřestěhujete domů? Chlap si najde pořádnou práci a uživí i dvě děti. Oblečení se dá sehnat z druhé ruky a minimálně půlrok dítě bude kojené. Takže se katastrofa nekoná. Únavou trpí každá máma, to se nedá nic dělat. Spát prostě vždy, když spí dítě. A zapojit i otce.
Chápu, že máš teď v hlavě zmatek, ale určitě budeš mít mimčo stejně ráda jako dcerku. Navíc píšeš, že i finance nejsou zas tak hrozné…chce to najít víc pozitiv na této situaci. Jsi určitě velmi silná osobnost, přece jenom žít sama v cizí zemi chce odvahu. Určitě to zvládneš ![]()
Děvčata místo kritiky sexuální aktivity by to chtělo možná víc podpory, navíc co už teď ![]()
@jun píše:
Chápu, že máš teď v hlavě zmatek, ale určitě budeš mít mimčo stejně ráda jako dcerku. Navíc píšeš, že i finance nejsou zas tak hrozné…chce to najít víc pozitiv na této situaci. Jsi určitě velmi silná osobnost, přece jenom žít sama v cizí zemi chce odvahu. Určitě to zvládneš
Děvčata místo kritiky sexuální aktivity by to chtělo možná víc podpory, navíc co už teď
No, museli se přestěhovat do jiného města kvůli financím. To je jako dobrý, jo? Doma by mohla mít podporu rodiny. Nemusela by žít v cizí zemi, když má dvě malé děti a žádné pořádné zázemí. A ta kritika je namístě. Očividně jí nějaká antikoncepce hlavu nedělá. Však on si měl dát pozor, že…?!
@Russet pokud vím, tak v anglii už bydleli, jen se přestěhovali, zřejmě do levnější lokality - to je snad běžné i u nás, např bydlení v Praze… Předpokládám, že pokud by to bylo možné, tak je s rodinou.
No a hlavně v úvodu svého příspěvku chtěla poradit a podpořit, né kritizovat ![]()
Zdravím, potřebovala bych poradit a trochu podpořit cítím se hrozně. A teď k mému příběhu
Loni jsem zjistila že jsem těhotná samozřejmě neplánovaně, s bříškem jsem se kupodivu smířila rychle a začala se těšit, a v prosinci se mi narodila krásná holčička miluji ji nadevse na světě. Žiju v Anglii a rodit jsem letěla do Čech na popud přítele, kde jsem zůstala po porodu ještě pět měsíců. Po návratu do UK jsme s partnerem začali jakoby od začátku navazovat vztahy, tatínek milující, ale partner… Jak na horské dráze.. teď po skoro sedmi tydnech v UK jsem zjistila že jsem znovu těhotná, když naše jak finanční tak partnerská situace není nijak stabilní. Po prvním dítěti jsem si řekla že už další nechci že ta zkušenost je pro mě dostačují, nejsem připravena mít další miminko sotva jsem si zvykla na tu moji kočičku.. cítím se hrozně mám pocit že sebe nenávidím za to že se to stalo, a i přes to že potrat nepřichází v úvahu to miminko nechci nevím jak si to mám srovnat v hlavě pryč ho dát nemůžu rodina by mě zavrhla kdybych ho dala k adopci a já bych na to neměla srdce. A sama se na to necítím. Cítím nechuť, mám strach že se nebudu moct věnovat své dceři tak, jak jsem chtěla, už teď jsem víc než dost unavená a je mi pořád zle.. jsem s ní každý den sama a přijdu si jak budiž k ničemu.. (jak jsem pořád unavená aj..)
Necítím se že bych to zvládla a s nikým tady se neznám, abych to mohla konzultovat s kamarádkou.. zrovna jsme se přistěhoval do nového města kvůli financím..
Najde se tu někdo kdo mě pochopí?