Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Nedokážu navazovat přátelství
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
Anonymní
15.3.23 19:55
A nemáte nějaké společné známé s dětmi třeba přes manžela? Navíc nikdy nevíš, co se stane. Já jsem taky introvert, neumím se seznamovat, přestože jsem se snažila tomu jít naproti, chodila jsem na různé aktivity matek s dětmi, do herny, na plavání, na cvičení a nic. Až ve školce jsem se seznámila s jednou maminkou z její iniciativy a i když to nebylo žádné přátelství na život a na smrt, děti se navštěvovaly, kamarádily, občas jsme zašly do cukrárny, do herny a bylo to fajn. Časem to vyšumnělo, když nás už děti k tomu nepotřebovaly.
- Citovat
- Upravit
Tuhy_LU
15.3.23 20:14
Děti si kamarády našly vždy až ve školce. A jsou úplně normální.
Ja bych se spis realizovala někde mimo skupinu matek - at mas nějakou normálni kamarádku.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
15.3.23 20:19
Já třeba lidi vůbec nemám rád a snažím se s nikým nekámošit, ať se nemusím přetvařovat. Děti si najdou kamarády samy.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
16.3.23 08:28
Ahoj zakladatelko. Já to mám stejně jako ty. Teď, co mám přítele co je velký extrovert a má poměrně hodně kamarádů a velkou rodinu to ve mně prolomilo ledy. Takže třeba v práci se s lidmi dám do řeči. Taková jsem dřív nebyla, ani jsem ty přátelské vztahy nepotřebovala. S malou jsem kočárkem chodívala nejradši sama, i když mě zvaly ženské na kočárkování. To jsme my, introverti. Nemyslím, že je na tom něco špatného. Dítě si vybuduje svůj sociální život později, ve školce…tím bych se netrápila. 
- Citovat
- Upravit
16.3.23 11:25
Proboha, resis uplny pikacoviny, to by me zamlada na md ani nahodou nenapadlo, ze chudak me dite, nema prese mne prvniho kamarada 
Jsme se stehovali tesne pred mym 1.porodem 80 km do tramtarie z velkomesta. Porad jsem mela co na praci, kdyz se ditko narodilo, nemela jsrm problem si udelat a zorganizovat svuj zivot a to byl 1.rok,co se narodilo ditko, jeste manzel pryc -tenkrat na povinne vojenske rocni sluzbe.
Naproti naseho domu sice bydlela stejne stara holka se stejne starym deckem, ale casem jsem prisla na to, ze je jen vychcana jak dira do snehu, takze jsem zahy uz zcela ztratila zajem se s ni dal jakkoli stykat.
Po 2 letech se nam narodilo dalsi ditko, takze deti si hraly predevsim spolu a nekdy jeste s tim sousedovym, takovy kraviny jak ty by me nenapadlo vubec resit; tvuj zivot musi byt hodne prazdny a divny, ja se nikdy nenudila, nebyl na to cas, a to posledni co me zajimalo bylo hledat kamosky.
Kdyz jsme jeli do meho rodneho mesta cas od casu, tak jsme se tam vzdy domluvili na srazu bud se znamyma nebo ja s nejakou byb. spoluzackou,
pokecaly jsme spolu a ja zas mela na rok splneno.
Jsem teda clovek, ktery ke spokojenemu zivotu kamaradky nepotrebuje, zenske tak nejak vubec nemusim, vystacime si uplne my dva s muzem a pejskem sami sobe si, obcas se vidime s detmi a jejich rodinami. A jinak mame furt nejaky program nebo si jen tak lenosim.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Ahoj maminky. Jdu si trochu postěžovat, případně pro radu. Jsem druhým rokem na RD, těsně před porodem jsme se přestěhovali do nového bydliště. A mně se tu vůbec nedaří najít nějakou maminku s dítětem, se kterou bych si rozuměla. Obecně navazuju špatně přátelství, na střední jsem byla spíš outsider s nepopulárními zájmy a názory. Na VŠ to samé. Prostě nějakým způsobem asi odpuzuju lidi (jsem nesebevědomá, stydím se, že řeknu něco trapného atp…lidi to vycítí). Ze všech etap (ZŠ, SŠ, VŠ) mám jednu dobrou kamarádku (díkybohu za ně) a pak pár známých (spíše partnerových). Jde mi o to, že na RD mi to už leze na mozek. Ze začátku jsem se snažila třeba na hřištích, na plavání a tak komunikovat a navazovat kontakt, být příjemná a vstřícná, ale nikdo se nikdy nechytil a mně to srazilo sebevědomí ještě níž. Už se ani nesnažím, mám blok, nebaví mě to pořád zkoušet a bez úspěchu. Hodně se bojím, aby to nějak negativně neovlivnilo malou, že nechodíme s někým ven, že nebude mít prvního dětského kamaráda přes mě.
Anonym - osobní téma