Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
@Anonymní píše:
@Limi123, já si myslím, že by měly být děti, především v útlém věku, vedeny k tomu, aby si vytvořily správné návyky. Já si prostě myslím, že by dítě mělo jíst v kuchyni, v jídelně u stolu. Vůbec by mě potom nepřekvapilo, kdyby si v MŠ vzal jogurt do ruky a odešel by si ho pěkně v klidu sníst do herny..
No a tys to zazdila tím, že chceš krmit cizí ryby mimo jejich rytmus.
Opravdu si nemáte co vyčíst. Ty trváš na pravidlech a pak je bez problémů porušíš. Jeho pravidla u nich doma.
Jinak děti nejsou hlupci, velmi rychle pochopí, že u babiček a dědečků se může tak nějak víc. Zatímco doma nebo ve školce si to nedovolí. To je pravda odvěká, a proto všichni milujeme svoje prarodiče a do konce života na to pamatujeme, jak se u babi mohlo válet u pohádek, jíst v posteli, v devět večer žadonit o zmrzlinu. Přesto (a nebo možná právě proto) z nás vyrostli normální socializovaní lidé ![]()
@Anonymní píše:
@Limi123, já si myslím, že by měly být děti, především v útlém věku, vedeny k tomu, aby si vytvořily správné návyky. Já si prostě myslím, že by dítě mělo jíst v kuchyni, v jídelně u stolu. Vůbec by mě potom nepřekvapilo, kdyby si v MŠ vzal jogurt do ruky a odešel by si ho pěkně v klidu sníst do herny..
My to řešíme stylem můj dům, moje pravidla…tzn. doma podle našich a u prarodičů podle jejich, děti to pochopily celkem rychle a je klid ![]()
To samé MŠ má svoje pravidla, dítě to pochopi rychle a ve školce to zkusí max. jednou ![]()
Myslím, že i když dítě nejí striktně u stolu, tak z něj může být slušně vychovaný člověk… stejně tak rybičky nepojdou, když se jim hodí žrádlo kdykoli
jak už zaznělo - nemáte si co vyčítat ![]()
Já osobně bych ustoupila, protože bych věděla, že z toho bude jen zbytečný konflikt a budu se nervovat.
Mě třeba nevadí, že u prarodičů jsou jiná pravidla než doma, myslím taková ta, která neubližuji samozřejmě. Doma taky nedám jidlo u televize, u babicky by mi to nevadilo. Já od nich nechci výchovu, ale lásku. Děda určitě nechce křičet na kluka, ať jde okamžitě do kuchyně jist, chce mu,, dopřát,,. Ja sem doma taky nesměla jist v obýváku a vzpomínám jak u babičky jsem se cpala bramburkama v posteli u televize. A žádnou zkaženou výchovu nemám. Doma pravidla, u babičky je to jiný prostě. To se mohly věci, které se doma nesměly. A vzpomínám na to hezky, na babičku a všechno co mi dovolila, co sem doma nemohla. Myslím, že jsi na ně moc přísná. Zbytečně. Babicka s dedou nikdy nebudou po tvým decku ječet, ať dodržuje tvoje pravidla, tak je taky pochop trochu. A dej jim volnost, ve vecech které nikomu neublíží. To vůbec nemusí znamenat, že to doma bude dítě vyžadovat.
Řešíš úplné hlouposti a trochu bych přidala na respektu ke starším, zvlášť pokud jsi na návštěvě.
Doma platí naše pravidla, jinde zase jiná, místní, pravidla. Dítě velmi rychle pochopí, co si kde (ne)může dovolit.
Určitě bych kvůli tomu nevedla spory.
Pokud se ti nelíbí přístup tchána, tak omezte kontakt.
@Anonymní píše:
Zajímal by mě nestranný názor na rozepři, kterou jsem měla se svým tchánem. Je to dominantní typ může, který všude byl, všechno zná a má vždy pravdu… Můj syn (32měsíců) je šikovný, ale strašně líný. Nechce si mýt ruce, jíst sám lžící, obouvat se, uklízet si po sobě atd.. Vše musím důsledně vyžadovat a nepolevit, i když je to občas na palici. Dneska jsme byli u tchána na návštěvě. Syn chtěl jogurt a chtěl, aby ho tchán krmil u televize na gauči. Tak jsem jim řekla, že v žádném případě, ať jdou do kuchyně a u stolu se syn sám nají. Přesunuli se do kuchyně, vzali jogurt a šli do obýváku. Ve mně se hromadil vztek, ale tak nějak jsem se snažila uklidnit, že je to prostě dědeček, který vnuka miluje atd.. Večer chtěl syn u tchána nakrmit rybičky a tchán nám to zakázal, že ryby se krmí jen ráno, tak jsem mu řekla, že jsme jim ráno skoro nic nedali. On se nade mě nahnul a rázně mi vysvětlil, že to jsou jeho ryby a že budeme dodržovat jeho pravidla, v tu chvíli jsem mu řekla něco v tom smyslu, že mě mrzí, že při chování ryb se pravidla dodržují a při výchově mého syna ne. No sedl si proti mně a začal do mě něco hustit. Já si mlela taky pořád tu svou a snažila se mu vysvětlil, jak je jednotná výchova důležitá, navíc když se s nimi vídáme prakticky denně. No nic pohádali jsme se. Nejvíc mě mrzí, že se za mě nepostavil můj partner. Nebyl u toho, jak tchán vzal jogurt a proti mé vůli syna na gauči nakrmil, ale slyšel, jak jsem tu situaci popisovala. Zlobil se na mě před tchánem, že se neumím chovat na návštěvě atd. S tchánem mám problémy od začátku. Nerespektuje mě a partner se vždy postaví za něho. Zajímal by mě váš názor. Co myslíte, měla jsem být zticha a celou situaci pro klid všech přejít, nebo se k tomu vyjádřit tak, jak jsem to v tu danou chvíli cítila? Myslím si, že každý má právo, i když je na návštěvě říct, co se mu líbí, nebo nelíbí, zvláště pokud jde o malé dítě. Podle mě by měl tchán respektovat naše pravidla výchovy. Přemýšlím nad tou situaci a mrzí mě, že se za mě partner nikdy nepostaví. Tvrdí, že je náš kluk rozmazlený naší vinou a buzerovani dědy je naprosto nevhodné.Co myslíte?
Jestli je dítě rozmazlené, to nikdo nemůžeme posoudit - ale v druhé části má tvůj partner úplnou pravdu. Tvoje buzerování dědy je naprosto nevhodné.
Neexistuje žádný racionální důvod, aby děda nemohl svého vnuka nakrmit, když je to oba dva baví. Děda vaše dítě nevychovává, od toho jsou rodiče - pouze mu věnuje svůj čas. Omezovat ho v takových nesmyslných hloupostech jako „nesmíš ho krmit jogurtem v obýváku“ (a dokonce v jeho vlastním obýváku), to opravdu není nic jiného než trapná buzerace.
Každé normální zdravé dítě bezpečně rozlišuje, kde platí jaká pravidla a kde si může co dovolit. Nefunguje to tak, že když ho děda bude krmit na gauči, bude to dítě automaticky vyžadovat taky ve školce (předpokládám, že o nějaké mentální retardaci či podobné diagnóze by ses zmínila a tedy mohu tvé dítě za zdravé považovat
).
Uber a vzpamatuj se včas, ať si nerozhádáš celou rodinu ještě víc, než se ti to povedlo dosud. Postoj „já jsem matka a všichni uděláte, cokoli JÁ řeknu, ať je to sebevětší pitomost“ se vždycky obrátí nejen proti tobě, ale hlavně proti tvému dítěti.
@Anonymní píše:
@Limi123, já si myslím, že by měly být děti, především v útlém věku, vedeny k tomu, aby si vytvořily správné návyky. Já si prostě myslím, že by dítě mělo jíst v kuchyni, v jídelně u stolu. Vůbec by mě potom nepřekvapilo, kdyby si v MŠ vzal jogurt do ruky a odešel by si ho pěkně v klidu sníst do herny..
Tak to neměj obavy. Děti moc dobře chápou vazbu pravidel na prostředí.
Chapala bych, kdyby treba deda denne na svacinu misto jogurtu tlacil kindervejce. To by bylo nakonec i srovnatelne s prekrmovanim rybicek ![]()
Tebou popsany pripad je malichernost, nad kterou se pozastavujes podle me jen proto, ze te stve, jak se s tchanem nerespektujete a ze se te partner z tveho pohledu nezastava. Problem je jinde, hlubsi a kdyz si to nevyresite, skoncite zbytecne rozhadani.
Jako co poradit - podle me jsou dve cesty- vyvyrikat si to- ve vasem pripade asi lepe ve dvou, nez partnera.
Nebo si to v sobe prenastavit a v momenty, kdy to vre, si vyvolat pozitiva, co pro tvoje dite nesou takovi prarodice a o co by bez nich prislo, treba to pomuze uhasit a uvedomit si, ze objektivne ta jednotlivost neni zadny problem.