Poradna gynekologa
MUDr. Jiří Škultéty
Nejhorší rozhodnutí v mém životě
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Dyddy
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
2.1.13 13:14
Je to smutné, ale udělala jsi to, co si cítila, že bude nejlepší.. Nic si nevyčítej, všechno se děje pro něco… A mělo to tak být…vím, že je to něco jiného, ale já si takhle zase vycitala epidural.. Nechtěla jsem ho, ale neotevírá lva jsem se a měla strašně silné kontrakce, ze jsem nakonec svolila.. Maly na to špatně zareagoval a musela jsem na akut. cisare a rodit v celkovce.. Malého museli rozdychavat a já teď jen doufám, ze nebude mít následky. Taky jsem každy den premyslela, ze jsem to měla vydržet a ne si nechat jen kvůli své pohodlnosti ulevovat od bolesti.. Ale je to porad samé kdyby.. Už se tím netrap, nestresuj se.. Užívej si těhotenství.. Čím víc budes v pohode, tak bude v pohode i ten mrňousek.. Držím vám palce 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.1.13 13:15
Ahojky, nemám podobné zkušenosti, jen ti chci napsat podporu, chápu jak se cítíš a chapu že nějaké řeči že budeš mít další děti to nezachrání a jsou to podle mě jen hloupé kecy. Bohužel musíš si tím projít, ale věřím v to že to tak mělo být, zpět už to nevezmeš, ale musíš jít dál nemůžeš to pořád zasebou táhnout, brzdíš tím nejen sebe ale i syna. Hrabat se v minulosti nic nevyřeší a ani ty úvahy zda by si to i tak donosila je k ničemu. Bohužel musíš si tím projít a čas to sice nevyléčí ale hodně zahojí a to ti pomůže.
Držím palce
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.1.13 13:18
Rozhodla jses jak jsi v danou chvíli uznala za vhodné 
nemela jsi podmínky přivést na svet ditě, možná lepší než abyses potom o nej nedokazala postarat…znam takové matky…nedelej si výčitky…to tě bude pak žrát čím dál tím víc…nestresuj se žij přítomností a za tím udelej tlustou pomyslnou čáru-zkus to… nedovol aby ses stále obvinovala, musíš se hlavně psichycky sebrat a myslet na ty hezčí chvíle, co byli-budou.mas deti tak dekuj bohu za ty krásy života a nenervuj se. hodně síly a krasný život a at vše vychází 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
2.1.13 13:22
Vždycky jsem byla hodně citlivá. Ani ve snu by mě nenapadlo, že se to stane zrovna mně. Jen jsem o tom slyšela nebo četla a ted sem já ta co je nezodpovědná kráva, která se nechrání a potom to řeši interupcí. Chtěla bych poděkovat za podporu. Kterou si vlastne ani nezaslouzim 
Preju si aby miminko ktere ted nosim bylo zdrave a vse probehlo v poradku. Nikdy si to neprestanu vycitat.
- Citovat
- Upravit
2.1.13 13:25
Celkem tě chápu, i když jsem na potratu nebyla a vím, že kdybych otěhotněla, tak bych asi stejně nešla, i když jsme s přítelem krátce a zabezpečení nemám téměř žádné. Řešila bych to buď adopcí nebo bych si mrně nechala. Mám 5ti měsíčního synka a jsem ráda, že ho mám. Podle mě jen vše moc řešíš, ve všem se hrozně plácáš. Poradila bych ti psychologa, aby ti pomohl vyrovnat se s tím co bylo, protože to stejně nezměníš, je potřeba jít dál a chovat se tak, aby už žádné takové rozhodnutí nezničilo Tvůj život.
Jen jsem nepochopila, zda jsi na ten potrat šla či zda jsi potratila sama.
Neplácej se v tom, udělej za tím tlustou čáru a snaž se jít dál, žít pro to co máš, ne pro to, co by jsi mohla mít.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.1.13 13:28
Je mi tě líto, ach jo, kdyby to člověk mohl vrátit že? taky je mi toho miminka líto, já ti neporadím, neutěším, já mám sama za to mimi slzy v očích…ale je to osud, mělo to tak holt být… 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.1.13 13:29
Nemam zkušenosti ale chtěla bych tě take podpořit čekaš miminko a jak uvidiš prvni ultrazvuk bude líp a lííp
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
2.1.13 13:29
Od toho potratu se mi porad zdalo o detech, zdalo se mi, ze to bylo holcicka.Kdyz sem se divala na syna tak sem si predstavovala, ze vedle sebe bude mit sourozence. Porad sem si predstavovala ze mam dve deti.Pred peti mesici sem to videla jinak.Bala sem se jak to zvladnu, že se na to miminko treba nebudu tesit.Ale kdyz sem se potom probudila tak bylo vse jinak. Tenkrat mi muj bývalí manžel řekl, že doufá, že to miminko chcípne nebo bude postižené. Na to nikdy nezapomenu. Hrozně sem potom brečela. Snad ted miminko v poradku donosim a bude zdrave.Ani neumim vyjadrit jak moc se tesim az se nam za 8 mesicu narodi.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
2.1.13 13:31
Ten první den jsem z nemocnice odjela domu, doma začala krvácet a odjela zpet. Rovnou jsem se objednala na dalsi den. Rozhodla jsem se sama…
- Citovat
- Upravit
2.1.13 13:50
@steisi píše:
Nemam zkušenosti ale chtěla bych tě take podpořit čekaš miminko a jak uvidiš prvni ultrazvuk bude líp a lííp
Taky si myslím…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
2.1.13 13:57
Moje mamina mi pořád říká, že to moc řešim, že už to stejně nevrátim a že mám prostě žít dál a nevracet se k tomu. Jenže mě to nejde. Myslím na to neustále. Snad se to trošku zlepší až se nám narodí miminko a já nebudu mít tolik času nad tím přemýšlet a vracet se k tomu.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
2.1.13 14:12
Ahoj, ja na potratu byla…praskl nam kondom a ikdyz jsem hned jela na gyndu a oni mi neco dali, tak i pres to jsem zjistila, ze jsem tehotna…mela jsem tenkrat pritele s kterym jsme se jen hadali on mel praci kterou nesnasel a bydlel v pronajate garsonce…ze pujdu na potrat jsem vedela hned jak mi doktor potvrdil tehotenstvi-pritel me nenutil, ale ja s nim dite nechtela-pul roku na to jsme se rozesli…nikdy jsem si to nevycitala…a kdybych byla zase ve stejne situaci, tak to udelam znovu…nejsem na to pysna, to ne, ale stojim si za tim…
ted se o mimi snazime s mojim soucasnym pritelem, uz 2× nam to nevyslo, ale rozhodne si nemyslim, ze je to trest za to co jsem udelala…
a hlavne na „kdyby“ se nehraje
byt tebou najdu si psychologa-myslim, ze by ti to moc pomohlo se s tim vyrovnat 
- Citovat
- Upravit
2.1.13 14:15
Snaž se minulost hodit za hlavu a žij přítomností a tím miminkem, co v tobě roste. Třeba to všechno tak mělo být, protože nic se neděje jen tak… přeji hodně zdravíčka a štěstí
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
2.1.13 14:18
Moc dekuju za Tvuj pribeh. Chtela sem zajit k psychologovi, ale myslim, ze cizi clovek mi nemuze pomoct s mým trápením. Ale kamarádka mi říkala, že se lidem nekdy opravdu uleví. Ale já nevím. Snažím se s tim nějak vyrovnat sama. Musim rict, ze mi hoddne pomaha kdyz potkam nekoho kdo prozil neco podobneho. Jinak jeste jednou dekuju
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Prázdná náruč, deníčky na eMiminu
Tolik naděje a zůstal jen smutek?
Sdílejte své pocity, vypište se z trápení nebo načerpejte útěchu v deníčkách s podobnou zkušeností.
Krátký děložní čípek
- 03.07.26
- Analytička96
Vaginální suchost bolest při sexu
- 26.06.26
- Anonymní
Dráždivá děloha
- 24.06.26
- Pika385
Hrozně dlouho jsem přemýšlela zda se mám svěřit a dnes jsem se nakonec odhodlala. V 18 letech se mi narodil první syn.Byl plánovaný a moc jsme se na nej těšili. Vždy jsem chtěla mít velkou rodinu, protože já ji neměla. Syn je to největší štěstí jaké mě v životě potkalo. Vubec jsem netusila jak silna je materská láska. Narodil se nám malý, vzali jsme se.Vse vychazelo jak ma az do doby nez se manzel strasne zmenil. Zacal se chovat uplne jinak, vubec nebyl doma, nechtel chodit na prochazky s kocarkem, kdyz se na me dival tak sem videla, ze uz me nemiluje. Porad mi rikal jak sem tlusta a k nicemu. Neustale jsme se hadali.Pul roku jsem probrecela. Pozdeji jsem zjistila, ze nekoho mel. A neslo jen o jeden ulet a o jednu slecnu.Bylo toho mnohem vic. Zktratim to. Nakonec jsem od nej odesla a nasla si pritele.Ze zacatku to bylo strasne tezke, po manzelovi se mi porad styskalo, porad jsme si psali a volali. Sliboval hory doly, ale ja vedela, ze se nikdy nezmeni. Pritel se staral o mě i o malého. Ma ho moc rad, chova se k nemu jako by byl jeho vlastní. Malý ho má take rad, ale samozrejme ne tak jako sveho tatinka.Dva mesice po odchodu od manzela jsem otehotnela. Nebrala jsem antikoncepci nikdy(zkousela jsem ruzne typy a vzdy sem z ni mela hrozne migreny),s manzelem jsme to meli natrenovane.Ze sem tehotna jsem zjistila v 5 tydnu kdyz neprisla menstruace. Videla jsem ten test a rozbrecela se. Bydleli jsme v jednopokojovem byte, jeste jsem nemela ani zazadano o rozvod, dodelavala sem skolu.Kdyz to vidím zpětně tak absolutně nechápu své rozhodnutí. šla jsem na miniinterupci. Měli jsme týden na rozmyšlenou. Kdyz sem nastoupila do nemocnice a bylo skoro na sale tak jsem si to rozmyslela a odjela domu.Tam sem zacala krvacet a jela zpet.Dr. rekl, ze se to stává a že to nemusí byt potrat. Jenze ja mela pocit ze je to z toho stresu a ze to miminko nedonosím. Bala sem se ze potratim treba pozdeji az bude miminko vetsi. Jednou jsem byla rozhodnutá, že si miminko necháme, po druhé, že ne. říkala sem si-je brzy, jsme spolu krátce, nejsem rozvedená, chtěla sem dodělat školu, syn je ještě malý a bude to na něj moc změn najednou. Zrovna si začal zvykat na to, že táta s námi není. Viděla jsem to jako správné řešní a říkala si, ze to zvladnu, že budu vedet ze sem udelala dobre. Parkrat me napadlo, ze se vratim zpet k manzelovi a zapomenu na to.Ale opak byl pravdou.Kdyz jsme se po narkoze probudila bylo mi tak hrozne jako nikdy v zivote. Porad sem myslela na to jestli to bylo holcicka nebo chlapecek.Ze sem zabila svoje dite a nedala mu sanci se narodit.Mela sem hrozne deprese a stavy uzkosti. Porad sem brecela a snazila se aby to malý nevidel. V noci sem nemohla spat a nevedela sem komu se se svoji bolesti sverit.Kdyz sem to rekla nektere ze svych kamaradek absolutne me nechapali. Rikali, ale prosimte vzdyt budes mit jeste deti. Udelala si to nejlepsi co si mohla.Mela sme pocit, ze nikoho nezajima jak se citim. Pritel me konejsil, ze bude zase dobre.Do te interupce me netlacil, rozhodla jsem se sama.Vim,ze uz nikdy nebudu stastna, protoze na to budu porad myslet. Skolu sem nedodelala, vubec sem se nemohla ucit a vlastne mi to bylo fuk. V porovnani s tim co sem prozivala pro me skola neznamenala nic. Puvodne jsem ji chtela dodelat a zaridit tim detem lepsi zivot. Jenze potom pro me prestala byt dulezita. A abych to nejak ukoncila-ted o 5 mesicu pozdeji jsem nedostala menstruaci a na testu byly dve carky. Pouzivali jsme kondomy, jen jednou ne. Rekla jsem si, ze jestli mam otehotnet tak se to stane a na miminko se budeme tesit. K manzelovi jsem se ani potom nevratila, nastoupila jsem do prace a tak nejak zila dal. Porad sem premyslela, jestli jeste budu moct mit deti a jestli si to vubec zaslouzim za to co sem udelala. Rozvod je skoro u konce.Ted uz vim, ze vsechny duvody ktere sem predtim mela byli hloupe a malicherne.Jsem v 6 tydnu a nemuzu se dockat prvniho ultrazvuku. Bojim se, ze to nedopadne dobre a budu si za to moct sama. Protoze sem hloupá kráva a nikdy si to neodpustím. Ted si preju jen zdrave miminko. Prosím napiste mi nektera jestli jste zazili neco podobneho. Chtela bych slyset podobné příběhy. Vzdycky jsem byla proti potratum, rikala sem, ze kdyz nechci dite tak se chranim a neresim to potratem jako by nic. Takove lidi sem odsuzovala.Vzdy jsem si stala za tim ze ja bych na to nikdy nesla. Nevim proc sem se tak rozhodla.Bylo to hrozne období, plné stresu a ja to videla jako spravne reseni. A pritom sem si tim znicila cely zivot. Trauma ktere sem si tim zpusobila uz nikdy nezmizí.
Chtela sem to alespon napsat, protoze kdyz nekomu reknu jak se citim tak to nikdo nechape…casto se dockam odpovedi-ale prosimte vis kolik zenskych na tom bylo? Co je to za blbost. O to preci nejde. Nechapu jak muze nekdo rict-ja sem na tom byla a v pohode.Nebo byla sem na dvou a sla bych zase.Ja uz bych nikdy nesla. I kdybych vedela, ze s detma budu sama.Uz nikdy vic. Treba to co jsem napsala pomuze nektere se rozhodnout jinak.Kez bych se ja tenkrat rozhodla jinak…Dekuju za kazdy nazor i za ty zaporne(i kdyz si myslim, ze potrestana jsem dost. A muzu si za to sama)Dekuju za vas cas…