Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Nejraději bych utekla
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
26.8.24 22:33
Než kojit v noci každou hodinu, nezkusila jsi dát umělé mléko (alespoň na noc). Bez spánku jsi podrážděná a nervózní a pak se to odráží na celé rodině, dětech a i samotné ti není po psychické stránce dobře. Máš možnost občasného hlídaní (babička, sestra)?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Duoriginal
26.8.24 22:33
Jistě jsi skvělá máma. Jen potřebuješ čas i sama pro sebe. Zkus to probrat do detailu s manželem a najít co nejrychleji možnost si trochu vydechnout a vypnout. Zase bude dobře 
- Citovat
- Upravit
26.8.24 22:40
To je spankovy deficit. Znama se po druhém diteti zhroutila, skoncila na 14 dni v nemocnici a celou dobu pry jenom spala a spala.
Pak mela ještě treti dite, ale to nebylo tak narocne a to druhe mezitim odrostlo, takze to bylo v pohode 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.8.24 22:46
Starší dítě do školky i se spaním a mladšímu nasadit příkrmy, přes den ho maximálně nacpat (nočním kojením se pravděpodobně dojídá), sobě jídlo odněkud objednat a hned jak zabere, tak lehnout a spát taky… Domácnost se týden či dva nezblázní… no a když jo, tak ji může obhospodařit muž, případně večer něco uvařit
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.8.24 22:52
Myslim, ze takove myslenky ma/melo hodne z nas.. jsi skvela mama, protoze ti zalezi na tom, jak se maji tve deti. Tohle vse je bohuzel nasledek spankove deprivace, podobne jsem spala cca 10 mesicu po narozeni mladsiho, kolik noci jsem proskakala na balonu a udrzovala otevrene oci serialy na netflixu.. byly noci, kdy jsem spala hodku az dve, v ty dobre jsem dala prerusovane 5 hodin. A pres den k tomu jeste dvouletak.. nastesti muj muz delal fakt vse, co mohl a rozhodne netrval na nejakem spolecnem case, naopak me posilal spat. Babicky mame daleko, takze fakt klicem ke vsemu bylo manzelovo plne zapojeni, ktere mi pomohlo to prezit. Zkus si promluvit s manzelem, to, ze bude otraveny nicemu nepomuze..
K tomu mega moc moc doporucuju brat kvalitni horcik (brala jsem napr Tripla Magnesium od Puhdistamo ), myslim, ze me fakt zachranoval, vzdy, kdyz mi doslo baleni nez stihlo prijit dalsi, tak jsem tu unavu citila, jinak jsem dokazala celkem fungovat. Nezanedbavat se co se tyce stravy - dostatecne a kvalitne jist.. No a pokud se citis psychicky zle, tak zkus kontaktovat Usmev mamy, vim o holkach, kterym fakt pomohly
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
26.8.24 23:01
Taky to tak mám a čekám třetí.. mám ale i nenaplněné touhy a nevím jestli se s partnerem nerozejdeme.. ale už jsem ve fázi ne že chci utéct od rodiny, ale ve fázi, chci mít děti u sebe i když je to těžký a vím, že to jednou přejde.. jen ten vztah je tak na houby že nevím jak dál, partner mě už poslal doháje ať si jdu za jinýma a jsem doma klidná, ale vím, že vztah je v koncích a zároveň nechceme střídavou péči a děti chceme oba, fakt bysme se o ně hádali..
- Citovat
- Upravit
26.8.24 23:23
Vím přesně jak se cítíte, mám dvě děti ( dceru 7 let a syna 4,5 měsíce) a někdy mám pocit že už snad další den neukopnu. Na děti jsem většinou sama, manžel pracuje v zahraničí a domů se vrací jen na dva dny v týdnu, syn je kojený ve dne v noci (na požádání, takže někdy klidně po hodině, jindy po třech,…), nedá se „odložit“, nošený jen v nosítku, uspávat můžu jen já,… Jakmile syn spí, dcera chce pozornost, hrát hry, povídat si,… Jenže já musím vařit, uklízet, zajišťovat vše potřebné a každý den je stejný kolotoč. Nejhorší je, když se třeba sejde nějaká viroza v rodině, to už pak opravdu melu z posledního.
Také jsem protivná a nepříjemná, na dceru, na manžela (vyčítám mu, že není s námi doma, že nedokáže syna uspat, postarat se dyl jak dvě hodiny, pomoct mi doma, oběhat se mnou doktory,…) na všechny okolo,… Někdy je mi do breku a někdy mám potřebu že bych chtěla jenom spát, jsem vybušná, náladová,… Často si to pak vyčítám, přepadá mě pocit, že bych nejraději utekla, že nejsem dobrá máma,…
Ale víte co? Pak kouknu na ty svoje dva caparty, na jejich úsměv, poslechnu si od dcery jak mě miluje, syn mě ráno budí s úsměvem a láskou v očích a já vím, že i když si připadám úplně vyřízená a na nic, tak je to právě proto, že dělám to nejvíc co můžu a umím, dávám ze sebe všechno svým dětem, miluju je víc než cokoliv a kohokoliv na světě a jsem přesvědčená že to máte stejně.
Nejste špatná máma, jste máma co pečuje a jste momentálně v tom těžkém období kdy jste vyčerpaná fyzicky i psychicky, ale pro svoje děti jste celý svět a nejlepší maminka pod sluncem. Zkuste si občas udělat chvilku pro sebe (horká vana, hodinka někde v kavárně, u knížky, dejte si něco dobrého na zub,…) a věřte, bude líp 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.8.24 01:59
Druhé u nás bylo přesně po pěti letech. Měla jsem málo červených krvinek, spala jsem tak, že jsem neslyšela pláč z postýlky vedle sebe. S prvním lítala po specialistech a s druhým od porodu po rehabilitacích. Babičky pracovaly, předpokládaly, že to nějak zvládnu, muž dojížděl do práce. Byl zvyklý, že se obejdu bez pomoci v domácnosti a s dětmi. Bylo to náročné. Myslím, že určitě každou z nás někdy napadne, že by od rodiny nejradši zdrhla a nevrátila se. Kolikrát to napadlo mě! Jenomže dítěti nevyndáte baterky a nezavřete ho na týden do skříně. Vydrž. Nic jiného nezbyde. A zapoj tatínka. V sobotu jdi po nákupech atd a vrať se večer. A žádné,,tady máte navařeno, uklizeno, vypráno. Hezky sám. Uvidíš, jak bude rád, že večer padne do postele a bude rád, že má,, šichtu " za sebou.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
27.8.24 02:17
Já mám děti hodně blízko u sebe, takže při narození druhého jsem měla doma prakticky dvě mimina, a řeknu ti, že krizi, a to dlouhodobou, jsem prožívala taky. Ještě ve dvou letech mladšího jsem si skoro denně říkala, proč jsme si to druhé dítě pořizovali, a pořád jsem myslela na to, jaká by to byla pohodička s jedním dítětem, že bychom měli úplně jiný s lepší život. Naštěstí to přešlo, děti jsou ohromní parťáci a já jsem moc ráda, že mám dvě. Bude lépe, uvidíš 
- Citovat
- Upravit
27.8.24 06:51
@Jana20172024 Nemusíš vařit, uklízet a tak dál… Manžel určitě v zahraničí nepracuje za českou průměrnou mzdu, takže jídlo se dá alespoň na některé dny objednat a na úklid taky může někdo docházet.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.8.24 06:54
@Pe.M.1 Houby, on nebude řešit nějaké praní, vaření a úklid, to je krom výjimek úchylka akorát žen, které mají pocit, že to všechno musí udělat…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.8.24 07:58
Nejsi špatná matka. Měla jsem podobné stavy, je to spánkový deficit a frustrace z toho, že se sice snažíš sebevíc, ale nic nestíháš. Přejde to. Ale chápu, že se ti tomu teď nechce věřit. Zkus co nejvíc zapojit manžela, babičky, promluvit si s nimi, že jsi vyčerpaná a nezvládáš to, že se potřebuješ vyspat a nabrat síly. Nestyď se říct o pomoc .
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
27.8.24 09:53
@Anonymní píše: Více
První, co mě napadlo je: přestat kojit
Kojení je vysoce energetická činnost. Spolkne to strašně moc energie. Nejspíš i špatně jíš nebo málo a tak už na tvoje tělo nezbývá. Ještě bych zkusila přidat nějaký vitamin, železo, hořčík… Třeba ti jen něco chybí. 
A když tohle nezabere tak terapeut! Může pomoct nějaká paní na úklid, jesle, chůva? Vyměnit se schlapem?
- Citovat
- Upravit
27.8.24 11:15
@j.a.n.i1 Úchylka? Je to nutnost. A je velký rozdíl, když sbírám každé smítko, na víkend dělám vývar a složitý oběd a vše musím mít akorát mezi špagetami se sýrem do večeře a mytím nádobí jednou za dva tři dny. Ono když přibyde do rodiny další dítě, žena většinou nestíhá tak, jako dřív. A některé si myslí, že stíhat musejí. Nemusejí nic. Normálně bych si lehla, kdy bych potřebovala a muž by na cestu do práce dostal papír, co má koupit. Nenakoupí, nebude. Prostě se nedá nic dělat.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Ahoj, je jasné, že mě tu sežerete. Ale mám velkou krizi a napadají mě úvahy, že bych nejraději někam zmizela.. prostě odešla od rodiny.. Mám dvě děti, školkáčka a miminko 5m a nějak mi docházejí baterky. Hodně málo spím, tak max 5 hodin denně a ještě mizerný spánek, přerušovaně (kojím poslední dobou snad co hodinu, jinak byl standard od porodu po 2 hodinách ve dne v noci). Po porodu dost brutální období vzdoru u staršího dítěte (což chápu).. nevyspím se, nic nestíhám, nestíhám uvařit, doma bordel, malý se nedá odložit, muž večer vyžaduje společný čas a já na to nemám chuť. Když chci jít spát, je otrávený. Snaží se pomáhat se starší, ale… Prostě jsem už úplně mimo. Jsem nervní, občas mě přepadá pocit, že jsem žadnou rodinu a děti neměla mít.. ani partnera, že jsem měla být sama. Mám pocit, že jsem tak na h**** matka, že by jim beze mě bylo líp. Nebo jsem o tom spíš přesvědčená.. A tak mám chuť prostě odporně sobecky zmizet.. jednoho rána se sbalit a prostě zmizet v lesích nebo odjet na opačnou stranu světa a už se nevrátit. Protože likviduju svým dětem dětství…protože jsem často protivná a netrpělivá.. neustálý pocit viny, že jako matka i partnerka nestojím za nic. Nevim co mám delat…anonym, z pochopitelných důvodů