Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
@tamata píše:
@marmelada78 tak půjde bez ponožek a bez bot. Teď v únoru
Vzala bych mu je samozřejmě sebou do tašky, ale jinak bych dítě vypakovala ven a jde se. Je to jeho rozhodnutí na které má právo
Jsem ráda že to píšeš
Mě totiž tahle konkrétní situace s ponožkama fakt zaujala, protože syn jedou při odchodu řekl to svoje nasraný „TY MI JE OBLEČEŠ“. Říkám - ne, neobleču, bud si je obleč, nebo jdeme do školky bez ponožek. Od té doby chodí bez ponožek - cca měsíc. Kupodivu ani nemarodí. Akorát vypadáme hodně divně ráno v šatně. ![]()
Neříkám, že je to nejlepší zbůsob a že takhle to máte dělat všechny, ale já vím co u nás funguje a takhle se vyhneme různým scénám v obchodech apod… kdy jsou lidi na vás schopní zavolat sociálku jen proto, že dáte dítěti na zadek
@LadySi píše:
@neellaa Ahojky, negace a ignorace je další obodbí, které nastává a je nutno vyzkoušet nové metody. Co platilo doteď, jako by nebylo. Doporučuji se zamyslet a být trošku vynalézavější než dcera. Příkazy v tomto období moc nefungují. Sic to zabere možná o pár minut déle, ale také pomáhá osamostatňování dítěte. Prostě je nutno trošku změnit strategii
Tak nějak bych to asi taky viděla.
@Kapřík90 píše:nechápu opravdu, vy se divíte, že vaše dítě neposlouchá? To jako že fakt 4letému dítěti oblíkáte ponožky, když chudáček nechce a má záchvat
každý má jiný způsob výchovy to ano, dítě nebiju, ale to že nedostane na zadek nebo pohlavek mu určitě nepomůže, co z těch dětí roste, když mu maminka všechno dovolí? To aby na mě dítě vrčelo a dělalo posunky a podobné věci, vy jste si to mohli dovolit k vašim rodičům? Nemiluji své děti o nic méně jako vy, ale chci je dobře vychovat, takže domluvy tedy vážně ve čtyřech letech bohužel nestačí
Kdo nemá fantazii a schopnosti, nebo netuší jak vychovávat bez facek, tak dítě fackuje nebo musí používat vařechu a dávat an zadek. jsou i jiné způsoby, než plané domlouvání a americká výchova, to je zas druhý extrém od té klasické české výchovy.
Jen je potřeba se snažit a zkusit to, ale je fakt, že každý na to nemá
…možná to nejde u každého děcka, ael u většiny jo, jen ne v čechách
tady jsou všichni přesvědčení, že děti prostě musí poslouchat a když ne tak se musí pláca-.
Já byla jako au-pairka v rodině se 7 anglickejma temperamentníma a sebevědomejma dětma, co nikdy nedostaly ani přes ručičku a žádní rozmazlení fakani to nebyli. Jen prostě rodiče děti bít nechtěli, autoritu si dokázali získat jinak.
Ono to často jde, jen se musí chtít a nesmíš chtít místo tříletého dítěte poslušného robota. Prostě přiměřeně věku očekávat chování a korigovat dítě. děti se stejně nejvíc učí nápodobou…
@marmelada78 píše:
Jsem ráda že to píšešMě totiž tahle konkrétní situace s ponožkama fakt zaujala, protože syn jedou při odchodu řekl to svoje nasraný „TY MI JE OBLEČEŠ“. Říkám - ne, neobleču, bud si je obleč, nebo jdeme do školky bez ponožek. Od té doby chodí bez ponožek - cca měsíc. Kupodivu ani nemarodí. Akorát vypadáme hodně divně ráno v šatně.
já bych právě trvala na tom, že bez ponožek se neobouvají boty. Takže by šlo dítě fakt bez bot.
Souhlasím s tím, že je zapotřebí změnit strategii. A hlavně z každého neuposlechnutí musí být nějaký důsledek. Děti nebiju, ale přece mu v afektu nebudu cpát kecy o tom, že maminka je smutná. To je tomu dítěti v tu chvíli úplně u zadku ![]()
U nás jsme si tohle se starším už odžili a funguje. Teď to zkouší mladší. Takže se nechce oblékat, fajn odcházím ven jen se synem. Ona pak metelí a rychle se obléká, aby s námi mohla jít. Nechce jíst hlavní jídlo, tak syn po snězeném jídle dostane odměnu a ona zas utíká dojíst svoje jídlo
Večer toho umí předvádět nejvíc, takže zavelím, že stačilo a jdeme čistit zuby. Tomu rozumí hned a je klidná. Pokud ne, tak se jdou čistit zuby a spát. Další večer, když blbne a já řeknu, že jdem čisit zuby, tak už tomu rozumí ![]()
U nás opravdu funguje důslednost. Hrabe mi z toho taky. Ale nemůžu dítěti něco říkat 10× a pak se z toho zhroutím já se slovy, že maminka je smutná. To většinou moc nefunguje.
Ty konkrétní příklady fungují na mojí dceru a netvrdím, že musí fungovat na každé dítě. Ale chce to přemýšlet jaký důsledek by fungoval na mé dítě. Já nad tím přemýšlím před spaním hodiny
Ale mám takhle pár věcí, které vím, že fungují a ty používám.
Příspěvek upraven 03.02.16 v 20:26
@marmelada78
, no, u nás je to kolikrát ráno bojovka, ale děti to milují…Ponožky v šuplíku, kalhoty na křešle, tričko na věšáku, mikina ve skříni, spodní patro v patře, krát tři a máme o zábavu postarané:-D, každý hledá svoje kousky. Poslední jsem vždycky já
![]()
Ja zas za tu dobu, co mam doma dceru, gratuluji maminkam k detem, ne k vychovnym metodam. Nebyt syna (diky za nej), tak uz na nejakou vychovu neverim vubec a jsem stoprocentni determinista
.
@Kapřík90 píše:
@AnastazieB stačí říct že je strčím na balkon, nebo ukážu vařechupokud vaše děti neposlechnou tak bude chyba někde jinde, tedy nemají žádnou autoritu, napsala jsem jen svůj názor nemíním se zde dohadovat stejně mě valná většina zválcuje, že je lepší americká výchova dětí
![]()
![]()
@tamata píše:
já bych právě trvala na tom, že bez ponožek se neobouvají boty. Takže by šlo dítě fakt bez bot.
Aha, tak takhle jsem to nedotáhla, ale věřím že by na to syn nadšeně přistoupil. Anebo by se zasekl ve dveřích a pak nevím zas jak bych ho dostala do té školky
![]()
@Kapřík90 já s autoritou problém nemám, pokud chci, aby něco udělal, tak to prostě udělá. Akorát toho nedosahuju ztřískáním zadku (neříkám že nikdy, ale ne, když chci by se oblíknul). Ale zrovna při ranním vypravování do školky (to je naše nejnáročnější denní situace) si ani vyhrožováním na zadek moc nepomůžu, resp. neurychlí to danou činnost.
@marmelada78 píše:
Jsem ráda že to píšešMě totiž tahle konkrétní situace s ponožkama fakt zaujala, protože syn jedou při odchodu řekl to svoje nasraný „TY MI JE OBLEČEŠ“. Říkám - ne, neobleču, bud si je obleč, nebo jdeme do školky bez ponožek. Od té doby chodí bez ponožek - cca měsíc. Kupodivu ani nemarodí. Akorát vypadáme hodně divně ráno v šatně.
akorát tedy tenhle konkrétní příklad. Pokud opravdu na tom trvá, že ponožky nechce. Tak jako co. V určitém věku má na takové rozhodnutí asi opravdu právo
Syn si teď vymýšlí různé kraviny v čem jako hodlá spát a je to jeho věc. Spí v tom on ![]()
@AnastazieB píše:
@Kapřík90 já s autoritou problém nemám, pokud chci, aby něco udělal, tak to prostě udělá. Akorát toho nedosahuju ztřískáním zadku (neříkám že nikdy, ale ne, když chci by se oblíknul). Ale zrovna při ranním vypravování do školky (to je naše nejnáročnější denní situace) si ani vyhrožováním na zadek moc nepomůžu, resp. neurychlí to danou činnost.
Přesně tak, prostě ranní odchod do školky, kam se děcku nechce, je fakt kritická část dne, kdy se snažím vyvarovat konfliktů a ve finále ho radši oblíknu při koukání na pohádku a pak v klidu odcházíme. Vyjasňování kompetencí nechávám na vhodnější čas a těch konfliktů bych řekla časem ubývá, většina krizovek u nás nastává zkrátka ráno při tom odchodu.
@ospalámyš
ale já děti nemlátím, jdu zlatou cestou pokud nestačí domluva dostane na zadek
končím jdu radši spát, přeji vám hodné děti bez toho aby jste jim kdy musela šáhnout na zadek
@tamata píše:
akorát tedy tenhle konkrétní příklad. Pokud opravdu na tom trvá, že ponožky nechce. Tak jako co. V určitém věku má na takové rozhodnutí asi opravdu právoSyn si teď vymýšlí různé kraviny v čem jako hodlá spát a je to jeho věc. Spí v tom on
Nebydlíš s náma?
Mladej spí už čtvrt roku nahej
Protože se večer odmítl jednou obléct do pyžama a já už úplně vypěněná na něj zaječela at si teda spí nahej
![]()
Ale zas mám pocit, že je takovej otužilejší teď.
![]()
@marmelada78 píše:
Přesně tak, prostě ranní odchod do školky, kam se děcku nechce, je fakt kritická část dne, kdy se snažím vyvarovat konfliktů a ve finále ho radši oblíknu při koukání na pohádku a pak v klidu odcházíme. Vyjasňování kompetencí nechávám na vhodnější čas a těch konfliktů bych řekla časem ubývá, většina krizovek u nás nastává zkrátka ráno při tom odchodu.
tak zas je fakt, že ráno před odchodem do školky dramata taky nevyhledávám. Ale pak se to snažím probrat třeba po obědě po školce. Se synem si většinu věcí vysvětlujeme až s odstupem, to u něj funguje nejvíc.
Dcera je zas malá, takže ta by si po obědě už nepamatovala, co ráno bylo ![]()