Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Jak dosáhnout omluvy od dítěte?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
30.1.16 21:25
Jak dosáhnout omluvy od dítěte?
Maminky, uvítám nápady, jak dítě okolo 2,5 roku přimět, aby se omluvilo, když někomu ublíží.
Chci po synovi, aby když někomu ublíží, aby se omluvil (říct promiń, udělat malej). On se akorát usmívá, kroutí hlavou a že ne. Když ho dovedu k poškozenému, tak oči vykrucuje jak Hurvínek, gumovatí, dělá že nic nebo dělá blbiny a má představu, že když se šprajcně, tak to vyšumí a omluvit se nebude muset.
Nepomáhá domluva, nepomáhá zvýšení hlasu ani „rozkaz“, nepomáhí vykázání z místnosti. Minule jsem pak šla za ním do pokojíčku, vysvětlila jsem mu, že není špatnédělat chyby, ale je dobré se omluvit, když někomu způsobíme bolest, že já s tátou taky neuděláme vždycky všechno správně a taky se pak omlouváme. A že se tedy půjdeme omluvit sestřičce spolu. Řekl ne a že mám jít pryč, na odchodu mě ještě upozornil, aťať ho v tom pokojíčku zavřu a dál si prohlížel knížku.
Nevím, jak na něj, je umí být dost paličatý a vytrvalý. Vím, že zabere vydírání typu „Pokud se neomluvíš, nebude pohádka, sladkost, nebudeme si s tebou hrát…“. Ale tohle není cesta, kterou bych chtěla jít.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
30.1.16 21:35
Nevim, no, za nespravne chovani by mela byt sankce, za spravne odmena
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.1.16 21:35
Malej je taky hodně paličatej a když nechce, tak s ním nehneš.. posílám ho do kouta, jako že na hanbu, na určitý čas (minutu, dvě - tedy to asi ještě nechápe), každopádně pak se chce omluvit, používám to i jako výhrůžku a už i to stačí. U nás jde hlavně o mladšího brášku.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.1.16 21:36
Ale to není vydírání, to je příčina a následek - neomluví se, lidi na něj budou naštvaní a nebudou si s ním hrát… tak to v životě chodí.
V tomhle období jsem ukazovala, jak se zlobím (popuzený obličej) a v pokojíčku jsem ji klidně nechávala - časem přišla a omluvila se. Ale je fakt, že u nás se omlouvání začalo víc řešit až ve školce (3 r), tam na to kladli důraz a ona se pak omlouvala jak šílná furt, i bezdůvodně.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.1.16 21:36
@Svistice Já bych mu asi dala svobodu mít možnost říct, že se nechce omluvit… Zkus se vžít do situace, když někomu ublížíš Ty, ale máš prostě pocit, že jsi byla v právu, tak taky nemáš chuť se mu ještě omlouvat… Ale tím nechci říct, aby ses vžila do role soudce, který má právo řešit, jak se Tvůj syn prostě cítí… Nechej to na něm. Já mám podobně starého syna a taky se někdy nechce omluvit, ale prostě ho do toho netlačím. A osvědčilo se mi, že když respektuju jeho „NE“, tak se mu potom do těch „povinností“ chce víc… 
A taky nám někdy pomáhají věty typu - Věřím, že až budeš chtít, půjdeš se omluvit sám, protože Ty umíš být i velmi pozorný… Nebo něco v tom stylu, převeď si to do své komunikace… 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.1.16 21:37
@PaníBovaryová píše:
Dokud se neomluvis, tak nebude…a dodrzet to
Já z tohodle právě nemám dobrý pocit, protože on pak jde (ví, že co slíbím dodržím), ale odmluvu odflákne a dělá to jen proto, že chce tu svou oblíbenou věc/činnost a aby matka dala pokoj.
Chci, aby se omlouval, protože mu je to skutečně líto, že někomu ublížil. Ne aby se omlouval proto, aby sám nebyl „potrestaný“. Aby v tom byla ta empatie. Nebo toho po něm v tomhle věku chci ještě moc?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.1.16 21:40
@Svistice píše:
Já z tohodle právě nemám dobrý pocit, protože on pak jde (ví, že co slíbím dodržím), ale odmluvu odflákne a dělá to jen proto, že chce tu svou oblíbenou věc/činnost a aby matka dala pokoj.
Chci, aby se omlouval, protože mu je to skutečně líto, že někomu ublížil. Ne aby se omlouval proto, aby sám nebyl „potrestaný“. Aby v tom byla ta empatie. Nebo toho po něm v tomhle věku chci ještě moc?
My jsme se ucili ce skole, ze svedomi se vyviji az ve 3 letech veku ditete. Ale ver ucitelum, nejsou to zadni velci odbornci, ze jo 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.1.16 21:40
Ahoj, já mojemu (byly mu nedávno dva), prostě vždy říkám, podívej jak je (ten ublíženej), smutnej, asi ho tomoc bolí a pod. Taky ukazuju, že jsem smutná, přijde mi, že se spíš omluví (teda v našem případě pohladí), když způsobí smutek, než hněv. I pro dospělého i asi lehčí být empatickej s někým, kto trpí, než s někým, kto řve, navíc řvu se občas i trochu bojí.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.1.16 21:42
@ixule, 
já mám tak tvrdohlavé dítě, že vydrží stát v koutě klidně 3 hodiny 
, ona si tam teda tak po hodině sedne a ještě se urazí a nemluví s námi 
…geny jsou sviňa
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
barakaaa
30.1.16 21:45
Zkrátka bych jen obecně popsala chování, které schvaluji a vyjádřila své pocity nad chováním, které se mi nelíbí. Respektovala bych jeho ne, pokusila bych se mu nabídnout pomoc s omluvou. Podpořila bych ho v jeho samostatném řešení konfliktů. A byla mu vzorem v omlouvání. Netlačila bych, mohla bys dosáhnout pravého opaku, netrestala bych. Ale kdyby opakovaně nerespektoval společně domluvené, vymezila bych se proti tomu, event. bych se snažila vyjednávat jako velvyslanec o úpravě pravidel . Nyní nejvíc nasávají nejvíc to, jak se chová okolí a jeho blízké osoby…tudíž jestli je pro vás doma norma omluva…dříve či později ji dle mého přijme jako běžnou součást života.
- Citovat
- Upravit
30.1.16 21:45
A je zvyklý dostávat omluvy od vás (moje děti třeba jo a jak často )?
Tohle je zapeklitá věc. Podle mně funguje vždycky nejlíp příklad, omlouvat se prostě taky a jednoho dne to dítě pochopí.
Omluva musí být upřímná, jinak to není omluva. Takže snažit se ho „přimět“, aby se omluvil postrádá smysl. A asi velká část dětí se zrovna na just neomluví, když se to po nich chce.
Je ještě poměrně malý, asi bych pokaždé takovou situaci rozebrala (vysvětlit smysl omluvy, úleva, odpuštění a jak se druhý cítí) a omílat až mu to jednou sepne
Pokud někomu ublíží třeba na hřišti a je ti to hloupé (znám ty situace) - tak u takhle malého dítěte jsem třeba to postižené dítě pohladila a řekla promiň, nezlob se, případně dodala, že prcek se teprve omlouvat učí. Ono to přijde.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.1.16 21:46
@ixule U nás jde taky převážně o mladšího sourozence. Ale jak píšu, pokud ho vykážu, tak se omlivit nechce.
Já ho svým způsobem chápu - nechce to dělat, protože já to chci, aby se omlouval. Je to asi určitý způsob jeho „období vzdoru“.
@Knihomyš Já se můžu zlobit, jak chci, on ví moc dobře, že se zlobím, ale omluvit se, to prostě ne. Myslím, že by raději chytil jednu na zadek, než aby se musel omluvit.
@Fufik Zajímavé, zkusím vyzkoušet, co s ním udělá „respektování jeho NE“, ale zároveň nesení si důsledků tohoto jeho rozhodnutí.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.1.16 21:47
Tak mně teď ještě napadá, jestli to, že chceš omluvu, je adekvátní situaci Jestli to třeba nebývá v situacích, kdy taky cítí křivdu, když říkáš, že je to mezi sourozenci, tam to málokdy bývá čistě z jedné strany.
Pokud by to bylo, že třískne někoho na pískovišti lopatkou jen tak pro pokus co se stane, tak tam jo, tam to chápu.
Ale jinak jsem holky překvapená, že byste si některé vynucovaly omluvu. To jde přece úplně proti podstatě omluvy 
Jak by se vám líbilo, kdyby se vám pak děti omlouvaly, protože jinak by měly zakázaný večerníček
Příspěvek upraven 30.01.16 v 21:51
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.1.16 21:48
@Svistice Možná mu můžeš pomoct jen pouhým popisováním situace - Podívej, vzal jsi teď ségře hračku, myslím, že ji to hodně zlobí… Atp… A víc už do něj „nehučet“… Mi se tohle teď hodně osvědčuje, když nechám tomu malému prostor, tak se do reakcí více angažuje… Neomluví se vždycky, někdy mu i řeknu, jestli by se nechtěl omluvit, ale neřeším to, myslím, že na tyhle věci stejně nejlépe dojde příkladem, než přednáškama… Náš malý třeba automaticky poděkuje za něco, co mu podám, protože mu taky děkuju. Kdežto od sousedovic sedmileté slečny jsem to neslyšela snad nikdy, protože s ní prostě rodiče mluví v příkazech a zákazech…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Děti a otec bez zájmu o ně
- 07.06.26
- Anonymní
Strach z dětí u 2lete
- 18.05.26
- Anonymní
Synovo zhoršené chování ve školce
- 20.05.26
- Anonymní
