Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Jak dosáhnout omluvy od dítěte?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
30.1.16 22:09
@Svistice píše:
Syn není vyloženě ubližovací, ale dělá kraviny a pak více či méně nechtěně ublíží (dneska skočil manželovy na břicho že ten si z toho málem učůrnul), ségře vyrve její hračky z ruky tak, že ji otočí na krovky (a to mu vteřinu před tím řeknu, aby byl opatrný, jestli tu hračku chce, že spolu ségru o ní poprosíme). Dětem se snažím měřit stejným metrem (když ho malá třeba zatahá za vlasy, tak se mu „jde taky omluvit a udělat malej“).Osobně mám problém s omlouváním se za děti, protože mám zkušenost z okolí, že ty děti se pak neomlouvyly, nezdravily, protože to ty rodiče dělaly za ně nebo je právě omlouvaly (Pepíček nezdraví, protože je malej, se stydí - Pepíčk už teď chodí do dtřídy, nejenže sám nepozdraví, ale na pozdrav dospělého se akorát přiblble uculuje s výrazem, snad si nemyslíš, že já Ti jako řeknu dobrý den.
Mluvím o té situaci, kdy dítě někomu venku ublíží, omluvit se neumí a mně je to hloupé vůči tomu postiženému. Takže připadají v úvahu tři možnosti: buď na sebe budeme vejrat 
nebo přinutím dítě k omluvě (což podle mně absolutně postrádá smysl) nebo to postižené dítě třeba pohladím a vysvětlím tomu svému, že se do lidí netříská.
Asi pětkrát jsem to udělala takto, syn myslím ani ještě neuměl mluvit, nemluvil docela dlouho. S omluvami nemá problém ani jedno z mých dětí. To mladší je velmi tvrdohlavé. Ale omluva je pro něj samozřejmost, pokud cítí, že něco přehnal. Pokud cítí křivdu, tak se pochopitelně neomluví.
EDIT: Nikdy jsem nenutila děti ani k pozdravu, ani k děkování, to jsou další věci, které musí vzejít zevnitř. Pokud rodič běžně používá omluvu, prosbu, děkování atd. vůči svým dětem, děti se to automaticky naučí, jinou možnost nepřipouštím 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.1.16 22:19
Holky, moc děkuji za názory a zkušenosti. Zkusím být trpělivější a víc zapracovat na tom, vidět to z jeho úhlu pohledu a dát víc prostor tomu, aby si k tomu mohl dospět sám. Zatím mám prostě nějak pocit, že když budu humbuk a vysvětlování okolo „ublížení“ dělat jen já a nebude tam i nějaká adekvátní odezva z jeho strany, tak jako bych mu dávala zelenou k tomu, aby to udělal zase. Jsem asi fakt moc náročná, když od něj čekám nějakou viditelnou „sebereflexi“. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.1.16 22:23
@ireeenka Já právě znám děti, kde jejich rodiče normálně zdraví a děkují a haranti nic. Nepozdraví mě, ani když jdou s rodiči, jeho táta a máma řeknou ahoj a kluk akorát čumí. A to už fakt dávno není žádné batolátko. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.1.16 22:23
Já mám syna 2 roky a 4 měsíce, sice mladšího, ale myslím, že vůbec nechápe smysl omluvy.. Myslím, že tak malé děti nechápou- myslím, že to berou jen jako slovo, co mají říct..
já děti nenutím se omlouvat jako omlouvat, ale když mi i mladší bouchne staršího, tak mú řeknu, že se to nesmí, jdem ka staršímu, který někdy teda i začne plakat- i když má 7 let, protože tkaová kostka to bolí a prostě si k němu sednem a vysvětluju mu, že to brášku bolí, že se to nesmí, atd. a teda u nás soucit projeví..
Takový projev omluvy, jako slovní nevyžaduju, beru to jako slovo, spíš jak se zachová…sleduji a většinou vidím že ten soucit tam je..
Zase je pravda, že by mi vadilo, kdyby jsme přišli ke staršímu a vůbec by mu to nepřišlo nějak líto, nebo něak nesoucitíl, že ho to bolí a ještě se třeba smál..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.1.16 22:33
@Svistice píše:
@ireeenka Já právě znám děti, kde jejich rodiče normálně zdraví a děkují a haranti nic. Nepozdraví mě, ani když jdou s rodiči, jeho táta a máma řeknou ahoj a kluk akorát čumí. A to už fakt dávno není žádné batolátko.
Tak potom buď se dělají rodiče jen navenek a nebo se to dítě fakt stydí…mě je někdy blbý někoho pozdravit ještě dneska 
Já myslím, že některý děti jsou stydlivější i když se tvářej jak mistři světa. Možná opět vlastní zkušenost 
A pak je dobrý nějak pracovat zase na tom překonání studu.
Jen taková perlička: já naopak žasnu, že ve školce máme dvě maminky, které zásadně nezdraví ani neodpoví na pozdrav a jejich děti zdraví… to je záhada
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.1.16 22:43
Mě zase přijde až komické, když nějaké maminka na veřejnosti nutí a nutí pozdravit a nebo poděkovat.. takovým tím stylem, no jak se říká, no, no honem poděkuj a s tojí nad ním.. Myslím, když někdo učí děkovat a zdravit, že stačí říct, že mělo dítě poděkovat, podravit a ne tam na něho a stát nad ním dokud nekomu nepoděkuje a nebo nepozdraví..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.1.16 23:11
@Svistice tak samozrejme ze to omlouvani/zdraveni za deti bylo jen na verejnosti ve vyjimecnych oripadech, kdy se proste nejaka slusna reakce ocekava - tak bud neudelam nic /coz okoli logicky odsoudi/ nebo k omluve dite nasilim dokopu /coz dite logicky nepochopi/ nebo se omluvime spolu.
Kolik takovych situaci nastane 
U kluku to vzdycky bylo jen kratke obdobi, pak zacali fungovat sami. Starsi je prvnak a omlouva se uprimne - naopak mam zkusenosti, ze deti vycepovane se v momente, kdy „nemusi“, tj. nad nima nikdo nestoji, na omluvu/pozdraveni vyprdnou.
Edit - uz to prede mnou napsala @ireeenka
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
31.1.16 22:26
@Svistice ja nutim deti omlouvat se, ale i u sestileteho je to stejne jen kvuli okoli, aby lidi nerekli…
On to tak necejti, skrze zuby to vycedi, protoze musi, aby nebyl trest. o to ale asi zadne z nas nejde.
Vetsi smysl vidim v tom naucit je rikat automaticky „promin“, kdyz nekoho tuknou omylem.
Kdyz ale nekoho schvalne prastim, protoze me necim desne nastval, a pak se nastvane omluvim, abych nemel vecer zakazanou TV… je to formalita, to snad ani toho poskozeneho nemuze utesit.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
31.1.16 22:28
@Janasas píše:
Mě zase přijde až komické, když nějaké maminka na veřejnosti nutí a nutí pozdravit a nebo poděkovat.. takovým tím stylem, no jak se říká, no, no honem poděkuj a s tojí nad ním.. Myslím, když někdo učí děkovat a zdravit, že stačí říct, že mělo dítě poděkovat, podravit a ne tam na něho a stát nad ním dokud nekomu nepoděkuje a nebo nepozdraví..
Hele oni fakt nekdy zapomenou podekovat, treba muj prostredni nekdy neco dostane a je radoisti celej zkoprnelej a kdyz mu reknu „podekuj“, tak rekne dekuju tak andsene, ze o uprimnosti neni pochyb.
omluva je neco jineho, viz muj predchozi prispevek
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.2.16 19:11
@Pudloslava to chápu, a i u nás zapomene, ale třeba někdy ty děti se jakoby zatvrdí, nebo se stydí a nebudu stát nad tím a pořád no, co se říká, poděkuj- pozdrav..
Hodně sjem se s tím setkala, že někdy přijde k nám i kamarádka a nebo na hřišti a hučí do dítěte a stojí nad ním pokud neni po jejich- třeba to řeknou i 4 krát
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.2.16 19:53
@Janasas Jenže já moc nevidím rozdíl v tom, když si po příchodu z venku sundaváme boty/myjeme ruce a tím, když se zdraví/děkuje/prosí. Všechno je to součást nějakých návyků důležitých pro život. A u všech zmíněných věcí se to moje dítě umí prima zaseknout a že prostě NE. Proč bych měla být u umývání rukou důsledná a ve zdravění či děkování ne?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.2.16 20:03
@Svistice píše:
@Janasas Jenže já moc nevidím rozdíl v tom, když si po příchodu z venku sundaváme boty/myjeme ruce a tím, když se zdraví/děkuje/prosí. Všechno je to součást nějakých návyků důležitých pro život. A u všech zmíněných věcí se to moje dítě umí prima zaseknout a že prostě NE. Proč bych měla být u umývání rukou důsledná a ve zdravění či děkování ne?
Já myslim, že když si člověk párkrát neumyje ruce (a pokud se venku nehrabal v hnoji nebo je nemá jak čert), nebo když někdy nepozdraví, protože je třeba naštvanej, smutnej, zrovna se stydí a sekne se, tak se svět nezboří.
A nebude to mít vliv na to, že z něj bude dospělý, co už bude vědět, že má zdravit a že když má ruce špinavý, tak je dobrý si je umejt…
Největší roli hraje to, co děti vidí u rodičů, jak se chovají, jaké mají návyky a když je k tomu přiměřeně vedou, tak to v dospělosti převezmou. Naopak nějaké naprosto důsledné trvání a nucení do něčeho může mít spíš za následek, že to těm dětem znechutíš, otrávíš.
Třeba chci aby děti děkovaly, vedu je k tomu, někdy připomenu, ale chápu, že někdy jsou prostě rozrušené, někdy zapomenou…mně se v výjimečně občas stane i dnes, že v nějaké situaci prostě zapomenu…takže z toho nedělám drámo 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.2.16 20:13
@Janasas píše:
Já mám syna 2 roky a 4 měsíce, sice mladšího, ale myslím, že vůbec nechápe smysl omluvy.. Myslím, že tak malé děti nechápou- myslím, že to berou jen jako slovo, co mají říct..
já děti nenutím se omlouvat jako omlouvat, ale když mi i mladší bouchne staršího, tak mú řeknu, že se to nesmí, jdem ka staršímu, který někdy teda i začne plakat- i když má 7 let, protože tkaová kostka to bolí a prostě si k němu sednem a vysvětluju mu, že to brášku bolí, že se to nesmí, atd. a teda u nás soucit projeví..
Takový projev omluvy, jako slovní nevyžaduju, beru to jako slovo, spíš jak se zachová…sleduji a většinou vidím že ten soucit tam je..
Zase je pravda, že by mi vadilo, kdyby jsme přišli ke staršímu a vůbec by mu to nepřišlo nějak líto, nebo něak nesoucitíl, že ho to bolí a ještě se třeba smál..
Tak nějak to vydím i já, i když samodřejmě záleží na vyspělosti dítěte. Je plno dětí ve věku okolo 2 let, kteří teprve prochází obdobím vzdoru, ke komunikaci téměř nepoužívají věty, jen sem tam nějaké slovo a u těch si tedy neumím představit omluvu.
Jsou děti, které hovoří sice plynule, ale pořád mi ten věk nepřijde tak věkově velký na nějaké uvědomování si, že udělal chybu. Jasně, neříkám že nevést k omluvě, ale asi zatím dost dětsky..„pojd, pohlad, vidíš, jeho /jí to bolí, udělej malá..atd“ nechat stát 2 leté dítě v koutě za to, že se neomluvilo mi teda přijde docela drsné.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.2.16 20:56
@Svistice to neříkám, jenom se mi proste nelíbí- když to napíšu.. buzerování dětí..
Někde přijdou a maminka neumíš zdravit- dítě se třeba stydí, tak co, řekneš, co, tak pozdrav a hučí do něj..
Stačilo by pak říct, že mělo pozdravit a hotovo.
U nás zdavení a děkování je samozřejmost, ale nikdy jsem nedělala klukovi scénu na veřejnosti, že jsme nad ním stála, proč nepozdravil atd.. O tom jsme mluvila.. Ono někdy děti vlezou do čekárny plné lidi a prostě se stydí, dají hlavu dolů a je to..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Děti a otec bez zájmu o ně
- 07.06.26
- Anonymní
Strach z dětí u 2lete
- 18.05.26
- Anonymní
Synovo zhoršené chování ve školce
- 20.05.26
- Anonymní
