Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
@LenaHelena píše:
Mám 11 měsíční dceru (první dítě), byla plánovaná a miluju jí z celého svého srdce. Ale jsou dny, kdy bych ji nejraději někam zastrčila a předstírala, že není. Prostě mě strašně vytáčí. Mám ji neustále za zadkem, ani na záchod si nemůžu dojít v klidu, protože je hned u mě a žere toaleťák. Teď zrovna máme období budíčku v 5 ráno, což taky nedávám, protože večer chodí spát až tak 19/20, a já přes den neusnu, takže jsem celý den vzhůru a taky to moc nepomáhá mojí náladěvím, že je to asi jenom “období”, ale já vždycky čekám a těším se, až to “období” skončí a nakonec je to další ještě horší.
To je furt nějaký plácání, škrábání, štípání, bradavky rozkousaný, a myslí si jak je to všechno strašná sranda. Snažím se jí říkat že ne, máma se neplácá, ale ve finále to dopadne tak, že jí plácnu taky a z toho si moc nevezme. Jsou dny, kdy na mě celý den sahá, že večer už nesnesu aby na mě sahal třeba přítel, protože mám těch dotyků plný zuby.
Je nějaká možnost, jak pracovat s trpělivostí? Nikdy jsem s ní problém neměla, ale skoro každý den mi ta trpělivost dojde, já na ní křičím, musím se jít uklidnit do jiný místnosti, nebo někam daleko od ní. Pak toho samozřejmě lituju, omlouvám se, že jsem křičela a cítím se jako ta nejhorší máma.
Chápu, že to dítě mě potřebuje, je na mě v podstatě odkázaná, ale někdy je toho na mě moc
Jak já ti rozumím 🙏 první syn byl sice náročný, ale dalo se to..druhý syn je peklo, od 10 měsíců jen řev a řev, jako kdyby u něj separační úzkost nikdy nezmizela, je mu 2,5 roku a jakmile jdu na záchod nebo cokoli, nastane hystericky řev a utíká za mnou (a to je v místnosti ještě táta a brácha, prostě ne, je všude se mnou)..chodí spát mezi 19:30-20:00, v noci se několikrát budí a vstáváme kolem 5 ráno..rodinu mám přes půl republiky, kamarádka se mi odstěhovala, jinak tu mám jen známé, s kterými si prostě nějak nejdeme sednout..teď jsem začla 2× týdně chodit na cvičení, chvíli je mi fajn a pak jedeme nanovo a zase sem s nervy v háji 🤷
Jó, děti jsou naši velcí učitelé
trpělivost je něco, co mě moje dcera učí neustále a už jsem v tom docela dobrá. Po 10 letech
kup si hořčík, železo, meruňkový čaj a prostě si říkej, že to ten prcek zatím jinak neumí. A zapoj tatínka, ať z toho taky něco má.
@LenaHelena píše:
@Tofifea ono nebylo komu jí dát, tatínek pořád pracuje, babičky taky, odešla jsem bez ni sama k lékaři a to jsem byla pryč tak hodinu. Je většinou takový mamánek, že ani u táty nechce být a když se jdu vysprchovat, tak sedí za dveřma koupelny a čeká až vyjduna vikend to asi ještě úplně nevidím
Jak nebylo? Tak prostě ubere v práci, abyste těch pár hodin pro sebe měla. Vždyť si pořídil dítě, taky se musí přizpůsobit. A občas nějaký ten víkend má volný, to zas neříkejte, že ne. Ona je mamánek, protože ten chlap jako by tam nebyl. Roční dítě a nechce být u táty, který s vámi žije? Vám to nepřijde divný? Jako jo, děti jsou v tomhle věku napojeny nejvíc na hlavní pečující osobu, ale v pohodě nějaký čas s další osobou, na kterou jsou zvyklé, zvládnou. Btw… Jak to chcete dělat, až půjdete po RD do práce, když váš partner doma nefunguje ani minimálně v té péči a vše přebíráte na sebe?
A co jako, ze ti leze na zachod a zere toaletak, nejsi schopna ji privazat do zidlicky a na tech par minut pustit pisnicky u televize nebo dat do postylky s kosikem hracek a dojit si na ten záchod v klidu? Teda jeste sem nikoho nevidela rvat na 11 mesicni dite, ani ho placat, ona tomu určitě,, rozumí,, ![]()
Normálně když jsem si to přečetla, tak jsem si řekla, že jsi zlá máma. Takhle skarede mluvit o své dcerce, které je 11 měsíců. Já mám děti 7,4 a ta zadkem jsou mi doteď, takže opravdu trenuj trpělivost. Taky mi někdy dojde, jsme lidi, ale nemluvila bych o nich skarede.
Rada je, nech si ji hlídat, ať s ní nejsi pořád nebo se zbláznis, to je pochopitelný, ale nebij roční dítě.
@Anonymní píše:
A co jako, ze ti leze na zachod a zere toaletak, nejsi schopna ji privazat do zidlicky a na tech par minut pustit pisnicky u televize nebo dat do postylky s kosikem hracek a dojit si na ten záchod v klidu? Teda jeste sem nikoho nevidela rvat na 11 mesicni dite, ani ho placat, ona tomu určitě,, rozumí,,
Proč anonymně? To se za návod k přivazování do židličky stydíš?
Není hezké řvát na 11m dítě, ale když na tobě dítě neustále visí, jsi nevyspalá, tak psychika dostává dost zabrat a nervy někdy tečou. Mně děti dělaly na wc společnost, za mě lepší, než abych v nervech rychle rychle konala potřebu, zatímco dítě vříská zavřené v postýlce. Tohle byla moje volba, ale v období, kdy jsem nemohla dcerku odložit, jinak řev, pořád jsem ji měla na rukou nebo za zadkem, ještě si živě vybavuji tu frustraci z nulového soukromí a bez chvilky klidu. Takže mám pro zakladatelku větší pochopení.
@Petule030 delas jakoby privazani do zidlicky bylo snad týrání. Kdyz dite obedva nebo svaci, veceri, taky neni v zidlice privazane sraky? Rikam, ze kdyz ji na chvili das do židličky a treba chvili pustis pisnicky v televizi, tak si muzes tu potřebu vykonat v klidu. Jako kdyz sedi vedle tebe na záchodě a otravuji a zlobi a vsude lozi a bojis se kam spadnou tak je to v mensich nervech nez kdyz jsou chvili v bezpeci? A co dat kosicek hracek do postylky na chvili? Proc by ty decka mely vriskat?
Tatínek jistě nepracuje od pondělí do neděle od 6 do 20? Fakt s tim začni. Sobota ráno jdi pro rohlíky sama. Nemusíš hned odjet na víkend začněte pomalu, ale začněte nebo se z toho zblázniš. A jejich vztahu to taky prospěje.
@Tatiana222 Některé děti, obzvlášť v období separační úzkosti, neopiješ hračkama nebo pohádkou a spustí, jen co zajdeš z jejich zorného pole.
Neříkám, že je tvá rada nutně špatná, jen někdo ví nebo zjistí, že to na jeho dítě nefunguje a nechce ho nechat vřískat.
Hele, já ti rozumím, mám dvě děti a oba velmi komunikativní a kontaktní, já introvert, někdy jsem měla chuť utéct. Pomoha tomu dítěti dát, co potřebuje. Pořádně ji pomazlit, věnovat pozornost, úklid i jídlo osekat na minimum (základní úklid, jednoduché věci), byt hodně venku a hlavně dopřávát i sobě péči = čas pro sebe, činnost, co tě baví, dostatek spánku a jídla. Zapoj manžela o víkendu, ať si taky budují vztah.
@LenaHelena Prostě normální dítě, vítej v rodičovství
To není netrpělivost, ale neschopnost se ovládat. Mně pomohlo naučit se trochu víc pracovat se svými emocemi. A taky začít s respektující výchovou. Doporučuji např. knížku AHA rodičovství, ta je hlavně o emocích, jak dětí, tak rodičů.
Chápu tě, mám dvě děti 3,5 a 20m, ten starší ještě k tomu není úplně ok, takže je to těžký. Ráno budíček i ve 4h, celej den bez zastavení a večer boj při uspávání.
Jediné řešení je prostě aspon jednou týdně na celej den pryč a vypnout. I když vím, že to s tím hlídáním je občas těžký… ![]()