Děsný pocit, už nemůžu
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Hrozně se stydím, ale už ani syn není smysl mého života. Myslím, že je ještě malý, že by mu bylo líp, kdyby jeho tátovi bylo líp a to určitě beze mne. Myslím, že jsem k ho.nu, že jsem jen přítěž… Beru antidepresiva, už přes měsíc, tak pokud by měly, zabraly by,
AHOJ. Zaberou neboj. Nekdy to trva dele…Posilam hodnesily. Bojuj kvuli vsem kterym na tobe zalezi!!!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Já bych zkusila hlubinnou regresní terapii. Přečti si o čem to je. Můžu ti dát kontakt na pani co to dělá. Je na doporučení od velmi dobré známé astroložky.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Napisu to tvrde, ale pokud mas predstavu, ze synovi by bylo lip, kdybys nebyla, tak svoji (nedej Boze) sebevrazdou ho poznamenas do konce zivota, to stigma si ponese az do smrti. Ani na to nemysli!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Anonymní píše:
Doktor mi nabízel krátkou hospitalizaci, ale co je hrozné je to stigma blázince, cítím, jak jim všem ubližuji. Přitom kamarádce neno komukoli bych řekla, že to není stigma ani ostuda… Ale u sebe to člověk vnímá jinak. Hlavně, v čem malý by měl vyrůstat, máma k ničemuTohle mne štve. Je to hnus, v životě bych neřekla, že malý pro mne bude spíš důvodem to vzdát. Bože, nevím, co jsem udělala, ale prostě, cítím se jen jako přítěž
máma je vždy máma ať je na vozíčku a nebo běhá… Není to o tom jak si pohyblivá a nebo nejsi. Syn Tě zná takovou jaká jsi a takovou Tě miluje a milovat bude… Proto jakou máš dušičku 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Anonymní píše:
Ahoj holky, Je mi strašně. Manžel spí se synkem v ložnici a já jsem internovaná ve světnici, nemůžu spát, mám hrozné noční můry, v noci křičím a bojím se.
Je to déle trvající stav, stalo se toho tolik, že se to ani popsat nedá. Když jsem se o tom bavila s psychiatrem, řekl mi, že má sakra dlouhou praxi, ale tohle že prý se nevidí. Nechci všechno popisovat, ale kdyby mi tohle někdo vyprávěl, nevěřila bych (má závažná nevyléčitelná nemoc, smrt hodně blízkého, rakovina matky, znásilnění, nemoc syna(naštěstí léčitekná), havárie v autě, finanční problémy, má trvalá invalidita, zatím na vozíku)… Je toho moc, fakt už nevím kudy kam… Mám chuť nebýt, myslím, že by bylo lepší, kdybych nebyla…
Holky, pomoc, jde ještě najít nějaký smysl? Jak přežít, když si myslím, že by manželovi i synovi bylo líp beze mne? Už nemůžu, nechci…
Proč jsou tu dvě naprosto stejné diskuze? 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@BAZÁREK ANGIE
Protože jsem dement a omylem jsem to poslala 2× a přejmenovala, protože jsem si nedočetla vše, co se mi zobrazilo po odeslání první diskuze Omlouvám se
- Citovat
- Upravit
Zakladatelko, jsi v rozpoložení, kdy vidíš tunelově. Věř, že nikdy není nic tak špatné, aby nebylo cesty ven. Potřebuješ teď hned s někým mluvit. S někým, kdo ti OPRAVDU pomůže strávit tuhle chvíli. Prosím, zavolej si na linku důvěry. Jsou tam vyškolení operátoři pro takové situace, popovídají si s tebou, vypovídáš se a nebudeš na to sama. To co ti tu kde kdo píše je sice moc milé, ale není to to, co v takových chvílích opravdu funguje. Prosím věř mi, sama jsem od fochu.
Příspěvek upraven 16.09.14 v 00:21
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
proč mě to jen nenapadlo 
Tady najdeš seznam podle místa bydliště http://www.modralinka.cz/?…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Zakladatelko drž se, zní to sice pateticky, ale nemáš právo si ubližovat a myslet na nejhorší myšlenky. Věz, že smysl a důvod existence možná neznáš, ale to neznamená, že není. Něco ti řeknu. Před naším domem sedává na lavičce hrozně starý pán. Je mu okolo 90, je hodně sešlý, chodí pomalu, o berlích, neslyší dobře, zdravotní stav dost chatrný. vždycky tam sedí sám a s nikým se nebaví. Vídám ho tam tak rok a vždy jsem si říkala chudák člověk, takový
život, každý den být na lavičce sám, to bych asi nezvládla. Nic o něm nevím, ale podnítil mě v otázkách o tom, zda bych chtěla být na světě v situaci, kdy by na mne nikomu nezáleželo a můj život neměl smysl.
Pak se mi narodil syn. K našemu domu vedou hrozné schody a vždy, když chci jít se synem, který je stále v kočárku ven, musím si náklad rozdělit a vzít syna i kočár zvlášť. Dlouho jsem nevěděla, jak to řešit, syn doma minutu počká, ale co když mi mezi tím dole někdo ukradne kočár. No a tak jsem začala čekat na toho dědulu. Když přijde, můžu snést kočár a náklad, nechat to před ním, a doběhnout pro syna domů. stejně tak když se vracím domů, můžu si náklad rozdělit, nejprve odnést dítě, kočár u dědy, a pak kočár. Díky tomu dědovi můžu chodit s malým ven a dělat nákupy. Ten děda, i kdyby celých 90 let nic nedělal, mi je teď hroznou pomocí a jeho život má smysl pro mne i pro mé dítě, protože nám pomáhá. Jenom tak, že sedí a kouká. Možná to zní banálně, ale díky téhle zkušenosti jsem přehodnotila všechny své myšlenky o lidské bezmoci. Nikdy nevíš, kdy tě kdo bude potřebovat, a kdy by kdo bez tebe nemohl dělat to, co potřebuje.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Asi jo, asi bych potřebovala s někým mluvit, zavolám, bála jsem se, ale asi to nevydržim
- Citovat
- Upravit
Do te druhe diskuze jsem psala, ze bys mela zkusit rodinne kostelace, i ta kineziologie co zde padla je super
Vis, ty rikas, ze jim bez tebe bude lip, ale nevis o cem mluvis Je to tvuj subjektivni pocit. To zoufalstvi, pocity viny, bezmoci kdyby sis nedej boze sahla na zivot..Ovlivnila bys tolik zivotu, ale ne dobrym smerem.
Zkus zavolat na tu linku bezpeci, ten napad neni od veci…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Anonymní píše:
Asi jo, asi bych potřebovala s někým mluvit, zavolám, bála jsem se, ale asi to nevydržim
Neboj se! Co může být horší, než pocity, které teď máš… Určitě jsi toho už moc zvládla a tak víš, že to zase půjde. Jen teď potřebuješ podporu. potřebuješ si vzpomenout, že jsou i pěkný věci na světě. Držím palec.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Ahoj, vždy je důvod žít - musíš přeci pro syna a manžela, ne? To dítě tě potřebuje!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
