Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
No tak na záchod si dojdu, ale to je minuta. Nechat dítě řvát třeba hodinu s tím, že přece musím umýt nádobí a vyžehlit prádlo, to fakt ne, takové věci nejsou priorita, navíc jdou udělat v době, když dítko spí, 3h spánku mi přijde na domácí práce dostatek. Myslím, že většina žen má přes den muže v práci, takže argumentace, že je člověk na dítě sám - no je, téměř každá ženská je na dítě přes den sama ![]()
Prvorozeného jsem uspávala u prsa, zalehli jsme do postele, dala jsem prso, on pil, pak usnul, já taky, pohodička. S druhým už to nešlo, tak jsme najeli na Karpa - pevně zavinout do tetraosušky, vrazit dudlík, pustit lux a byl do minuty v limbu.
Obě děti nošené v šátku, chované, kupodivu popírají veškeré teorie o rozmazlení a „šití si biče“ se naučili sami usínat v postýlce - bez řevu, nejsou to žádný mamani, který by se bez maminky neuprdli.
Takže za mě - nenechat brečet a už vůbec ne měsíční miminko, napsala bych, že je to zvěrstvo, ale tohle zvíře neudělá, je to typicky lidské, považuju to za lenost a nedostatek empatie vůči tomu malému tvoru ![]()
@omites píše:Problém mi trochu psychicky dělal ten záchod, jakože to miminko slyší a tak. To jsem ovšem netušila, že teď v jeho 16m nejdu na záchod jinak než aby mi seděl na klíně a hrál si s tampónama. Teď se jenom směji, jak jsem měla trauma z toho vzít miminko v šátku sebou na záchod
Tak z toho som mala traumu len prvýkrát, ale nie kôli zvukom…
Teraz je to už normálka, len si musím dávať pozor, aby som si do gatí nenapchala cípy z šatky
![]()
Me zachranilo vibracni lehatko:-) Me mala trpela na brisko, denne spala max. Hodku, dve, v noci po trech hodinach, pak po dvou jsem kojila. Satek sice mam, ale u vareni se mi nelibilo, ze je tak blizko sporaku a veseni pradla mi taky nejak neslo. Ale v lehatku byla spokojena:-) Nenechavala jsem ji tam teda spat-kdyz usla, prenesla jsem ji do postylky, i kdyz mam lehatko do lehu. Taky pomohlo zavinovani. A na brisko fenyklovy caj:-) Co se domacnosti tyce-slo to stranou, ze zacatku jsem z toho mela depku, ted jsem si na bordel zvykla. Muj chlap odchazi v 7 a vraci se po sedmy, tak to fakt nejde;-) Mela jsem a mam vytyceny 2 cile za den-uvarit a snist teple jidlo a 20 min v koupelne:-) cokoli nad toto je pro me bonus:-)
@pansy píše:
Mela jsem a mam vytyceny 2 cile za den-uvarit a snist teple jidlo a 20 min v koupelne:-) cokoli nad toto je pro me bonus:-)
já mám vždycky seznam jak toaleťák, co všechno MUSÍM, většinou proto, aby všechno v mým životě vypadalo tak, jak okolí očekává, a pak jsem permanentně v depresi, že nestíhám a neudělanou práci si valím před sebou ![]()
Ségra si takhle vyřvala kýlu, po operaci se jí tam dostala infekce a málem to nepřežila. Naši na to vzpomínají dodnes, jak doktorka volala do špitálu a do tel. říkala, že neví, jestli ji dovezou. Takže za mě rozhodně nenechávat vyřvat. Mě hodně pomohlo vibrační lehátko a hrací deka a když to šlo, nosila jsem v manduce. Vaření, žehlení a úklid u nás probíhal vždycky až děti usnuly
@Gladys píše:
No tak na záchod si dojdu, ale to je minuta. Nechat dítě řvát třeba hodinu s tím, že přece musím umýt nádobí a vyžehlit prádlo, to fakt ne, takové věci nejsou priorita, navíc jdou udělat v době, když dítko spí, 3h spánku mi přijde na domácí práce dostatek. Myslím, že většina žen má přes den muže v práci, takže argumentace, že je člověk na dítě sám - no je, téměř každá ženská je na dítě přes den sama![]()
Prvorozeného jsem uspávala u prsa, zalehli jsme do postele, dala jsem prso, on pil, pak usnul, já taky, pohodička. S druhým už to nešlo, tak jsme najeli na Karpa - pevně zavinout do tetraosušky, vrazit dudlík, pustit lux a byl do minuty v limbu.
Takže za mě - nenechat brečet a už vůbec ne měsíční miminko, napsala bych, že je to zvěrstvo, ale tohle zvíře neudělá, je to typicky lidské, považuju to za lenost a nedostatek empatie vůči tomu malému tvoru
Obě děti nošené v šátku, chované, kupodivu popírají veškeré teorie o rozmazlení a „šití si biče“ se naučili sami usínat v postýlce - bez řevu, nejsou to žádný mamani, který by se bez maminky neuprdli.
Souhlas, lépe bych to nenapsala.
![]()
Také máme uplakané miminko,ale naštěstí celou noc spinká,zato si to vybere přes den..říkáme mu malý terorista. No plakat nechávám,když potřebuju na záchod,napít se atd… ale když pláče delší dobu a nic nezabírá,tak ji šoupnu do klokanky nebo se pohupujeme na míči.. na ten ale pozor,aby si nezvykla na to houpání,špatně se odvyká… Přeju hodně pevné nervy.
@PjckjsANEBjája píše:![]()
tohle se mi moc líbí. prostě vyslovit si nahlas to opravdu nejnutnější, přes co vlak opravdu nejede.já mám vždycky seznam jak toaleťák, co všechno MUSÍM, většinou proto, aby všechno v mým životě vypadalo tak, jak okolí očekává, a pak jsem permanentně v depresi, že nestíhám a neudělanou práci si valím před sebou
Ja to mela ze zacatku podobne, i jsem brecela, kdyz sel po 14 dnech chlap do prace a ja jsem se nezvladla za cely den prevliknout z pyzama
Pred ditkem jsem uklizela kazdy den-vse muselo byt perfektni…takovy ten prototyp dokonale hospodynky
Me otevrel oci manzel-po par dnech, co jsem premyslela o tom, jak dostat k nam pani na uklid, aby to nikdo nevidel
Mi chlap rekl, o co mi jako jde-ze jediny, co po prichodu z prace, chce videt, je spokojeny dite a zena
No a taky mi vynadal, jak to ze jsem nic pres den nesnedla, jestli jsem normalni…to me nakoplo-jidlo a hygiena je zaklad, na vse ostatni se vyprdnete;-)
přidávám se ke chvále šátku. Mě to zachánilo nervy. S dítětem v šátku můžeš šůrovat od rána do večera ( Já bych se teda osobně na to vybodla a vyrazila ven. Když jsi venku, tak doma bordel nenaděláš
)
@pansy já zatím prcka teprve čekám, ale zato mám dvě školy, dojíždění mi denně zabere 2-3 hodiny a školy taky nejsou toho typu, kde si to stačí odsedět. takže já bych ráda každý den uklízela, ale to prostě nejde. ale všichni to čekají, když přece „nechodím do práce“
naštěstí mám konečně podobně normálního chlapa jako ty, tak věřím, že to s prckem zvládnem
jídlo a hygiena je základ pro mě i pro malýho, zbytek počká ![]()
@Alpaka píše:
přidávám se ke chvále šátku. Mě to zachánilo nervy. S dítětem v šátku můžeš šůrovat od rána do večera ( Já bych se teda osobně na to vybodla a vyrazila ven. Když jsi venku, tak doma bordel nenaděláš![]()
)
U nás funoval kojící polštář.
Udělala jsem z něj hnízdečko a melej v něm byl úplně v pohodě, zakuklenej a v klidu.
Ani jedno dítko jsem nenechala plakat, utrhlo by mi to srdce. A to jsem tenkrát ani nevěděla, jak to těm miminkům škodí.
ja mela treba na zacatku vic uklizeno jak ted…tenkrat nikdo ten neporadek nepridelaval, stacilo jen prat, myt nadobi a jednou tydne vytrit a vysat, vic jsem neresila -mozna zehleni, ale to me bavilo.....ted se prohrabavam kopcem hracek, nez neco muzu uklidit ![]()
ja taky nemuzu rict, ze by treba dceru bolelo brisko, pac vzdycky zabrala jedna ze zminovanych veci, ktera brisko ani moc neresila.
Na vecer nam taky pomahal pravidelny ritual, koupel v kybliku a masaz.
taky si hodne chvali hacku.
@karolec píše:
Ahoj,naše 4 týdenní holčička stále pláče. Ve dne, v noci. Denně spí maximálně 3h a to ještě po hodinovém uspávání v kočárku. Na většině diskuzí jsem se dočetla, že se nemá miminko nechat za žádnou cenu plakat, a to ani 2-3 minuty
. Asi jsem krkavčí matka, ale moc tenhle názor nezastávám. Jelikož je manžel skoro celé dny v práci, nevím, jak bych mohla normálně fungovat, když bych malou nenechala aspoň nějakou dobu plakat. Nemohla bych se ani najíst, vysprchovat a udělat aspoň něco doma. Bydlíme v domě a každý den je tu plno práce. Rodiče máme oba daleko. Jak jste to řešily Vy, třeba maminky samoživitelky nebo maminky se zaneprázdněnými manželi? To jste mimi celé dny jen chovali
? Samozřejmě jí nenechám plakat, když vím, že má hlad, je počuraná nebo jí něco bolí, ale když vím, že už jsem udělala maximum a stále pláče …?? Budu ráda, když napíšete Vaše názory a zkušenosti
Ahojik,
Hele je malynkatá tak jí nos,práce není zajíc ta neuteče.Tvá dcerka potřebuje Tvou náruč,čistou plínu a MM.Když jí to dopřeješ dosytosti nastane čas,kdy se sama zabaví.Čím víc se TEĎ budeš snažit jí odepřít to co jako 4týdenní mimi potřebuje tím víc po tom bude toužit.Plakat bude nejspíš víc a víc.Může se stát,že to vzdá a přestane,ale bála bych se,že se to projeví jindy a jinde.
(Mám ty děti 4,prvním dvěma jsem taky nedopřála svou blízkost podle jejich potřeb a občas vidím,že jsem to dělat měla,třetí dcerku jsem nosila v šátku,chtěla,potřebovala,teď je šikovná a samostatná na to,že jí je 18m,synek si umí hrát sám od malinka(je mu 5m)).
@karolec Mně syn do 3. měsíců taky pořád plakal, byla jsem zoufalá, už jsem nevěděla, co mám dělat, přesně jako ty, jen jsem se vzdálila z naší velké postele, kde ležel a už byl řev, nakonec někdy plakal ikdyž byl v náručí a hlavně odpoledne a v podvečer…pak mi kamarádka ( zkušená mamča ) poradila, at zkusím omezit jakékoliv návštěvy na minimum, at chodím hodně ven ale mimo město,kde je mín zvuků a taky at během dne si nepouštím telku a nebo rádio ( prostě toho na něj bylo moc a on to neuměl jinak vyjádřit..) takhle se to zdá jako kravina,ale opravdu to pomohlo…chodila jsem s ním hodně za rodinou, k babičkám, na ulici pořád na něj někdo cukrátkoval do kočárku a on pak mezitím pořád plakal! Telku jsem sice potichu ale pustila jako kulisu doma na několik hodin denně,když jsem třeba uklízela,vařila atd…když jsem to všechno odbourala,tak se to cca po 3 dnech zklidnilo a bylo všechno už lepší…po 3. měsíci to pak bylo v pohodě, začal se dívat za hračkama a na hrací dečce vydržel i 1hodinu bez všímání .Jinak na úklid se zatím vykašli, nejsi stroj a miminko je na prvním místě a jeho spokojenost, při pláči se šíleně namáhá a nic příjemného to pro ní chudinku není a to první týdny by měla být co nejvíce v pohodě a zvyknout si na nové prostředí a to tě potřebuje cítit u sebe, tvojí vůni, oporu, hlas atd…jinak nám pak nejvíce pomohl kočárek a vycházky v pomalém tempu / do ted nachodím denně cca 10 km
ale Maty je spokojený a já vlastně pak taky ![]()