Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Nesnáším své dítě
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
26.4.12 13:25
@Johanka83 píše:
Jsem ráda, že tu konečně někdo píše, že studenou sprchu NE. Už jsem se bála, že je to jakási norma, a že jsem jediná komu to v pořádku nepřijde.Zaznělo to tady… Malé děti neumí ovládat své emoce, to se teprve musí naučit a my bychom jim v tom měli pomoci. Osobně studenou sprchu za pomoc nepovažuju.
Musím říct, že moje holčička není poslední dobou zrovna zlatíčko, a to je jí teprve 17 měsíců. Denně má několik výstupů, ať už něco chce, nechce, nebude… Ne, je její oblíbené slovo a několikrát za den s sebou praští o zem (i venku). Po pravdě někdy mám co dělat abych se ovládla a přiznám se, že na ni občas zakřičím, ale pokaždé, když už mám nervy na pochodu a nejraději bych jí seřezala, tak si opakuju, že jednak já jsem pro ní vzor a musím se podle toho chovat a druhak pokud po ní chci, aby ovládala své emoce, tak to musím dokázat taky.
Je to někdy o nervy. Ale stále si myslím, že jsou i jiné cesty než studená sprchá nebo výprask.
Za výprask se někdy stydím, že se nedokážu sama ovládnout a chci to po synovi… Je to opravdu těžké ale je fakt, že by jsme si měli uvědomovat, že my jsme jejich vzor…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
18.6.12 08:12
Ahoj,
vracím se k tomuto témeta. Bohužel situace se nelepší a je to čímdál horší, dítě mě vytočí úplně vším. Neposlouchá, dle svého okolí a myslím si to i sama jsem trpělivá, ale nejde to s ním podobrém ani po zlém 
Jsem na konci sil. Chodím k psycholožce, ale zdá se mi, že to nijak nepomáhá, jen celou hodinu mluvím a nedostanu žádnou odpověď
- Citovat
- Upravit
18.6.12 09:00
Ahoj. Ještě jsem do téhle diskuze nepsala tak jsem musela přečíst, oč jde a nečetla co ti píší holky. Ale á měla s první dceru něco podobného. U ničeho dlouho nevydržela prostě vzala jsem pastelky a papír a než se namaloval obrázekl už ji to nebavilo a chtěla něco jiného. Byla jsem zralá na Chocholouška. Hrát si sama nevydržela ani chvilku(max. u televize) a tím, jak se nudila tak byla dost ukňouraná. Já byla dost zoufalá, protože doma bordel dítě uřvaný a já nervy v haj*lu.
Nakonec mi pomohlo, že jsem hračky hodila do skříně a vzala ji ať mi pomáhá s domácíma pracema-jsem zapírala skvrny -tak jsem ji dala do lavoru vodu, nějaký kousek oblečení a mýdlo. otírala jsem prach, dostala suchý hadřík a úkol ať pomůže otřít prach dole. hele byla mrňavá, takže to vypadalo jako by nic neudělala(nebo kolikrát ještě hůř) ale asi měla pocit, že pomáhá mámě a připadala si docela důležitá. A somozřejmě se muselo chválit, jak je šikovná a že je moc hodná, protože maminka by to nezvládla atd 
Tak třeba prubni ještě tohle 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
irinek
18.6.12 09:01
Neboj se, vše se zlepší. Ze své zkušenosti zatím mohu říct, že mezi druhým a třetím rokem je to nejhorší období. Syn je větší a je to paráda, kdežto dceři byli teď dva oky a to je něco 
Ale už vím, že bude lépe 
Určitě ti pomáhá psycholožka už jen tím, že se vypovídáš. Můžeš jí říct cokoliv. Neházej flintu do žita a bude dobře. Snaž se udělat radost i sama sobě za den nějakou maličkostí. Teď můžete napustit bazének a ráchat se v něm, navzájem se polívat, stříkat. Uvidíš zábava pro všechny. Teda u nás to zabíralo a děti m vždy strašně rozesmáli a člověk, když vidí, že se umí radovat, tak mě je vždy líp a zahřeje mě to. 
- Citovat
- Upravit
petra36
18.6.12 09:11
Ahoj, nečetla jsem všechno, ale já obdobné situace řešila tak, že jsem se zamkla na záchod, zapálila si cigárko a čekala až se dítko vyřve, až se zklidnilo, vylezla jsem a situaci vysvětlila. Asi ne moc optimální rada, ale mě to pomáhalo, nechtěla jsem ho bít a zároveň jsem chtěla, aby začalo komunikovat. Některé děti mají jen období vzdoru a jiné to mají v povaze. Ty co to mají v povaze, tak se hůř vychovávají, ale jde to.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
18.6.12 09:13
@irinek píše:
Neboj se, vše se zlepší. Ze své zkušenosti zatím mohu říct, že mezi druhým a třetím rokem je to nejhorší období. Syn je větší a je to paráda, kdežto dceři byli teď dva oky a to je něco
Určitě ti pomáhá psycholožka už jen tím, že se vypovídáš. Můžeš jí říct cokoliv. Neházej flintu do žita a bude dobře. Snaž se udělat radost i sama sobě za den nějakou maličkostí. Teď můžete napustit bazének a ráchat se v něm, navzájem se polívat, stříkat. Uvidíš zábava pro všechny. Teda u nás to zabíralo a děti m vždy strašně rozesmáli a člověk, když vidí, že se umí radovat, tak mě je vždy líp a zahřeje mě to.
Děkuju holky 
Včera jsme bazének napustili, chodí pořád ven a dovnitř, já ho napomínám, aby dal pozor, že uklouzne, ať v bazénku nedělá blbiny, že mu uklouzne noha, šup a už to je a řev. Navíc nestíhá občas dojít na záchod, teď jsem snad 3 dny po sobě vyklápěla bobek ze slipů, tak to je pořád něco
- Citovat
- Upravit
18.6.12 09:14
@petra36 píše:
Ahoj, nečetla jsem všechno, ale já obdobné situace řešila tak, že jsem se zamkla na záchod, zapálila si cigárko a čekala až se dítko vyřve, až se zklidnilo, vylezla jsem a situaci vysvětlila. Asi ne moc optimální rada, ale mě to pomáhalo, nechtěla jsem ho bít a zároveň jsem chtěla, aby začalo komunikovat. Některé děti mají jen období vzdoru a jiné to mají v povaze. Ty co to mají v povaze, tak se hůř vychovávají, ale jde to.
jj. a k tomu cigárku kafe (já chodila na hlavní chodbu k oknu) 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.6.12 09:18
Hehe, tak zakladatelko s tím bazénkem to je jak u mé skoro 10ti leté dcery(teda bobek tam nehází),ale jinak přesný. taky ji říkám, nelítej jak prdlá natlučeš si…hm, zachvilenku to bylo a teď má na noze obrovskou modřinu 
No, chybama se člověk učí, asi bych ho upozornila na nebezpečí a koukala, aby si nenatlouk moc.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.6.12 09:23
Anonymní
A z čeho jsi získala dojem, že jsi trpělivá, když tě vytáčí ten malej ukňouranec do běla? Mě ten můj točí neskutečně, někdy dostane na prdel, někdy po něm řvu, pro svoje okolí jsem prý taky trpělivá, dokonce i pro svého muže, ale vím, že trpělivost je ctnost, která mi ve vztahu k dětem nebyla daná do vínku.
Takže co třeba začít tím, že si přestaneš lhát do své vlastní kapsy a podíváš se sama na sebe tak, jak doopravdy jsi, ne jak se o tobě vytvořil obraz pro okolí, který ty přijímáš jako vlastní, protože je to celkem líbivé označení?
Když akceptuješ sama sebe takovou, jaká jsi, třeba se ti bude i snáz akceptovat, jaké máš dítě?
Co období vyžadování maminky, trvá? A vy ho necháte, aby si vyžadoval jen maminku?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
petra36
18.6.12 09:25
@Anonymní píše:
Děkuju holky
No tak ho nech, ať si natluče, pak mu řekneš proč si natloukl. Já když si vzpomenu na svoje dětství, mě se taky mohlo říkat pořád dokola, ale dokud jsem si nenatloukla čumák sama, tak to nepomohlo, moje děcko je stejné, učí se zkušenostma, tak jako s uvztekaným děckem se nikdo bavit nebude, tak stejně když se ráno rychle nepřipraví, tak nic nestihne, nechat je to zažít.
- Citovat
- Upravit
18.6.12 09:27
Necetla jsem celou diskuzi, jen posl. stranku a bohuzel se muzu pridat ,no cigarko by bodlo, jen ja odejit na minutku jit se uklidnit, tak se mi deti prizabijou mezi sebou 
, budou jim 2 roky , no snad brzy dostanou rozum a prestanou se valit 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.6.12 09:27
@Anonymní píše:
Včera jsme bazének napustili, chodí pořád ven a dovnitř, já ho napomínám, aby dal pozor, že uklouzne, ať v bazénku nedělá blbiny, že mu uklouzne noha, šup a už to je a řev. Navíc nestíhá občas dojít na záchod, teď jsem snad 3 dny po sobě vyklápěla bobek ze slipů, tak to je pořád něco
A nebylo by jednodušší ho zkrátka nechat být? Mělo to tvoje napomínání nějaký výsledek?
Místo toho, aby sis užila alespoň tu chvíli, kdy se dítě zabaví, dokud neupadne a nezačne řvát, tak jsi ji celou dobu už strávila v očekávání pádu a řevu, který se taky stal. Mohla jsi být o chvilinku klidnější, ale nebyla jsi.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.6.12 10:26
Musím říct, že @Gladys má pravdu. Já se pro okolí taky zdám jako trpělivá. Ovšem u mě záleží na tom, jakou mám náladu. a mnohdy není fakt dobrá. Jsem už doma otrávená, vše na mě padá. Takže jsem na toto rezignovala a prostě vím, že na ně už nervy nemám a dle toho se zařizuju. No a co, že není to a to udělané? Máme co jíst, to je hlavní, nebo- jednou se k obědu pizza taky nezblázní… Prostě se snažím už ten konec rodičovské přežít a takto si to i víc užívám. Být otrok x let je totiž na palici. A věřím, že tak za 3roky to bude mnohem lepší. Sice bude škola, ale nějaký rozum ty děti mít budou. doufám 
. Minimálně budu „odpočívat“ v práci:D.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.6.12 10:49
@Anonymní píše:
Na tátu reaguje tak, že manžel jen ráno vstane a hezky ho pozdraví a malej řekne: néé, nechci tátu, neřeknu ahoj
NEČETLA JSEM CELOU DISKUZI, tak se třeba budu opakovat. mám tříletou holčičku, je strašně šikovná, krásně mluví, je chytrá, moc hezká…jak tu někde psala @Gladys taky odmítá malovat, sma si hrát, ke všemu je potřeba maminka. je náladová, ukňouraná a ubrečená. ale proč to píšu. to co popisuješ jako přístup k tatínkovi je u nás také, ale jen v případě, že je unavená. je teda hodně závislá na mě, večer spát jen se mnou atd, přesně s tím nočníkem a tak. a ale nejvíc ho neguje, když je unavená. a tak mě napadlo, známí mají holčičku a veliké problémy s jejím chováním. nakonec se přišlo na to, že jjeí tělo neodbourává nějaký metabolit a chyběl jí nějaký minerál a ona se cítila pořád jakoby unavená a mátožná, proto byla pořád protivná.. zeptala bych se té doktorky, třeba by o něčemě věděla, známí teda hledali taky docela dlouho…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
18.6.12 12:28
@Gladys píše:
Anonymní
A z čeho jsi získala dojem, že jsi trpělivá, když tě vytáčí ten malej ukňouranec do běla? Mě ten můj točí neskutečně, někdy dostane na prdel, někdy po něm řvu, pro svoje okolí jsem prý taky trpělivá, dokonce i pro svého muže, ale vím, že trpělivost je ctnost, která mi ve vztahu k dětem nebyla daná do vínku.
Takže co třeba začít tím, že si přestaneš lhát do své vlastní kapsy a podíváš se sama na sebe tak, jak doopravdy jsi, ne jak se o tobě vytvořil obraz pro okolí, který ty přijímáš jako vlastní, protože je to celkem líbivé označení?
Když akceptuješ sama sebe takovou, jaká jsi, třeba se ti bude i snáz akceptovat, jaké máš dítě?
Co období vyžadování maminky, trvá? A vy ho necháte, aby si vyžadoval jen maminku?
Já o sobě vím, že jsem totální nervák, ale snažím se to korygovat, snažím se malému pěkně vysvětlit co nemá dělat a on to za chvilku zkusí zas, čupnu si k němu a ptám se ho, jestli předtím rozuměl, co nemá dělat a on mi řekne přesně co nemá dělat a stejně to zkusí. Prostě asi zkouší ty hranice.
Nejsem povahou kliďas, ale působím tak na své okolí, i když o sobě mluvím jako o totálním nerváku. Vím, že je chyba ve mě, rozhodně ne v mém dítěti
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Syn hodně vodí za ruku
- 16.09.26
- Anonymní
Dítě se bojí jít ven
- 08.09.26
- Kris308
strach z otce
- 23.08.26
- babča1950
Děti a otec bez zájmu o ně
- 07.06.26
- Anonymní
