Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Tak rekla bych, ze to bude pomerne caste, nicmene cleni te rodiny si to vetsinou neuvedomuji anebo si to nechteji priznat. Vidim to hned u rodiny meho muze, kde muj muz byl vzdy za toho inteligentniho, ktereho je treba plne respektovat jiz od utleho veku, ted se to na nem projevuje tak, ze velmi tezce nese, kdyz neni po jeho. Naproti tomu jeho sestra byla vzdy za otloukanka, byla furt kritizovana. Podle me je to i vec genderu a to, jaka role se prisuzuje muzum a jaka zenam. Bohuzel to stale neni prezitek ![]()
@Anonymní píše:
Zdravím všechny a chci se zeptat, jestli máte či znáte rodinu, kde je markantně rozdílný vztah k jednotlivým členům. Konkrétně situace, kde je každému z děti přisouzena určitá role: jeden je otloukanek, druhý uzasny, třetí přehlíženy apod. Táhne se to celý život bez ohledu na činy a schopnosti dotyčných. Rodina jim zkrátka předurčila jejich pozici a vliv v ní. Děkuji za každý posteh či zkušenost.
Já si trochu všímám toho, že v dnešní době matky víc tíhnou k dceři. Zvláště, když se narodí až po synovi nebo dvou synech. Takže holčička je „šikovná, za odměnu, naše princezna“ a zdůrazňují, jaké problémy byly v jejím věku s tím synem a že ona je úplně v pohodě. A to i před tím synem.
Dřív to bylo naopak. Ženy se obdivovaly svým synům a dcery braly jako konkurenci.
Zažila jsem to v extrémní formě v jedné pěstounské rodině a byla to patologie sama. Jedna dívka byla „krásná“, druhá „hodná“, třetí „šikovná“, čtvrtá „chytrá“.. měli jich dost. A měly i přesně rozdělené domácí práce - jedna třeba jen venčila psa.. Po dovršení 26let, když na ně přestal platit stát, je maminka pro (v) dávala do Německa, do té doby musely studovat, i kdyby to bylo pětkrát po sobě pomocnou střední.
Je to tak. Naše rodina je toho učebnicovým příkladem, sestra je úžasná, je to dané tím že se měla narodit, chtěli to. Já jsem to dítě na nic, z kterého v životě nic nebude, mě nechtěli, já jsem ta starší. Vidět jaké dělají rozdíly nechtějí, dělají to i u vnoučat, moje děti nepohlidaji, od sestry pořád. Svoje děti předtím hodně chráním, žádné kdo je lepší nebo s koho co bude.
@Mrs. S píše:
Je to tak. Naše rodina je toho učebnicovým příkladem, sestra je úžasná, je to dané tím že se měla narodit, chtěli to. Já jsem to dítě na nic, z kterého v životě nic nebude, mě nechtěli, já jsem ta starší. Vidět jaké dělají rozdíly nechtějí, dělají to i u vnoučat, moje děti nepohlidaji, od sestry pořád. Svoje děti předtím hodně chráním, žádné kdo je lepší nebo s koho co bude.
Ano, snad to souvisí i s chtěním potomka. Rozdílný přístup hodně ovlivňuje život a taky povahu. Blbý je, že i mezi sourozenci pak v dospělosti přetrvávají nedorozumění, protože jeden si třeba myslí, že je lepší a má na všechno nárok.
Sestra si myslí že jí vše spadne do klína zázračně, že život půjde přesně jak ona chce, že jí vždy všichni půjdou na ruku(zatím jde hlavně rodina). Mě se dějí dobré i zlé věci, žiju normální život, jen je někdy pestřejší a dobrodružnější než by jsem chtěla
@Mrs. S píše:
Je to tak. Naše rodina je toho učebnicovým příkladem, sestra je úžasná, je to dané tím že se měla narodit, chtěli to. Já jsem to dítě na nic, z kterého v životě nic nebude, mě nechtěli, já jsem ta starší. Vidět jaké dělají rozdíly nechtějí, dělají to i u vnoučat, moje děti nepohlidaji, od sestry pořád. Svoje děti předtím hodně chráním, žádné kdo je lepší nebo s koho co bude.
U nás bylo to samé. Dělaly se velké rozdíly. Ve všem. Můj sourozenec byl a je úžasný a já k ničemu.
Mě matka řekla, že má raději moji sestru. A zdůvodnila to tak, že každá matka má jedno dítě raději, že to je normální a já to musím pochopit. Je mi to jedno. Moje matka je blázen.
Manžel má sestru. On je mladší, a po dlouhé době kluk v rodině. On je ten preferovaný. Je mu vždy všechno prošlo. Paradox je, že o svoje rodiče moc zájem nemá. Kdybych nebyla já aktivní, tak by snad ani nevěděli, že mají vnuky. I naši kluci jsou u jeho rodičů hodně oblíbeni. Úžasný, krasni a nic jim nevytknou, jsou hodně extrovertni. Svagrove syn je zas podle nich tlustý, neohrabaný, rozmazlený a hloupý asociál.
A tohle mu pokaždé řeknou.
Nedává to smysl, švagrová je hodně inteligentní, moc sikovna, ale nevěří si. Její syn je podle mě nadaný a hodně chytrý. Dobře se mi s ním povídá. Jen je introvert.
Ten přístup mě mrzí, ale jsou to uzasni prarodiče pro naše děti. Hodně se jim věnuji.
Sama jsem byla taky preferované dítě, trochu modla pro moji matku. Do dnes jsem ta, co uměla vystudovat, udělat kariéru a dobře se vdát. Často mi rikala, ze mě má radši než moji sestru. Ta se dle jejich slov nepovedla a je hloupá a ošklivá po jejím otci.
Bohužel se to stává, jako matka doufám, ze mě se to nestane. Dávám si na to pozor. Jedine, co mě mrzí, ze první těhotenství bylo opravdu prožité, velmi jsem ho vnimala, povídala jsem si s bříškem, pečlivě vybírala výbavu a nikdy nezapomnela na vytaminy. To druhé bylo fičák, a já byla rada, že jsem si dokázala vzpomenout na lékařskou prohlídku. A plus minus v jakem jsem vlstne měsíci.
@Anonymní píše:
Mě matka řekla, že má raději moji sestru. A zdůvodnila to tak, že každá matka má jedno dítě raději, že to je normální a já to musím pochopit. Je mi to jedno. Moje matka je blázen.
@Dollorres píše:
Sama jsem byla taky preferované dítě, trochu modla pro moji matku. Do dnes jsem ta, co uměla vystudovat, udělat kariéru a dobře se vdát. Často mi rikala, ze mě má radši než moji sestru. Ta se dle jejich slov nepovedla a je hloupá a ošklivá po jejím otci.
Tak to je celkem drsný. Jaký máte teď vztah mezi sourozenci?
@Dollorres píše:
Manžel má sestru. On je mladší, a po dlouhé době kluk v rodině. On je ten preferovaný. Je mu vždy všechno prošlo. Paradox je, že o svoje rodiče moc zájem nemá. Kdybych nebyla já aktivní, tak by snad ani nevěděli, že mají vnuky. I naši kluci jsou u jeho rodičů hodně oblíbeni. Úžasný, krasni a nic jim nevytknou, jsou hodně extrovertni. Svagrove syn je zas podle nich tlustý, neohrabaný, rozmazlený a hloupý asociál.
A tohle mu pokaždé řeknou.
Nedává to smysl, švagrová je hodně inteligentní, moc sikovna, ale nevěří si. Její syn je podle mě nadaný a hodně chytrý. Dobře se mi s ním povídá. Jen je introvert.
Ten přístup mě mrzí, ale jsou to uzasni prarodiče pro naše děti. Hodně se jim věnuji.
Sama jsem byla taky preferované dítě, trochu modla pro moji matku. Do dnes jsem ta, co uměla vystudovat, udělat kariéru a dobře se vdát. Často mi rikala, ze mě má radši než moji sestru. Ta se dle jejich slov nepovedla a je hloupá a ošklivá po jejím otci.
Bohužel se to stává, jako matka doufám, ze mě se to nestane. Dávám si na to pozor. Jedine, co mě mrzí, ze první těhotenství bylo opravdu prožité, velmi jsem ho vnimala, povídala jsem si s bříškem, pečlivě vybírala výbavu a nikdy nezapomnela na vytaminy. To druhé bylo fičák, a já byla rada, že jsem si dokázala vzpomenout na lékařskou prohlídku. A plus minus v jakem jsem vlstne měsíci.
Druhé a další těhotenství jsou vždycky víc proficena. ![]()
Moje máma preferuje ségru, když už, tak pomáhá jí (i když ne příliš ochotně), ale pomoc sama žádá hlavně ode mě, i když toho mám zrovna objektivně víc, jsem těhotná nebo nemocná. Ze sebemenšího problému ségry je vždy celá špatná a já když jsem se jí pokoušela svěřit se svým problémem, tak mi na férovku řekla, že si myslí, že si to vymýšlím
. Mám pocit, že mě má na háku a nevím, jestli jí trochu nenastavít hranice, aby oslovila někdy i ségru, ačkoliv mě to nějak zásadní problém nedělá, něco pro ní zařídit. Ale mám pocit, že to paradoxně mou situaci zhoršuje, když vždy vyhovím.
Edit: překlep
Často bohužel na nevyrovnany přístup k dětem doplati sami rodiče. Unikají jim schopnosti těch zavrzenych, oblíbenec jim naopak může poradit úplně špatně i v zásadních životních otázkách. Jednotliví sourozenci se obtizne chápou, tezko si rozumí. Vzd, t s nimi bylo jednáno odlišné.
@mamadvou píše:Žádný. Takový slušně formální. Asi jako se sousedy.
Tak to je celkem drsný. Jaký máte teď vztah mezi sourozenci?
Podle rozsáhlé norské studie mají nejstarší děti v rodině v průměru vyšší IQ než jejich mladší sourozenci. Důvod? Najdete na Instagramu.
Zdravím všechny a chci se zeptat, jestli máte či znáte rodinu, kde je markantně rozdílný vztah k jednotlivým členům. Konkrétně situace, kde je každému z děti přisouzena určitá role: jeden je otloukanek, druhý uzasny, třetí přehlíženy apod. Táhne se to celý život bez ohledu na činy a schopnosti dotyčných. Rodina jim zkrátka předurčila jejich pozici a vliv v ní. Děkuji za každý posteh či zkušenost.