Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
nesoustredenost
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
23.10.08 20:44
nesoustredenost
Mam posledni dobou obavy o meho syna ( tri a pul roku). Jedna se o to, ze se neumi vubec soustredit. Napriklad, kdyz se ho na neco ptam ci mu neco rikam, tak je casto myslenkama uplne jinde. To mi jeste u takto malych deti prijde normalni, ale drive jsme spolu delali puzzle, kostky a podobne a to mu celkem slo. Nyni nad tim sedi, kouka a moc si nevi rady. Mozna je chyba ve mne, nebot mu to napriklad vysvetluji a kdyz vidim, ze je to nanic, dochazi mi trpelivost a jsem pak neprijemna. Taky casto hodne veci zapomina, napriklad neci jmena ci ruzne pojmy, ktere drive umel. Drive se mu to nestavalo, to az tak posledni mesice. Ma jeste mladsiho brasku, takze clovek prestal mit taky cas se mu plne venovat a jde to znat. Takze si to spise vycitam ja, ze se mu nestacim venovat tak, jak by potreboval. Taky jsme si drive zpivali a rikali ruzne basnicky, umel to skoro sama a ted se mu nechce. Takze uz nic takoveho neumi, jen ma rad doplnovat slova do rikanek, ale to si pak ze me dela srandu a naschval to meni. JInak je uplne normalni kluk, hodne citlivy a aktivni. Ted si asi rikate, co po vas tady chci. Jen bych chtela vedet, zda moc tlacim na pilu nebo bych se radeji mela zeptat nasi doktorky, abych neco nezanedbala a pozdeji nemel problemy s koncentraci ve skole. Muze to byt i tim, ze zacal chodit nedavno do skolky a ze je toho na nej moc…No nevim, ja si porad delam s necim starosti, manzel mi na to rekl, ze se to srovna, ze po nem chci moc. Tak jsem se vypsala a budu rada, za vase nazory
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
23.10.08 21:16
Ahoj, asi neporadím, ale přpíšu zkušenost.
Moje neteř, teď je jí šest, byla ve třech letech hodně dopředu, krásně mluvila, ke čtvrtému roku už poznávala čísla a písmenka, hrála si děské hry na počítači. V pěti šišilala, špatně mluvila,
Ono je o tak, že manželův bratr si její mámu nikdy nevzal, pořád rozchody, shledání, málo peněz, nezaměstnanost, kolem toho třetího byli tak nějak rodina, měli i vlastní byt na splátky. A pak se zase všechno pokazilo, nebylo na splátky, nervy, dluhy, na holku asi nebylo tolik času, její máma šla na nějakou dobu do práce, holčina do školky.
Strašně moc je vidět, když se člověk dítěti věnuje, je pohodička a jakmile není čas, což je při druhým jasný, tak to najednou není tak skvělý.
Ale to mají i dospělí. Manžel trénoval jeden čas paměť, hrál elektronicky pexeso každý den a paměť byla lepší a lepší. Jakmile přestal, po pár týdnech se nedohrabal ani k průměrnému skóre.
A není to jeho koukání a nevědění trochu taky vzdor? Ale to jen tak na okraj, spíš se přikláním k tomu, že je to tím nedotatkem času. A co třeba tatínek, prarodiče, ty by se mu tímto způsobem nemohli věnovat? Přece to nemůže být jen na tobě.
Držím palce
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.10.08 21:32
Taky si myslim, ze je to proste nedostatkem casu. Bohuzel babicky nemam po ruce, nebot bydlim v Nemecku a manzel byl vychovavany tak, ze se mu vubec nidko nevenoval, takze mu prijde, ze se detem venujeme az moc. On jde s nima ven ci s nima blbne, ale cteni ci nejaka hra, do toho ho musim nutit a ucit ho to taky, nebot to sam nezna. Proste si ted najdu denne hodinku na to, abych byla jen se starsim a uvidim, zda se to bude lepsit. Ale urcite to je spojene i s tim, ze zarli na mladsiho a jak jsem se uz i zminila s nastupem do skolky. Asi je toho na chudaka momentalne moc… Jo a taky ma desnou fantazii, takze obcas je uplne v jinem svete, presne jako ta holcicka, o ktere se psalo nedavno taky zde.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.10.08 21:51
krásný večer, tak já si nemyslím že by to bylo nedostatkem pozornosti. Honzík to má chvílemi taky. Někdy mám pocit že se mnou v té místnosti ani není když mu něco říkám. Jasně, mít víc času a prostoru se věnovat jenom jemu asi by se to regulovalo, ale to u dvou dětí moc nejde. myslím si, že je to vývojové období, které časem vymyzí. Prostě mě někdy přijde, že se některými věcmi u toho prvního zabývám až zbytečně moc.Nepřijde ti, že mnoho věcí u malýho už neřešíš? Prostě to chce se mu věnovat to ano, ale ne na sílu, aby z toho maminka, měla každodenní hodinovou povinost. Dětem se věnuji, když na to máme obě strany chuť. Když prostě nemůžu, vypínám a nastupují alternativní zdroje, samostatná hra, hra s bráchou, televize, rádio a stačí půl hodinka a máma je zase jak nová 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.10.08 22:15
To je pravda, ze u druheho nic neresim. Nebot umi diky starsimu brachovi o hodne vice veci nez starsi v jeho veku. Proste vse okouka a nauci se sam, nebot proste musi. A clovek pak vidi, ze prvni byl az moc opecovavany, ze jsme se o nej moc bali, ze jsme si mysleli, ze je na neco jeste moc maly a podobne. U mladsiho proste vim, ze vse to jsou jen faze a mam proste vice zkusenosti, nebot mohu porovnavat ( ale to vecne porovnavani prinasi asi tech plno problemu). Zase si i rikam, ze nasi generaci se rodice taky tak nevenovali jako detem v dnesni dobe, pokud vim, mela jsem jednu 
u kostek, zadne lego, par knizek ctenych porad dokola a rodice na me meli dostatek casu, nebot jsem byla jedinacek. Ale proste se nekladly na deti a rodice takove naroky a byli jsme taky spokojeni a taky mam stredni skolu a nebyla jsem nikdy „pozadu“ . Chci tim rict, ze to fakt asi clovek prehani…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymni
23.10.08 22:39
nole -
hihi, no tak že je tvé dítě chvílema „duchem mimo“, to joooo, to já znam!
Dneska jsme byli na představení, a cestou domů v autě se ptám dcery: „Líbilo se ti to?“ … vzadu nic.
Tak znova: „Líbilo se Ti to???“
a odpovědí mi bylo: „Běží liška k tááááábolu.....“
no takže jsem se mírně nadechla, a hlasitě zopakovala „TAK JEŽIŠI LÍBILO SE TI TO NEBO NE“ - a pak se ozvalo „JO!“ a pokračovala liška k táboru pytel zázvoru.
A to není jediný případ. Máme s mojí mamkou takovou hru. Vždycky když malá DĚLÁ, že nevnímá, tak najednou do toho mrsknem dotaz „Petruško kolik Ti je roků“ a ozve se „tři rokýčky“ a potom si pokračuje zase dál v té své samomluvě.
a to ani neřikam, co provádí ve školce. Řeknou jí „pojď s náma prolézat“, řekne „JO“, a dál si tam sedí a klátí si nohama 
- Citovat
- Upravit
24.10.08 10:40
Tak já mám doma taky úplného mimoně . Musím, ale řct, že podle mé vlastní nálady na to reguju. Někdy mi to připadá že ho budu muset asi zabít, jindy máme z toho srandu. Můj syn je inteligentní, šikovný kluk, který si ovšem bez mrknutí oka dokáže 25 minut zouvat boty. No zouvat. Jednu má dole drží ji v ruce sedí a čumí v bundě na chodbě. . Vjětšinou na něj zařvu a on pokračuje… jednou jsem se ho úplně klidně zeptala, na co myslí a on mi citoval kus nějaké pohádky. Prostě si v klidu vypne a ralaxuje. Má velikou fantazii a musím říct, že mu schopnost být totálně mimo dost závidím…jak by mi bylo dobře, kdybych dokázala nevidět, neslyšet.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.10.08 12:11
No, to on je porad dost casto mimo. A kdyz se na neco pta, tak do toho rejpe a rejpe, ze pak uz nevim, co mu mam odpovedet. To ta jeho fantazie a v tom je fakt originalni. A s tim oblekanim presne. Botu v ruce a cekame, cekame a on cumi uplne jinam a byl by schopny sedet i hodinu.. Nebo si pro neco jde do vedlejsiho pokoje a cestou to zapomene a pak se zasekne uplne u neceho jineho ci si donese jinou vec. To se stava obcas i mne, ale to uz je starobou, ne?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Pláč ze spaní
- 05.02.25
- Natalusaa
Plavání po nemoci (tříleté dítě)
- 03.02.25
- Scamp
Léky na kašel
- 02.02.25
- Simčes
