Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Neumím být jenom mámou
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
29.11.11 14:40
Mám to hodně podobé, teda až na ten zdr. stav, ale taky mi práce moc chybí (a to jsem učitelka v MŠ 
) ale prostě je to jiný 
Taky bych chtěla víc dětí, ale děsí mě léta strávená doma, chodím jednou týdně dělat kroužek, ale nestačí mi to
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.11.11 14:41
ber to tak, že když se teď nebudeš šetřit, neuzdravíš se tak rychle a třeba nebudeš moct být dlouho ani skvělou matkou ani asistentkou.. Myslela bych na to 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.11.11 14:42
No, to je těžký, v první řadě bych rozhodně netvrdila, že cituji:" pokuď jste matkou a máte tu nejbáječnější práci kterou jste si kdy mohla přát, práce vás naplňuje – je to to nejhroší co vás může podkat", to mi přijde dost jako rouhání, jsou mnohem horší věci na světě… ale z Tvého subjektivního náhledu to tak asi cítíš.. Příběh jsem přečetla, ale pořádně nevím, co k tomu říct, já jsem ráda, že jsem ráda a nedokázala bych zas od syna v 15m odejít zpátky do práce, byla bych hrůzou polomrtvá, co se s ním děje v mojí nepřítomnosti.. Každý má svůj žebříček hodnot a priorit nastaven jinak a já Ti mohu jen popřát, ať operace dopadne dobře a snad se to pak zlepší..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.11.11 14:50
Naštěstí mohu zkloubit mateřství se svou profesí. Ne na 100%, prootže být 100% profesionálka a matka se vylučuje (resp. neříkej, že něco nejde, prootže se najde blb, kterej neví, že to nejde, a udělá to 
), ale mně by to prostě nešlo. Musela bych děti zenadbat, a to nechci. Radši zanedbám práci. Co práci, to je mi ukradený, ale - profesi!!!! Tak jsem ráda, že to jde aspoń trošíčku málo drobet. Aspoň fous. že můžu dělat aspoň něco. Jkao koníčka. Jinak máš pravdu - neuplynul by měsíc a já bych tu tloukla hlavou do zdi. Na druhé straně se trošku děsím návratu do prce a to právě proto, že moje profese nemá časové hranice a jak budu denně v 15.30 ve školce, to mi fakt hlava nebere.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
sophinka
29.11.11 15:13
Temaho píše:
Mám to hodně podobé, teda až na ten zdr. stav, ale taky mi práce moc chybí (a to jsem učitelka v MŠ
to nám padlo do noty,co? že by nějaké období ?
- Citovat
- Upravit
29.11.11 15:14
sophinka píše:Temaho píše:to nám padlo do noty,co? že by nějaké období ?
Mám to hodně podobé, teda až na ten zdr. stav, ale taky mi práce moc chybí (a to jsem učitelka v MŠ
Asi nějaký skvrny na slunci, či co
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Ema N.
29.11.11 16:39
Tak ani nevis, jak Ti rozumim… Ja tedy, kdyby nebylo spatne financni situace (rozvod, hypoteka apod.), tak bych do prace asi taky nesla, ale je pravda, ze jsem to planovala, aby se situace financi zlepsila…
Take mam svoji praci rada, ja ji nastesti mohu delat z domova, takze neni problem, abych byla s prckem kdy chci, navic bydlim v jednom dome s mamcou, ktera maleho hlida, takze to mam jednodussi…
Ale miluji i maleho i svoji praci, takze jsem to zaridila tak, abych mohla delat oboje, nehledic na to, ze se moje financni situace velmi srovnala… 
Drzim palce na operaci a doufam, ze poslechnes doktory a budes odpocivat (i kdyz je mi jasne, ze se Ti nechce), ale abys mohla dal vychovavat svoje „mimco“ i delat dobre svoji praci (nebo vubec pracovat), na to bys mela byt zdrava, ne?
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Na začátku svého vypovídání bych chtěla říct,že svého syna bezmezně miluji, je to ta největší radost mého života,rozhodně bych mu chtěla pořídit ještě 2 až 3 sourozence, být pro něj tady na světě co nejdýl to půjde ,ale … Často slyším,že když máte práci která vás baví a naplňuje je to to nejlepší co vás může podkat.Já mám ale jiný názor pokuď jste matkou a máte tu nejbáječnější práci kterou jste si kdy mohla přát, práce vás naplňuje - je to to nejhroší co vás může podkat.
zase jsem vysvětlovala jak se vaří brambory, zase jsem učila sčítat a odčítat,poznávat bankovky, život mě začal zase bavit doma mám krásnýho syna ,ale i přes to jsem cítila,že si v práci od něj odpočinu a že doma u syna si odpočinu od klientů . Konečně jsem měla zpět svojí jistotu, pocit potřeby , když jsem po těch dlouhých měsících viděla pokroky klientů byla jsem nadšená, zase jsem pracovala v týmu , měla jsem opět i jiné téma než plínky ,UM, teplota zoubky ..když jsem doma a syn spí jsme na internetu nebo v knížkách a hledám a hledám nové zkušenosti ostatních asistentů, názory psychologů … Prostě jsem šťastná,že nejsem jen máma,ale že jsem máma, asistent, domácí manažer - srovnat pracovní život a soukromý život zvládne fakt jen manažer 
..
od pátku vím,že od nového roku zůstávám v lepším případě doma v horším případě jdu do nemocnice . Dle lékařky buď se naučím odpočívat a budu se šetřit do operace, nebo se šetřit nebudu,ale ať nepočítám že se 40 cítky dožiju.. samozdrřejmě zdravotní stav je daleko důležitější ,ale já blbec teď sedím doma , řvu .. svoji práci taky miluju a neumím být jen matka.Nechci být jen matka , zase příjde ten pocit zbytečnosti, demence .....) děkuji všem
Do své nynější práce jsem nastoupila po 3 měsících na UP , šla jsem naprosto do jinýho oboru než jsem vystudovala, než v jakým jsem pracovala.Všechno,ale naprosto všechno jsem se musela učit od začátku - vyplnit papíry, naučit se jednat s člověkem s mentálním postižením,pomáhat mu v jeho útrapách života a bylo to i o to těžší ,že jsem nepracovala v klasickým ústavu,ale v chráněném bydlení. Ten pocit když takový člověk si přinese první výplatu z chráněné dílny a vy s ním jdete něco vybrat do obchodu ,za co by utratil svoje první vydělané peníze.Když si tenhle člověk přinese svou 20 tou výplatu, když konečně po půl roce si najde sám spoj na MHD a sám jede . Jde sám do bazénu, sám si koupí lístek do kina - je nádherný.Pro někoho maličkost,ale pro celý tým asistentů je to těžká a dlouhá a náročná práce. To jsou chvíle kdy si chodím v práci zakouřit,aby klient neviděl,že se mi chce brečet radostí nad jeho šikovností
Když jsme v 16tt nastupovala na rizikový,měla jsem pocit,že už si stejně potřebuju odpočinout, po 15 měsících ( synovi bylo 8 měsíců) jsme do práce běžela nadšená,zase jsem byla ve svý práci
Jenže můj zdravotní stav není ideální , čeká mě operace,který se už nebojím spíš se těším.Zdravotní stav se ale zhoršil termín operace se odkládá a já u lékařů slyším jen odpočívat, šetřit se, nenervovat se . Jenže já ke svému životu potřebuju svůj pracovní stres, svoje nervy, potřebuju mít pocit že nejsem jen matkou .
Včera jsem seděla v práci přišel klient hrál si se psem a povídá mi jak se měl,co nového , co se naučil na svém noťasu a já se na něj tak podívala a měla chuď ho obejmout a říct mu jsem skvělej jsi pefektní mám tě ráda ,neudělala jsem to ,nebylo by to profesionální ,ale proč jsme to chtěla udělat
prosím o udržení anonymity - děkuji admini