Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
@peggy.sl píše:
Tak třeba tyhle domácí,,kousnutí,, vůbec neřeším..to je potom lavinový efekt a není konce hádky… Dělám, že to nevidím a neslyším a nechám je si to vyřešit mezi sebou.
Jo, přesně, to já doma taky.
Jenomže když tohle dělá… a on to pravidelně dělá… cizím dětem, tak to nějak řešit musím. Protože ty druhé maminky to řeší…
@BohunkaP píše:
Protože ty druhé maminky to řeší…
A o tom zase píše Liz, že ty druhé maminky v takovém chování vidí automaticky rozmazleného a nevychovaného caparta. Protože je to cizí dítě a jsou automaticky tak nějak dopředu jakoby napružené. Nebo spíš tak nějak v pozoru, ochranitelská potřeba vůči vlastnímu dítěti - či jak to popsat přesněji. Takže ty druhé maminky v tom prostě vidí automaticky chování s následkem ublížit tomu mému a hned se mračí, nadávají nebo ustoupí s dítětem.
Holky, já ale nevím, jestli je mi dneska rozumět, jsem už nějak ze všeho trochu přetažená - vánoce, trhané směny, nemocné děti…
Tak možná plácám.
![]()
@radúna, no jasně, že Ti je rozumět ![]()
Já přesně vím - a úplně chápu - co ty druhé maminky vidí a co si myslí… jenom nevím, co s tím
A hlavně nevím, jestli je to normální a vyroste z toho sám (resp. sám asi ne, děti si ho srovnají, asi mu v sedmi letech nebudou trpět, když do nich bude šťouchat tygrem, aby je přiměl k hraní na sežranou
)… nebo jestli (a JAK) to teď hned řešit.
@BohunkaP a já si právě myslím, že to prtě z toho vyroste, zformuje ho dětský kolektiv. Nějak bych se právě nebála toho, že to přeroste v cílené ubližování za účelem rozbít tomu druhému třeba hlavu. Aspoň ne v takových případech, kdy si rodič jasně uvědomuje chování svého dítěte a pomáhá mu vymezit hranici, kam až to může dojít. A z druhých maminek bych si dělala kulový.
![]()
Něco jiného je asi rodič, který ze svého děcka udělá středobod vesmíru a slepě (ne)vychovává. A je jedno, jak to myslí - jestli si myslí, že přehlížení chyb vlastního dítěte je ideální rodičovský projev. Tam se to určitě nějak vrátí v nejnevhodnější věk nebo dobu nebo situaci. Třeba takové to úmyslné hrabání se v cizí kabelce, třeba. Peggy - to jsem použila jen jako příklad, nic proti tobě
.
@BohunkaP píše:
No počkejto jako nemělo vyznít tak, že když to dělá na hřišti cizímu dítěti, tak já na to jen tak koukám… to bychom šli ze hřiště, to je jasný, ale tak daleko už to nedochází, právě že už je velký…To nejsou krizové situace, že by nebyl k zastavení - jde spíš o ten princip, víš? Jak mu vysvětlit, že to není v pořádku? Ne JAK HO DONUTIT… ale jak ho přimět, aby pochopil, že takhle se pozornost nezískává… Pochopí to sám, vyroste z toho? Já věřím, že jo, že si ho prostě děti srovnají… věřím tomu i proto, že ve školce s ním problémy nejsou, nestěžují si na něj, ani děti ani učitelky. Takže si ho asi dovedou srovnat… doufám.
Já myslím, že hodně dětí z toho vyroste, tak třeba i ten váš
Podle mě je podstatný, že dáváte najevo, že takhle ne, vysvětlujete a pokud to provozuje na cizích dětech a jste u toho, tak mu v tom zabráníte, nebo dostane sprdunk. Víc se asi dělat nedá ![]()
Já jsem spíš proti tomu dávat dítěti na zadek a v tomhle věku a za něco takovýho bych to taky nedělala.
Tady ve školce je kluk, ve 3 letech docela dost agresivní, mydlil děti a neváhal jednu plácnout učitelce, když mu něco zakazovala. Rodiče slušní, věnují se mu, tam asi problém není, i když nevim jak přesně vychovávají, ale na zadek dostává taky. Teď mu bude pět a je to mnohem lepší, vyrostl z toho, i když úplně bezproblémový ještě není. To samé pár dalších dětí z okolí.
@radúna @Mišanila, holky, snad jo, díky za povzbuzení. Taky v to doufám… vlastně mě, upřímně řečeno, už kromě toho doufání opravdu nic jiného nenapadá. To, že s ním nejsou problémy ve školce, mě docela uklidňuje… že možná jiná autorita než ta rodičovská (není to jen o mně, ani manžel si s tím neporadí, a že ten nějakou tu „výchovnou“ fakt neřeší) má v tomhle taky jinou váhu… Taky je fakt, že v listopadu nastoupil do školky a je toho na něj docela hodně, jako mamánek se s tím celkem těžce porovnává, tak asi i to může hrát roli… snad to čas obrousí.
Odpovídala jsem, ale nikde se ten přízpěvek nezobrazuje tak znova- můj syn je to samé, z radosti děti žduchá a když se vztekají a vrací mu to, tak ho to pobízí ještě víc a má z toho legraci a zase je zlobí. Zpočátku jsem jej okřikovala, teď ho vžy zavolám, pohrozím, že půjdeme domů a pošlu ho, aby se šel omluvit tomu dítěti a aby ho pohladil. Obvykle to udělá ale za chvíli je zase ve svém živlu
. Snad ho to brzy přejde.