Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Jak už ti napsali ostatní… Je to normální, časem to přejde
. Třeba by pomohlo vychytat i to přendavání - v některá období jsem musela čekat delší dobu od usnutí, jindy zase bylo třeba přendat během 2-5 minut a když jsem to udělala později, tak to malou vzbudilo. Taky je dobré si to přendavání „rozfázovat“. Příklad - uspím dítě v náručí, já v sedě na posteli opřená o čelo postele – sednu si s ním na kraj postele – stoupnu si – udělám krok k postýlce – dítě si dám od těla jako bych ho už pokládala, ale ještě držím ve vzduchu – položím dítě do postýlky. Před každým krokem vždycky pár vteřin počkám, aby si dítě zvyklo. Nebo taky může fungovat přidat nějakou asociaci, kterou bude mít při uspávání a kterou mu budu moct nechat i chvíli po přeložení (např. zpívání/ššš/hlazení po zádexh/poklepávaní po zadečku, prostě co zabere a taky co ti bude nejmíň vadit pak dělat :'D ) - dítě sice bude přeložené, ale ještě chvíli mu zůstane to zpívání/hlazení/…
Ad „zkousela sem i zavinout celou i ruce“ - zavinovat by se měly jenom ruce, nohy musí zůstat navolno… Není dobré je svazovat kvůli kyčlím.
@sabinahanz píše:
@Soher ja vim no..koukam ze mi to tu vsichni radej nechat ji spat kde usne..jenze ja proste nejsem moc klidna kdyz neni u monitoru dechu..bojim se s ni spat v posteli jentak bez monitoru..ksyz je to novorozene..proto se snazim preferovat tu postylku..a bojim se ze ji v posteli prilehnem jeste…pritel je takovy ze sebou furt skube a otaci se na vsechny stranyzas tak velkou postel nemame no..ale jak rikam proste ten monitor..pro me je to zaklad aby bylo vsechno v poradku a nemusela sem se bat ze zaspim kdyby nedejboze prestala dejchat..
No jasný, však nepíšu v posteli
uložit do postýlky, zapnout monitor a lehnout si vedle ni. Zpívat ji, číst a nebo hladit.. každý mimčo má rádo něco jiného před spinkáním. Asi ze začátku neusne hned.. no ale až se vzbudí, tak bude vědět, kde je a nebude tak vyděšená.
Přesně z tohohle důvodu spí od narození naše ďáblice se mnou v posteli. Nesmí se na ní ve spánku ani sáhnout, natož přesouvat. Měli jsme přístavnou postýlku, která zůstala téměř nevyužitá.
První měsíce jsem s ní navic celé dny strávila u prsa na gauči. Jinak by vůbec nespala. Bylo to fakt peklo. Kolikrat jsem přemýšlela, jestli to jeste na WC vydržím nebo se budu muset zvednout a vzbudit jí. Později jsem se ji naučila uspávat v šátku a tam ji i nechávala spát a já mezitím třeba poskakovala na míči a koukala na televizi, něco nenáročného hrála na pc,… Nebo jsem pochodovala do zblbnuti sem a tam po bytě a četla si něco na mobilu. Jakmile ustal pohyb, tak byla opet hned vzhůru. Hodně by pomohlo se i naučit v šátku kojit, ale na to jsem nějak nenašla odvahu. Asi ve 4 měsících pak fungovalo ji po 15 minutach šoupnout ze satku do kočárku a podrncat, aby se neprobrala. Spala tak ale jen 45 minut. Pak jsme ještě zjistili, ze nejlíp se ji spí v kočárku na balkoně. Byla zima a navlecena v kombinéze se tam nemohla moc vrtět, ze by se sama sebe probrala… Spala tak klidně i 3 hoďky. Hodně taky pomohlo přehlušit náhodné zvuky, co by jí mohly vzbudit, bílým šumem.
Nakonec z toho ale prostě stejně musí vyrůst. ![]()
Já kolikrát spala i v noci s malým na sobě, byl taky neodložitelný do postýlky. Později už jsem na odkládání do postýlky rezignovala, to jsme se nevyspali ani jeden. Ležel vedle mě a kojila jsem v polospánku.