Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
@3HE to delame kdyz dcera spi. Presne, rad se mnou maluje, vystrihuje, pomaha v kuchyni.. Dkyz se ho zeptam jestli zlobi kvůli dceri, tak rekne, ze ne, ze nevi, proc tak zlobi.
Letos u nas bylo dost noveho. Nechci na nej kricet ani ho tlouct, rada bych vse resila v klidu a hlavne s rozvanou, ale nemam tolik momentalnich napadu abych vyresila pohotove kazdy problem. ![]()
@26lenka Záleží o co jde, buď dostane na zadek, nebo řeknu, že večer nebude pohádka. Jde to od toho, proč musím počítat a věř, že to platí i na 9 ti letýho. Ten by měl třeba zaracha. Prostě se musí zacílit na správné místo. Jsou na to opravdu naučení, protože jak se počítá, ví se že už jsem vážně naštvaná. Musíš mu vzít to, co ho baví. Neznám tvýho syna, tak nevím, co má rád. Třeba pokud čteš večer pohádku a má to moc rád, tak za trest bez pohádky a nebo, jak jsi hezky psala s tím plyšákem, i když nevím, jestli se v noci nebojí bez něj, to bych ho asi nevzala. Pokud dám na zadek, tak prostě to musí zabolet. Něco jako, že plácneš, že to lechtá nemá samozřejmě účinek.
A ten čert, taky dobře zabírá, nevím jak u vás, ale u nás je každej rok na Mikuláša a udělá se bububu. Takže mají respekt. Kdyby třeba táta do telefonu udělal bubu, jako že je čert, tak by se taky asi lekl. Věděl by, že máš na něj opravdu číslo a kdyby změněným hlasem řek, co provedl, tak by byl vykulenej, že tam nebyl ten čert, ale ví to, co provedl.
Nestrašit, nebít, nedávat složité tresty (které přijdou o moc později), to nemá cenu.
Každé chování má svůj spouštěč a je potřeba se do dítěte vcítit a přijít na to, proč to dělá. Někdy to není jednoduché, ale funguje to vždycky, pokud pak dáme najevo, že ho chápeme a že mu pomůžeme ten problém vyřešit. Oni se pak postupně naučí takto komunikovat a říkat, co se jim zrovna děje, protože budou vědět, že to rodiče zajímá, že si to vyslechnou a že s tím něco zkusí udělat.
Výborně to popisuje Naomi Aldort ve své knížce nebo Sourozenci bez rivality.
Pokud někoho bije apod., tak určitě zarazit, zabránit mu v tomu, striktně bych řekla, že se to nedělá a pak pátrala po příčině. Někdy je to jednoduché, málo pozornosti, mimino vzaté do náruče, nucení půjčit hračku, bezmoc že něco nejde apod.
Příklad - vzala jsem od náruče mimino a dcera začala pištět a masivně mě tahat za kalhoty. Tak říkám něco jako „Netahej mě, je to nepříjemné. Co se děje, tobě vadí, že jsem prcka vzala do náruče?“ „Jo.“ „Ty chceš taky ke mně do náruče?“ „Jo.“ „Aha. Tak s tím něco uděláme. Já ho teď musím utěšit, protože pláče, ale až přestane plakat, tak ho položím na deku a pak vezmu do náruče tebe, jo?“ „Jo.“ - a je konec scény.
@26lenka píše:
@3HE to delame kdyz dcera spi. Presne, rad se mnou maluje, vystrihuje, pomaha v kuchyni.. Dkyz se ho zeptam jestli zlobi kvůli dceri, tak rekne, ze ne, ze nevi, proc tak zlobi.
Letos u nas bylo dost noveho. Nechci na nej kricet ani ho tlouct, rada bych vse resila v klidu a hlavne s rozvanou, ale nemam tolik momentalnich napadu abych vyresila pohotove kazdy problem.
nemáš to snadné - synek je ted ve věku kdy tu pozornost potřebuje extrémně a do toho miminečko… napadá mě slůvko prevence. ted už víš že by mohl malou kopnout..proboha co kdyby se trefil do hlavy? no tak ji nedávat tam kde on může kopnout, víš že drahé auto nepohlídá a tak ve chvíli kdy se mu nemůže někdo 100% věovat prostě nedávat atd.. on to nějak půjde - přijdeš na to neboj..
@ospalámyš napsala jsi to přesně… asi jsem se neuměla tak dobře vyjádřit, jako ty ![]()
Mám 4 děti a ani tak nedovolila bych radit co a jak, snad jen souhlasim s tím navštívit dětského psychologa. A za vše „úspěšně“ pochvalit a udělat si čas a vymyslet činnost, kterou s vámi může delat a miminko ne, on je přece velkej chlapák jako taťka.. U nás zabralo. Vždy si vzpomenu na svou babičku - škoda rány, která padne vedle..a ještě ted si přesně vzpomenu, jak bolí mokrým hadrem pres pusu, koprivama pres zadek..placackou..na štěstí jsem nebyla nucena použít..
@26lenka píše:
@3HE to delame kdyz dcera spi. Presne, rad se mnou maluje, vystrihuje, pomaha v kuchyni.. Dkyz se ho zeptam jestli zlobi kvůli dceri, tak rekne, ze ne, ze nevi, proc tak zlobi.
Letos u nas bylo dost noveho. Nechci na nej kricet ani ho tlouct, rada bych vse resila v klidu a hlavne s rozvanou, ale nemam tolik momentalnich napadu abych vyresila pohotove kazdy problem.
on si ani neuvědomuje, že je to kvůli sestřičce… se to v něm všechno prostě pere… moje dcera se s narozením brášky vyrovnávala skoro rok.
nevíš si rady? kup si knihu ![]()
@moje prdelky a co budeš dělat až se ti dítě v pubertě šprajcne? co mu zakážeš?
@3HE píše:
@moje prdelky a co budeš dělat až se ti dítě v pubertě šprajcne? co mu zakážeš?
není lepší naučit se spolu mluvit a domluvit už v dětství? děti se zákazy poslouchají--- ae jen ze strachu - ne z pochopení autority.
@3HE tohle jsem nikdy nerekla, nemam to rada. Delala to moje mama a vedlo to k tomu, ze me segra nesnasela. Ale tohle je dobry, tak by to asi slo. Nejhorsi je, ze nemel zlost. Sel kolem, videl jak tam lezi, tak ji kopnul. Videla jsem jak sel.
@jdukolem jenze mi jsme byli u nej. Nechci aby se choval jako dospelej, chci poradit jak ho namotivovat aby neublizoval a nenicil veci. Aby si zacal uvedomovat, ze kdyz si znici hracky, ze jine nebudou. ![]()
@26lenka píše:
@3HE tohle jsem nikdy nerekla, nemam to rada. Delala to moje mama a vedlo to k tomu, ze me segra nesnasela. Ale tohle je dobry, tak by to asi slo. Nejhorsi je, ze nemel zlost. Sel kolem, videl jak tam lezi, tak ji kopnul. Videla jsem jak sel.
@jdukolem jenze mi jsme byli u nej. Nechci aby se choval jako dospelej, chci poradit jak ho namotivovat aby neublizoval a nenicil veci. Aby si zacal uvedomovat, ze kdyz si znici hracky, ze jine nebudou.
Leni ale on to časem pochopí, protože zjistí že se mu to vyplatí - hezké chování a že nechce mít potíže.. byli jsme u něj?
tak jak je možné že to zničil? ve chvíli kdy vidím že s tím škaredí beru a nedám.. vysvětlím že to není za trest ale aby se věc nezničila a že si s í bude hrát později až mu to půjde líp
Jenže dítě nezlobí jen ze žárlivosti a nějaký psycho řeči s tříletým dítětem, který ani nerozumí, co je to žárlení asi nepomůžou. Děti samozřejmě zlobí, to musí, ale jde o to, jak moc a co dělají. V dnešní době je strašně moderní pátrat po příčině, proč dítě udělalo to a nebo to, ale vždycky prostě příčina není. A rodič by nedělal nic jiného. Každej řeší, jak je strašný dát děcku na zadek, přitom to je nejlepší lék, na to se vzpamatovat. To že žárlí člověk nemůže i nadále přikrmovat tím, že bude skákat kolem něj a pořád jen chválit a do zblbnutí. Musí se to regulovat a pokud malej si hraje s maminkou, když miminko spinká, nemá pak důvod žárlit, když je malá vzhůru. A eliminovat možnosti, aby nemohl miminku ublížit? To snad ani nejde, protože by maminka nedělala nic jiného, než seděla a koukala, jestli nemá zrovna blbej nápad či náladu.
Nevím, jak je miminko starý, ale ta opravdická žárlivost by měla do měsíce odeznít po příchodu miminka. Na žárlivost u nás platilo to, že jsem staršího zamontovala do péče o brášku. vyhazoval plínky a podával mi je, dával dudlíka a natáčel kolotoč a zabralo to. On je přece ten šikovnej velkej a dokáže to.
Ale neustále dítě chválit nejde, musí pochopit, že se musí o mámu dělit.
@luccik píše:
Mám 4 děti a ani tak nedovolila bych radit co a jak, snad jen souhlasim s tím navštívit dětského psychologa. A za vše „úspěšně“ pochvalit a udělat si čas a vymyslet činnost, kterou s vámi může delat a miminko ne, on je přece velkej chlapák jako taťka.. U nás zabralo. Vždy si vzpomenu na svou babičku - škoda rány, která padne vedle..a ještě ted si přesně vzpomenu, jak bolí mokrým hadrem pres pusu, koprivama pres zadek..placackou..na štěstí jsem nebyla nucena použít..
proboha… to je mi tě líto žes tot musela zažít.. vymýšlet to jak dám dítěti kopřivama na to musí být teda žaludek ![]()
@26lenka píše:
@3HE tohle jsem nikdy nerekla, nemam to rada. Delala to moje mama a vedlo to k tomu, ze me segra nesnasela. Ale tohle je dobry, tak by to asi slo. Nejhorsi je, ze nemel zlost. Sel kolem, videl jak tam lezi, tak ji kopnul. Videla jsem jak sel.
@jdukolem jenze mi jsme byli u nej. Nechci aby se choval jako dospelej, chci poradit jak ho namotivovat aby neublizoval a nenicil veci. Aby si zacal uvedomovat, ze kdyz si znici hracky, ze jine nebudou.
nějak nechápu, co myslíš tím „tohle jsem nidky neřekla, nemám to ráda… atd… nebo "tohle je dobrý, tak by to asi šlo…“ nevím, na které situace odpovídáš… nespletla sis mě s někým? s jiným příspěvkem tady? ![]()
Nekopnul ve zlosti… tak kopnul z jiného důvodu - já bych řekla, že v ní vidí soka… chce to čas. Moje dcera miminku nikdy neublížila, ale třeba když brečel, tak jí to bylo úplně jedno… nereagovala…
@jdukolem píše:
![]()
proboha… to je mi tě líto žes tot musela zažít.. vymýšlet to jak dám dítěti kopřivama na to musí být teda žaludek
auuuuuu ![]()