Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
3,5letý syn neposlouchá – nevím si rady
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
1.12.10 22:30
Nevím si rady se synem
Ahoj, potřebuji radu. Absolutně nezládám svého 3,5 letého syna. Neposlouchá, je agresivní a přes jakýkoliv zákaz si dělá co chce. Zkoušela jsem to na něj po dobrém i po zlém, ale výsledek je nula. Když se rozčílím a něco na něj zařvu, tak se mi s klidem vysměje „s prominutím“ do ksichtu. Je mu to šumák. Mám ještě sedmiletou dceru, jsou vychovávaní stejně, ale je tam markantní rozdíl. Dcera je divoká (teď si pár dní poležela na chir. kvůli otřesu mozku) a paličatá, ale nikdy jsem s ní nezažila, to co s ním.
Stokrát dostal trest, za malování po zdi (ve dvou letech jsem to ještě brala), ale stejně jde a namaluje mi ooobr sluníčka v nově vymalované ložnici. Dostal za to na zadek a za pár dní to zopakuje u nich v pokoji 
. Když jsem z toho byla celá vzteklá, a ptala se ho proč to udělal, tak se mi zase jenom smál. Navíc je sprostej jak dlaždič. Kdekoliv zaslechne nějaký zakázaný slovo, tak ho okamžitě začne používat (asi na to má radar, my doma sprostě nemluvíme, ani dcera tyto slova nikdy nepoužívala). Paní učitelka je u něj pi.a a taťkovi, pokud na něj bude křičet, ustříhne šu…a, atd… Malá je od něj celá do krve podrápaná a pokousaná, jak od dobrmana. Dokáže ječet jak siréna i hodinu kvůli ničemu. Prostě ječí a nic na něj nezabere, jenom ledová sprcha (zkusili jsme jednou v nouzi nejvyšší a fakt to zabralo), ale opakovat to nechci. Fakt, po výprasku neřekne ani popel, ale když na něj někdy zakřičím (ani nemusím moc), tak chytne hysterák 
, a někdy taky ne. Nikdy nevím, co mám od něj čekat… Je pro mně jedna velká otázka. Zvažuji návštěvu psychologa, protože mi fakt příjde, že není normální. Mám nervy „v kýblu“.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
1.12.10 22:34
hmm, tady každá rada drahá. Myslím, že návštěvou dětského psychologa určitě nic nezkazíš. Mohl by ti přinejmenším poradit, jak na něj. Ale asi to bude pořádné kvítko, opravdu nezávidím a držím palečky, aby psycholog pomohl 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.12.10 22:40
Získávání si pozornosti, třeba bere za vděk i tou negativní, hlavně, že nějaká je
Podle mě je psycholog dobrá volba, třeba bude trochu víc tušit, co se mu honí v hlavě.
Za sebe bych řekla, ignorovat veškeré takové projevy, i se třeba nějak domluvit se starší dcerou, pokud by to byla schopná pochopit, pokud na ni bude útočit, tak někam zavřít, ale neřvat, nebít, v podstatě to je to, co podvědomě chce vyvolat, reakci na své chování. Myslím, že by se to nějaký čas mohlo stupňovat a až mu docvakne, že na to nikdo nereaguje a pozornosti se mu dostane jen po těch pozitivních projevech, tak by mohl začít aktivně vyhledávat ty pozitivní a eliminovat ty negativní. Ale to je jen moje teorie, podpořená tedy mou mamkou jako bývalou účou v mateřince. A ten proces by podle mě trval dlouho a byl by to obrovský sled provokací, který bys nemusela vydýchat.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.12.10 22:47
Jestli máš už tak velké problémy,tak určitě zajdi,s tím nic nepokazíš.Bude ti líp.Možná by to chtělo se mu víc věnovat,když je hodný a hraje si a chválit ho.Pokud něco provede,tak domluvit trest.TV,bude sám v pokoji.S tím malováním bych poradila tak,že dát velké papíry na zeď ať se vyřádí nebo nechat na vymalování nějakého zvířátka nebo si s ním sednout a malovat vodovkami.Ono se to lehce řekne,ale čas si budete muset najít,protože bude hůř,když si neuděláte pořádek co nejdříve.Když bude mluvit sprostě,vůbec nereagovat.Pomůže to.Nebo se s ním domluvit,že pokud takhle bude ošklivě mluvit nebudete se s ním bavit.Výprask u něj asi nepomáhá jak píšeš.
Jen to mě napadlo,jinak ten doktor.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.12.10 22:57
Gladys, ignorovat to už nejde, je to fakt mazec a dcerka už to taky nezvládá, protože je to taky docela divočák. Na chvilku ustoupí, ale taky si nenechá všechno líbit. A pokud jí škube školní sešity, tak musím zakročit i já. To mu taky není možný vysvětlit. Když se mu snažím říct, že to nesmí, že to Lili potřebuje do školy, tak se mi zase chechtá a uteče. Když ho chytím a dám mu na zadek, tak někdy chvilku fňuká, ale nic si z toho nevezme. Už jsem vzdala tělesný tresty, ale na něj nezabírá nic.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.12.10 22:59
NIKI - syn (5 let), je taky pro nás oříšek, i když teda takového kalibru jako u vás to nedosahuje, spíš u nás je problém soužití on a jeho sestra (3,5) - věčně ji popichuje a ona už z toho má samozřejmě rozum a nic si nedá líbit., byly z toho permanentní hádky, řevy a my s manželem už jsme pak taky byli nervní, protože jsme si kvůli těm dvěma nemohli ani v klidu sednout a popovídat.
Byli jsme s ním u psychologa, tam nám řekli, že je to o nastavení hranic, jinak že je úplně ok. Nechali jsme to pár měsíců být, ale po jednom velmi výživném víkendu jsem se fakt naštvala a objednali jsme se ke kineziologovi. Světe div se, situace po prvním sezení je u nás min. o 50% lepší, vidí to i manžel, na ségru reaguje mnohem líp a přátelštěji a sporů výrazně ubylo. Fakt doporučuju - kdybych to nezažila, neuvěřím. Nech si někoho doporučit, klidně tady na fóru.
JANDULKA
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.12.10 07:49
Chápu, že je to náročný…mám podobný „kvítko“ doma - akorát je o 10 let starší…od malička se uklidňuju, že už to brzy bude lepší…absolvovali jsme vyšetření na neurologii, psychiatrii…navštěvujeme psychologa…jediné, co můžu poradit ze zkušeností je - pozitivně motivovat a odměnit za každý, i sebemenší úspěch, naopak při jeho výlevech ignorovat, ev. zavřít do jiné místnosti.....pokud se tam uklidní a přijde v klidu, pochválit, pomazlit se s ním…trvat na očním kontaktu, pokud na něj mluvíte, aby se na vás díval, můžete ho u toho držet za ruku…hlavně v klidu a dát mu najevo, že ho máte ráda. A nejdůležitější je důslednost, pokud ho třeba pošlete uklidit pokojík, tak prostě na tom trvat - i za cenu, že půjdete s ním a budete mu pomáhat, školní věci dát z jeho dosahu a na dcerku to zkuste stejně, protože jinak bude žárlit, když byste chválila syna, že třeba po sobě uklidí talířek a jí ne…
Zkuste jim dát na lednici nebo na nástěnku papír a zaveďte systém smajlíků - za odměnu usmívající se, za nesplněný úkol nebo když bude zlý - zamračený…a třeba za 5 může dostat sladkou odměnu nebo třeba návštěvu kina, dětského koutku - prostě co má rád…A přeju pevné nervy 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.12.10 13:22
Občas, když malej začne řádit, taky mám pocit, že do něj vstoupil satan a nebo něco podbnýho a blíží s ekonec světa. A přitom, když vidím ve svém okolí, co se taky může dít, je to naprosto úžasnej, šikovnej a hodnej (když chce!!!) kluk.
Zjistila jsem, že v drtivé většině případů za jeho afekty můžu já. Nudí se, má hlad, chce se mazlit, nebo naopak se nechce mazlit , žárlí, že si momentálně hraju s bráškou, a já to „nepřečetla“ … A většinou je to ta nuda. Respektive on je človíček, který ke svému životu nepotřebuje hru, ale smysluplnou činnost. Když se mnou vaří, pere, přebaluje brášku, chová se rozumně jako dosplěje. A je taky velmi šikovnej a když jednou řeknu, ne, na plotýnku nešahej, je horká, tak to neudělá. Ale stačí, abych chytla malýho nerva, pozbydu trpělivosti, něco stritkně zakážu místo toho, abych vymysela alternativu, a je zle. Kluk lehne na zem, kope do všeho a tříská vším a a vříská tak, jak kdyby byl na odvoz na psychiatrii.
Je to těžký, protože občas prostě musí to ne být, aby se naučil, že ne vždycky ta alternativa jde. A je to taky těžký v tom, že občas je to z mé lenosti, prootže by ta alternativa šla. Za cenu já nevím času, bordelu, atd.
A je těžký ti poradit a diktovat, jestli se nenudí, nežárlí nebo kdoví proč dělá co dělá. Ale jak už bylo řečeno, taky si myslím, že je to tak trochu reakce na nedostatečný zájem. Na nudu. Ne že by ses mu nevěnovala, zanedbávala ho, probůh, to si nedovolím říct, to ne. Ale on to asi tak vnímá. Proto mu ten jeho dětský mozeček velí dělat to co dělá, aby měl nějakou reakci, zájem.
Ostatně, i zamilované ženské občas dělají neskutečné a nevymyslitelné věci jen proto, aby si jich chlapi všimli …
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.12.10 16:20
Taky si myslím, že na sebe upoutává pozornost, někdy je pro dítě lepší i ta negativní, když nemůže být nejlepší chce být aspoň NEJ-horší. Stanovila bych pevné hranice a byla důsledná. Většinou bývá problém v tom, že rodiče neobjeví správnou motivaci nebo trest pro dítě a pak se v tom plácají, někdy potrestají, někdy odmění, někdy se na to vykašlou a dítě je pak stále zlobivější.
Doporučuju koupit a přečíst knížky např. Dítě potřebuje hranice, Malý tyran… v nakladatelství Portál jich najdeš dost. Ale určitě bych se šla poradit k dětskému psychologovi jak na něj.
Je stejně nezvladatelný i ve školce? Nebo tam je to lepší?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.12.10 20:10
mě zase neposlouchá můj skoro 3letej syn .když na něho zvýšim hlas a napomenu,to si zbytečně ničim hlas,protože to na něj nezabírá vůbec 
to se kolikrát i pousměje a má z toho legraci.když ho plácnu po zadku,tak to zabere jak kdy a nejhorší když sme někde venku kde jsou lidi,to se k tomu ještě předvádí 
jedinej koho poslechne,je můj táta..protože to je momentálně jedinej mužskej v naší rodině…já jen doufám že to je chvilkové období a jednou to skončí 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.12.10 22:30
Zrovna včera mi ten malej drak rozkousal nabíječku k telefonu. A to mu můžu meldovat jak blbá, že ani tak nejde o ten kabel jako o to, že může obsahovat jedy (bude tě bolet bříško!), ale hlavně jaksi kdyby byl náhodou ještě v eleketrice 
). Popadl mně takovej vztek, že jsem ho zrubala až možná moc. Dostal na holou tak, že tam měl otisky ruky. A půl hodiny, kdykoli ke mně přišel , tak jsem mu řekla, ne, já se velmi zlobím. Dneska stačlo jen připomenout „chceš, aby se máma zlobila?“ a „nenenene!!!!“ Jak hodinky! Nechlubím se tím, že dostal fyzický trest, ale … když to padesátrkát slovně nejde, tak prostě přijde léčba šokem.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.12.10 22:41
Nemám vlastní zkušenost -jen z vyprávění. Kluci, dvojčata, a jako draci. Zavedli u nich systém počítání. Myslím, že šli poprvé pod sprchu, když maminka napočítala do pěti a nebyl klid. Pak chvíli poslouchali, pak opět počítání do pěti a ještě jednou pod sprchu. Od té doby stačí (prý) napočítat do tří a je klid.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Magda81
23.7.12 13:57
Ahoj, tak tohle je presne pripad meho 2,5 letého syna. On nepotřebuje hračky a dětskou zábavu, on chce realitu. Takže já si nemám možnost nijak ulevit tím, že ho nechám ať si hraje a jdu vařit, uklízet, atd. Navíc má o rok a čtvrt mladšího bráchu a toho neustále bije, takže já doma neudělám nic! Jediné co zaručeně pomáhá je dělat všechno s ním, to je milionovej. Všemu rozumí, nechá si věci vysvětlit, poslechne…jakmile dojde trpělivost a dam prikaz/zakaz, jakoby se v něm něco přecvakne a stane se z něj ničitel. Vyloženě začne vymýšlet pakárny, které ví, že nesmí…rozhazuje hračky a dupe po nich, hrabe hlínu z kytek, ale nejhorší asi je, že neustále nějak ubližuje bráchovi. Ale nemůžu se na něj úplně zlobit, protoze si jen volá o pozornost. Zkrátka je to psychicky hodně náročný, člověk ze sebe musí vydat to nejlepší, a to i v momentech kdy by si nejradši jen vypil kafe nebo v klidu uvařil a nemusel řešit to, aby jeho dítě bylo dostatečně zabavený a motivovaný.
- Citovat
- Upravit
Magda81
28.12.14 20:49
Ahoj. Chtela bych ozivit toto tema, protoze si nevim rady se svym 3,5 letym synem. Vsechno nici, ublizuje ostatnim, neni to tak, ze by nekoho skrabal nebo kousal, ale placne, kopne, neco po nekom hodi, odmlouva a neposloucha. Priklad, vysmrka se a chci aby po sobe uklidil kapesnik a on rekne, ze neuklidi a hodi to na zem. Trvam na tom, nekricim, jen nic jineho nesmi dokud to neuklidi. Dnes rano lezela dcera na podusce na brise a on k ni prisel a kopnul ji do bricha, ne silne, ale udelal to. Uz stihl znicit 2 darky co dostal na vanoce a tak bych mohla pokracovat. Krik a fyzicke tresty jsem vzdala, jsou k nicemu, kdyz ho chytim a promlouvam mu v klidu do duse, zacne delat saskarny a pod. 
Uz jsem z nej zoufala.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Pláč ze spaní
- 05.02.25
- Natalusaa
Plavání po nemoci (tříleté dítě)
- 03.02.25
- Scamp
Léky na kašel
- 02.02.25
- Simčes
