Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Nevím, jak dál...
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymni
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
5.4.09 05:07
Co napsat, dočetla jsem až do konce a myslím, že hodně vdaných by ti tvůj vztah mohlo závidět-milující partner, obětavý, stará se o vás a že ho nemáš denně u sebe, snad to časem přijde.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymni
5.4.09 07:35
Milá Anonymní,
souhlasím s Anulkou - co by jen mnoho z nás dalo za takového muže jako je tvůj milenec, zároveň si uvědomuji tu tíži, kterou pociťuješ.
Ani nevím, co ti na to říct, snad jen, že jen ojediněle existují vztahy „bez chyby a problému“.
Mně by snad ani netrápilo, že s námi oficiálně nežije, že je s ženou, se kterou prožil dlouhý kus života a ona je navíc nemocná, co se týká partnerských vztahů, dějí se a fungují konstelace prapodivné, trápila by mě situace synova. To, že mu lžu ohledně jeho otce, vlastně otců. Navíc šíleným způsobem lžeš i svému exmanželovi. Sama jsem si prošla hodně těžkým obdobím, kdy jsem se rozhodovala, zda přiznat do RL biologického otce svého dítěte, nakonec jsem to ze závažných důvodů neudělala. Zatím jsem s dítětem sama, jeho biologický otec se už konečně přestal zajímat a přestal nás ohrožovat, nedočkavě vyhlížíme nového tatínka - a už dneska tomu dvouletému prckovi vyprávím o jeho biologickém otci, pravdu, tak jak to bylo, protože podle mě je to jediná možná varianta jak ustát celý život - žít v pravdě. A jak nezakládat vlastnímu dítěti na možná ohromné obtíže v jeho budoucím životě, až/pokud se jednou dozví pravdu.
Takže já na tvém místě bych nijak neřešila vztah se současným partnerem, píšeš, že je krásný, to bych si plnými doušky užívala, ale vyřešila bych informační „temno“ kolem synka.
Přeji mnoho sil. Andrea.
- Citovat
- Upravit
5.4.09 12:18
Ahojky.
to je teda situace.
Já bych to už kvuli malému vyřešila-s tim otcovstvim a asi to je sobecké ale chtěla bych abymilenec-otec dítěte bydlel se mnou.tet záleží jen na tom jestli jemu to takle nevyhovuje víc a jestli by i po tom slouení zustal tak hodný a milující muž.hodně chlapu se pak změní 
držím vám palce
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.4.09 13:30
zkus se zeptat milence jaky na to ma nazor !!!!???? treba by ani kvuli nemocne manzelce nechtel nic menit …
pak ale bud rada ze ho mas a nechej to tak.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymni
5.4.09 20:08
Ahoj, no situace je to dost prekérní:) Já naopak jako nej problém vidím to, že tvému synovi jsou už 3, exmanžela považuje za tátu, má k němu nějaký vztah, navíc se pravidelně stýkají…Kdyby měl pár měsíců, řekla bych ti jednoznačně, ať to rozsekneš a naleješ tvému ex…čistého vína…ale tohle už jen tak nepůjde, navíc tcháni ho mají rádi, milují ho, připravíš ho i o babi s dědou… Navís i když bys to narovinu vyklopila, nic by Tvého ex nezbavilo povinnosti platit dál alimenty, to by snad musel soudně žádat o osvojení pravý otec a ex by musel souhlasit… Je to dost zamotané…asi bych hodila řeč s milencem no a nejspíš bych to nechala tak, jak je…a synovi řekla pravdu buď někdy vdospělosti, anebo nikdy…je to hrozeně těžké, nevím, jak se ex k malému chová, zda ho fakt má rád a vidí se v něm…podle mě, když to začneš řešit až teď, strašně moc lidem ublížíš…Užívej si toho, že tě milenec miluje, může být jako hodný strejda pro synka a přitom ho nepřipravíš o tátu, byť nebiologického…
Nepřihlášená Kristain
- Citovat
- Upravit
6.4.09 23:05
Jako z románu. Ale nemám ráda příběhy bez konce. Zajímalo by mě, jak všechno dopadne. Ale to se asi nedozvím.
Každopádně vám přeji, ať to dopadne dobře ke spokojenosti vás všech - hlavně syna!!!!! Asi bych to nelámala přes koleno a nechala tomu volný průběh. Souhlasím s ostatními v tom, že na to, abys svému ex řekla pravdu, je pozdě. Užívej si současného stavu, kdy je vám s milencem fajn, a nic neřeš. Jak říká moje maminka: „Polovina problémů se vyřeší sama.“ Tak držím palce!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymni
7.4.09 09:30
Ahoj, moc vám děkuji za vaše příspěvky, já na názor nezúčastněných a citově nezainteresovaných lidí hodně dám.
Vypadá to, že tomu opravdu nechám volný průběh. Malý bere ex jako tátu a ten ho má přeci jenom rád, jezdí za ním, hraje si s ním, žádné podezření nemá- malý je naštěstí celý po mně, a co mě nejvíc od tohoto kroku odradilo je to, že ho úplně zbožňují tchánovci, těm bych to prostě udělat nemohla…
Milenec je pro malého opravdu jako hodný strejda, který s ním dovádí, pokaždé mu něco přiveze a když je čas, tak nás třeba i vezme na výlet.
Na milence tlačit nechci, to chlapi nemají rádi.A navíc on se o citech podle mě bavit neumí- nikdy jsme se takhle nebavili, nikdy jsme náš vztah nepojmenovali, nikdy jsme nemluvili o jeho vztahu s manželkou, rozvodu.On je hrozně zodpovědný člověk, on by samotnou nemocnou manželku myslím nenechal, chová se k ní velmi hezky- to vím. zároveň ho to ale táhne k nám- každou volnou chvíli, kterou vyšetří se snaží trávit s námi, není mu líto jet 50 km, aby tady byl 20 minut- ačkoliv se o tom nebavíme, tak myslím, že on sám má v sobě asi velký vnitřní boj . Určitě to pro něj taky není jednoduché. I když někdy mám to nutkání se zeptat, jak vidí naši budoucnost…a asi k tomu někdy i dojde…jsem zvědavá, co odpoví… nemám představu.
Zakladatelka
- Citovat
- Upravit
Anonymni
19.6.09 08:52
Ahoj, tady znovu zakladatelka,
tak píši pokračování mého příběhu. Věcem sem nechala volný průběh- vše pokračovalo jako dříve- exmanžel tak jednou za 14 dní přijede za malým, hrají si spolu atd., vycházíme spolu v klidu.
Milenec a zároveň otec mého syna byl milionový, ale cca před měsícem se jeho manželka dozvěděla, že on někoho má a začala hrozně žárlit a řádit. Já jsem v tom viděla problém, milenec se k tomu stavěl tak, jakože jí to přejde a nás se vzdát v žádném případě nehodlá.V malém se viděl, i když ho syn oslovuje jménem, bere ho jako hodného „strejdu“ a milenec ví, že se o jeho otcovství malý nedozví.Zkrátka všechno bylo O.K. Bohužel bylo, zvrat nastal před třemi dny- ještě v úterý jsme si volali a vše bylo v pořádku, říkal, že koupil malému auto,že mu vyrábí doma houpačku na zahradu, jak je rád, že mě slyší atd. Měl za námi přijet ve středu a najednou nepřijel ani nezavolal ( to se nikdy za 4 roky našeho vztahu nestalo), ve čtvrtek se také neozval a když sem mu odpoledne volala já, tak řekl, že je v práci a má toho moc a nemá čas mluvit a že přijede určitě odpoledne-( měl ale takový divný přiškrcený hlas ), odpoledne samozřejmě opět nepřijel ani se neozval. Večer jsem mu napsala sms (věděla jsem , že nebude večer doma) jestli přijede nebo ne a co se děje- neodpověděl- nepřijel- nic- tak jsem mu napsala poslední sms trošku ostřejší, že blbečka ze sebe dělat nebudu a že takhle ne a že to je teda konec. (vím, možná to bylo trochu unáhlené, ale já byla tak naštvaná a chtěla jsem ho nějak nakopnout) - a on nic - ani nenapsal, nezavolal , nic…tak to je teda zřejmě opravdu konec 
Nechápu to, dřív mi byl schopen volat pětkrát z práce za sebou, kolikrát to až přeháněl- a teď během posledních tří dnů mě začal úplně ignorovat, i když tomu žádný konflikt nebo cokoliv nepředcházelo. Dřív pořád mluvil o naší budoucnosti- já zanedlouho nastoupím do práce a on chtěl malého pomáhat vyzvedávat ze školky,pořád mluvil, co bede, jak bude…
a teď konec 
- mrzí mě, že ale vůbec nevím proč- on je takový ten hrozně čestný a zodpovědný člověk- myslela jsem si, že kdyby náhodou něco, že by to se mnou probral do očí, byl upřímný- tohle chování mi k němu vůbec nesedí- že bych byla tak blbá a spletla se v něm ? Nevím, a už se to ani asi nedozvím.
takže jsme s malým zůstali úplně sami- budu si muset na tuto situaci zvyknout a chovat se tak, aby malý byl veselý a v pohodě ( on každou chvíli volá jeho jméno a chodí ho vyhlížet k vratům)
takže happy end se nekoná a já jsem se zařekla, že se vnucovat nebudeme…
- Citovat
- Upravit
15.7.09 09:16
Ahoj anonymní zakladatelko,
sledovala jsem tuhle tvojí diskusi. Už jsi se dlouho neozvala, jak to s tebou vypadá, jestli se přítel o vás zajímá a co nového? Myslím na tebe,kamarádka byla v podobné situaci,tak vím, jak je to těžké.Dej vědět.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymni
15.10.09 14:47
Ahoj,tady zakladatelka.
Tak zase po čase dávám vědět,jak to s námi vypadá.Když jsem v posledním příspěvku psala, že se milenec přestal zajímat a je asi konec- tak se to vysvětlilo tak, že milenec byl neplánovaně v nemocnici (úraz)a nemohl se ozvat- hned následující den po mé ošklivé sms se ozval a vše jsme si vysvětlili.
Takže je v podstatě vše při starém.Ex si malého bere cca jednou týdně na dopoledne nebo odpoledne a vycházíme kvůli malému spolu ve vší slušnosti.Malý k němu i od něj jezdí v pohodě,nepláče (ex milenka,se kterou ex bydlí má totiž taky děti, takže si s malým hrají a to se mu líbí).S milencem zatím taky vše při starém- no, možná bych řekla, že náš vztah se ještě víc zintenzivnil- dost často tu i přespává,jezdíme na výlety, s malým vycházejí super…snaží se nám pomáhat i finančně, což já (vím,že jsem hloupá) nechci, protože mám svou hrdost a chci se o nás postarat sama.On to řeší tak (ví,že si peníze od něj nevezmu), že nám alespoň nakupuje, vozí dárečky atd. Budoucnost raději neřešíme- asi oba čekáme, že se to vyřeší nějak samo, i když ono není v podstatě jak.
Já na jednu stranu ho mám moc a moc ráda a když odjíždí, tak je mi to líto a chtěla bych ho mít u sebe pořád- na druhou stranu se moc bojím toho věkového rozdílu a vědomí, že kdyby s námi byl, tak jen za cenu neštěstí druhého (jeho ženy), takže na něj v žádném případě nenaléhám......on o tom nemluví vůbec-ale mám pocit, že přestože se to snaží nedávat najevo, tak to na něj doléhá taky a asi má v sobě pěkný vnitřní boj a únavu:? Ono v jeho věku mít dvě práce ( podnikání + ještě má vysokou funkci ve státní správě), kde tráví celé dny i noci, k tomu v podstatě naplno dvě rodiny- nás s malým tedy rozhodně nezanedbává a snaží se chovat maximálně ohleduplně a hezky i doma- k tomu staví s jednom ze synů svépomocí barák a pořád ještě dělá i na svém a vlastně i na našem…on je sice workoholik, ale někdy mám strach , aby to s ním nikde „nešvihlo“- ale zase si říkám, že si takový život vybral sám a musí mu svým způsobem vyhovovat- a mně to takhle zatím vlastně vyhovuje taky, takže nic neřešíme…ono se stejně toho moc vykoumat nedá
- Citovat
- Upravit
Anonymni
17.10.09 20:46
takovýho chlapa atakovej vztah bych taky brala…asi i to že je ženatej bych mu odpustila…o mě se takhle nikdy nikdo nezajímal a už asi ani nebude…nemám na takový muže štěstí…(jen s tím vaším chlapečkem je to takový zamotaný…).držím palce a přeju hodně štěstí Šárka
- Citovat
- Upravit
Anonymni
19.10.09 18:36
Ahoj zakladatelko 
predem ti chci vyjadrit jak moc s tebou citim a vim jak desne ti je..nebo spis bylo kdyz si resila vsechny ty dulezity veci…na jednu stranu by se mohlo rict ze jaj vdana zenska se nudila a „blbka“ si jeste nechala udelat dite..na druhou stranu od lidi kteri jsou tosku do toho zasveceny mas pravem obdiv a moc moc drzim palce at uz je konecne konec-vis jak to myslim vid..ten konec znamena at ut je klid,at si se svoji laskou to je nejdulezitejsi…byt s tim koho milujes a s kym je ti dobre a si stastna 
ted k tomu proc ti pisu
ja sem s manzelem osm let…mame deti(hodne male deti)..uz delsi dobu to neklapalo.jsme spolu od sedmnacti.manzele tri roky..nikdy to nebylo tak ze by sme byli uplne mega stastny ale zas tak zle to nebylo.jako na houpacce.hlavne manzel ma dost divnou povahu-ohledne toho jak vse kolem kritizuje hlavne ze on on je pan buh..mozna nekdo muze rict tak proc sis ho brala ale kdyz je clovek zamilovanej nebo spis vidi spolecnou budoucnost a vsechny ty veci kolem tak se do toho hrne a at mi nekdo povi opak 
no a ja sem potkala muze(stejne staryho)ale jde predevsim o to kdo te pritahuje a s kym si rozumis takze se nedivim ze ti je vek tveho pritele sumak kdyby muj pritel byl starsi nebo mladsi neresila bych to protoze ON je JA 
mame jiny problem
on ma take deti a take male..miluje je nadevse a i kdyz vime ze bez sebe nedokazeme byt(milionkrat sme to zkusili skoncit aby to neublizovalo obema rodinam..milionkrat sme zkusili rict miluju te ale sou tu ty deti a co pak s nima bude kdyz tata odejde a bude je vidat obcas-coz samozrejme je nefer protoze moje holky by zustaly se mnou a jeho deti s mamou)
nevime jak z toho ven strasne se trapime sme unaveny i kdyz jsme spolu pouze 9 mesicu..ale vime ze se moc milujeme ,moc si rozumime,je nam spolu dobre opravdu moc dobre)
nasi patnri o nas vi..tedy nevi uplne vsechno a hlavne to nejdulezitejsi ale vi ze se mame radi protoze a to je dalsi komplikace byli jsme vsichni pratele..uz samozrejme nejsme ale nas vtah trva dal a opravdu nejde skoncit.
chtela bych s nim zit,vidame se spolu jak jen to jde..myslim ze i on by rad byl se mnou oficialne..mmchodem obe nase rodiny(rodice ,sourozenci)o nas vi a drzi nam palce..chteji aby to dopadlo tak aby sme byli stastny..
jen je tu proste ta vec s jeho detma..nechce o ne prijit vidat je jednou zua ctrnact dni..a myslim ze kdyby se jeho zena dozvedela ze je se mnou tak by udelala vsechno proto aby to tak bylo..ani se jií nedivim..chlapy si rozbyjou vetsinou hubu ale zensky podvedeny a zklamany se msti.. NEDIVILA BYCH SE JI…
potrebovala bych poradit..mam na nej cekat i pres nalehani a snazeni meho manzela ze to bude zase dobry ze budem stastny i kdyz citim ze miluju jinde a moc miluju,pres litost kterou mam vuci jemu i jeho zene???
nebo to mam skoncit,,ulevi se nam?mozna v tom schovavani,skryvani telefonu a lhani kam deme a s kym…mozna v tom se nam ulevi ale srdce umre a ja ho budu milovat do konce zivota protoze ON je JA
dekuju a omlouvam se sem nestastna
samozrejme zakladatelce moc dekuji ze sem nasla dost podobny pribeh a ze si tak ilna a zamilovana jako ja dekuju ti
- Citovat
- Upravit
20.10.09 13:14
moje zkušenost říká,že se ti uleví,když se sním rozejdeš,ale nebudeš šťastná…a za pár let toho budeš nejspíš litovat…
tvůj vztah s manželem mi podle popisu připomíná ten můj…jen 12letý,taky od 17…,jenže mě v jiné lásce nikdo nepodpoři a nepřál mi to,všichni mi to tak dlouho vymlouvali,až mě přesvědčili,že nemůžu nikam jít,když mám malé dítě…navíc přítel měl těsně po rozvodu a bylo to pro něj těžký a nebyl s tím ještě srovnaný…tehdy jsme se rozhodla,že nemůžu rozbít rodinu,,jen" proto,že miluju někoho jinýho,že si to syn nezaslouží a tak a že se s manželem budeme mít dobře a nějak to zvládnem…dnes je to už víc než 5 let,mám o jedno dítě víc-s manželem,který si mě tak pojistil,protože se dvěma dětma je to o dost těžší než s jedním,že…
a manželství stojí stejně za houby a já lituju,že jsem tehdy neměla odvahu něco změnit a trochu riskovat…těžko ovšem říct,jaký bych měla pocit,kdybych to tehdy udělala-to nevím…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymni
20.10.09 19:13
Takze si KROKODYLKU myslis ze mam jit do toho??ja se nebojim byt s holkama sama..vim ze to zvladnu jak psychycky tak financne..mam i dobry vztah s rodici kteri mi nabizeji abych u nich zustala bydlet ze bych to mela financne v pohode…mam jen strach abych neublizila manzelovi..i pres to jak se ke me chova(v sobotu to bylo tak vyhrocene ze se choval i opravdu dost hrube ,potom si teda uvedomil co dela a prestal)jen nechci tu z neho delat nejakou pana mrchu.je faktze tata je milionovej a deti zboznuje.hraje to hlavne na ne a na to ze si nikdy nepral aby byly z rozbyte rodiny jako on..ma spoustu argumentu,ale pro me je dulezity to ze miluju jinde..jen mam strasnej strach…moc bych si prala aby to pak mezi nama bylo jakoze pratelstvi na vsem se dohodnout ale asi sem naivni
a hlavne kdyz s holkama pujdu jinam…budu cekat na pritele,cokdyz on pak rekne „promin ja to nedokazu ,nedokazu byt bez deti“???
dnes mi psal email zase jak to meli vcera jak byl nastvanej jak moc me miluje a chce byt se mnou..jen ze to musi doma udelat nejak aby se taky dohodli a deti mu nebrala…aby mu je pujcovala co nejcasteji…
neni to vymluva??verim mu ale uz to trva takovou dobu a ja sem tak unavena
dekuji S.
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Snažení a nezdary
- 22.05.26
- Anonymní
Sex ve vztahu
- 29.05.26
- Anonymní
Výchova
- 01.06.26
- Dadinkamaminka
Operace a přechod.
- 30.07.26
- Anonymní
Ahoj,
.) Já jsem ho moc milovala a stále se snažila hodně věcí přehlížet a omlouvat,nicméně to takhle šlo dál a dál a bylo to stále horší a horší.Oba jsme si to uvědomovali a snažili se náš vztah nějak křísit ( dovolená,výlety,rozhovory), ale vždycky to vydrželo pár dní a pak se to vrátilo k normálu. Problém v našem vztahu jsem viděla hlavně já, manžel si žil po svém a nějak ho to moc netrápilo.
potřebuju se vypsat ze svého splínu a možná tak trochu i poradit od nezúčastněných osob.
Budu se snažit být stručná,i když.. vdaná jsem osm let, brali jsme se z velké lásky a já v době sňatku skutečně věřila, že manžel je ten nejhodnější a nejvíc milující muž pod sluncem ( chodili jsme spolu předtím dva roky). Po svatbě se však pozvolna začal měnit, začali jsme spolu bydlet (předtím jsme k tomu neměli příležitost) a on začal stále víc volného času trávit s kamarády, v hospodě, zkrátka mimo domov, mě si pomalu ale jistě přestával všímat, přestal mít zájem i o sex ( přitom já jsem se vždycky mužům líbila- podle ostatních jsem prý hezká a sexy
Před 5 lety jsem potkala jiného muže, který, ačkoliv byl o 20 let starší než já, se mi velmi líbil a přitahoval mě. Na svůj věk opravdu pěkný chlap,inteligentní,šarmantní,profesně úspěšný a oblíbený, bohužel také ženatý (žijící sám s manželkou, protože obě jejich děti už mají své rodiny).Naše sympatie byly vzájemné a mezi námi začal milostný vztah. Myslím, že jsme se do sebe oba zamilovali až po uši, trávili jsme spolu poměrně dost času.....a já otěhotněla.to, že s ním a ne s manželem vím jistě, protože jsme si toho okamžiku „nehody“ oba vědomi a s manželem jsem ten měsíc spala snad jen jednou a to ještě v neplodných dnech a on si navíc dával bedlivý pozor.
Manželovi jsem oznámila , že jsem těhotná a on to automaticky přijal, že s ním a slíbil, že se změní, nebude pít, bude se ke mě chovat hezky atd. chtěla jsem nám dát ještě jednu šanci, i když jsem věděla, že dítě není jeho ( prosím neukamenujte mě, vím, že to ode mě nebylo fér, ale nevěděla jsem co dělat a nechtěla jsem rozbít dvě rodiny).Myslela jsem, že tím můj milenecký vztah skončí, přestože jsem ho velmi milovala, ale rozumem jsem si říkala, že nejrozumnější bude snažit se zachránit manželství ( dnes už vím, že to byla chyba a raději jsem to měla říct hned na rovinu a zůstat hned od začátku těhotenství sama).Navíc jsem si myslela, že i můj milenec se situace „zalekne“ a bude chtít vycouvat a bude rád, že se to nikdo nedozví.
Můj milenec se však k tomu postavil tak, že řekl, že mě bude ve všem respektovat a bude to tak,jak chci já, ale že mě i to maličké ve mě má rád a chce nám být nablízku a pomáhat nám alespoń tajně.
Po porodu to však šlo s mým manželstvím stále z kopce, manžel se o malého moc nezajímal, nikdy mi s ničím nepomohl,stále kamarádi, hospoda, ženské, nedával mi žádné peníze, ,když už jsem byla jen na mateřské, od porodu se mnou ani jednou nespal,nemluvil se mnou anebo jen hrubě- díky jeho chování jsem nabyla pocitu, že jsem vlastně šťastná , že malý není jeho, že jeho povahu nemůže podědit. Kdyby neměl manžel hodné rodiče, kteří malého zbožňují, tak bych mu to asi řekla- ale kvůli nim to neudělám. Svého milence jsem měla po celou dobu nablízku a on jediný mi držel citově nad vodou, pomáhal mi a měl o nás o oba zájem a náš milenecký vztah zase vzplál.
Manžel nás před půlrokem definitivně opustil kvůli jiné ženě, rozvádíme se a my s malým jsme zůstali sami. Malému jsou tři roky, manžel platí alimenty a s malým se vídá cca 1 krát týdně na 2 hodiny.Tvrdí, že ho má rád.
Od té doby, co jsem zůstali sami,se může můj milenec přetrhnout- jezdí za námi jak často to jen jde ( je velmi pracovně vytížený-podnikatel), pomáhá mi se vším, na domě, finančně, s malým- neustále volá, nevím, co bych si bez něj počala.
Ale jak dál ? Mám ho moc ráda, asi ho miluju, perfektně nám to klape v posteli a moc si rozumíme i duševně, jsme naladěni na stejnou vlnu.
O jeho případném rozvodu jsme se nikdy nebavili, je to pro nás jakési tabu. s manželkou prý vychází v pohodě,nehádají se, váží si jeden druhého, ale mě prý prostě miluje a nemůže si pomoct a navíc cítí zodpovědnost za malého. Od jeho známých vím, že mají papírově podnikání a majetek a vilu se ženou napůl a případný rozvod by byl velmi komplikovaný, navíc jeho žena je vážně nemocná. Navíc je tu ten věk, který by pro budoucnost nedělal dobrotu.
Co mám tedy dělat ? Hledat si někoho dalšího ? Nebo se pokusit, aby milenec byl s námi napořád ? Být úplně sama ? Opravdu nevím, s milencem je mi strašně fajn, cítím se s ním bezpečně, veškerou iniciativu ve vztahu nechávám jen na něm- nic nenavrhuji, nechci, nevolám- vše je na něm- přesto kdyby jeden den nezavolal, tak by mi to moc mrzelo a bylo by mi smutno.
Tak teď jsem se zhrozila, co jsem vytvořila za elaborát- těm, kdo to dočetli až sem, děkuju a prosím, písněte sem svůj názor ( ráda bych názor někoho úplně nezúčastněného a nikomu známému tohle říct nemůžu). Spoustu věcí bych dnes udělala jinak, ale už je to prostě tak, jak to je…