Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Nezvládám soužití s nevlastní dcerou
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
16.3.26 09:40
@Anonymní píše: Více
Hodně blbá situace. Hádky nemaj smysl, tohle se musí vyřešit, nebo to dopadne tak, že se rozpadne další rodina. Zkusila sis s ní promluvit? Co se stalo, že takhle otočila?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.3.26 10:04
Špatné.. kdyby to byly jen víkendy, prostě bych vyklízela pole a jezdila s miminem třeba k rodičům, aby se manžel o holku staral sám.. ono to věčně trvat nebude.. ovšem ještě pár let ano a při střídavce útěk reálný není…
takže já bych nejdřív holku vzala sama stranou a vysvětlila jí, že mě celá situace strašně mrzí a zeptala se jí, proč jí tak vadím a co můžu udělat pro to, aby byl klid a aspoň jsme se tolerovaly, že ráda mne mít nemusí a svou maminku má, ale že přece obě chceme žít v klidu a míru.. a jestli by souhlasila s novým začátkem a tlustou čárou.
Pokud by to odmítla, řekla bych jí, že se jí teda budu co nejvíc vyhýbat a se vším ať se obrací na tátu, že víc už udělat nemůžu.
Nevyhrožovat, snažit se zachovat klid.
Chápu, že je to hrozná situace. A bohužel snadné řešení nemá. Chlapi tohle často úplně podceňují a bagatelizují 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.3.26 10:11
Ahoj, to jsou ty slepované rodiny. Problém není nevlastní dcera, ale manžel, který stojí za ní a ne za tebou. Pro ni seš vetřelec, jestli něco nezměníte, puberta bude peklo 
Příspěvek upraven 16.03.26 v 11:28
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.3.26 10:14
Já bych se snažila po nic nechtít a nehroutila se z toho, že řekne ne nebo zabouchne dveře. Spíš se snažila jí přizvat k nějakým hezkým činnostem, pokud se vyskytnou. Snažila bych se být na ní hodná a nebrala si všechny ty věci nějak osobně. Nedomlouvala jí, nesnažila se jí „vychovávat“, to je obvykle kontraproduktivní. Drobné dohady bych spíš obrátila ve srandu.
Ona to určitě nedělá schválně, něco se v ní odehrává a je ještě malá na to, aby se s tím vyrovnala a zároveň to nejspíš neumí jednoduše vysvětlit. Myslím, že by vám pomohla nějaká konzultace s nějakým psychologem nebo někým, kdo se zabývá výchovou dětí. Klidně i online, myslím si, že by vám pomohl náhled z jiného úhlu, abyste za tím neviděli jen záměrné zlobení a provokaci.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.3.26 10:18
@AnastazieB píše: Více
Jenže to je právě chyba. Ona se musí naučit, že takhle se chovat nemůže. Fakt by sis nechala před nosem bouchat dveřma, trpěla lhaní, nic po ní nechtěla a dělala jí služku?
Tohle je na otci, aby jí vysvětlil že takhle prostě fungovat nejde. Není tam sama, a proč mají ostatní mít povinnosti a ona ne? Je jí 8, umíš si představit jak to bude třeba až jí bude 15?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.3.26 10:21
Mas to narocne. Ale dost si to delas sama. Co je tobe do výchovy manželova dítěte. At si s ni hraje, dela výlety, dela úkoly a zadává domaci prace sám.
Tys ukázala dobrou vůli - chtela jsi mu s tim pomoci. Ale on si tvojimpomoc nepřijímá, nepodporuje te. Tak se soustřeď na své děti. Jen mu to předem vysvětli. Ze uz ksi z toho vyčerpaná a frustrovaná. A tohle vidis jako řešení. Nebo at nabídne on jine..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.3.26 10:22
@Anonymní píše: Více
Kdybych byla dítě, taky bych neměla zájem být součástí tohoto slepovaného cirkusu a chtěla bych být tam, kde bych měla větší klid a víc prostoru na svoje věci a kamarádky.
Nebylo by lepší, aby byla většinu času u maminky a u tatínka třeba občas na víkend?
Stojí holčička o střídavku anebo to je hlavně ego manžela?
Je jí 8, za mě u holčiček nejlepší věk, je s nimi sranda a dá se vše domluvit, pravá jízda vás čeká s pubertou.
Ale to už ji k vám nedostanete anebo se rozvedete…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.3.26 10:27
@Anonymní píše: Více
Ten hlavní problém není ta osmiletá holka. Ten hlavní problém je tvůj manžel.
Ty s ním tvoříš rodinu. Máte spolu dítě, žijete v jedné domácnosti. Pokud v takové rodině rodiče netáhnou za jeden provaz, děti to poznají během pěti minut. A podle toho se začnou chovat. 
Ona prostě vidí, že táta ji chrání před tebou a nechce dělat konflikty.
Tak proč by tě měla respektovat? Z jejího pohledu jsi prostě cizí ženská v domě jejího táty, která jí něco říká. 
Respekt se tam nestaví automaticky jako u biologického rodiče, musí ho vytvořit hlavně ten jeden rodič, tedy její táta. A on ho podle všeho nevytvořil.
Dokud on jasně nestanoví pravidla a nepodrží tě, tak můžeš zkoušet výchovné metody, terapie, výlety, klidné rozhovory… a stejně se budete pořád točit v kruhu, takže začni řešit chlapa, se kterým tu rodinu stavíš, aby se vám ten vztah jednou úplně nerozsypal.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.3.26 10:34
@Fitsun souhlasím..
vlastně jsem to asi v 15/16 zažila na vlastní kůži, kdy jsem po delší době jela za tátou domů, že s ním potřebuju o samotě mluvit (potřebovala jsem určité peníze (myslím nějaký školní výlet nebo co), že matka nedá.. a on sice dal, ale jasně mi před maceškou otevřel oči, že už několik let hospodaří i s ní a je to jejich domácnost a i její peníze a že to má vědět i ona, že nemají žádné tajnosti a že ona i vše nakupuje i pro nás a vaří stará se, když tam jsme, tak že si to mám uvědomit a brát ji tak.
Jako celkem jsem tehdy jako puboška zírala, jak drží a táhnou za jeden provaz a že jsou fakt prostě společná jednotka a vážně mi to ty oči dost otevřelo… Ale ona se vždy ke mně chovala moc dobře a dodnes spolu hezky vycházíme, i když táta už není… zvu ji i na vánoce 
I slepování může za jistých okolností fungovat.. Jen to musí ten rodič prostě ukočírovat a zde táta selhává.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.3.26 10:46
@arinecka píše: Více
Ano, musí se to naučit. Ale tím, že jí bude někdo něco vyčítat, zlobit se na ní a říkat, co všechno dělá špatně, se to opravdu nenaučí. Dělá to z nějakého důvodu, třeba žárlí, už tak to má těžké, když se jí rozpadla rodina a teď najednou má možná dvě nové rodiny, další „maminku“ a možná i „tatínka“, navíc se narodilo miminko… Může toho být moc na osmileté dítě… Navíc víme jen zlomek situace, nevíme, jaká je u nich doma atmosféra, i u maminky…
A ne opravdu bych se nehroutila z odmlouvání, bouchání dveřmi nebo účelového lhaní osmiletého dítěte. Snažila bych se zjistit příčinu a tu vyřešit.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.3.26 10:49
@AnastazieB jenže to bez toho táty jaxi absolutně nepůjde..
a promiň - ALE ty bys v klidu a pohodě chtěla žít v tom, že dítě ti mlátí dveřma před nosem?? to asi ne, že… tam ten mantinel přece musí nastavit ten táta…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.3.26 10:52
@Lucy75 píše: Více
Ano, samozřejmě, je to na posouzení atmosféry v celé rodině, píšu jen obecné rady. Všechno souvisí se vším, a musí se to celé vyřešit, nevyřeší se to jen tím, že se budou holčičku snažit vychovávat tvrději.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Děti a otec bez zájmu o ně
- 07.06.26
- Anonymní
Strach z dětí u 2lete
- 18.05.26
- Anonymní
Synovo zhoršené chování ve školce
- 20.05.26
- Anonymní
Dobrý den, v první řadě bych ráda, abyste se vyhnuli urážkám na macechu, slepované rodiny a jak si za všechno můžu sama. Ráda bych slyšela názor jiných maminek, které mají nevlastní děti, případě nějakého odborníka.
Jsme slepovaná rodina s dětmi ve střídavé péči. Já dva puberťáci, manžel 8 letá dcera a společné mimino. Spolu jsme přes šest let. První tři roky byly s nevlastní dcerkou v pohodě. Vycházeli jsme moc pěkně, byla veselá, jezdila k nám ráda. Poslední tři roky (víceméně od mého těhotenství) se vše změnilo. Zlobení, drzost, ošklivé řeči, neposlouchání mě a cíleně mi škodí.. od začátku jsem to řešila s manželem, aby nedošlo k nenávisti mimina ze strany holčičky. Situace byla ze strany manžela bagatelizovaná, ona si zvykne, uvidíš, že to bude dobré. Ještě vysvětlím, že manžel se k holčičce vždy choval a chová jako k jedináčkovi. Nyní je situace pro mě neúnosná. Holčička sice mimino „vzala na milost“, ale se mnou strašně bojuje. Kdykoli se táta nedívá, je na mě zlá, na cokoli na mě zvyšuje hlas, u všeho lže (malé i velké lži). Kolikrát jsem to i nahrála, aby to manžel viděl, slyšel, dcerce prý domluvil, ale situace se nemění a spíše zhoršuje. V současné době vetuje veškeré příjemné aktivity se mnou, zabouchne mi dveře před nosem pokoje, když jí něco říkám, odmítá se zapojit do domácích povinností. Jakmile ji konfrontuji před manželem, ihned se rozbrečí, že to není pravda. Bohužel manžel se snaží jí „nenaštvat“, aby k nám jezdila od maminky ráda, takže nemám zastání. Já tohle chování už doma nezvládám, psychicky jsem z ní vyřízená, upřímně už i pomalu alergická, protože není jakákoli situace, která by proběhla v klidu. Odmítá s námi chodit na výlety apod., protože jí bolí nohy (procházka na zmrzlinu apod.), nejsou to dvacetikilometrové tůry.
drobné příklady: vypatlá mi krém v koupelně, umazala kartáček na zuby, když ji požádám o drobnou práci doma, řekne mi ne a odejde, když jí řeknu, ať přinese domácí úkol, tak ho nedonese, zkresluje situace mezi námi a žaluje tátovi, např. jsme byli venku na hřišti a ona řekla, že jsem jí odmítla dát napít, přitom jsem jí řekla, že nevím, jestli máme sebou pití, ať se podívá do kočárku (byla u toho další dospělá osoba a manželovi to vysvětlila), zeptám se jí doma, zda se napila, tak na mě začne ječet, že přeci pila (i přesto, že žádný hrníček nikde nemá), ale začne na mě ječet, píše tajné dopisy, jak jsem hrozná. Když jsem pak naštvaná, smutná, opravdu pak kolikrát nemám ani chuť se s ní bavit, když se tohle děje, tak si stěžuje, že jsem na ní pořád jen naštvaná.
Už opravdu nevím, kudy z toho ven. Jsem zralá na prášky a jen se děsím, co zase bude.
Hádáme se kvůli tomu i s mužem.