Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
Nezvladatelné dítě - 3 roky
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
25.1.17 09:17
Chybí mi tu jedna podstatná informace - jakým způsobem jsi řešila a řešíš krizové situace? Co uděláš, když je scéna venku, v obchodě, na písku? Co uděláš, když je stížnost ze školky?
Jinak tedy zarazilo mě, že například nereaguje na jméno a jednoduché povely od učitelek. Pokud jsi vyloženě těžce nezanedbala výchovu, pak to může značit i nějakou disfázii, ADHD apod.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Tunrida
25.1.17 09:20
Předně nechápu, jak ti může tříletý dítě někde venku utíkat. Jak může někam utíkat dítě, které jeho máma venku drží za ruku. A jak už padlo v prvním příspěvku. Podstatné je to, jak na ty situace reaguješ ty.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
25.1.17 09:23
@unuděná Snažím se to s malým řešit, jasně mu řeknu že se to nedělá a nesmí to dělat.
On ještě 100% nemluví, ale rozumí dobře.
To určitě nezanedbala, jsem s ním 24 hod denně, kromě doby kdy je ve školce.
On umí poslechnout, nebo alespon mě ano, protože ví že jinak bude zle.
Má špatnou imunitu, neustále rýma a kašel, byli jsme s tím i v nemocnici a nakonec půjde vyndavat mandle, i od toho se vyvíjí, že trochu hůř slyší.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
25.1.17 09:25
@Tunrida Ted už ne, ale dřív vůbec nechtěl chodit za ruku, ted už chce sám od sebe.
- Citovat
- Upravit
25.1.17 09:25
Návštěvy psychologa se neboj, též chodíme. Je to fajn 
mně osobně to hodně pomáhá utřídit myšlenky a dívat se na celou věc s větším nadhledem.
Je-li chyba ve výchově, poradí, je-li problém jinde (např ADHD), poradí taktéž
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.1.17 09:27
Víš co, já bych řekla, že je toho na něj samotného trochu moc a zlobí, protože se cítí nejistý.
Vezmi si, že se v jeho zatím krátkém životě dělo dost věcí, které těžko snáší i dospělý člověk. Psala jsi, že ses rozešla s přítelem (předpokládám, že to byl jeho otec). S tím se chlapeček nějak pravidelně stýká dál? Jaký spolu mají vztah?
Další věc - stěhování…změna školky…nevím, jestli i ty jsi nezačala chodit do páce…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.1.17 09:29
on takový není pořád, dokáže být i hodný a poslušný když je jen se mnou, ale jakmile není po jeho, nebo je s dětma tak hrozně vyvádí, je nadmíru společenský a to je asi kámen úrazu.
No asi bys měla zapracovat přesně na tomhle… Protože „po jeho“ prostě být nemůže a to velmi často. A to si musíš dítě naučit ty sama. I přes jeho protesty a případný řev. A být důsledná. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.1.17 09:33
Přesně jak píše @Black Cat
Jak jako že nechtěl chodit za ruku? Tak holt bych mu sdělila, že pokud nebude chodit u mě a přes silnici za ruku, tak půjde do kočáru jako mimino a až se naučí být v klidu, pak teprve může chodit jako velkej kluk. A dodržela to! Lítat může na hřišti.
Jakmile by proběhla nějaká vztekací scéna, okamžitě bych ho z daného místa odnesla a až by se uklidnil, teprve vysvětlila, co udělal špatně. A ta důslednost je skutečně důležitá.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
25.1.17 09:34
@malinika Ano byl to jeho otec a stýkají se dál, mají spolu hezký vztah, ale bohužel on mu všechno dovolí a já jsem pak samozřejmě ta špatná (myslím, že to takhle nemám jen já)
Mně ani nepřišlo, že by se školkou měl problém, spíš mu dělalo problém to stěhování a první noci toho moc nenaspal a chtěl spát se mnou, tak jsem ho samozřejmě nechala. Do práce nastupuju prvního, proto ho ve školce zatím nechávám jen do oběda a děsím se toho, co bude až tam bude až do odpoledne.
- Citovat
- Upravit
25.1.17 09:37
Je dobře, že půjdete k tomu psychologovi. On mnohem komplexněji nahlédne do celé situace, než my tady z pár vět. Uvidí, jak se syn chová k tobě, jak ty na něj reaguješ, nahlédne do toho rozchodu a přechodu do nové školky, poradí, pomůže.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
25.1.17 09:41
Díky za odpovědi. Já pevně doufám, že se to všechno zlepší a bude všichni štastnější.
- Citovat
- Upravit
25.1.17 09:41
Psycholog je dobrá volba. A „kámen úrazu“, jak píšeš, opravdu není v tom, že je „nadmíru společenský“, to je jen takový eufemismus těch, které nezvládají důslednost ve výchově. Prostě nejsi důsledná a dítě zkouší hranice, nic víc. Ale jestli nevíš, jak hranice nastavit, psycholog pomůže.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.1.17 09:46
@zrcadlo jak můžeš vědět, že je nedůsledná? A že to není nic víc? Např. matky dětí s ADHD se mohou důsledností stavět na hlavu a stejně na ně budou všichni koukat skrz prsty. Soudíš nějak moc rychle.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
25.1.17 09:58
Věřím ze to dobre dopadne, mate dobry přistup. Hold kazde dítě nesedí v koute.. Já mam dva hochy zivejsi, ve školce teda dobre ale dokážu se vcítít jak vam je, neboť se taky umějí předvést.. Psycholog bude skvely.. Na mého divočáka zabira klid.. Když ja nejsem ve stresu i on se uklidni.. Fakt mi to pomáhá.. A chytre knížky respektovat byt respektován a vychováváme deti a rosteme s nimi.. Hodne štěstí a pevne nervy.. Jednou bude lip!!
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Pláč ze spaní
- 05.02.25
- Natalusaa
Plavání po nemoci (tříleté dítě)
- 03.02.25
- Scamp
Léky na kašel
- 02.02.25
- Simčes
Tak kde začít? Asi tím, že malý byl až do 14 měsíců naprosto v pohodě, ale co jsem se rozešla s přítelem, tak to postupně všechno začalo. Začal se vztekat, neposlouchal, dělal si prostě co chce. Tohle zná asi každá maminka a i já jsem si myslela, že je to jen nějaký vzdor a že to časem odezní. Bohužel to spíš bylo horší a já už byla zoufalá, začal se mi třeba válet venku na zemi, v obchodě, na poště, prostě tam kde byli vždycky lidi a já už z něj byla na prášky. Pak se to malinko zlepšilo, ale jen na chvilku. V září nastoupil do školky, kde si na něj neustále učitelky stěžovali. Venku utíká, neposlouchá, ignoruje, po obědě nechce spát a ruší ostatní a vyvrcholilo to tím, že asi 2× byla stížnost, že ublížil jinému dítěti, protože mu bralo hračku. Chodila jsem do té školky naprosto vystresovaná co si zase vyslechnu a když ten den nic, tak ten další zase ano. Pak mi bylo líto, když jeli na výlet do dětského centra a paní učitelka mi řekla, abych zvážila jeho přítomnost, že ví že je to živější dítě, tak aby se mu ještě něco nestalo. Potom třeba jeli do divadla a já ho i sama od sebe nechala doma, protože vím, že by tam nevydržel sedět hodinu na jednom místě. Tyhle věci jsou mi opravdu líto.
Po 4 měsících co malý chodil do školky, jsme se přestěhovali do jiného města a já pro něj hledala školu. Šli jsme do té nejbližší od baráku a tam ho bohužel nevzali, protože po tom co viděli by ho prý nezvládli a že tam mají 30 dětí a 2 učitelky.
Hledala jsem proto dál a nakonec ho vzali do jedné, která je celkem daleko, ale byla jsem ráda, že měli místo a domluvili jsme se na postupném začlenování. proto tam byl 1. den jen hodinku a když jsem si pro něj přišla, tak prý v pohodě. 2. den mi akorát řekli, že je trochu víc živější, ale jinak nic. Pak byl bohužel týden doma s nemocí a když po týdnu přišel, byl do oběda. Samozřejmě už jsem tam šla celá vystresovaná a hned mezi dveřmi mi učitelka řekla, že to co předvádí je neskutečný a že vůbec neposlouchá a ani nereaguje na jméno, bylo mi to hrozně líto a zbytek dne jsem prořvala, proč mám zrovna já takové dítě, on takový není pořád, dokáže být i hodný a poslušný když je jen se mnou, ale jakmile není po jeho, nebo je s dětma tak hrozně vyvádí, je nadmíru společenský a to je asi kámen úrazu.
No a vlastně toho dne jsem se rozhodla, že s tím už musím začít něco dělat a proto ho objednala k dětskému psychologovi. Už jsem nad tím přemýšlela asi půl roku zpět, ale řekla jsem si, že to nechci, že přece moje dítě nic takového nepotřebuje, ale musela jsem změnit názor. Bojím se, aby nebylo pozdě. Máte s tím někdo zkušenosti? Jak vše probíhalo a jak nakonec dopadlo? Vkládám anonymně, protože je to pro mě velice citlivé téma, tak snad chápete. Díky za odpovědi.