Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
@BohunkaP Souhlasím. Pokud mu stačilo k vyřešení tvého problému to, že se při jednom sezení choval jako beránek, pak to není žádný odborník. To dítě reaguje na to, jak se k němu chováte vy a potřebuje minimálně tři jasná pravidla: důslednost, trpělivost a mantinely. Uvědom si, že jeho chování k vám není výraz jeho zlé vůle, ale jeho neschopnosti chovat se dle vašich představ, protože to mu nebylo dáno. Nechce vám působit trápení naschvál, bojuje se svým problémem, se kterým se narodil a stejně jako každý zdravotní problém, potřebuje péči odborníka.
@Anonymní píše:
Jenže manžel je taky dost umanutý podle něj je chyb jen v synovi a svoje chyby prostě nevidí někdy mám i pocit že kněmu přistupuje jak k dospělému a když něco na to řeknu tak jsem nejhorší a všechno si se synem mám vyřešit sama a že se starat nebude do výchovy já už jich dvou mám vážně dost někdy se hádaj řvou po sobě jako dva chlapi v hospodě.
Vidíš - to je přesně to, co jsem psala. Problém není v synovi - problém je ve Vás, rodičích. S manželem nejste jednotní, nemáte na výchovu stejný názor… a když se k tomu manžel navíc staví takto, je to těžké. Je to zřejmě jakási jeho obrana - vlastní neschopnost syna vychovávat řeší tím, že to hodí na něj. Přesune na něj vlastní selhání, protože je jednodušší říct „ty jsi hajzlík, to je všechno Tvoje vina, protože jsi tak zlý“… než přiznat „nevím, proč se kluk takhle chová, neumím si s tím poradit, nedovedu vychovávat svého syna. Selhávám.“
Katchus** píše:
Já nevím, ale zrovna to ADHD se takto projevuje. Zkus s ním do té poradny zajít, tam ti pomůžou.
Presne. Psychiatr, neurolog, vse zavcasu, at ve skole nema problem. Medikace se neboj, diteti pomuze udrzet pozornost. Znami maji velmi tezke adhd doma, lekarskou peci a s leky se hodne zlepsil. Je to uz par let, vekem se to zlepsuje. Kamaradka se leku bala, ale pak byla stastna a klucina taky, hodne se zlepsil ve skole i socializoval.
@Anonymní píše:
Jenže manžel je taky dost umanutý podle něj je chyb jen v synovi a svoje chyby prostě nevidí někdy mám i pocit že kněmu přistupuje jak k dospělému a když něco na to řeknu tak jsem nejhorší a všechno si se synem mám vyřešit sama a že se starat nebude do výchovy já už jich dvou mám vážně dost někdy se hádaj řvou po sobě jako dva chlapi v hospodě.
Tak to si zbytečně otloukám klávesnici. Dokud to bude takhle, pak to bude jen horší a nepomůže ani svatej Petr.
No my tam byli všichni ale paní psycholožka se zajímala jen o syna. a u první paní psycholožky co jsme byli tak ta mi rovnou řekla že se mám věnovat pouze staršímu synovi a že sem si mladšího neměla pořizovat když ten starší má adhd proto jsme ji vyměnili. Zvláštní je že když je manžel v práci tak je docela klid a pohoda ale sotva vejde do dveří začíná peklo. Já už jsem si nechala napsat žádanku na psychiatrii protože už prostě nemůžu vadí mi manželův a babiččin přístup k synovi kteří po něm jen ječí.
@Anonymní píše:
Jenže manžel je taky dost umanutý podle něj je chyb jen v synovi a svoje chyby prostě nevidí někdy mám i pocit že kněmu přistupuje jak k dospělému a když něco na to řeknu tak jsem nejhorší a všechno si se synem mám vyřešit sama a že se starat nebude do výchovy já už jich dvou mám vážně dost někdy se hádaj řvou po sobě jako dva chlapi v hospodě.
Znám to z rodiny a vím, že je to opravdu těžké. Chlap to těžko chápe u zdravého dítěte, natož u nemocného.
Najdi jiného terapeuta, třeba nějaké centrum při speciální škole, tam to nebývá jen na jednu návštěvu, ale dojíždí se tam dlouhodobě a s dítětem se pracuje, stejně jako s rodinou.
Všechno co píše Bohunka je pravda, ale málokterý rodič to chce slyšet ![]()
@Anonymní píše:
No my tam byli všichni ale paní psycholožka se zajímala jen o syna. a u první paní psycholožky co jsme byli tak ta mi rovnou řekla že se mám věnovat pouze staršímu synovi a že sem si mladšího neměla pořizovat když ten starší má adhd proto jsme ji vyměnili. Zvláštní je že když je manžel v práci tak je docela klid a pohoda ale sotva vejde do dveří začíná peklo. Já už jsem si nechala napsat žádanku na psychiatrii protože už prostě nemůžu vadí mi manželův a babiččin přístup k synovi kteří po něm jen ječí.
Pak ale nechápu, co čekáš od psychiatra(pokud to nebyla žádanka pro manžela a babičku). Žádnej psycholog na světě to nezmění, dokud se nezmění přístup okolí k synovi.
@Anonymní píše:
No my tam byli všichni ale paní psycholožka se zajímala jen o syna. a u první paní psycholožky co jsme byli tak ta mi rovnou řekla že se mám věnovat pouze staršímu synovi a že sem si mladšího neměla pořizovat když ten starší má adhd proto jsme ji vyměnili. Zvláštní je že když je manžel v práci tak je docela klid a pohoda ale sotva vejde do dveří začíná peklo. Já už jsem si nechala napsat žádanku na psychiatrii protože už prostě nemůžu vadí mi manželův a babiččin přístup k synovi kteří po něm jen ječí.
Bohužel i takoví se najdou. Je to stejné jako s každým lékařem - jsou dobří a jsou špatní. Je potřeba hledat, vybírat, zkoušet a nenechat se odradit jedním hlupákem.
Ono zrovna tohle je docela časté - že když jsou doma oba rodiče, děti jsou rozjívenější a hůř zvladatelné. S mámou mají zajetý nějaký režim, pravidla… pak přijde večer tatínek a všechno je jinak. To je boj, který známe asi všechny.
Obávám se, že tohle sama nezvládneš - dokud Ti bude manžel a babička házet klacky pod nohy, tak se z toho nevymotáte. Musíte se ujednotit, ujasnit si výchovný postup a vůči synovi zaujmout jednotný, důsledný postoj. Žádné ječení, nadávky, křik ani bití nepomohou.
Ahoj já si taky myslim, že ADHD se takto projevuje… Mám něco podobného se synem příští měsíc mu bude 7, byli jsme i u psych.ale prý je jen velice živý…Přesně jak říkáš když na něj mluvím dělá, že neslyší, občas se chová jak spratek, že bych ho nejradši seřezala, ale neudělám to…Někdy mu plácnu, ale taky se mi vysměje… Asi bych zkusila zajít k jinému psych…A neboj až pujde do školy tak se to třeba zlepší…U nás se to o dost zlepšilo a taky pomohlo, že začal chodit na fotbal, hodně tam vybíjejí energii
Bohužel řešíme doma, ale malýmu je 3,5 roku a ADHD nemá diagnostikováno. Ve školce bojíme se otevřít dveře co se zase bude dít
Kluk je dle učitelů šikovný, chytrý a bystrý, ale naprosto není schopen plnit úkoly typu - děti jditě se obléct jdeme ven - 27 dětí se oblíká a náš mladý běhá po třídě a učitelky ho nahání po třídě, nesedí v klidu u stolečku s jídlem věčně věku špinavý od jídla, sám si nedokáže hrát, furt furt furt chce naší pozornost.
Já teda ve školce zatím poslouchám, že jsme na něj mírná a mám přitvrdit, ale kluk má doma jasně nastavený mantinely, je vedený k disciplíně jenže se prostě zabejčí a nic s ním nehne :roll, zkouší vyvztekávání slzičky atd. Doteď mě hyperaktivita ani nenapadla, ovšem když čtu, že se takhle projevuje začínám přemýšlet o nějaký pedagogicko psychologický poradně ![]()
@hanka.br. jenže jak já můžu někoho změnit. manžel k psychologovi nepůjde jemu nic není babička v něm vidí jen nevychovaného zmetka.
Ono je to vsechno o tom, umet s ditetem pracovat. Pokud se k nemu pristupuje jako k nevychovanemu fakanovi, pak to bude jen horsi.
Mama je ucitelka a jednou se ji do tridy dostala holcicka s ADHD, uz obesla nekolik skolek a nikde si s ni nevedeli rady, maminka uz jenom brecela, protoze dceru nezapojovali ani do besidek, ucitelky maminku prosily, at si ji pri skolnich akcich nechava doma… moje mama se k ni prestala stavet jako k nezvladatelnemu diteti, ale pozjistovala si, co to jde, holcicce od zacatku vymezila mantinely, ostatnim detem vysvetlila, ze za to holcicka nemuze a ze neni zla, jen ma v sobe maleho raraska, ktery ji nuti zlobit. Naopak ji zapojila do vsech aktivit a pokud mozno do nejdulezitejsich roli. Kdyz meli besidku, jeji mama se tam totalne rozplakala, protoze nikdy nedoufala v to, ze dite nekam zapadne. PRace s ditetem s ADHD je narocna, ale clovek musi jejich dusicku pochopit, jsou to chytre deti, ale musi se smerovat spravnym smerem.
Jenže manžel je taky dost umanutý podle něj je chyb jen v synovi a svoje chyby prostě nevidí někdy mám i pocit že kněmu přistupuje jak k dospělému a když něco na to řeknu tak jsem nejhorší a všechno si se synem mám vyřešit sama a že se starat nebude do výchovy já už jich dvou mám vážně dost někdy se hádaj řvou po sobě jako dva chlapi v hospodě.