Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Bracha kdyz byl malej byl hyperaktivni porad se tocil na hlave lezl po zdi, mamce skakal po brichu me furt mlatil, doma rozebral veskery hodiny, radia, budiky
vsechno znicil, ve skole byl taky hroznej neslo mu uceni a kdyz se ho ucitelka na neco ve skole zeptala smal se ji do obliceje, ale ne proto, ze by se ji vysmival delal to proto, ze byl nervozni a nevedel co ma rict jinak drzej byl taky atd.. ale za hodne veci fakt nemohl ![]()
@jdukolem on znas mit strach nemusi ja uz vychovala 4 deti a zadne takove nebylo proto to nechapu
@Eeliskaa ten muj bobisek je to same nechapu to mluvim na nej pekne milacku sem milacku tam a je uplne stejny jako tvuj bratr vsechno rozebira nici ze vsim hazi a ja se faakt snazim
Bohuzel byl takovej cele detstvi a nezmenilo se to museli jsme mit vsichni hoodne trpelivosti, ale taky mu sem tam jedna pristala, ale v dospelosti je sikovnej umi si najit dobrou praci, ma auto, ridicak napoprve, je strasne vzrucnej takze prace mu jde fakt od ruky
nekdy teda hroznej nervak kdyz mu nahodou neco nejde nebo tak, city moc davat najevo neumi, ale to bude asi povahou
@Eeliskaa snad se to stim bobanem zmeni ale dekuji ti za radu
@BohunkaP píše:
Vidíš - to je přesně to, co jsem psala. Problém není v synovi - problém je ve Vás, rodičích. S manželem nejste jednotní, nemáte na výchovu stejný názor… a když se k tomu manžel navíc staví takto, je to těžké. Je to zřejmě jakási jeho obrana - vlastní neschopnost syna vychovávat řeší tím, že to hodí na něj. Přesune na něj vlastní selhání, protože je jednodušší říct „ty jsi hajzlík, to je všechno Tvoje vina, protože jsi tak zlý“… než přiznat „nevím, proč se kluk takhle chová, neumím si s tím poradit, nedovedu vychovávat svého syna. Selhávám.“
@petule250 Děti většinou dokáží rozlišit, že už nejsou u babičky a že doma jsou jiná pravidla.
U babičky ať jí skáče po hlavě a ona jemu, ale doma by měl fungovat.
@jenny.fields kdyby to tak bylo i u nas tak je to super akorat on porád zkouší co vydržím, vím kde je problem nevím jak ho řešit. Byli jsme už několikrát u psychologa. Nevím jak dál.
Tak u nás je to podobně. Malý je 5 let, teď půjde do školky a patří mezi naprosto nezvladatelný děti. Když se zlobím je to pro ni strašná legrace, to ovšem v lepším případě, v tom horším získám pár ran přes obličej, tahání za vlasy atd.Na všechno má nějakou odpověď, je drzá a já z ní častokrát v koncích. Ovšem mezi lidmi je milionová, to jenom poslouchám jakou mám hodnou holčičku, ale doma to nastane. Přes den je to tak nějak v klidu, ale navečer už se hrozím co se bude zase dít. Už jsem taky zkoušela všechno možný, ale bez úspěchu. Žádnou radu jak naložit s takovým malým tyranem ode mne nečekejte, ale věřte že v tom nejste sama. ![]()