Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
@rozmary ADHD v takové formě je opravdu pro okolí velice vyčerpávající, ale věř, že ona je sama ze sebe taky nešťastná. Rozhodně to chce pevný režim a řád, aby věděla, co ji kdy čeká, co bude následovat, příjemnou činnost vystřídá nějaká povinnost a zase bude následovat příjemná činnost. Tady ty děti rozhodí každá maličkost, oni se neumí vyrovnávat s drobnou změnou (odchod z recitační soutěže dřív, když to nebylo domluveno předem, zároveň na ní samozřejmě nevydrží ani polovinu času v klidu). Bezva je rozvrh denního programu na ledničku (vypsat i opakující se povinnosti), plánovací kalendář pro každého člena rodiny, aby měla na očích, co ji čeká a nebyla z toho tak vykolejená. Je potřeba myslet za ni dopředu, ona to nezvládne, připravit ji na více variant. Teoreticky včera se soutěží - půjdeme se na tvoje vystoupení na soutěž podívat, chceš vidět vystoupení ještě nějaké kamarádky? Celou dobu tam nebudeme zůstávat, raději se projdeme venku (nalákat ji na koloběžku, lízátko v obchodě, prostě něco, co má ráda, to se ještě v 9 letech dá, aby se na to těšila a odešla ochotněji). Když se zavelí k odchodu, tak to musí platit, dítě by mělo vědět, že může smlouvat, ale vztekem se ničeho nedomůže, je to hodně o důslednosti (když chce řvát a dělat scény, tak klidně, ale mimo ty, které by tím rušila a ty si to zkus nebrát osobně, není to namířeno proti tobě, je to ventilace jejího rozladění). Možná píšu zmateně, ono se to tu těžko rozepisuje… Zkus si půjčit nějaké knížky o dětech s ADHD (i pokud je už znáš, mrknout na ně znovu, každodennost člověka ubíjí a kolikrát na spoustu nápadů prostě zapomene) a rozhodně doporučuju psychologickou terapii. Myslím, že tohle se zvládnout dá, teď je na prahu puberty a ještě je relativně tvárná, za 2 roky už by mohlo být na nějaké změny docela pozdě… Jsem speciální pedagog, mám to štěstí, že tyto děti řeším „jen v práci“ a mám blízkou kamarádku, která má dítě s ADHD, takže vidím občas i tu každodennost. Držím palce, ať vydržíte!
@zuzkasim Jj,já ti rozumím, tabulky máme na lednici a v každé místnosti, aby ji měla stále na očích, ale dívala se na ně jen ze začátku, už jí to nebaví, kolikrát jsem obměnila a napsala méně věcí, aby to měla přehlednější, nezájem
Co se týká toho vystoupení, nebyl moc čas si s ní před tím popovídat, protože vystoupení měla od dvou hodin, o půl druhé jsem ji poslala ještě se psem, jen před barák na otočku vyčůrat, protože tam musíme být do dvou.Za pět minut dvě jsem ji šla hledat, byla u potoka, pletla si věneček z pampelišek, pes celý od bláta, protože se jí proběhl v potoce, tak jsem jen hodila psa domů, letěly jsme celou cestu jak blázni aby jsme to stihly. Domluvit se s ní vážně nedá, na něčem se dohodneme, třikrát se jí zeptám jestli to platí, ona mi to odkýve a za hodinu, když máme odejít stejně ztropí zcénu a když už je rozjetá, můžu jí říkat co chci, stále jen opakuje nech mě bejt, takže vysvětlovat, vztekej se kde chceš, ale tady ne by mi bylo k ničemu
nejhorší je, že já už jí vážně neodtáhnu, má hroznou sílu, přes 30 kg, já mám slabých 50kg. Když byla malá a neposlechla, prostě jsem jí čapla za ruku a táhla se řevem domů, teď už je to náročnější no. Díky za rady, píšu jen jak to u nás funguje v reálu
Ráno už jsem roztrhala tabulku z lednice a napsala novou.1 Nekřičíme a chováme se k sobě slušně 2říkáme si pravdu 3Plníme sliby 4 respektujeme se a máme se rádi
@rozmary Já dobře vím, že v reálu je to 100× horší jak teorie:-) Milión pouček a pak člověku prostě vytečou nervy a zařve… Ale je krásná věta od pana Matějíčka (dětský psycholog) „Věřte, že ty děti vám opravdu nedělají schválně.“ Často si ji opakuju (i doma, s těma mýma rarachama). Neboj, domluvit se kolikrát nedá i s mým „zdravým“ synem (je zhruba stejně starý jako tvoje dcerka), ale zkoušíme to denně znovu a znovu:-)
@rozmary ahoj, ja ti to povim z te druhe strany. ADHD mám taky, respektive měla jsem. u poloviny jedinců to jde v dospělosti do ústraní a nebo se s tim potykaji cely život. Měla jsem dvojky z chovani, zlobila jsem, ubližovala ostatním, neposlouchala, byla jsem fakt na facku. Chodili se mnou k psychologovi, ve škole jsem se nesoustředila. prostě hruza. Dnes vim, že mama to se mnou neměla fakt lehke. Mam dvouletou holku a je to taky agresor, zlobi, vzteka se, vali po zemi, bije mladši u psychologa jsem s ni taky už byla. Ale, je pry neuvěřitelně inteligentní, tak snad, možna někdy to bude lepši. Zpatky k věci, chci tě uklidnit. Byla jsem hajzl, na zakladce učitelka mamě řekla at jdu do praktický, že na normal školu nemam. Dneska mam práci, která je troufam si řict celoživotni, jsem klidna, řekla bych hodna, mam VŠ a uznavam autority, vedu normálni život. Řekla bych však osobně, že mám třeba vic energie než ostatní a neposedim. To je asi tim ADHD. Doma mi ted běha zmenšena kopie, takže
![]()
@Niqitka Ahoj,díky za uklidnění, holčina je taky nadprůměrně inteligentní, je šikovná na sporty, krásně zpívá, hraje na piáno, známky má super, ale to chování no
Je fain, že jsi to takhle zvládla
Možná je to dobře, že sis tím sama prošla, třeba dokážeš holčičku v mnoha věcech lépe pochopit ![]()
@Niqitka Můžu se zeptat jaký máš po tom všem čím sis prošla vztah s maminkou? Bereš to tak, že jsi opravdu byla takový hajzlík, nebo to cítíš jako křivdu z její strany, že tě tak viděla a nepochopila tě?
@Anonymní píše:
Jdu si k vám pro radu už jsem zoufalá z chování mého syna v červnu mu bude 6 let paní učitelka ve školce říkala že do školy půjde určitě on je i strašně chytrej ale poslední dobou si i paní učitelka stěžuje na jeho chování je strašně drzej neposlechne mele samé patlaniny horší než jeho bratr který má 2 roky. Dělá samé vylomeniny když na něj mluvím tak vůbec na mě nekouká a dělá že neslyší ( dělá protože sluch má v pořádku) až ho okřiknu tak se zeptá co? ale je to jako by vůbec nevěděl že jsem na něj mluvila, dostat ho do postele je nadlický výkon jezdit mhd je ostuda vyřvává nesmysly směje se mi a provokuje k lumpárnám mladšího. Má diagnostikované ADHD ale s paní učitelkou jsme to rozebírali a prej to stím nemá už nic společného a to si myslím už i já chová se totiž jako nevychovaný smradoch manžel už po něm jen ječí a to mi taky vadí. už nevím jak na něj protože nepomáhá ani zakázat to co má rád nebo po dobrém prostě nic. Prosím o zachovaní anonymity je to pro mě citlivé.
Mnohé problémy mají příčinu tam, kde je člověk nehledá, protože tu oblast prostě popírá. zaregistruj se (pod nějakým nickem zůstaneš anonymní) a napiš mi. Výprask a ni prášky nic neřeší, problém má zdroj jinde a tam ho ani „odborník“ zásadně nehledá. Odkud jsi??
Ahojky ja mam podobny problem…
muj syn ma 4 roky a je to snim kolikrat k nevydrzeni!!!
nevim co snim delat!!
Mam jeste dceru ta ma 7 let a malej do ni porad rype, vymlouva se na ruzny veci ze on to nebylatd..
kdyz mu neco vysvetlujem tak kyva jak nemocny osel a kdyz se ho zeptam co jsem rikala ta mlci pozdeji zacne brecet a az po pul hodine mi odpovi.
zakazuju mu veci ktere ma rad kdyz zlobi ale ani to na nej neplati je to porad dokola.
byt ho nechci spis se z manzelem rozcilyme a zarvem obcas ho dame klecet ale na nej nic neplati.
a myslim ze na psychologa je moc brzo nemyslite?
videla jsem tady ze nekdo psal o caji na uklidneni jak se ten caj jmenuje zkusila bych to pac uz si taky nevime rady
dekuji
@medwidek.2970 I když to tak nevypadá, problém je právě tam, kde ho nikdo nehledá. V krutých lžích, které rodiče dětem odmala vtloukají do hlavy v naivní iluzi o „neškodnosti, odůvodněnosti,..“. Kdyby děti odmala znaly pravdu, kterou dospělí pohrdavě ignorují v domnění, že stačí něco popřít a přestane to existovat („čemu nevěřím, neexistuje, netýká se mě“), většina problémů s výchovou, ani později kriminalitou, morálními delikty,… by NEEXISTOVALY. Ale když tzv. „člověk ROZUMný“ svými absurdními výplody popírá existenci přechváleného obsahu svého mozku, užije si důsledků a problémy nevyřeší, protože ignoruje jejich pravou podstatu. Zkus začít respektovat jedinečné výchovné instrukce, které dnes nejsou populární.
@Katchus no..cim zacit..
nenecha nas chvilku v klidu kazdou sekundu potrebuje pozornost chapu je to male dite ale mam jeste dceru ta je starsi a takova nebyla…
kdyz snim mluvim tak proste nevnima a kdyz se ho zeptam jestly vi co jsem mu rikala tak zacne brecet a mlci..
a atd…
@medwidek.2970
Tak to se dá všechno ovlivnit
Zabavit, vysvětlit. Jestli začne brečet, tak mu to asi neříkáte v klidu, jinak nevím proč by hned plakal ![]()
@medwidek.2970 píše:
Ahojky ja mam podobny problem…
muj syn ma 4 roky a je to snim kolikrat k nevydrzeni!!!
nevim co snim delat!!
Mam jeste dceru ta ma 7 let a malej do ni porad rype, vymlouva se na ruzny veci ze on to nebylatd..
kdyz mu neco vysvetlujem tak kyva jak nemocny osel a kdyz se ho zeptam co jsem rikala ta mlci pozdeji zacne brecet a az po pul hodine mi odpovi.
zakazuju mu veci ktere ma rad kdyz zlobi ale ani to na nej neplati je to porad dokola.
byt ho nechci spis se z manzelem rozcilyme a zarvem obcas ho dame klecet ale na nej nic neplati.
a myslim ze na psychologa je moc brzo nemyslite?
videla jsem tady ze nekdo psal o caji na uklidneni jak se ten caj jmenuje zkusila bych to pac uz si taky nevime rady
dekuji
proboha… nezlob se ale tady je to zcela nezvládlé z vaší strany… rozhodně to není dítětem..
proč by začal brečet kdyby se vás nebál? nejspíš ten tlak z vaší strany je příliš velký ¨
jsem jednoznačně pro psychologa..aby VÁM poradil jiné výchovné postupy
@medwidek.2970 píše:
@Katchus no..cim zacit..
nenecha nas chvilku v klidu kazdou sekundu potrebuje pozornost chapu je to male dite alemam jeste dceru ta je starsi a takova nebyla…
kdyz snim mluvim tak proste nevnima a kdyz se ho zeptam jestly vi co jsem mu rikala tak zacne brecet a mlci..
a atd…
no a co že taková nebyla?? ![]()
co to s tím má společného že syn takový - nějaký je?
každé dítě je jiné a každé potřebuje něco jiného